náhled|260px|Dva muži vstupující do právoplatného sňatku v nizozemském Amsterdamu první měsíc po zpřístupnění manželství stejnopohlavním párům v r. 2001.

V Nizozemsku je stejnopohlavní manželství (: Huwelijk tussen personen van gelijk geslacht nebo také homohuwelijk) legální od 1. dubna 2001. Nizozemsko bylo tehdy zároveň první zemí, která se k takovémuto kroku odhodlala.

Historie

Legislativní proces Již od poloviny 80. let 20. století začínala skupina gay aktivistů vedená Henkem Krolem, pozdějším šéfredaktorem Gay Krantu, vést dialog s vládou na téma zpřístupnění instituce manželství párům stejného pohlaví. V r. 1995 vydal parlament rozhodnutí sestavit zvláštní komisi, která by se touto problematikou zabývala. Tou dobou nebyla poprvé ve vládnoucí koalici Křesťanskodemokratická výzva. Komise svojí práci ukončila v r. 1997 se závěrem, že občanský sňatek by měl být přístupný i párům stejného pohlaví. Po volbách v r. 1998 se vláda odhodlala k zahájení diskuse. V září 2000 byl projednáván nový zákon v nizozemském parlamentu.

Manželství prošlo Sněmovnou reprezentantů v poměru hlasů 109:33. Senát nový zákon schválil 19. prosince 2000 v poměru hlasů 49:26. Proti hlasovali pouze křesťanské strany, které tou dobou měly 26 ze 75 křesel v parlamentu. Ačkoliv se v příštích volbách podařilo Křesťanskodemokratické výzvě sestavit novou vládu, nebyla z jejich strany zaznamenán žádný pokus o zrušení zákona.

Jediná změna, ke které v již existujícím zákoně regulujícího manželství došlo, bylo přeformulování části 1:30 takto:

Een huwelijk kan worden aangegaan door twee personen van verschillend of van gelijk geslacht.

Manželství je dobrovolný a trvalý svazek dvou osob různého či totožného pohlaví.

Nový zákon nabyl účinnosti k 1. dubnu 2001 a ihned ten den oddal amsterdamský primátor Job Cohen čtyři stejnopohlavní páry. Ještě několik měsíců předtím zastával Cohen pozici státního tajemníka na Ministerstvu veřejné bezpečnosti a spravedlnosti a sám osobně se i podílel na novém zákonu a manželství a jeho přijetí parlamentem.

Práva a povinnosti Nizozemské právo požaduje, aby oba snoubenci měli buď nizozemskou státní příslušnost, případně trvalý pobyt na území Nizozemského království. Věk způsobilosti k uzavření manželství je stanovený na 18 let, případně i méně po předchozím souhlasu zákonných zástupců. Zákon je platný pouze pro evropskou část Nizozemska a Karibské Nizozemsko – Bonaire, Svatý Eustach a Sabu, ne však pro autonomní země Nizozemského království.

Jediný drobný rozdíl mezi homosexuálním a heterosexuálním manželství spočívá v jiném přístupu k automatickém rodičovství, vyjma jednoho případu. Podle nizozemského občanského práva (článek 1:198) je matkou dítěte jeho biologická matka a otcem muž, za nějž byla provdaná před narozením. Otcem dítěte musí být podle článku 1:199 osoba mužského pohlaví. Manželka matky se tudíž může stát právoplatným rodičem pouze prostřednictvím přiosvojení. Pouze v jednom případu, kdy nebyl znám biologický otec při procesu anonymního dárcovství spermií lesbickému páru, se rodiči dítěte staly obě ženy žijící v manželství podle článku 1:253sa.

6. dubna 2016 potvrdili ministr zahraničních věcí Bert Koenders a ministr vnitra a spravedlnosti Ard van der Steur, že cizinci a nerezidenti nemohou vstupovat do manželství. Sami označili tento trend za nežádoucí vzhledem k praktickým a právním komplikacím, které některým zúčastněným způsobuje. Diskusi na téma umožnění uzavřít sňatek nizozemským nerezidentům rozvířila Liberální demokratická strana.

Náboženské denominace Nizozemští remonstranti byli první křesťanskou denominací, která začala žehnat stejnopohlavním svazkům a manželstvím v r. 1986. V r. 2004 se přidaly i nizozemské protestantské církve, největší protestantské denominace v Nizozemsku, a povolily svým společenstvím žehnat stejnopohlavním sňatkům.

Aruba, Curaçao a Svatý Martin

Na Arubě, Curaçau a Svatém Martinu platí jiný občanský zákoník než v evropském Nizozemsku, a tudíž nelze na těchto územích uzavírat stejnopohlavní manželství.

Veškerá teritoria Nizozemského království jsou povinná vést registr stejnopohlavních sňatků uzavřených v Nizozemsku podle rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ten rozhodl, že veškeré matriční úřady působící na území Nizozemského království jsou zavázány k této povinnosti dle Charty Nizozemského království. Následná rozhodnutí však nezaručila manželstvím stejného pohlaví všechna privilegia (například sociální zabezpečení heterosexuálních manželských párů).

Karibské Nizozemsko Na základě platného zákona, který nabyl účinnosti k 10. říjnu 2012, se manželství stalo homosexuálním párům přístupné i na Bonairu, Svatém Eustachu a Sabě. Změna občanského zákoníku (Burgerlijk wetboek) byla iniciována Sněmovnou reprezentantů, nikoli vládou, což lze interpretovat jako první případ vměšování se do ostrovních záležitostí). Záležitost vyvolala značné kontroverze jednak z důvodu většinového nesouhlasu s takovým zákonem a především proto, že jí šlo považovat za princip "neokolonialismu", respektive vměšování se do interních záležitostí zámoří.

První stejnopohlavní manželství bylo uzavřené na Saběa 4. prosince 2012 mezi Nizozemcem a Venezuelcem, přičemž oba byli trvalí obyvatelé Aruby.

Stejnopohlavní manželství a registrované partnerství uzavřené v zahraničí mají na ostrovech právní status od r. 2011. Manželské homosexuální páry požívají rovných práv a povinností podle ustanovení nizozemského občanského zákoníku (ne občanského zákoníku pro Karibské Nizozemsko) aplikovaného na manželství uzavřená mimo ostrovy od 1. ledna 2011.

Opozice Po legalizaci stejnopohlavních sňatků ponechala nizozemská protestantská církev individuálním kongregacím svobodu rozhodování v otázce, zda žehnat či nežehnat takovým svazkům před Bohem. Některé církve se k takovým krokům odhodlaly.

Místní orgány veřejné moci jsou povinny na své půdě uznávat sňatky osob stejného pohlaví a požadovat po svých zaměstnancích, aby oddávali páry stejného pohlaví. Nicméně pokud nebyla v jejich pracovní smlouvě tato povinnost uvedená, nemohli být za svůj odmítavý postoj propuštěni ze zaměstnání. Některá zastupitelstva se rozhodla využít této možnosti a nenutit matrikáře k oddávání takových párů.

V r. 2007 vyvolala značnou vlnu kontroverze prohlášení nově zvoleného Balkenedova vládního kabinetu, že úředníci mají právo odmítnout oddat gay a lesbické páry z důvodu výhrady svědomí. Obce skládající se z převážně socialistických a liberálních zastupitelů tento přístup odsoudilo s tím, že k práci matrikáře platí oddávání všech párů, nikoli jen heterosexuálních. Opoziční strany si stály zatím, že úředník odmítající oddat gay nebo lesbický pár neplní své pracovní povinnosti, a proto by měl být vypovězen z pracovního poměru. Amsterdam se s touto politikou odmítnul ztotožnit a zdůraznil, že všichni jeho zaměstnanci jsou povinni oddávat heterosexuální i homosexuální páry bez výjimky. Podobná prohlášení vydaly následně i další obce. Balkenedův kabinet však stále trval na tom, že takové záležitosti má kompetenci řešit pouze centrální vláda. V praxi se záležitost propouštění úředníků odmítajících oddávat stejnpohlavní páry ponechala pouze k posouzení obcím.

Statistiky Podle dostupných informací nizozemského Statistického úřadu tvořila v prvních šesti měsících stejnopohlavní manželství cca 3,6 % všech uzavřených manželství. Vrcholu ve výši 6 % bylo dosaženo v prvním měsíci; zbylé měsíce číslo klesalo na hranici 3 %. Celkem se oddalo 2100 gay a 1700 lesbických párů. Do června 2004 se v Nizozemsku oddalo víc než 6 000 homosexuálních párů.

V březnu 2006 zveřejnil Statistický úřad odhadované počty uzavřených stejnopohlavních manželství v jednotlivých letech: 2500 v r. 2001, 1800 v r. 2002, 1200 v r. 2004 a 1100 v r. 2005.

Od r. 2001 do r, 2011 se v Nizozemsku uzavřelo celkem 14 813 stejnopohlavních manželství, z toho 7522 lesbických a 7291 gay. V to samé období se uzavřelo 761 010 heterosexuálních manželství. Přibližně 1078 stejnopohlavních manželství bylo rozvedeno.

Od r. 2001 do r. 2015 bylo v Nizozemsku oddáno celkem 21 330 párů, z toho 11 195 ženských a 10 135 mužských.

Registrované partnerství 1. ledna 1998 vešel v účinnost zákon o registrovaném partnerství ( geregistreerd partnerschap). Ten pro homosexuální páry znamenal jakousi alternativu k manželství a byl přístupný i párům opačného pohlaví. Cca jednu třetinu uzavřených registrovaných partnerství v letech 1998-2001 tvořily heterosexuální páry. Registrované a manželské páry mají stejná práva a povinnosti. Toto je potvrzeno i změnou souvisejících zákonů, aby se zabránilo diskriminaci, zejména v dědických a jiných záležitostech.

Neregistrované soužití Neregistrované neboli neformální soužití znamená stav, kdy spolu žijí dva lidé stejného i opačného pohlaví, ale svůj stav z nějakého důvodu nemají úředně potvrzený. Toto je všude na světě chápáno jako stav, kdy veškerá aktiva náleží do výhradního vlastnictví pouze jednomu z partnerů bez žádných závazků vůči druhému členovi společné domácnosti. Status neregistrovaného soužití na tzv. psí knížku je nizozemskými soudy respektován.

Veřejné mínění Podle statistiky výzkumu Ifop zveřejněném v květnu 2013 podporuje 85 % Nizozemců právo homosexuálních párů uzavřít manželství a adoptovat děti.

Eurobarometrické šetření z r. 2015 zjistilo, že 91 % Nizozemců by podpořilo legalizaci stejnopohlavního manželství napříč celou Evropou. 7 % bylo proti.

Reference

Související články LGBT práva v Nizozemsku

Externí odkazy

Kategorie:LGBT práva v Nizozemsku Nizozemsko