náhled|upright=1.1|Znamenský chrám v Ťumeni Sibiřské baroko () je nejobecnější označení chrámové architektury Sibiře 18. století. V roce 1803 bylo na Sibiři napočítáno 115 kamenných chrámů. Převážná většina z nich patřila k provinciální variantě ruského baroka, která byla pod vlivem baroka ukrajinského a (v některých případech) také místních buddhistických dekorů. Největší množství památek sibiřského baroka se dochovalo v Irkutsku, Tobolsku a Tomsku. Původní interiéry se však kvůli ničení chrámů v sovětském období dochovaly pouze v jediném objektu – chrámu povýšení kříže v Irkutsku.
Sibiřské kostely 18. století, podobně jako většina barokních kostelů i ruských chrámů 17. století, nejsou podepírány žádnými sloupy. Ze západní strany k nim přiléhají refektáře a zvonice. Pro barokní památky Sibiře je typická tendence k dekorativnímu hromadění postupně se zmenšujících prvků (slovy A. J. Kaptikova: „barokní vyumělkovanost formy“). Dekorativní systém sibiřského baroka používá prvky, u nichž se předpokládá původ ve východních kulturách (hrotité římsy připomínající plameny, hmoždířovité formy či buddhistické kolo dharmy).
Zdroje a inspirace V 17. století vznikaly kamenné stavby pouze v Tobolsku a Abalaku. Byly to staroruské stavby s prvky typickými pro tehdejší ruskou architekturu. V duchu naryškinského baroka byla vystavěna nejstarší kamenná stavba Ťumeně – Blagoveščenský chrám (Благовещенская церковь, 1700-1704, v sovětských dobách zbořen, nyní znovu postaven). Klášter svaté trojice v Ťumeni (Троицкий монастырь), který následoval, má mnoho společného s ukrajinským barokem, což se dá vysvětlit ukrajinským původem tehdejších sibiřských biskupů. Další sibiřské chrámy si také udržely některé prvky ukrajinského baroka, konkrétně řešení kleneb. V literatuře se připomíná podobnost nejstarších tobolských památek s uralskými chrámy počátku 18. století, například s Dalmatovským klášterem (Далматов монастырь) a chrámem ve Verchoturje.
K prvním kamenným stavbám východní Sibiře patří Něrčinský Klášter Zesnutí přesvaté Bohorodice (Нерчинский Успенский монастырь, 1712), Posolský klášter spásy a proměnění (Посольский Спасо-Преображенский монастырь, 1718), spasský chrám (Спасская церковь, 1710) a chrám Zjevení (Собор Богоявления, 1746) v Irkutsku, chrám zjevení (Богоявленская церковь) a vévodský dům v Jenisejsku, Spasský klášter (Спасский монастырь) v Jakutsku.
Výzkumy náhled|upright=1.3|Buddhistické kolo dharmy na fasádě chrámu povýšení kříže v Irkutsku Nejosobitější památkou sibiřského baroka je chrám povýšení kříže v Irkutsku (1747-58) – buddhistickými prvky své výzdoby přitahoval pozornost už předrevolučních badatelů. Unikátní památka byla spojována s bohatými kamennými vzory chrámů v Solikamsku a Solvyčegodsku. Ruský teoretik umění Igor Grabar viděl v tomto kostelu pozdní provinciální pokračování tradičního ruského stylu 17. století s jeho touhou přezdobovat. „Naivní spojení ozvěn Moskvy a Ukrajiny se bizarně spletlo do hustě vzorovaného koberce, se svérázným přízvukem sousedního Východu,“ napsal.
Termín sibiřské baroko zavedl roku 1924 irkutský regionalista D. A. Bodyrev-Kazarin, který psal o chrámu povýšení kříže jako o „orgiálním šílenství“, kdo kterého se dopracovali při práci na stěnách místní mistři. Bodyrev-Kazarin také vyjádřil domněnku, že na stavitelských pracích se podíleli místní Burjati, neboť v tradiční chrámové architektuře se zde projevují některé detaily mongolské a čínské architektury, podobně jako v Išimu, Jalutorovsku či Taře jsou evidentní prvky chantijské, tatarské a bucharské.
Problematika východních a ukrajinských vlivů na sibiřské stavitelství 18. století zajímala i sovětské badatele. Hovořilo se o „burjatském dekoru“ irkutských chrámů a podobnosti jejich dispozice s řešením použitým v severoruských městech Toťma a Velikij Usťug. Podle T. S. Proskurjavské je třeba rozlišovat dva subregionální typy rané sibiřské chrámové architektury – západosibiřský (Tobolsk, Ťumeň, Zauralsko) a východosibiřský (Irkutsk).
Chrámy ve stylu sibiřského baroka Neúplný výčet chrámů postavených ve stylu sibiřského baroka. Chrámy zatím bez náhrady zbořené či zcela přestavěné jsou označeny šedou barvou. Chrámy zbořené a obnovené jsou označeny zelenou barvou.