Maxmilián Valentin hrabě z Martinic (asi 1620/1621 – 20. prosinec 1677, Praha) byl český šlechtic ze starobylého rodu Martiniců, řadu let zastával vysoké úřady ve správě Českého království, vlastnil rozsáhlé statky v různých částech Čech.
Původ a kariéra náhled|vlevo|Erb Martiniců Narodil se pravděpodobně v roce 1620 nebo spíše 1621 (podle nejnovějších výzkumů historika Zdeňka Hojdy, dříve se udávalo chybné datum k roku 1612), byl nejmladším ze sedmi synů z manželství nejvyššího purkrabího Jaroslava Bořity hraběte z Martinic (1582–1649) a jeho první manželky Marie Eusebie ze Šternberka. Díky otci od mládí nacházel uplatnění u dvora, od roku 1641 byl osobním šenkem císaře Ferdinanda III., v letech 1642–1644 vrchním komorníkem nad stříbry a poté císařským komořím, později se stal i tajným radou.
V zemských úřadech se prosadil nejprve na Moravě, odkud pocházela jeho manželka, a v letech 1651–1652 byl nejvyšším sudím Moravského markrabství. Mezitím po otci (1649) a bratrovi (1651) zdědil statky v Čechách, kam vzápětí trvale přesídlil. Následovala úspěšná kariéra v českých zemských úřadech – v Českém království byl postupně nejvyšším sudím (1652–1656), nejvyšším komorníkem (1656–1658) a nakonec nejvyšším hofmistrem (1658–1677).Ottův slovník naučný, díl XVI.; Praha 1900 (reprint 1999), str. 919-921
Majetkové poměry V roce 1640 se oženil s Annou Kateřinou Bukůvkovou z Bukůvky (1624–1685), která sice nepocházela z nijak významné rodiny, přesto byla dědičkou poměrně velkého majetku na Moravě. Když v roce 1652 s manželem natrvalo přesídlila do Čech, zděděné moravské statky postupně prodala (Pačlavice 1649, Ivanovice na Hané 1652, Třemešek 1653).BŘEZINA, Vladimír: Rod Bukůvků z Bukůvky od středověku do 20. století; České Budějovice, 2008, str. 32-33, 78-79
Po otci Jaroslavovi zdědil v roce 1649 Prunéřov, k němuž v roce 1652 získal od bratra Bernarda Ignáce Ahníkov a vytvořil spojené panství Ahníkov-Prunéřov. Po smrti bezdětného bratra Jiřího Adama I. (1651) zdědil v západních Čechách rozsáhlé panství Klenová s dvěma hrady, městečkem Strážovem a 18 vesnicemi. Od manželky Jiřího Adama I. navíc v roce 1651 koupil za 100 000 zlatých panství Bystré ve východních Čechách. V roce 1655 po vymřelém rodu Leskovců zdědil panství Horní Cerekev na Vysočině. Cerekev o pět let později vyměnil s bratrem Ferdinandem za západočeskou Plánici, která byla blíž jeho panství Klenová. Klenovou ovšem v roce 1669 prodal Šternberkům, zatímco Plánice zůstala v majetku Martiniců až do vymření rodu v roce 1789. Dočasně dostal od bratra Bernarda Ignáce do užívání také panství Hořovice. Po prodeji Klenové v roce 1669 zakoupil zadlužené panství Hořepník na Vysočině.
Po několika změnách a převodech se majetek Maxmiliána Valentina stabilizoval do podoby panství Bystré, Ahníkov-Prunéřov, Plánice a Hořepník, která byla od sebe značně vzdálená v různých částech Čech. K poddaným vystupoval velmi příkře, například na panství Bystré zvýšil robotu ze tří na šest dnů v týdnu a bysterským odmítl potvrdit jejich starší privilegia. V Bystrém nechal rozšířit zámek a po nálezu železné rudy založil nedaleko odtud vysokou pec. Další želený hamr fungoval v Lačnově u Poličky. I když produkce železářských výrobků měla jen krátké trvání, ve své době značně přispěla k výnosnému hospodaření bysterského panství. Jméno Maxmiliána Valentina a jeho manželky dodnes připomínají názvy osad Maksičky a Kateřinky v katastru obec Korouhev poblíž lačnovského hamru.GLOSER, Jaroslav jun.: Knížka o Bystrém; Bystré, 1993, str. 6-7 Robotní povinnosti zvyšoval také na svých severočeských panstvích (Ahníkov), naopak hned po zakoupení Hořepníku místním měšťanům potvrdil jejich privilegia a právo na pořádání trhů (1670).KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Praha, 1997, str. 201-202 Spolu s bratrem Bernardem Ignácem patřil k významným mecenášům církve v době rekatolizace pobělohorských Čech, například finančně podpořil františkánský klášter v Hájku u Prahy.
Zemřel v Praze a je pohřben v martinické hrobce v katedrále sv. Víta. Majetek v západních a severních Čechách zdědili synové, vdova Anna Kateřina dostala do doživotního užívání panství Bystré.
Potomstvo I když pocházel z početné rodiny, nakonec byl jediným ze svých bratrů, kdo zanechal mužské potomstvo a zajistil tak pokračování rodu Martiniců. Jeho synové patřili k vlivným osobnostem vídeňského dvora.
Jaroslav Bernard (1642–1685) Jiří Adam II. (1645–1714) Maxmilián Guidobald (1664–1733) Anna Františka, manželka Václava Norberta Kinského Zuzana Renata, manželka Tomáše Zachariáše Černína
Odkazy
Reference
Externí odkazy Rodokmen Martiniců na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
Maxmilián Valentin Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Čeští sudí Kategorie:Čeští hofmistři Kategorie:Čeští komorníci Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Pohřbení v katedrále sv. Víta v Praze Kategorie:Narození v roce 1612 Kategorie:Úmrtí 20. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1677 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži