Marcel Hájek (* 20. září 1965 Plzeň) je český lékař a politik, major v záloze.
Do roku 1993 pracoval v Anatomickém ústavu LF UK v Plzni, následně až do roku 1998 jako chirurg ve FN Plzeň. V letech 1998–2002 zastával funkci ordináře pro hrudní a břišní chirurgii v Refferal Hospital – Princess Marina Hospital v botswanském Gaborone. V letech 2002–2011 sloužil v hodnosti majora jako šéfchirurg a hlavní lékař v polních nemocnicích AČR a NATO v Iráku, Afghánistánu a Pákistánu. V současné době pracuje u Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje a přednáší na Fakultě zdravotnických studií ZČU v Plzni.
Již od studentských let se angažoval v občanských a politických aktivitách. Před rokem 1989 byl členem disentu, v listopadu 1989 stál v čele Koordinačního stávkového výboru v Plzni. Za Občanské fórum byl v roce 1990 kooptován jako poslanec do České národní rady. Byl jedním ze zakládajících členů ODS v Plzni. Třikrát byl zvolen do Zastupitelstva města Plzně – v roce 1994 za ODS, v roce 2010 za uskupení Občané.cz, v roce 2014 za hnutí Občané Patrioti. Po posledních volbách se však mandátu zastupitele vzdal, a to z důvodu svědomí. V roce 2016 kandidoval do Senátu Parlamentu ČR za ODS v obvodu č. 7 – Plzeň-město.
Rodina Marcel Hájek žil v dětství pouze s maminkou, která byla úřednicí. V roce 1988 se oženil se Sylvou, rozenou Zajanovou. Roku 1990 se manželům narodila v Plzni dcera Sarah, v roce 2000 se narodil v Gaborone v Botswaně syn David.
Studium Po ukončení ZŠ vystudoval III. gymnázium v Plzni v Opavské ulici, kde roku 1984 maturoval. Ve stejném roce neúspěšně skládal přijímací zkoušky na Lékařskou fakultu UK v Plzni, po nepřijetí pracoval rok jako pitevní laborant na Anatomickém ústavu LF UK. V roce 1985 úspěšně složil zkoušky na Lékařskou fakultu UK a byl přijat ke studiu oboru Všeobecné lékařství. Studium ukončil v roce 1991, I. atestaci z chirurgie složil v roce 1996, II. atestaci z chirurgie pak v roce 2000.
V roce 2003 absolvoval postgraduální studijní stáž z oboru hrudní chirurgie v izraelském Tel Avivu v Rabin Hospital, Beilinson Campus – Petah Tikwah. Toto postgraduální studium se stalo součástí postgraduálního studia v ČR zahájeného v roce 2007 na Fakultě vojenského zdravotnictví Univerzity obrany. Na vlastní žádost pak pokračoval a roku 2012 ukončil toto studium na Vysoké škole zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislavě na Slovensku disertační prací pod názvem „Možnosti ovlivnění hojení ran, anastomóz a tělních dutin u pacientů s imunodeficitem při HIV/AIDS a jejich veřejnozdravotnický dopad“ pod vedením Prof. MUDr. Juraje Bency, Ph.D. Práci úspěšně obhájil v květnu 2012 a získal titul Ph.D. Roku 2002 byl přijat do mezinárodní chirurgické organizace International College of Surgeons, kde v roce 2003 získal v Chicagu (USA) Fellowship (FICS.).
V roce 2016 ukončil dálkové studium evangelické teologie na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, které započal v roce 2011. V roce 2014 obhájil úspěšně bakalářskou práci na téma „Judaistické vlivy a tradice v Etiopské ortodoxní církvi“ pod vedením doc. Pavla Hoška, Th.D., a získal titul bakaláře teologie (Th.)Bc. V roce 2016 obhájil diplomovou práci na téma "Teologická úskalí komunikace a poskytování zdravotnické péče u muslimských věřících" a získal titul ThMgr.
Zaměstnání a praxe V mezidobí od ukončení studia gymnázia do úspěšného přijetí na LF UK v Plzni pracoval jako pitevní laborant v Anatomickém ústavu LF UK v Plzni a během studia zde působil jako pomocná vědecká síla.Vystudoval LF UK v Plzni, po ukončení studia a absolvování pětiměsíční vojenské presenční služby nastoupil v roce 1991 do Anatomického ústavu jako odborný asistent. Zároveň započal s praxí sekundárního lékaře na chirurgické klinice FN v Plzni, kam v roce 1993 nastoupil na plný úvazek.
V roce 1991 absolvoval odbornou stáž ve španělském Toledu na chirurgické klinice nemocnice Hospitalo de la Salud por Paraplegicos y Quadruplegicos. V roce 1993 absolvoval další krátkou stáž, a to v Lundu ve Švédsku v oblasti anatomie/chirurgie. V roce 1998 odjel s celou rodinou na expertizní pracovní pobyt do jihoafrické Botswany, kde do roku 2002 pracoval v hlavním městě Gaborone jako ordinář pro hrudní a břišní chirurgii na chirurgické klinice v Referral Hospital – Princess Marina Hospital.
Po návratu z Botswany pracoval ve službách Armády České republiky a NATO v hodnosti majora jako šéfchirurg v polních nemocnicích NATO a hlavní lékař polních nemocnic AČR. Zúčastnil se dvou misí v Iráku, dvou misí v Afghánistánu a jedné mise v Pákistánu. V obdobích mezi misemi pracoval na chirurgii Vojenské nemocnice v Plzni. Službu v AČR ukončil v roce 2011. Ve stejném roce zahájil dálkové studium Evangelické teologické fakulty UK a začal vyučovat chirurgii na Fakultě zdravotnických studií ZČU. Současně pracuje u Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje.
Politická činnost
Politická činnost do roku 1990 Vždy se aktivně zajímal o veřejné politické dění. V době komunistického režimu působil v disentu, a to od roku 1985 v plzeňské skupině okolo evangelického faráře Jana Adalberta Tydlitáta. Spolupracoval se signatáři Charty 77. Toto prohlášení po dohodě s některými chartisty nepodepsal z důvodů udržení se na LF UK v Plzni, kde se zdál být potřebnějším, než v případné dělnické profesi. Roku 1988 podepsal manifest Hnutí za občanskou svobodu (HOS) pod názvem „Demokracie pro všechny“ a poté také manifest Několik vět. Činnost v disentu mu vynesla stíhání a zájem Státní bezpečnosti. Absolvoval několik výslechů a nabídek ke spolupráci, kterou nikdy nepodepsal. V roce 1988 se studentským kolegou Vladimírem Zinderem sepsali petici do Rudého Práva za zveřejnění dokumentů Charty 77 a nechali ji podepisovat studenty LF. Tehdy během disciplinárního řízení udržel oba studenty na fakultě svým rozhodnutím na tehdejší dobu velmi slušný a odvážný děkan Prof. MUDr. František Macků, CSc. Po jeho účasti na setkání Česko-polské solidarity ve Wroclawi roku 1989 s ním bylo zahájeno další disciplinární řízení v kolegiu děkana LF UK v Plzni. Tehdy již zcela reálně hrozilo jeho vyloučení ze studia, avšak případné vyloučení zhatila studentská revoluce v listopadu 1989. Díky svým postojům a aktivitám stanul v čele Stávkového výboru LF UK v Plzni, které se stala první stávkující fakultou v Plzni. Po připojení dalších plzeňských vysokých škol k okupační stávce byl zvolen do čela Koordinačního stávkového výboru. Rovněž zahájil činnost v plzeňském Občanském fóru. Za OF byl kooptován v roce 1990 jako poslanec České národní rady, kde působil až do prvních svobodných voleb.
Politická činnost po roce 1990 V roce 1991 se v Plzni stal zakládajícím členem Občanské demokratické strany (ODS). Do roku 1998 v rámci ODS působil jako předseda zastupitelského klubu a jako místopředseda oblastní rady. Za ODS byl v roce 1994 zvolen do Zastupitelstva města Plzně a stal se členem Rady města Plzně. V této neuvolněné funkci působil do konce volebního období v roce 1998.
Z důvodu následného dlouhodobého pracovního pobytu v Botswaně již znovu nekandidoval a zároveň ukončil členství v ODS. Po návratu ze zahraničí členství v ODS neobnovil, neboť vstoupil do služeb Armády České republiky a politickou činnost mu zapovídal Zákon č. 221/1999 Sb. o ozbrojených silách ČR. Po ukončení závazku u AČR kandidoval v roce 2010 v komunálních volbách do Zastupitelstva města Plzně spolu s bývalými členy ODS pod hlavičkou uskupení Občané.cz. Byl zvolen a do roku 2014 působil jako opoziční člen Zastupitelstva města Plzně.
Před komunálními volbami v roce 2014 se uskupení Občané.cz propojilo s uskupením Plzeňští patrioti a vytvořilo nové politické hnutí Občané Patrioti. V komunálních volbách přijal post lídra kandidátky Občanů Patriotů. Byl opět zvolen do Zastupitelstva města Plzně, ale následně uskupení Občané Patrioti opustil, a to po vyslovení nesouhlasu s povolebním politickým postupem tohoto hnutí. Z důvodů svědomí se vzdal i mandátu zastupitele.
V následujícím období přijal nabídku ke znovuobnovení členství v ODS, která zvolila do svého čela Petra Fialu. Ihned byl zvolen do Oblastní rady ODS, jako delegát kongresu ODS a navržen na kandidáta do Senátu Parlamentu ČR v obvodu č. 7 – Plzeň-město. Do této funkce se rozhodl kandidovat s podporou ODS a KDU-ČSL, zároveň spolupracuje s Konfederací politických vězňů a Sdružením bývalých vojáků PTP. Se ziskem 16,54 % hlasů skončil na 4. místě a do druhého kola nepostoupil.
Religiozita Trvale se hlásí k židovskému vyznání. Je dlouholetým členem Židovské obce v Plzni, v minulosti byl i členem předsednictva. Při pobytu v Botswaně byl s rodinou členem Synagogálního sboru v Gaborone a stal se členem Afrického židovského kongresu v JAR. Od roku 1991 je členem židovské Lóže Renaissance – B,nai B,rith 10.distrikt – Prague.
Pod vedením rabína Karola Efraima Sidona studoval v letech 1992–1994 židovská náboženská studia pod pražským rabinátem. V židovských organizacích v ČR i zahraničí je trvale aktivním. Jeho postoje jsou velmi tolerantní k jiným věroukám. Spolupracuje trvale s křesťanskými církvemi, studuje křesťanství na ETF UK v Praze. Za dvouletého misijního pobytu v Iráku se intenzívně v Bassře věnoval studiu islámu.
Vyznamenání a ocenění Kromě mnoha vojenských medailí a ocenění patří mezi jeho vyznamenání zejména: Válečný záslužný kříž III. stupně dvě Zlaté medaile NATO medaile náčelníka Generálního štábu AČR medaile náčelníka Generálního štábu Armády Slovenské republiky medaile ministra obrany ČR a dalšími resortní vojenské medaile V roce 2009 obdržel od primátora města Plzně Ing. Pavla Rödla historickou pečeť, určenou významným osobnostem Plzně. V medicíně byl Českou chirurgickou společností oceněn 9. prosince 2004 prestižní Jedličkovou cenou za publikační činnost v předchozím roce, a to za sérii článků "HIV/AIDS pozitivní pacient v chirurgii".
Členství v organizacících člen prezídia české sekce International College of Surgeons (ICS); za tuto organizaci přednášel v Německu, Japonsku a v Austrálii, v roce 2015 byl členem kongresového výboru a spolupořádal Jubilejní světový chirurgický kongres ICS člen Židovské obce v Plzni a Federace židovských obcí v Čechách a na Moravě člen Lóže Renaissance B,nai B,rith Praha a B,nai B,rith International v Bruselu člen Sdružení válečných veteránů (SVV) v ČR
Záliby a jazykové znalosti Má zálibu v přírodě, religionistice, teologii a v zahraniční politice. Plynně hovoří anglicky, hůře německy a rusky, bazálně se domluví španělsky. Z mrtvých jazyků má rigorózní zkoušky z latiny, starořečtiny a biblické hebrejštiny.
Publikační činnost a přednášky
Přednášky Hájek, M., Kuvík, P., Vais, P., Němeček,V.: Osteologický výzkum kostnice v Mouřenci (Morfologické dny anat. Ústavu LF UK v Plzni, 1993) Hájek, M., Lejčko, J.: Chirurgická a anesteziologická invazivní léčba bolesti (Setkání ZPČ chirurgů, Vidžín, 1996) Hájek, M., Horák, L., Bláhovec, J.: Užívání a nadužívání opiátů v chirurgické praxi (Pedagogickopsychologická konference SU MMP, Plzeň, 1996) Novák, K., Hájek, M., Hassan, A.: Paréza brachiálního plexu při leiomyosarkomu podklíčkové tepny úspěšně řešená chirurgickým výkonem (Pelhřimovské chirurgické dny, 1997) Hájek, M., Novák, K., Mukenšnábl, P.: Mukoepidermoidní karcinomy – současný chirurgický a patologicko-anatomický přístup (Dny chirurgické společnosti v Plzni, Šafránkův pavilon LF UK, Plzeň, 1997) Hájek, M., Novák, K., Pešek, M., Mukenšnábl, P.: Mukoepidermoidní karcinomy (II. Český chir.Kongres s mezinárodní účastí, Mariánské Lázně, 1998) Kolarik, M., Hájek, M., van der Wik, J. V.: Rare case of osteosarcoma of pelvis (Pretoria, RSA, prosinec 1998) Hájek, M., Beshir, S. I.: Tumor markers (Botswana Med. And Dental Surgeons meeting, Gaborone, BWA, prosinec 1998) Hájek, M., Onen, Ch., Mutoka, Ch. M.: Jaundice – dif. Diagnosis in Bushmen (16th Medical conference, Gaborone, BWA, duben 1999)