Max Machanek (18. prosince 1831 OlomoucMatriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Michala v Olomouci – 14. května 1893 Mariánské ÚdolíMatriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Velká Bystřice ) byl moravský podnikatel německé národnosti, spolumajitel akciové společnosti „Homboker und Marienthaler Eisenwaren-Industrie und Handels-Aktien-Gesellschaft MORAVIA“ (česky Hlubočecká a Marientálská akciová společnost pro průmysl a obchod se železným zbožím Moravia) se sídlem v Olomouci, ředitelem železáren v Mariánském Údolí a poslancem Moravského zemského sněmu.

Biografie

Původ Maximilian (zkráceně Max) pocházel z vlivného podnikatelského rodu Machanků, kteří působili na Olomoucku. V roce 1775 se do Olomouce přistěhoval z Uherského Ostrohu šperkař (Gschmeidler) Ignaz Franz Machanek.Verzeichnis der Stammlisten im Sudetendeutschen Archiv 7000 – 8999, verf. von Eugenie Cloeter, s. 13. V roce 1780 koupil Johann Machanek od Simona Thad. Zimmerleho, královského sudího, na olomouckém Dolním náměstí dům č. 19 (Niederring Nr. 19), později nesl číslo 48 a domovní znamení „Zur silbernen Schaufel“ (U stříbrné lopaty).

Dům zdědila r. 1784 ovdovělá Barbara Machanek, r. 1794 Johannův a Barbařin syn Ignaz Machanek, který provozoval obchod se železářstvím. Po smrti manžela zdědila r. 1815 ovdovělá Franziska Machanek nejen dům, ale také železářský obchod. Ignaz Karl Machanek (též Ignaz Carl Machanek), syn Ignáce a Františky, tak po smrti své matky dům v roce 1824 podědilWilibald Müller: Geschichte Der Königlichen Hauptstadt Olmütz, 1882, s. 389. a pokračoval v obchodování se železářským zbožím.J. B. Schilling: Adressenbuch der Handlungs-Gremien und Fabriken, der kais. kön. Haupt- und Residenzstadt Wien, dann mehrerer Provinzialstädte für das Jahr 1833, s. 435. Počátek slavné firmy Moravia lze vidět právě v obchodě železářským zbožím na Dolním náměstí v Olomouci, kde Ignaz Carl Machanek založil v roce 1830 firmu I. C. Machanek.Mährisches Tagblatt. Olmütz: J. Groák, 1930(136). s. 24.

V roce 1847 byl I. C. Machanek vedený jako provozovatel železářské filiálky arcivévody Těšínského (die Erzherzoglicher Teschner Eisen-Niederlage).Handels- und Gewerbs-Schematismus von Wien und dessen nächster Umgebung, Kaulfuß Wtw., 1847, s. 940. Oženil se s Annou Wagner (* 2. února 1802, † 7. března 1867), dcerou olomouckého továrníka a obchodníka (Olmütz, Niederring Nr. 14).Sudetendeutsche Familienforschung, Heft 1982, Jahrgang 24, Band V/NF - Lieferung 1, S. 21. Společně počali syny Ignaze, Maxe a Oswalda, dcera Marie se provdala za olomouckého obchodníka Karla M. Kloba, vicepresidenta olomoucké Obchodní a průmyslové komory.Hermann August Ludwig Degener, Walter Habel: Wer ist es? (Deutsche Who's who, Band 9), Verlag Herrmann Degener, 1928, s. 811: Klob Karl Maria. Jejich synem byl známý rakouský spisovatel Karl Maria Klob (* 18. května 1873 v Olomouci).Syn Karl Maria Klob se poprvé oženil s Luise Mayer. In: Hermann August Ludwig Degener, Walter Habel: Wer ist es? (Deutsche Who's who, Band 9), Verlag Herrmann Degener, 1928, s. 811: Klob Karl Maria. Po smrti matky v roce 1867 a otce v roce 1875Wiener Zeitung, 1. 2. 1875, s. 3. dům „U stříbrné lopaty“ zdědil nejstarší syn Ignaz Machanek (advokát) a poté, co se přestěhoval v roce 1874 natrvalo do Vídně, zůstal v držení obchodní firmy „J. C. Machanek a spol.“, později začleněné do akciové společnosti Moravia.

Založení rodiny a kariéra Max Machanek vystudoval vídeňskou techniku a společně s otcem začal obchodovat se železářským zbožím (společníkem firmy I. C. Machanek & Comp. a společníkem hřebíkárny v Hlubočku). Počátkem 50. let podnikl studijní cesty do Německa, Belgie, Francie a Anglie. V roce 1858 se jeho manželkou stala Rosa von Poglies (* 5. května 1834, † 9. srpna 1910), dcera rady vrchního zemského soudu ze Lvova. Měli šest dětí.

Dcera Emma se poprvé provdala za Carla Wolfa, podruhé za Eduarda Wilhelma Bertsche, majitele Hotelu Bristol ve Vídni. Druhá dcera Rosa se provdala za Carla Wallnera, herce Městského divadla ve Frankfurtu nad Mohanem, pozdějšího ředitele divadel ve Vídni (Theater an der Wien, Raimundtheater a Deutsches Volkstheater). Jejich první syn Felix zemřel ve věku dvou let a druhý syn Max Wallner šel v otcovských hereckých stopách (známý německý libretista a autor her). Třetí dcera Maxe a Rosy Machankových Anna zemřela v prvním roce svého života. Syny pojmenovali rodiče podle rodové tradice: nejstarší nesl jméno Ignaz, dvojčata jméno Max a Carl. Max nejprve řídil továrnu na hřebíky v Hlubočku, kam se také s rodinou přestěhoval (vila Machanek).Die Neue Zeit: Olmüzer politische Zeitung: Sa, 4. Juni 1859, S. 4: " Max Machanek, Fabriksbesizer in Hombok, Rosa Machanek, Fabriksbesizers-Gattin in Hombock, Oswald Machanek in Hombock."

Po založení železáren v Mariánském Údolí (a následném převzetí hlubočské hřebíkárny bratrem Oswaldem) se přestěhoval do Mariánského Údolí (vila Machanek). Železárny pak doživotně řídil. Od roku 1863 byl Max členem olomoucké obchodní a živnostenské komory, též aktivním členem Moravskoslezského sudetského horského spolku (Mährisch-Schlesische Sudetengebirgsverein).Altvater, Organ des des mährisch-schlesischen Sudeten-Gebirgs-Vereines, VII. und VIII. Jahrgang, Freiwaldau, 1890, s. 60: V I. Jägerndorf: Machanek Max, Fabrikbesitzer (Marienthal), Machanek Oswald, Fabriksbesitzer (Hombok), Machanek Sofie, Fabrikbesitzersgattin (Hombok), Orel Johann, Fabriksbesitzer und k. k. Eisenbahnrath (Wien).Prosazoval výstavbu Moravsko-slezské ústřední dráhy. V roce 1867 se podílel na proměně bývalého pevnostního pásma v Olomoucí na městský park. Byl aktivní v pořádání olomoucké průmyslové výstavy. Roku 1865 mu císař udělil Zlatou medaili za umění a vědu.

V 60. letech se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v březnu 1867 byl zvolen na Moravský zemský sněm, za kurii městskou, obvod Dvorce, Libavá, Mor. Beroun, Budišov. Mandát zde obhájil i v zemských volbách 1870. V zemských volbách v září 1871 se mezi zvolenými poslanci neuváděl, ale na sněmu zasedal opět po zemských volbách v prosinci 1871, nyní za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Olomouc. Rezignoval roku 1873. V roce 1867 se uvádí jako kandidát tzv. Ústavní strany (liberálně a centralisticky orientovaná).Die Presse, 28. 3. 1867, s. 3.

Max (Maximilian) Machanek zemřel v květnu 1893 po dlouhé a bolestivé nemoci ve věku 62 let.

Akciová společnost pro průmysl a obchod se železným zbožím „Moravia“ Max pomáhal v roce 1870 přeorganizovat stávající hřebíkárnu v Hlubočku a železárnu v Mariánském Údolí na akciovou společnost pod názvem Homboker und Marienthaler Eisenwaren-Industrie und Handels-Aktien-Gesellschaft „Moravia“ in Olmütz (česky Hlubočecká a Marientálská akciová společnost pro průmysl a obchod se železným zbožím „Moravia“ v Olomouci), jejímiž společníky byli otec Ignaz Karl Machanek, předseda obchodní komory v Olomouci, syn dr. Ignaz Machanek, advokát tamtéž, syn Max Machanek, poslanec Moravského zemského sněmu, syn Oswald Machanek a Johann Orel. Na řízení společnosti se v dalších letech podíleli vedle dlouholetého generálního ředitele Oswalda Machanka hlavně synové jeho bratra Maxe.

Ignaz Machanek Ignaz Machanek (* červenec 1862; † 26. listopadu 1911, Vídeň) byl ředitelem v hřebíkárny v Hlubočku akciové společnosti Moravia, místopředseda správní rady akciové společnosti Moravia, člen Hospodářské a průmyslové komory v Olomouci a funkcionář Olomoucké společnosti pro těžbu břidlice (Olmützer Schieferbergbau-Gesellschaft) a členem Moravskoslezského sudetského horského spolku (Mährisch-Schlesische Sudetengebirgsverein).Altvater, Organ des des mährisch-schlesischen Sudeten-Gebirgs-Vereines, VII. und VIII. Jahrgang, Freiwaldau, 1890, s. 60: Machanek Ignaz, Fabrikbesitzerssohn (Marienthal). Jeho první manželkou byla Eugenie Teterin (též Tetjerin), která zemřela velmi mladá po porodu v roce 1891, s kterou měl dceru:

Eugenie Cloeter, rozená Machanek (* 22. června 1891, Hlubočky; † 26. března 1970, Vídeň), provdaná za továrníka Hanse Cloeter.Hans Cloeter († 25. května 1949) a Eugenie Cloeter měli syna Christopha Hanse Ignaze (* 28. prosince 1911) a dceru Eugenii Wandu Emmu (* 10. ledna 1922). Syn Christoph se oženil s Elisabeth Charlotte Schmatz, se kterou měl syna Hanse Wolfganga Christopha (* 27. března 1941) a Ernsta Rudolfa (* 4. srpna 1946). Dcera Eugenie (členka Wiener Rundfunkorchester) se 8. září 1953 provdala za Otto Altmanna, člena orchestru Wiener Symphoniker. In: Hermine Cloeter: Verklungenes Leben: die Geschichte einer Familie im Spiegel der Zeiten, Degener, 1960, s. 179.

Druhou manželkou byla Wanda, rozená Mück. Ferdinand Mück (firma Mück F. C.) měl v Olomouci obchod s kořením (Spezerei).Eduard Gräff: Schematismus von Olmütz, 1872, s. 171 a 189. Z manželství pošly děti:

Carl Oswald Machanek (* 6. srpna 1896, Hlubočky; † 13. prosince 1978, Scharnstein, Rakousko), později generální ředitel akciové společnosti Moravia a ředitel továrny v Hlubočku, od roku 1940 ředitel továrny v Mariánském Údolí a člen správní rady. Dne 5. září 1922 se v Brně oženil s Margarethe Ernestine Rudolfine Rohrer (* 16. srpna 1900, Brno; † 10. září 1944, Vídeň). Margarethe byla dcerou v té době již zemřelého majitele tiskárny Rudolfa Rohrera (vila v Jundrově/Jundorf). V roce 1929 zemřela i matka Margarethe Rohrer a sídlo tiskárny R. M. Rohrer v Badenu u Vídně převedly společnice (dcery: Karoline Krüzner, Margarathe Machanek, Elisabeth Jasykoff) do Brna.

Eva Maria svobodná paní von Friebeisz, rozená Machanek (* 22. června 1900, Hlubočky; † 11. ledna 1970, Vídeň), provdala se v roce 1931 za skladatele, dirigenta a spisovatele Johanna Nepomuka Josefa svobodného pána von Friebeisz (* 9. srpna 1898 ve Vídni). V roce 1938 emigrovali do Paříže a potom do USA.Werner Röder, Herbert A. Strauss, Dieter Marc Schneider, Louise Forsyth: Politik, Wirtschaft, Öffentliches Leben, vyd. Walter de Gruyter 2011, s. 196.Schnitzler-Tagebuch: Friebeisz Machanek Eva Marie von, 1900-06-22, Hombock, Olmütz, 1980-01-11, Wien. Následně byli zbaveni německého říšského občanství.Michael Hepp, Hans Georg Lehmann: Die Ausbürgerung deutscher Staatsangehöriger 1933-45 nach den im Reichsanzeiger veröffentlichten Listen, De Gruyter, 1985, s. 640: 11. Friebeisz Johann Nepomuk Josef geb. in Wien, 12. Friebeisz Eva Maria, geb. Machanek im Protektorat

Wanda Machanek

Ignác Machanek zemřel v 50 letech po dlouhé nemoci v neděli dne 26. listopadu 1911 v sanatoriu gremiální nemocnice ve Vídni. Tělesné pozůstatky byly nejprve převezeny dne 28. listopadu 1911 do hřbitovní kaple v Döblingu, dne 29. listopadu převezeny do kaple olomouckého městského hřbitova a dne 30. listopadu uloženy do rodinné hrobky. Mezi pozůstalými se loučila žena Wanda Machanek (rozená Mück), děti Evženie Cloeter (rozená Machanek), Karel, Eva a Wanda, sestry Emma Bertsch (rozená Machanek), Rosálie Wallner (rozená Machanek), bratři Max Machanek a Karl Machanek, tchán Ferdinand Machanek a tchyně Marie Mück, druhá tchyně Aloisie Teterin (Luise Tetjerin), zeť Johann Cloeter a další.

Max Machanek