náhled|350px|Vlajka Spojeného království a vlajka Evropské unie spojená v často používanou vlajku pro brexit (s neutrálním názorem) Brexit (z anglického a ) je zkrácené označení pro proces ukončení členství Spojeného království Velké Británie a Severního Irska v Evropské unii. K tomuto procesu došlo na základě rozhodnutí britských voličů 51,9 % hlasů v referendu konaném 23. června 2016. Složitá jednání komplikovala zvláště otázka vzniku britsko-unijní hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou a riziko obnovení irského konfliktu. K ukončení členství došlo 31. ledna 2020.
Spojené království se stalo členem Evropského hospodářského společenství (EHS), předchůdce Evropské unie, v roce 1973. Poprvé o svém členství Britové hlasovali již v roce 1975 v referendu o členství v EHS. Druhé referendum slíbil před volbami roku 2015 konzervativní premiér David Cameron. Referendum předcházela ostrá kampaň, pro kterou bylo typické rozdělení stran podle hesel Remain a Leave („zůstat“ a „odejít“).
Referendum mělo de iure pouze poradní váhu, podle rozhodnutí britského nejvyššího soudu musel o vystoupení z Evropské unie rozhodnout parlament Spojeného království. Británie poté dne 29. března 2017 požádala o ukončení členství Evropskou unii na základě článku 50 Lisabonské smlouvy. Ten předpokládá maximálně dvouletou lhůtu pro dojednání podmínek a ukončení členství tak mělo nastat k datu 29. března 2019.
Dne 15. ledna 2019 zamítla Dolní sněmovna smlouvu o modalitách ukončení členství Spojeného království v Evropské unii, kterou vláda Theresy Mayové dojednala s Evropskou komisí. Pro smlouvu hlasovalo pouze 202 poslanců Dolní sněmovny, proti smlouvě 432 poslanců.FRANKENBERGER, Klaus-Dieter: Brexit-Votum in London. Die Niederlage von Westminster. (Votum o brexitu v Londýně. Porážka ve Westminsteru.) Frankfurter_Allgemeine_Zeitung, , 15. ledna 2019, 22:03 hod. (německy). 29. ledna byl v Dolní sněmovně poměrem hlasů 317 : 301 schválen návrh, kterým byla Theresa Mayová pověřena vyjednávat s Evropskou komisí o změnách v dosavadní smlouvě o brexitu.MEYER, Christoph: Verhandlungen über „alternative Regelungen“. Was May mit ihrem aussichtslosen Plan bezweckt. T-online, , 30. ledna 2019, 16:23 hod. (německy). Na zasedání EU v Bruselu dne 10. dubna 2019 bylo dohodnuto, že novým nejpozdějším termínem pro odchod Spojeného království z Unie se měl stát 31. říjen 2019.Erleichterung in Brüssel über Brexit-Aufschub (Ulehčení v Bruselu kvůli odkladu brexitu). Frankfurter Allgemeine Zeitung, Dostupné online , 11. dubna 2019 . Protože se Mayové nedařilo vyjednat podporu parlamentu pro brexitovou dohodu, odstoupila z funkce a novým premiérem se v červenci 2019 stal Boris Johnson. Následně byl termín potřetí posunut na 31. ledna 2020.
Spojené království Velké Británie a Severního Irska opustilo Evropskou unii 31. ledna 2020 v 23:00 (UTC). Od 1. února 2020 se Velká Británie nacházela v tzv. přechodném období, během kterého bylo zapotřebí vyřešit řadu závazků k EU, včetně obchodní dohody. Obchodní dohoda byla nakonec po mnoha pokusech uzavřena 24. prosince 2020, která vstoupila v platnost dne 2. ledna 2021, spolu se skončením přechodného období.
Období Evropského hospodářského společenství 1973–1992 náhled|V referendu v roce 1975 zvítězil názor „odejít“ pouze na Shetlandách a Vnějších Hebridách
Do Evropského hospodářského společenství vstoupilo Spojené království k 1. lednu 1973 pod vedením vlády Edwarda Heatha z Konzervativní strany, která celkově členství podporovala. Naopak Labouristická strana, zejména její levé křídlo, s členstvím spíše nesouhlasila a pod vedením Harolda Wilsona vyhrála volby v říjnu 1974 se slibem uspořádat referendum o členství. Toto referendum se konalo 5. června 1975 a voliči v něm většinou 67,2 % rozhodli o tom, že Spojené království zůstane v Evropském hospodářském společenství.
Labouristická strana se nicméně k obhajobě odchodu vrátila ještě pod vedením Michaela Foota v kampani před volbami v roce 1983, které ovšem vyhráli konzervativci vedení Margaret Thatcherovou.
Členství v Evropské unii Po Thatcherové se stal premiérem John Major, který byl zastáncem sjednocování Evropy a v době jeho vlády byla v roce 1992 uzavřena Maastrichtská smlouva, kterou vznikla Evropská unie, byť Spojené království podepsalo smlouvu s výjimkami (mj. se nezavázalo přijmout euro).
V té době podporovaly integraci Evropy obě velké britské strany, myšlenka odchodu z Evropské unie se tak stala nosnou pro nově vznikající malé strany. V roce 1994 založil James Goldsmith Referendum Party, ta ovšem nezískala ve volbách v roce 1997 v rámci platného volebního systému ani jeden mandát, byť pro ni hlasovalo 810 860 voličů, tj. 2,6 %, a strana následně fakticky zanikla.
Úspěšnější byla Strana nezávislosti Spojeného království založená v roce 1993, která začala v 21. století dosahovat úspěchů ve volbách do Evropského parlamentu: V roce 2004 sdílela s 12 mandáty třetí místo s Liberálně demokratickou stranou, v roce 2009 byla s 13 mandáty druhá společně s labouristy a při volbách roku 2014 získala 11 mandátů a tím nejvíce ze všech britských stran.
Referendum v roce 2016
Na sílící hlasy pro opuštění Evropské unie reagovali konzervativci vedení premiérem Davidem Cameronem, který v kampani před parlamentními volbami v roce 2015 slíbil, že v případě svého vítězství vyhlásí do konce roku 2017 referendum o pokračování nebo ukončení členství Spojeného království v EU. Volby vyhrál a referendum se konalo 23. června 2016. Sám Cameron se před referendem podílel na kampani propagující pokračování členství, ale část členů konzervativní strany se naopak angažovala ve prospěch odchodu.
V kampani za brexit byla použita firma AggregateIQ (AIQ), která byla přes mateřskou firmu SCL propojena s Cambridge Analytica. V referendu poměrně těsně zvítězilo ziskem 51,9 % hlasů stanovisko „odejít“ – „“. Opačné stanovisko „“ – „zůstat“ – obdrželo v celém Spojeném království 48,1 % hlasů.
Jednou z vlivných kampaní za brexit byla i Vote Leave, kterou řídil Dominic Cummings.
náhled|V referendu v roce 2016 zvítězila myšlenka pokračování členství jen ve Skotsku, v Severním Irsku a v některých velkých městech, především v Londýně
Politické dopady výsledku referenda Výsledek referenda neznamenal okamžité automatické ukončení členství, referendum dokonce ani nebylo pro vládu závazné, ovšem očekávalo se, že politici budou jeho výsledek respektovat. Premiér David Cameron jako vůdčí osoba kampaně pro pokračování členství ráno po vyhlášení výsledků uznal porážku a oznámil, že v řádu měsíců rezignuje, aby vyjednávání s Evropskou unií o ukončení členství mohl začít a vést nový premiér.
Po schválení Lisabonské smlouvy právo Evropské unie počítá s tím, že ji některý člen může opustit. Podle článku 50 novelizované Smlouvy o Evropské unii má členský stát v takovém případě uvědomit Evropskou radu a následně po dvou letech přestane být členem, nedohodnou-li se obě strany na dřívějším nebo pozdějším termínu. Dvouletý termín má sloužit především k smluvní úpravě vzájemných vztahů EU a státu, který unii opustí.
Hospodářské dopady výsledku referenda Brzy po referendu prohlásili zástupci různých mezinárodních firem, že kvůli vystoupení Spojeného království z EU přezkoumají svoje působení v této zemi a eventuálně přesunou pracovní místa jinam. Aby zabránil takovým dopadům nebo úplnému odchodu těchto společností, oznámil ministr financí George Osborne, který před referendem vehementně bojoval proti brexitu, že plánuje snížení sazby daně ze zisků společností na 15 %.Nach dem Votum der Briten. Finanzminister will Unternehmenssteuer deutlich senken.Frankfurter Allgemeine Zeitung, http://www.faz.net/aktuell/wirtschaft/nach-dem-votum-der-briten-finanzminister-will-unternehmenssteuer-deutlich-senken-14322808.html, 4. července 2016 (německy).
Separatistické tendence po referendu Po referendu se prohloubily separatistické tendence v těch částech Spojeného království, kde voliči většinově hlasovali pro setrvání tohoto státu v Evropské unii. Ve Skotsku se mluvilo o odtržení a v Severním Irsku o sjednocení Irska.
Situace před brexitem 2018–2019
Do 29. března 2019 Dne 15. ledna 2019 zamítla Dolní sněmovna smlouvu o modalitách brexitu, tedy ukončení členství Spojeného království v Evropské unii, kterou vláda Theresy Mayové dojednala s Evropskou komisí. Pro smlouvu hlasovalo pouze 202 poslanců Dolní sněmovny, proti smlouvě 432 poslanců. Smlouvu zamítlo 118 poslanců vládní Konzervativní strany. Předběžně zamítnutá smlouva mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií byl dokument o 584 stranách. Bez jejího přijetí přestalo být jisté, jakým způsobem a zda skutečně proběhne 29. března 2019 vystoupení Spojeného království z EU. Již tehdy se ale rýsovalo několik možností včetně "tvrdého" nebo nekoordinovaného brexitu (no-deal brexit), ale také posunutí jeho termínu nejméně o několik týdnů.
Původní smlouva s EU zamítnutá 15. ledna 2019 obsahovala mj. ne zcela precizní řešení pro pokračování volného obchodu mezi zeměmi EU a Spojeným královstvím a pro ožehavou otázku režimu na hranicích mezi Severním Irskem a Irskou republikou, která zůstává členskou zemí EU. To byl jeden z bodů, které vedly k odmítnutí smlouvy velkým počtem poslanců vládní Konzervativní strany. Smlouva totiž neobsahuje dostatečné záruky pro časový limit tzv. „backstopu“, který má zamezit kontrolám osob a zboží na hranicích mezi oběma územími po uskutečněném brexitu.STABENOW, Michael: Warten auf London (Čekání na Londýn). Frankfurter Allgemeine Zeitung, 17. ledna 2019, s. 2 (německy). Spojené království by na základě backstopu totiž na neurčitou dobu zůstalo v celní unii s EU, a to i po 31. prosinci 2020, což je v dojednané – avšak neratifikované – smlouvě s EU v zásadě obsažené datum pro jeho odchod z celní unie.HAGEN, Kevin: Backstop - was ist das, wann kommt das, warum ist das so verdammt kompliziert? Der_Spiegel, , 30. ledna 2019 (německy). Podle názoru britských politiků nazývaných brexiteers, zastánců brexitu jako jsou bývalý ministr zahraničí Boris Johnson a poslanec Jacob Rees-Mogg, by bez konečného data pro backstop byla dlouhodobě ohrožena příslušnost Severního Irska ke Spojenému království.
Již den po historické porážce premiérky Theresy Mayové v Dolní sněmovně, tedy 16. ledna 2019, vyvolala Labouristická strana hlasování o nedůvěře vládě. Poněvadž žádný z odbojných poslanců Konzervativní strany nechtěl dopustit riziko předčasných parlamentních voleb, premiérka toto hlasování úspěšně přestála, když pro vládu hlasovalo 325 poslanců a proti ní 306 poslanců.Zoff um Brexit. Theresa May übersteht Misstrauensvotum knapp. (Hádka o Brexit. Theresa Mayová těsně přestála hlasování o nedůvěře.) T-Online (Dpa, AFP), , 16. ledna 2019, 20:44 hod. (německy).
Ze strany vysokých představitelů EU byla zprvu pouze vyslovena lítost nad zamítnutím smlouvy, která je podle nich „nejlepším možným kompromisem“. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker vyzval představitele Spojeného království, aby brzy vysvětlili své úmysly v nově vzniklé situaci. V Londýně mezitím požadovalo více než 70 poslanců opoziční Labouristické strany, aby bylo uspořádáno druhé referendum o brexitu. Toto řešení však vzhledem k časové tísni není považováno za realistické, nadto neexistuje záruka, že by dopadlo ve prospěch setrvání Spojeného království v EU. K situaci se vyjádřil také německý politik Manfred Weber, jeden z vážných kandidátů na předsedu Evropské komise po volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019. Podle něj by diskuse o posunutí brexitu na pozdější dobu než je dosavadní termín měla smysl jen tehdy, kdyby byly další britské plány ozřejměny.Brexit-Chaos: Maas sieht Deutschland „auf alle Szenarien vorbereitet“ (Chaos s brexitem: Maas je toho názoru, že Německo je „připraveno na všechny scénáře.“) Frankfurter Allgemeine Zeitung, , 17. ledna 2019, 13:39 hod. (německy).