Hradec Králové je statutární město v okrese Hradec Králové na východě Čech, ležící na soutoku Labe s Orlicí. Je metropolí Královéhradeckého kraje, společně s nedalekými Pardubicemi tvoří metropolitní oblast s 340 tisíci obyvatel. V samotném Hradci Králové žije obyvatel.
Pro své příhodné vlastnosti bylo území Hradce osídleno již v dobách prehistorických. Ve středověku šlo o věnné město českých královen a této době vděčí za gotickou katedrálu svatého Ducha na svém Velkém náměstí, která dnes vedle Bílé věže a Staré radnice patří mezi městské dominanty. V letech 1766 až 1857 sloužilo město jako vojenská pevnost, pro nezájem města obnovená a zrušená až v roce 1884. Správa města plně využila možnosti úplného řízení urbanistického rozvoje. Tím se doslova uvolnil prostor pro zlatou éru královéhradecké architektury na začátku 20. století, ze které si především díky stavbám Gočára a Kotěry město odneslo označení Salon republiky.
Hradec Králové je univerzitní město, vyučuje zde Univerzita Hradec Králové, některé fakulty Univerzity Karlovy a Univerzity obrany. Sídlí zde např. krajský soud nebo biskupové královéhradecké diecéze církve katolické a československé husitské. Klicperovo divadlo je uznávanou scénou, jež čtyřikrát získala ocenění „Divadlo roku“, artkino Central se pyšní oceněním „Nejlepší evropské kino pro mladé publikum“ z roku 2008. Královéhradecký Park 360, který vznikl v části areálu bývalého vojenského letiště, poskytuje prostor mimo jiné letnímu festivalu Rock for People.
Název Nejstarší doložený název původně hradiště a sídla Přemyslovců (od konce 10. století), od 11.–12. století sídelního hradu Přemyslovců, je z roku 1073 (castrum Gradec), z čehož během 12. století vzniklo německé Grätz (k roku 1259 doloženo jako Gretz, 1352 Grecz). V češtině se díky hláskové změně g v h v první polovině 13. století vyvinulo v Hradec (staročeské hradec znamenalo „menší nebo vedlejší hrad“). Poté, co se již hrazené královské město stalo roku 1373 věnným městem českých královen, byl ke jménu připojován neshodný přívlastek Králové („manželka krále, královna vdova“).
V němčině se původní (der Stat) Khunigin Gracz (1557) PROFOUS, Antonín, Jan SVOBODA, Vladimír ŠMILAUER a Státní nakladatelství učebnic. Místní jména v Čechách: jejich vznik, pův. význam a změny. Praha: Česká akademie věd a umění, 1954. sv. 1, s. 738. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid: 235e6462-5a7c-4763-aa4a-f444976ea656 (pro členy) nebo z https://mjc.ujc.cas.cz/search.php?where=strana&svazek=I&heslo=0738&useregexp=no, 21. července 2025. nakonec zkrátilo na (Khuniggräcz, 1568), což je někdy mylně chápáno jako „králův hradec“ (německé König znamená „král“), ačkoli se jedná o posesivní genitiv královny. Německý tvar Königingrätz, morfologicky odpovídající českému názvu města Králové, se vyskytuje ještě na mapách kolem roku 1800Viz mapy na https://www.digitalniknihovna.cz/cuni/search?q=K%C3%B6nigingratzer, 21. července 2025. a někdy se používal ještě i hluboko v 19. století.Königingrätz, ale Neu-Königgrätz. In: PALACKÝ, František. Popis králowstwí českého čili podrobná poznamenání wšech dosawadních krajůw, panstwí, statkůw, měst, městeček a wesnic, někdejších hradůw a twrzí, též samot a zpustlých osad mnohých w zemi České, s udáním jejich obywatelstwa dle popisu r. MDCCCXLIII. Praha: Knihkupectví J. G. Kalve, 1848, s. (134). Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:4f65eb8d-4b0c-44af-a5f9-4bee9d6a8931, 21. července 2025.ZAP, Karel. Kratičký zeměpis Čech, Moravy a Slezska. V Praze: Tisk a náklad Jarosl. Pospíšila, 1863, s. 20. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid: a5966240-7c7a-11e7-94b3-005056825209, 21. července 2025. Latinský název zní Hradecz regine (1373) , či Reginogradecium. Romsky je město nazýváno .
Historie Dějiny města
Území dnešního Hradce Králové bylo osídleno již v pravěku. Významným archeologickým nalezištěm jsou Plotiště nad Labem, kde byly doloženy nálezy z několika období pravěku, mimo jiné kultury nálevkovitých pohárů a lužické kultury, ale také z doby římské. V prostoru historického centra se později nacházelo slovanské hradiště, které se v 10. století stalo významným správním a obchodním centrem.
Koncem desátého století se Hradec stal jedním z center hradské soustavy, ze kterého bylo spravováno území severovýchodních Čech po obou stranách Labe podle jeho toku od Dvora Králové až k Pardubicím. Ve 12. století zaujímá Hradecko již několik správních okrsků, spojených v celou provincii se čtyřmi hrady, purkrabským soudem a arcijáhenstvím. Přesné založení města není známé. Vlivem značného stavebního ruchu, terénních úprav, požárů a válečných škod po staletí na městském pohorku došlo ke ztrátě nejstarších archeologických stop.
Osudový význam pro vývoj městského osídlení mělo 13. století, kdy se stal Hradec s tržním předhradím královským městem. K roku 1225 se poprvé v písemné listině (smlouvě) připomíná město (civitas) Hradec, nikoliv s přívlastkem Králové, který se objevuje až od 14. století. Zakládající listina Hradce jako města se nedochovala a proto se přesně neví, kdy bylo město založeno. Písemná listina z roku 1225 je prvním nezpochybnitelným pramenným dokladem o existenci města. Ještě ve 13. století byl postaven nový gotický královský hrad, kde často přebývali Přemysl Otakar I., Václav I., Přemysl Otakar II. i Václav II. Hradec ustanovil Václav II. za část věna českým královnám, které na hradě žily jako vdovy. Založení města bylo zprvu hospodářským a právním aktem, urbanistický dosah městského založení se dostavil později, teprve na přelomu 13. a 14. století. Na rozvoji města se podíleli němečtí kolonisté a početná vrstva kupců a řemeslníků, kteří osídlili ostroh v celém rozsahu. Tehdy se vytvořila i půdorysná osnova původního městského opevnění, vedeného při úpatí návrší kolem celého jeho obvodu.
náhled|vlevo|Podoba středověkého města Hradec Králové na modelu z Muzea východních Čech v Hradci Králové Ve 14. století vzrostla prestiž města, jehož hlavou byl královský rychtář, městská rada a obecní starší. Spravovali městskou pečeť s českým lvem, která je známa již od roku 1362. Hospodářskou základnu města posílily výhody a dary, které městu potvrdili čeští panovníci Jan Lucemburský, Karel IV. i Václav IV. Došlo ke kodifikaci městského zřízení; monopolní postavení městských řemesel, a tím i výsadní postavení hradeckých cechů, bylo zaručeno právem mílovým, příjmy měšťanů zaručovalo zase právo várečné. V této době byl Hradec Králové svým významem, rozlohou a počtem obyvatel nejvýznačnějším českým městem po Praze. Hmotným dokladem bohatství města v době, kdy v Hradci sídlil skvělý dvůr královny Elišky Rejčky, je chrám sv. Ducha z počátku 14. století na Velkém náměstí. Velký stavební ruch se vyvinul také v obou podměstích, v západním Pražském u Labe a ve východním Mýtském u Orlice. Jejich území tvořila bohatá spleť patnácti ostrovů mezi rameny obou řek, která spojovalo šestnáct mostů. Na předměstích bylo sedm farních kostelů, dva kláštery a tři špitály pro chudé a nemocné, při nichž byly také kostely.
Vypuknutí husitské revoluce, při kterém se město postavilo na stranu Jana Žižky, sice počeštil město, ale zároveň je ochudil o četné umělecké a stavební památky. Žižka byl roku 1424 pochován v chrámu svatého Ducha. Ke konsolidaci hospodářského a kulturního života došlo až za vlády Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského. Král Jiří městu přál. Za jeho vlády byl opraven chrám svatého Ducha, pořízena nová kruchta a postavena honosná kašna na náměstí, která byla ovšem roku 1782 stržena.E. Poche (red.), Umělecké památky Čech I., str. 460. Písmeno „G“ v městském znaku vysvětluje tradice jako monogram krále Jiřího z Poděbrad. Ten i jeho nástupce Vladislav Jagellonský potvrdili městu stará privilegia, a tak se Hradec Králové mohl znovu zařadit mezi nejbohatší města.
Demokratizace, projevující se zvýšeným uplatňováním městského stavu, byla živnou půdou pro odboj české šlechty a královských měst proti císaři Ferdinandovi I., který usiloval o mocenskou politiku svého rodu. Odpovědí byla roku 1547 konfiskace majetku města a ztráta politických práv dosazením královského rychtáře, ochuzení půjčkami, daněmi a pokutami. Část majetku byla sice roku 1562 městu vrácena, ale vůdčí postavení v kraji město ztratilo.
Z těžkých hospodářských poměrů vyvedl město primas Martin Cejp z Peclinovce. Výsledkem jeho více než třicetiletého působení na radnici byla velkorysá renesanční přestavba města, nové dláždění, úpravy radnice, opevnění, stavba školy, předbraní Pražské brány a Bílá věž, původně strážní věž vybavená zvonem, hradecká dominanta, která se později stala hojně navštěvovanou památkou a turistickou atrakcí. Cejp pečoval rovněž o úroveň hradeckého latinského školství. V jeho době byli v čele hradecké školy vynikající rektoři Valentin Kochan z Prachové a Jan Kampanus Vodňanský. Významnými rodáky 16. století byli Cyprian Lvovický ze Lvovic a Václav Plácel z Elbinku. V roce 1567 byl prováděn v královských městech soupis domů. V Hradci Králové jich tehdy bylo 780.
Období třicetileté války bylo pro město pohromou. Švédské vpády postihly Hradec nejen vysokým výpalným, ale i těžkými ztrátami na obytných domech na předměstích a na uměleckých a stavebních památkách. Rozsáhlá a lidnatá předměstí byla fortifikacemi, vojenskými akcemi a požáry proměněna v poušť.
náhled|vlevo|Zmenšená veduta Hradce Králové z roku 1602 vlevo|náhled|Gotická katedrála svatého Ducha
V roce 1664 bylo v Hradci Králové zřízeno biskupství. Farní kostel svatého Ducha se stal katedrálním chrámem, při kterém byla zřízena šestičlenná kanovnická kapitula. Město nabylo barokní tvářnosti stavební aktivitou biskupa a jezuitů. Přizvali si na stavbu tehdejší vynikající architekty (Carlo Lurago, Jan Blažej Santini-Aichel). A tak na náměstí vyrostla monumentální stavba chrámu Nanebevzetí Panny Marie s přilehlou jezuitskou kolejí, biskupská rezidence, vznosná kaple sv. Klimenta, nový morový sloup a v místech bývalého hradu seminární kostel svatého Jana Nepomuckého.
náhled|Podoba pevnosti Hradec Králové ze druhé poloviny 18. století K dalšímu stavebnímu vývoji nedošlo pro válku o rakouské dědictví a válku sedmiletou. Žalostný osud města dovršil požár roku 1762, kdy téměř polovina města podlehla ohni, který založili současně na několika místech pruští vetřelci. Pruské vpády do země přinutily Josefa II., jako spoluvladaře Marie Terezie, k rozhodnutí vybudovat z Hradce Králové pevnost. Stavbě opevnění, prováděné ve dvou etapách v letech 1766 až 1789, musela ustoupit předměstí. Obyvatelstvo bylo vystěhováno daleko za vnější okraj inundačního a demoličního území pevnosti, do nově založených obcí Nového Hradce, Kuklen a Pouchova. Soustavu hradeb doplňovaly účelové budovy, z nichž některé se zachovaly dodnes.