Max Picard (5. června 1888 Schopfheim – 3. října 1965 Neggio) byl švýcarský psychiatr, filosof a spisovatel.
Život Narodil se v Schopfheimu ve Švýcarsku, který je na hranicích s Německem. Jeho pradědeček byl slavným rabínem. Picard studoval v Freiburgu, Berlíně a Mnichově medicínu, ale navštěvoval také filozofické přednášky Heinricha Rickerta a Ernsta Troeltsche. Stal se lékařem v Heidelbergu a poté vykonával lékařskou praxi v Mnichově jako asistent na univerzitní klinice. V roce 1918 zanechal své lékařské praxe a usadil se jako spisovatel na volné noze v kantonu Ticino, aby mohl začít psát. Důvodem jeho odchodu do Ticina, kde žil pak následujících více než třicet let, byla také nemoc jeho ženy.
Psal práce o teorii umění, kulturní filozofii a kulturní kritiku. Stal se známým díky první práci, která byla o lidské fyziognomii, a ve které poeticky líčí tajemství lidské tváře. Všímal si v díle výrazu „tváře“ zvířat, které se nacházejí v portrétech lidských historických osobností.
Ve svém díle Die unerschütterliche Ehe (Neochvějné manželství) si všímá instituce manželství a brání ji proti modernímu subjektivismu. Velký rozruch způsobil svou knihou Hitler in uns selbst (Hitler v nás). V této své práci, napsané po druhé světové válce, je velmi kritický k měšťáckému životu a hromadným sdělovacím prostředkům jako jsou rozhlas a televize. V nich nenachází mír a více klidu a jako psychoanalytik je odmítá. Stal se tak anachronickým a antimoderním, nikoliv však reakčním myslitelem.
V přírodě a krajině objevoval, že jsou nadány velkou existenční hodnotou. Jako filozof, básník a spisovatel zkoumal rozměr bytí a dialektický vztah mezi současným světem a vnitřním a věčným životem v tichu a duchu, jak jsou zakoušené v každodenním životě. Ve svém díle se pak stal jedním z mála myslitelů 20. století, který byl hluboce oddán platónské citlivosti.
V roce 1952 mu byla udělena Cena Johanna Petera Hebela. Mezi lidi, kteří spolupracovali s Picardem či obdivovali jeho dílo patřili: Rainer Maria Rilke, Joseph Roth, André Gide, Gabriel Marcel, Hermann Hesse a Rudolf Kassner.
Vliv Spisovatel Ernst Wiechert napsal na popud Maxe Picarda druhý díl knihy „Jeromin-Kinder“, dále pokračování „Wälder und Menschen“ (Lesy a lidé) a vzpomínkové dílo „Jahre und Zeiten“ (Roky a časy), které vyšlo ve Švýcarsku.
Dílo v němčině vyšlo: 1914 Der Bürger. Verlag der weißen Bücher, Leipzig 1916 Das Ende des Impressionismus. Piper, München 1917 Expressionistische Bauernmalerei. Delphin, München 1919 Mittelalterliche Holzfiguren. Rentsch, Erlenbach 1921 Der letzte Mensch. E.T.Tal & Co, Leipzig 1929 Das Menschengesicht. Delphin, München; 2. bis 6.Aufl. 1941ff Rentsch, Erlenbach 1933 Die Ungeborenen, Rundgespräch zwischen M. P., Otto Gemlin, Paul Alverdes, Fritz Künkel, Hermann Herrigel, Wilhelm Michel. 1934 Die Flucht vor Gott. Rentsch, Erlenbach 1937 Die Grenzen der Physiognomik. Rentsch, Erlenbach 1942 Die unerschütterliche Ehe. Rentsch, Erlenbach 1946 Hitler in uns selbst. Rentsch, Erlenbach 1948 Die Welt des Schweigens. Rentsch, Erlenbach 1951 Zerstörte und unzerstörbare Welt. Rentsch, Erlenbach 1953 Wort und Wortgeräusch. Furche, Hamburg 1953 Die Atomisierung in der modernen Kunst. Furche, Hamburg 1955 Der Mensch und das Wort. Rentsch, Erlenbach 1955 Ist Freiheit heute überhaupt möglich? Furche, Hamburg 1958 Die Atomisierung der Person. Furche, Hamburg 1961 Einbruch in die Kinderseele. Furche, Hamburg 1965 Fragmente. Aus dem Nachlass 1920–1965. Rentsch, Erlenbach 1967 Nacht und Tag. Rentsch, Erlenbach 1970 Briefe an den Freund Karl Pfleger. Rentsch, Erlenbach 1974 Das alte Haus in Schopfheim. Aus dem Nachlass. Rentsch, Erlenbach 1988 Wie der letzte Teller eines Akrobaten, Auswahl aus dem Werk, hrsg. von Manfred Bosch. Thorbecke, Sigmaringen 1989 Nach Santa Fosca. Tagebuch aus Italien. (identisch mit 'Zerstörte und unzerstörbare Welt') List, München Také vyšly jeho články v časopisech, překlady aj.
v češtině vyšlo: 1938 Útěk před Bohem. Josef Florian, Stará Říše 1970 Člověk na útěku. Vyšehrad, Praha 1996 Hitler v nás. ERM, Praha 2016, 2024 Člověk na útěku, Dauphin, Praha – Podlesí
Odkazy
Reference
Literatura
Hausenstein, W. u. B. Reifenberg (Hrsg.): Max Picard zum siebzigsten Geburtstag. E. Rentsch, Erlenbach-Zürich 1958. – Mit Beiträgen von E. Spranger, W. Leibbrand, Reinhold Schneider, R. Kassner, Gabriel Marcel, Th. Bovet, F. J. J. Buytendijk u.v.a.
Lexikon deutsch-jüdischer Autoren, Band 18, de Gruyter, Berlin 2010, S. 46–54
Externí odkazy
Literatur von und über Max Picard v katalogu Německé národní knihovny Hebel-Preis 1952 für Max Piccard Charles Linsmayer: Picard, Max v Historickém lexikonu Švýcarska Walter Abendroth: Nachruf in „Die Zeit“ 15. Oktober 1965, Nr. 41
Kategorie:Filozofové 20. století Kategorie:Švýcaři Kategorie:Němečtí Židé Kategorie:Narození 5. června Kategorie:Narození v roce 1888 Kategorie:Narození v Bádensku-Württembersku Kategorie:Úmrtí 3. října Kategorie:Úmrtí v roce 1965 Kategorie:Úmrtí v kantonu Ticino Kategorie:Muži