Prezident Ruské federace (, Prěziděnt Rossijskoj fěděracii) je hlavou a nejvyšším státním představitelem Ruské federace. Ruský prezident není členem ruské vlády, ale i tak je poměrně vlivným prvkem politického systému z hlediska svěřených pravomocí. Je mu svěřena řada kompetencí výkonné moci, určuje základní směřování vnitřní i zahraniční politiky Ruské federace a řídí zahraniční politiku. Prezident provádí mimo jiné i významnou koordinační funkci v ústavním systému (na úrovni vztahů federálních orgánů, vztahů mezi federálními orgány a orgány jednotlivých subjektů Federace), má právo rozpustit parlament (Státní dumu). Prezident je také ochráncem Ústavy Ruské federace, garantem lidských a občanských práv a nejvyšším velitelem ozbrojených sil.
Prezident Ruské federace je volen v přímé volbě všemi občany státu na šestileté funkční období. Stejná osoba může post prezidenta zastávat maximálně dvě funkční období po sobě. Změny ruské ústavy z roku 2020 stanovily, že funkční období prezidentů z doby před změnou ústavy (tj. funkční období Vladimira Putina a Dmitriho Medveděva) se pro tyto účely nepočítají. Z tohoto důvodu Vladimir Putin může ve volbách v roce 2024 na prezidenta kandidovat znovu.
Současným prezidentem Ruské federace je Vladimir Putin, který byl zvolen v prezidentských volbách v roce 2018.
Historie
Sovětské období Funkce prezidenta jako hlavy státu není na území Ruské federace tradiční funkcí. Poprvé zde byla zavedena až v roce 1991. Na základě celostátního referenda ze 17. března 1991 byla v ústavním systému Svazu sovětských socialistických republik stanovená funkce prezidenta, jako nejvyššího představitele RSFSR a SSSR ( Pro hlasovalo 69,85% zúčastněných voličůZpráva ústřední komise RSFSR pro provádění referenda ; "Izvestija" 26. března 1991.). Prezident měl být volen celonárodním hlasováním občanů státu na pětileté funkční období.
Zákon RSFSR "o prezidentovi RSFSR" byl přijat Nejvyšším sovětem 24. dubna 1991Zákon RSFSR č. 1098-1 ze dne 24. dubna 1991 "o prezidentovi RSFSR" ; Ведомости Съезда народных депутатов РСФСР и Верховного Совета РСФСР. - 1991. - № 17. - ст. 512.. V tomto zákoně byla upravena činnost a pravomoci prezidenta. Druhým souvisejícím zákonům byl Zákon RSFSR "o volbách prezidenta RSFSR"Zákon RSFSR č. 1096-I ze dne 24. dubna 1991 "o volbách prezidenta RSFSR"; Ведомости Съезда народных депутатов РСФСР и Верховного Совета РСФСР. - 1991. - № 17. - ст. 510., ve kterém byl určen proces volby prezidenta. Rovněž bylo třeba změnit a doplnit i několik ustanovení Ústavy RSFSR z roku 1978.
První volby prezidenta RSFSR proběhly 12. června 1991 a jejich vítězem se stal Boris Jelcin. Po úspěšných volbách bylo třeba přijmout speciální zákon, který by upravoval způsob nastoupení zvoleného prezidenta do úřadu. Zákon byl přijat 27. června 1991Zákon RSFSR č. 1494-I ze dne 27. června 1991 "o nástupu prezidenta RSFSR do funkce"; Ведомости Съезда народных депутатов РСФСР и Верховного Совета РСФСР. - 1991. - № 26. - ст. 880.. Brzy se však ukázalo, že změny v platné legislativě nebyly dostatečné k tomu, aby mohl prezident působit jako plnohodnotná složka ústavního systému. Určování vnitřní i zahraniční politiky RSFSR bylo výhradně v rukou Sjezdu lidových poslanců RSFSR, neboť do té doby neexistovala žádná dělba moci. Prezident tak byl závislým od zákonodárné moci, která na republikové úrovni byla tvořena třemi subjekty – sjezd lidových poslanců, Nejvyšším sovětem a prezidiem Nejvyššího sovětu.
Nová ústava a rozšíření prezidentských pravomocí Konflikty a boj o moc mezi prezidentem a orgány zákonodárné moci vyústily do ústavní krize v letech 1992–1993. Na podzim 1993 Jelcin rozpustil obě komory parlamentu (Sjezd lidových poslanců i Nejvyšší sovět) a vyhlásil nové parlamentní volby a referendum o nové ústavě.
12. prosince 1993 byla díky úspěšnému referendu přijata nová Ústava Ruské federace, která vstoupila v platnost 25. prosince 1993. Podle ní se oficiální hlavou státu stal prezident Ruské federace. Ten měl nebývalé, široce koncipované pravomoci na úkor parlamentu. Prezident byl oprávněn jmenovat premiéra, vydávat dekrety (výnosy) bez schválení Federálního shromáždění, vetovat usnesení Federálního shromáždění a případně jej rozpustit. Byl zachován způsob volby prezidenta celostátním hlasováním všech občanů, ale funkční období bylo zkráceno na 4 roky.
K prodloužení funkčního období na současných šest let došlo úpravou v roce 2008, přičemž toto ustanovení vstoupilo v platnost od prezidentských voleb v roce 2012.
Právní status Prezident Ruské federace je v současnosti (r. 2012) jedinou ústavní funkcí, která je vybírána všeobecným hlasováním občanů Ruské federace.
Dnešní právní status prezidenta je zakotven ve čtvrté hlavě Ústavy Ruské federace.
Kromě pravomocí hlavy státu má prezident právo vést zasedání Vlády Ruské federace, může dávat vládě příkazy, stojí na čele několika federálních orgánů výkonné moci. Díky pravomocím v oblasti zákonodárné moci prezident vydává výnosy, které se stávají součástí legislativy. Vláda je povinna zajistit vykonatelnost výnosů prezidenta vydáním zvláštních rozhodnutí a nařízení.
Na rozdíl např. od Francie, kde politiku státu určuje a realizuje vláda a prezident téměř vždy vede její zasedání, nebo Slovenska, kde prezident plní spíše reprezentativní funkce a jednání vlády se většinou neúčastní, prezident Ruské federace ve smyslu Ústavy samostatně, nezávisle od vlády " určuje základní směřování vnitřní i zahraniční politiky státu "a" řídí zahraniční politiku ". Vláda následně prostřednictvím výkonné moci definuje operativní cíle a směřování vnitřní politiky a realizuje politiku určenou prezidentem v jeho výnosech.
Výnosy a nařízení prezidenta, stejně jako rozhodnutí a nařízení vlády, jsou závazné pro celé území Ruské federace. V případě, že právní akty vlády jsou v rozporu s ústavou, zákony Ruské federace nebo výnosy prezidenta Ruské federace, mohou být prezidentem zrušeny. Prezident, stejně jako vláda, má právo zákonodárné iniciativy.
Prezidentovi Ruské federace Ústava v článku 91 přiznává imunitu. Imunita spočívá v tom, že proti prezidentovi nelze zahájit trestní stíhání či správní řízení, vynutit si jeho účast na soudním jednání jako svědka, podrobovat jej jakýmkoli formám nátlaku, nemůže být zadržen, vyslýchán či podroben prohlídce. Jakékoliv omezení jeho svobody a činnosti, pokud není z funkce odvolán Státní dumou, je protiústavní.
Článek 93 Ústavy definuje postup odvolání prezidenta z funkce "na základě Státní dumou vzneseného obvinění z vlastizrady či jiného zvlášť závažného trestného činu ...", přičemž se vyžaduje účast dvou větví státní moci: zákonodárné a soudní.
V souladu s článkem 7 federálního zákona "o státní ochraně", na rozdíl od ostatních osob, které vykonávají státní funkce a kterým se poskytuje státní ochrana, "prezident Ruské federace během svého funkčního období nemůže odmítnout státní ochranu ". Státní ochraně kromě osoby prezidenta podléhají i členové prezidentovy rodiny. Státní ochrana náleží prezidentovi i po skončení jeho funkčního období, a to doživotně.
Funkční období prezidenta Ruské federace První prezident Ruské federace byl zvolen v celonárodních volbách v roce 1991 s funkčním obdobím 5 let. V roce 1993 bylo funkční období prezidenta v Ústavu Ruské federace změněno na 4 roky (což se však nedotklo úřadujícího prezidenta Borise Jelcina, který svůj úřad zastával do roku 1996). Ve smyslu novely Ústavy, která vstoupila v platnost 31. prosince 2008, došlo k prodloužení funkčního období na 6 let. Tato změna se poprvé týkala vítěze prezidentských voleb v roce 2012Spolkový zákon ze dne 30. 12. 2008 "o změně funkčního období prezidenta Ruské federace a Státní dumy "; Российская газета, 31. 12. 2008.
Stále platí, že stejná osoba může funkci prezidenta Ruské federace zastávat maximálně dvě funkční období bezprostředně po sobě. Po schválení ústavních změn v referendu v roce 2020 se toto omezení netýká Vladimira Putina, protože jeden ze schválených dodatků ústavy anuluje prezidentská období z doby před schválením ústavních změn. Putin tak může kandidovat ve volbách v roce 2024 i 2030, a zůstat tak ruským prezidentem až do roku 2036.
Pravomoci prezidenta Ruské federace Pravomoci prezidenta vycházejí ze čtvrté kapitoly Ústavy Ruské federace. Podle ní má prezident právo: Jmenovat (se souhlasem Státní dumy), předsedy vlády Ruské federace; Vést jednání vlády Ruské federace; Rozhodnout o odvolání vlády Ruské federace; Předložit Státní dumě kandidátů na předsedu centrální banky, a také dát Státní dumě návrh na jeho odvolání; (Na návrh předsedy vlády) jmenovat a odvolávat zástupců předsedy vlády a federálních ministrů; Navrhovat Radě Federace kandidáty na soudce Ústavního soudu Ruské federace, Nejvyššího soudu Ruské federace a kandidáta na funkci generálního prokurátora; předkládat Radě Federace návrh na odvolání generálního prokurátora; jmenovat soudce dalších federálních soudů; Formovat a vést Radu bezpečnosti Ruské federace; Schvalovat vojenskou doktrínu Ruské federace; Formovat administraci prezidenta Ruské federace; Jmenovat a odvolat zmocněnce prezidenta Ruské federace; Jmenovat a odvolat vrchní velení ozbrojených sil Ruské federace; Jmenovat a odvolat diplomatických představitelů Ruské federace v cizích státech a v mezinárodních organizacích po konzultaci s příslušnými výbory komor Federálního shromáždění Ruské federace; Vyhlásit volby do Státní dumy v souladu s Ústavou a federálním zákonem; Rozpustit Státní dumu (v případech a postupem stanoveným v Ústavě); Vyhlásit referendum (v souladu s federálním ústavním zákonem); Předkládat návrhy zákonů Státní dumě; Podepisovat a vyhlásit federální zákony do čtrnácti dnů od okamžiku jejich doručení. Pokud prezident během této lhůty zákon odmítne, Státní duma a Rada Federace znovu projednají tento zákon postupem stanoveným v Ústavě. (Pokud při opakovaném projednání bude zákon schválen v původním znění dvoutřetinovou většinou hlasů členů Rady federace a poslanců Státní dumy, musí být prezidentem do 7 dnů podepsaný a vyhlášen.);náhled|Výnos prezidenta Ruské federace D. Medveděva z 20.04.2010 o jmenování velvyslance Ruské federace v Slovenské republice Přednést každoročně ve Federálním shromáždění zprávu o stavu země, o základním směřování vnitřní a vnější politiky státuZprávy o stavu země Vladimira Putina ve Federálním shromážděníZprávy o stavu země Dmitrije Medveděva ve Federálním shromáždění; Organizovat postupy a opatření k řešení sporů, které mohou vzniknout mezi orgány státní moci na federální úrovni a orgány státní moci na úrovni jednotlivých subjektů Federace, a také mezi orgány státní moci v rámci subjektu Federace. V případě nedosažení konsensu může prezident posunout řešení sporu na odpovídající soudní orgán; Zasahovat do činnosti orgánů výkonné moci subjektů Federace; Rušit usnesení a nařízení vlády Ruské federace; Řídit zahraniční politiku Ruské federace; Vést jednání a podepisovat mezinárodní dohody jménem Ruské federace; Podepisovat ratifikační listiny; Přijímat pověřovací a odvolací listiny akreditovaných diplomatických představitelů; V případě agrese vůči Ruské federaci nebo v případě bezprostřední hrozby agrese vyhlašuje na území Ruské federace nebo v některých jejích oblastech válečný stav, přičemž je povinen o tom neprodleně informovat Radu Federace a Státní dumu; Rozhodovat o otázkách udělení občanství Ruské federace a poskytnutí politického azylu; Udělovat státní vyznamenání Ruské federace, udělovat čestné tituly Ruské federace, nejvyšší vojenské a jiné speciální tituly; Udělit milost.
Aby vykonal své pravomoci prezident Ruské federace smí vydat tzv. výnosy a nařízení, které jsou právně závaznými a vykonatelnými na celém území Ruské federace a mají sílu zákona. Tyto právní akty prezidenta nesmí být v rozporu s Ústavou Ruské federace a federálními zákony.
Podřízené orgány