AIDC F-CK-1 Ťing-kuo je víceúčelový dvoumotorový proudový stíhací letoun provozovaný letectvem Čínské republiky. Letoun byl vyvinut jako nouzové řešení domácím průmyslem a je pojmenován po prezidentu Ťiang Ťing-kuo. Vyrobeno bylo celkem 130 kusů. Letoun je též označován jako Indigenous Defence Fighter (IDF). Zpočátku byla zkratka IDF veřejností vykládána jako I Don't Fly (nelétám). Jedná se o první pokročilý stíhací letoun vyvinutým průmyslem Čínské republiky.

Vývoj thumb|left|F-CK-1A Ťing-kuo thumb|left|F-CK-1A Ťing-kuo

Kvůli odporu ČLR, která Čínskou republiku považuje za svou odštěpenou provincii, má Čínská republika dlouhodobě problémy se získáním moderních typů zbraní. Na počátku 80. let země usilovala o získání moderních amerických lehkých stíhacích letounů General Dynamics F-16 Fighting Falcon a Northrop F-20 Tigershark, které měly perspektivně nahradit stávající typy Northrop F-5 a Lockheed F-104 Starfighter, jejich prodej však roku 1982 odmítla americká administrativa, neboť usilovala o zlepšení vztahů s komunistickou Čínou. Téhož roku tak domácí letecký výrobce Aerospace Industrial Development Corporation v Tchaj-čungu pod označením An-siang (bezpečný let) zahájil vývoj domácího bojového letounu.

Kvůli urychlení vývoje společnost rozsáhle spolupracovala s americkými zbrojovkami a vývoj byl rozdělen na čtyři dílčí projekty – projekt Jing-jang – vývoj draku letounu ve spolupráci s General Dynamics (letoun nezapře vizuální podobnost se stíhačkou F-16 Fighting Falcon), projekt Jün-chan – vývoj motorů ve spolupráci s Hughes Corporation, projekt Tchien-lej project – vývoj avioniky ve spolupráci s Westinghouse a projekt Tchien-ťien – vývoj zbraňových systémů. Dále se například na vývoji radaru podílela společnost General Electric.

Postaveny byly čtyři prototypy (A-1 až A-4, poslední dvojmístný). Slavnostní roll-out prvního prototypu proběhl v prosinci 1988. První let prvního prototypu, který postrádal radiolokátor a některé zbraňové systémy, provedl tovární zalétávač Wu Kchang-ming 28. května 1989. Dne 27. září byl zalétán druhý prototyp, následovaný 10. ledna 1990 třetím a poslední čtvrtý měl premiérový let 10. července 1990. Zkušební program byl narušen havárií druhého prototypu 12. července 1991, kdy došlo v hladině 5000 m k utržení levé výškovky. Pilot Wu Kche-čen sice letoun pomocí katapultáže poškozený stroj opustil, avšak utonul v moři.

Celkem bylo postaveno 130 letounů tohoto typu – z toho 102 jednomístných a 28 dvojmístných. Výroba byla roku 1990 zahájena 10 předsériovými kusy, dodanými roku 1993 a skončila roku 2000. Původně byla plánována stavba až 250 letounů F-CK-1, objednávka ale byla snížena poté, co na počátku 90. let země přece jen získala americké stíhačky F-16A/B a francouzské Dassault Mirage 2000.

Do výzbroje letectva byl tento typ přijat roku 1994 a ve stejném roku začaly dodávky sériových letounů. Jako první byla Ťing-kuo vyzbrojena 8. letka 3. taktického křídla. Následně byla typem vyzbrojena 7., 8. a 28. letka 3. křídla taktického stíhacího letectva na základně Čching-čchüan-kang. V průběhu let 1998 a 1999 nahradily stárnoucí F-5E a F u 1., 3. a 9. letky 1. křídla taktického stíhacího letectva na základně Tai-nan. Vyrobené letouny výrazně posílily obranyschopnost ostrova, zároveň však začaly zastarávat. Proto byly roku 2001 zahájeny práce na modernizaci letounů na standard F-CK-1C/D Siung-jing. Modernizace se týká především avioniky (tzv. digitální kokpit) a výzbroje letounů. Celkem má být modernizováno 71 kusů, přičemž náklady budou činit 588 milionů amerických dolarů. První dva modernizované prototypy byly vyrobeny roku 2006. Přestavba byla naplánována na roky 2009–2012.

Konstrukce thumb|Kokpit F-CK-1A F-CK-1 A/B Avionika letounu je řešena modulárně. Kokpit je vybaven digitálními displeji Bendix a ovládáním HOTAS. Pilot má k dispozici průhledový displej HUD a vystřelovací sedadlo Martin Baker Mark 12. Řízení je digitální fly-by-wire s trojnásobným zálohováním. V přídi se nachází dopplerovský radar GD-53 Zlatý drak, vyvinutý na základě amerických typů AN/APG-67 a AN/APG-66.Stolár, 2016, s. 61.

Letouny pohánějí dva dvouproudové motory Honeywell/ITEC F-125-70 s tahem 27 kN a 42,1 kN s přídavným spalováním. Výzbroj tvoří jeden 20mm kanón M61 Vulcan a další výzbroj na šesti závěsnících – dvou pod trupem, dvou pod křídly a dvou na koncích křídel. Verze F-CK-1A/B může nést čtyři protiletadlové řízené střely krátkého dosahu Tchien-ťien I (Skysword I), nebo čtyři AIM-9M Sidewinder s infračerveným naváděním a dvě střely středního dosahu Tchien-ťien II (Skysword II), nebo AIM-120C AMRAAM s aktivním radarovým naváděním. Proti pozemním cílům mohou použít různé druhy pum (Mk.82, Mk.84 a GBU-12A Paveway II) kazetových pum (CBU-87) a raket (např. AGM-65 Maverick). Na podkřídelních a podtrupových závěsnících mohou nést až tři protilodní střely Siung-feng II.

F-CK-1C/D náhled|Zadní část F-CK-1A

Kvůli prodloužení doletu jsou letouny vybaveny konformními palivovými nádržemi. Podvozek byl zesílen. Zásadní změn doznala avionika – byl instalován nový tříbarevný HUD displej, vylepšený radar CD-53, nový palubní počítač a systém elektronického boje. Zesílena byla i výzbroj – letouny unesou o dvě řízené střely Tchien-ťien II více a nově mohou nést i protiradiolokační střely Tchien-ťien IIA a protiletadlové řízené střely dlouhého dosahu Wan-ťien (dosah 250 km).

Varianty F-CK-1A/B Ťing-kuo – základní varianta. F-CK-1C/D Siung-jing – modernizovaná varianta.

Specifikace thumb|F-CK-1A Technické údaje Posádka: 1-2 Délka: 14,21 m Rozpětí: 9,46 m Výška: 4,42 m Nosná plocha: m² Hmotnost prázdného stroje: 6500 kg Maximální vzletová hmotnost : 12 200 kg Pohonná jednotka: 2× dvouproudový motor Honeywell/ITEC F125-70 Výkon pohonné jednotky: 27 kN (42,1 kN s přídavným spalováním)

Výkony Maximální rychlost: 2220 km/h Dolet 1100 km Dostup: 16 800 m Stoupavost: 15 240 m/min Vytrvalost:

Výzbroj 1× 20mm kanón M61 Vulcan ? kg výzbroje, 6 závěsníků

Odkazy Reference

Literatura

Externí odkazy

Kamufláže letounu AIDC F-CK-1 Ťing-kuo

Kategorie:Stíhací letadla