Sia Jen (, 1482–1548) byl čínský politik v říši Ming. Za vlády císaře Ťia-ťinga v druhé třetině 16. století zaujímal vysoké postavení v těsné blízkosti císaře, v letech 1531–1537 vykonával funkci ministra obřadů, poté velkého sekretáře, přičemž v letech 1538–1548 stál s přestávkami v čele velkého sekretariátu.
Pocházel z okresu z Kuej-si v jihočínské provincii Ťiang-si. Roku 1517 složil nejvyšší stupeň úřednických zkoušek, palácové zkoušky, a nastoupil úřednickou kariéru. Zprvu sloužil jako kontrolní úředník v úřadu dohledu nad ministerstvem vojenství, později v úřadu dohledu nad ministerstvem státní správy. Zde se projevil jako pečlivý a důsledný, energický, a také otevřený a nebojácný politik. Roku 1530 návrhy na reformy obřadů získaly pozornost a přízeň císaře Ťia-ťinga, což mu vyneslo povýšení na ministerstvo obřadů a později i úřad velkého sekretáře. Jako ministr a velký sekretář prosazoval rozhodnou a bojovnou zahraniční politiku, ve vnitřní politice nebyl tak výrazný. Po určitou dobu se těšil panovníkově přízni, postupně ji však ztratil, když jeho podpora císařova zaujetí taoistickými obřady měla své meze a v politických záležitostech spíše trval na svých názorech, než aby se přizpůsoboval změnám postojů císaře. Nakonec roku 1548, kvůli rozporům v otázce obrany severozápadní hranice, definitivně ztratil panovníkovu podporu, byl odvolán z úřadu, zatčen a popraven.
Jména Sia Jen používal zdvořilostní jméno Kung-ťin () a literární pseudonym Kuej-čou (). Za zásluhy o stát obdržel posmrtné jméno Wen-min ().
Život Mládí a počátky kariéry, kontrolní úředník Sia Jen se narodil roku 1482, pocházel z Kuej-si (v 21. století městský okres v městské prefektuře Jing-tchan) v provincii Ťiang-si Rodina byla původně registrována jako vojenská domácnost, ale Sia Jenův otec úspěšně prošel všemi stupni úřednických zkoušek a roku 1496 složil i nejvyšší z nich – palácové zkoušky – a získal titul ťin-š’. Poté působil jako úředník v Pekingu, kde vyrůstal i jeho syn. Sia Jen studoval konfucianismus, také se přihlásil k úřednickým zkouškám, postupně složil jejich nižší stupně a roku 1517 absolvoval i palácové zkoušky a získal titul ťin-š’. Poté zahájil úřední kariéru.
Od roku 1520 působil v Pekingu jako tajemník úřadu dohledu nad ministerstvem vojenství. Po nástupu císaře Ťia-ťinga roku 1521 se účastnil čistky úředníků viněných z korupce a excesů předešlého režimu zemřelého císaře Čeng-teho (vládl 1505–1521). Zaměřil se zejména na ministra státní správy Wang Čchiunga, kterého obvinil z přijímání úplatků od knížete z Ning (který roku 1519 povstal a obsadil část provincie Ťiang-si; povstání během několika týdnů zlikvidoval Wang Jang-ming, tehdy velký koordinátor sün-fu na jihu Ťiang-si), ze spojenectví s eunuchy blízkými Čeng-temu, z potlačování kritiky čestných hodnostářů a podobně. Analogicky obvinil i ministra vojenství Wang Siena. Obvinění byla vykonstruovaná; fakticky Wang Čchiung podporoval Wang Jang-minga a měl tak nepřímý podíl na porážce knížete z Ning. Avšak proti Wang Čchiungovi se stavěl velký sekretář Jang Tching-che, začátkem 20. let nejvlivnější osobnost vlády, který u mladého císaře Ťia-ťinga dosáhl odvolání Wang Čchiunga i Wang Siena. V rámci široce zaměřených čistek civilních i vojenských úřadů byl Sia Jen dále pověřen prověrkou důstojníků, se zaměřením na příbuzné a stoupence Čeng-temu blízkých eunuchů a oblíbenců. Se svou typickou pečlivostí a důsledností sestavil seznam 3199 nehodných osob, které navrhl zbavit úřadů a důstojnických hodností. Z nich byla odvolána jen část, proti čemuž protestoval ještě o tři roky později; tehdy císař, ve snaze vyhnout se rozsáhlé čistce, reagoval příkazem k dalšímu prošetření spisů dotyčných, fakticky odložením záležitosti. Sia Jen reagoval ostře: „Jsem šokován a nevím, jak reagovat… vždyť je v ohrožení bezpečnost státu.“ Vzápětí protestoval i proti aktuálnímu jmenování nevhodných osob důstojníky (šlo o jmenování mladších bratrů kojných Ťia-ťinga do gardy ve vyšívaných uniformách), s tím, že ho „šokuje“ opakování negativních praktik Čeng-teho režimu.
náhled|upright=1.5|vlevo|Důstojníci císařské gardy ve vyšívaných uniformách Kromě čistky v armádě se Sia Jen podílel i na pozemkové reformě v Pej č’-li, pekingském regionu. Kvůli nízké úrodnosti půdy a obtížnému hospodaření v záplavových oblastech zde byli drobní rolníci v počátcích mingského státu osvobozeni od daní. Postupně však své pozemky ztráceli ve prospěch císařových oblíbenců, příbuzných vlivných eunuchů, aristokratů a úředníků, kteří o ně měli zájem kvůli daňovým výhodám. Po smrti císaře Čeng-te Jang Tching-che a jeho političtí spojenci v rámci nápravných reforem a tažení proti Čeng-teho oblíbencům z cca 1,4 milionu hektarů takových pozemků asi desetinu zabavili a vrátili drobným rolníkům. Sia Jen považoval rozsah konfiskací za nedostatečný a protestoval v případech, kdy postižení eunuchové a aristokraté získali podporu panovníka a domohli se vrácení zabaveného majetku.
V červnu 1524 zemřela Sia Jenova matka, kvůli smutku proto rezignoval a vrátil se domů do Kuej-si. Vzhledem k ostrým politickým sporům mezi císařem a vládou nespěchal s návratem do státní služby. Do Pekingu dorazil až koncem jara 1528 a převzal své staré místo tajemníka úřadu dohledu nad ministerstvem vojenství. Koncem roku dostal za úkol posoudit výkony účastníků a vyřešit následky nepokojů v provincii Šan-si. Totiž na jihovýchodě Šan-si, v okrese Ling-čchuan, od počátku 20. let působila lupičská banda vedená členy rodiny Čchen, která čítala několik desítek až stovek ozbrojenců a terorizovala několik okresů na pomezí Šan-si a Che-peje. Několik pokusů místních úřadů o porážku banditů skončilo neúspěchem, a neuspěly ani pokusy o jednání s nimi. Až na podzim 1528 se po několikaměsíčních přípravách podařilo koordinovaným útokem ze čtyř směrů bandu rozprášit a osvobodit zajaté civilisty (bandité totiž před závěrečným útokem unesli 2300 lidí, aby měli pracovní síly na budování obrany a doplnili své řady). Sia Jen vypracoval hodnocení všech úředníků a důstojníků, kteří se zapojili do likvidace banditů, a neváhal přitom podrobit kritice nerozlišování mezi zatvrzenými bandity a venkovany, kteří s nimi nedobrovolně spolupracovali. Kritizoval také velitele, kteří odkládali zásah s nadějí, že se situace zhorší, v bojích padne více lidí a budou moci vykázat více zabitých nepřátel. Během několikaměsíční cesty do regionu organizoval návrat zajatců do jejich domovů a pomoc postiženému obyvatelstvu. V neposlední řadě vypracoval detailní plán administrativní reorganizace oblasti, přičemž navrhl v odlehlém horském údolí, kde sídlili bandité, zřídit nový okres, nadřízený krajský úřad povýšit na prefekturu a přidělit mu dostatečné policejní síly. V novém okresu naplánoval velikost a rozmístění policejních hlídek, opevnění přechodů do provincie Che-nan a rekonstrukci komunikací; součástí plánu byl i požadavek obsazení okresního a prefekturního úřadu schopnými úředníky. Po konzultaci s ministerstvy císař Sia Jenovy návrhy potvrdil.
Po návratu do Pekingu se Sia Jen ještě téhož roku 1529 dočkal povýšení na hlavního tajemníka úřadu dohledu nad ministerstvem státní správy. Ve snaze o upoutání pozornosti císaře Ťia-ťinga a získání vysokých úřadů se rozhodl využít panovníkova zájmu o problematiku rituálů a obřadů; vypracoval proto projekt reforem obřadů obětování Nebesům a Zemi, každoročně prováděných císařem, který mu předložil v únoru 1530. Ťia-ťing návrh přivítal a předal ho ke konzultacím. Proti reformám se postavil Chuo Tchao, jeden z podporovatelů Ťia-ťinga ve sporu o obřady v první polovině 20. let, a trval na svém i po císařově výzvě k přehodnocení svého odporu; císař ho nechal zatknout, propuštěn byl po měsíci, když odvolal svůj nesouhlas. Poté návrh získal všeobecnou podporu a úprava obřadů byla zavedena (spočívala zejména v oddělení obětování Nebesům od obětování Zemi).
Ministr obřadů Roku 1531 císař Ťia-ťing jmenoval Sia Jena ministrem obřadů. Jako ministr obřadů odpovídal za organizaci císařských rituálů a obřadů, zahraniční vztahy, státní konfuciánské školy a úřednické zkoušky a záležitosti členů císařského rodu. Ministrem zůstal do ledna 1537. Stávající první velký sekretář Čang Fu-ťing vnímal nového ministra jako soupeře v boji o císařovu přízeň a pokusil se ho zdiskreditovat, ale neuspěl a Sia Jen si udržel úřad i panovníkovu podporu.
náhled|vlevo|Čínská válečná džunka, Čchou-chaj tchu-pien (Ilustrovaná kniha námořní obrany, 1562. Zahraničním vztahům se Sia Jen věnoval i před jmenováním ministrem; už roku 1523 vypracoval obsáhlé memorandum o vztazích s Japonskem. Toho roku připlula do přístavního města Ning-po v provincii Če-ťiang japonská delegace s tributem. Ve městě se však dostali do sporu zástupci japonských rodů Óuči a Hosokawa, což vyústilo v ozbrojené srážky a poničení města. Mingskými úřady byl zatčen vůdce Hosokawů, Číňan Sung Su-čching, a několik jeho společníků, ale vůdce Óučiů, Šusecu Gendo, před návratem do Japonska se stovkou svých mužů drancoval a loupil v Chang-čou, hlavním městě Če-ťiangu, za neschopného přihlížení provinčních úřadů. Sia Jen v memorandu podal přehled čínsko-japonských vztahů a požadoval potrestání neschopných úředníků i japonských vetřelců. Ohledně Číňanů spolupracujících s Japonci, jako byl Sung Su-čching, navrhoval napíchnout jejich hlavy na kůly před branami města.