Elektromagnetická lekce zpěvu (ve francouzském originále ) je opereta – autorské žánrové označení je „hudební bufonerie“, „“ – o jednom dějství francouzského skladatele Jacquese Offenbacha na libreto Ernesta Bourgeta, napsaná zřejmě roku 1862. Premiéru měla 20. července 1867 v Lázeňském sále (Kursaal) letoviska Bad Ems.

Vznik, charakteristika a historie Elektromagnetická lekce zpěvu je v podstatě jen scénkou (Offenbach sám ji v korespondenci označuje jako „une saynète de plus amusantes“, jedna z nejzábavnějších scének) pro dva mužské zpívající komiky, podobně jako Offenbachovi dřívější Dva slepci (1855) a Dva rybáři (1857), proto jí také skladatel neoznačil za „operetu“, ale stejně jako zmíněná dvě díla (plus Tromb-al-ca-zara) za „hudební bufonerii“. S Tromb-al-ca-zarem a Dvěma rybáři ostatně Elektromagnetická lekce zpěvu sdílí i libretistu Ernesta Bourgeta. Vznikla někdy v první polovině 60. let 19. století – podle databáze Francouzské národní knihovny roku 1862, jistě však před Bourgetovou smrtí 2. října 1864. Offenbach ji koncipoval pro dvě známé osobnosti – postavu šarlatánského italského učitele zpěvu pro Eugèna Crostiho (1833–1908), barytonistu italského původu a později skutečného učitele zpěvu na Pařížské konzervatoři a autora řady odborných příruček; postavu natvrdlého venkovana a přirozeného pěveckého talentu pak pro oblíbeného zpěváka a komika Jeana Bertheliera (1828–1888). Klavírní výtah i s mluveným textem vydalo nakladatelství Gérard zřejmě už roku 1863 nebo 1866Yon, s. 725., ale z nějakého důvodu však z uvedení sešlo a Offenbach k hotové operetě sáhl v okamžiku, kdy musel předložit nové dílo pro svou tradiční letní sezónu 1867 v Bad Ems a plánovaná opereta Le Mariage de Lischen (pokračování Lízinky a Fricka) odpadla z důvodu nepřítomnosti „Lízinky“ Zulmy Bouffarové. Namísto původně plánovaných představitelů tak obě role vytvořili herci Théâtre des Bouffes-Parisiens Émile Gourdon a Gilbert Jannin.

náhled|vlevo|První strana klavírního výtahu Podle cenzurního schválení z října 1868 pro Théâtre des Bouffes-Parisiens se zdá, že se první provedení Elektromagnetické lekce zpěvu v Paříži připravovalo na konec uvedeného roku, ale nedošlo k němu. Pařížská premiéra se proto konala až v červnu roku 1873 v malém divadle Théâtre de Folies-Marigny, a to v budově bývalého „salle Lacaze“, kde Offenbach a jeho Bouffes-Parisiens začaly svou divadelní kariéru. V kombinaci s Ostrovem Tulipatan otevřela letní sezónu divadélka a hrála se asi měsíc, bez většího ohlasu a tiskem téměř nepovšimnutá.Yon, s. 469.

Elektromagnetická lekce zpěvu má předehru a čtyři čísla – dvě sólové písně pro italského učitele zpěvu, parodující italské belcanto, rozsáhlý duet obou protagonistů se scénou samotné elektromagnetické lekce a nápodobou lidové písně a krátké finále, v němž se kombinují melodie obou představitelů. Z nich největší obliby dosáhla Toccatova tarantela (č. 2). Offenbachův životopisec Jean-Claude Yon tuto operetu označuje za „velmi drobnou hříčku“. Její uvádění v 19. století je málo podchycené a zřejmě nebylo časté, i když lze počítat s amatérskými provedeními. Například v 90. letech 19. století ji uvedl studentský soubor Cercle Ville-Marie v Montréalu. V sezoně 1899/1900 ji uvedlo divadlo v polském Lublinu (Lekcja śpiewu). Pro Itálii zakoupilo autorská práva roku 1874 od nakladatelství Gérard et Cie nakladatelství Sonzogno, ale o skutečném provedení nejsou zprávy.

Mezi významné impulzy pro novodobé uvádění lze zařadit vytvoření a publikaci nové německojazyčné verze Josefa Heinzelmanna v hudební adaptaci Caspara Richtera (premiéra 22. dubna 1977 ve Frankfurtu nad Mohanem) a vydání nahrávky operety v úpravě Stéphana Gaspariniho roku 1983. Z dalších uvedení ze zmínit inscenaci Slovinského komorního hudebního divadla (Slovensko komorno glasbeno gledališče Ljubljana) z roku 2003, roku 2004 koncertní provedení na Festivalu Jacquese Offenbacha v Bad Ems a na letním festivalu v Kopníku, roku 2005 v Andoře, roku 2014 v (údajné) americké premiéře na slavné Crane School of Music v Potsdamu (stát New York) a v témže roce na letním festivalu Opéra de Barie. Roku 2017 byla Elektromagnetická lekce zpěvu uvedena na Offenbachově festivalu v Étretatu a roku 2019 ji společnost pod vedením offenbachovského badatele Jeana-Christopha Kecka hrála ve foyer Théâtre de l'Odéon v Marseille.

Osoby a první obsazení náhled|Eugène Crosti, operní pěvec a učitel a teoretik zpěvu, předobraz a zamýšlený první představitel signora Toccata osoba hlasový obor světová premiéra (20. 7. 1867)Pacifico Toccato, italský učitel zpěvu baryton Émile GourdonJean Matois, auvergneský pasák dobytka tenor Gilbert Jannin

Děj operety Děj operety je prostý. Italský učitel zpěvu Pacifico Toccato se představuje divákům jako vynálezce zvláštní, tzv. „neo-nervoso-elektro-magnetické“ metody, kterou dokáže z kohokoli v krátké době udělat zdatného operního pěvce (č. 1 andante Tout zante sur la terre). Jeden z diváků, prostý vesničan Jean Matois, nechce věřit, a signor Toccato ho proto pozve a vlastním pěveckým výkonem (č. 2 tarantela C'est la vive tarantelle) Matoise přesvědčuje, aby se vydal do jeho rukou a vyzkoušel jeho metodu. Poté venkovana usadí a pomocí vkládání rukou a zaříkávání v něm provádí nutnou přeměnu (č. 3 duet Apôtre de la foi magnétique… O suave harmonie). Aby se přesvědčil, zda terapie zafungovala, vyzve Matoise ke zpěvu a ten dává k dobru rozvernou krajovou píseň (č. 3 bis „la bigornaise“ Entrez dans la danse). Toccato je nadšen, protože v mladém vesničanovi objevil nadějný lyrický tenor, primo tenor assoluto, a odvádí ho s sebou do Itálie, aby tam zahájil Matoisovu zářnou operní kariéru ve své opeře Figlia del Cid o osmnácti dějstvích (č. 4 finále C'est la vive tarantelle… Entrez dans la danse').

Instrumentace Pikola, flétna, hoboj, klarinet, fagot; lesní roh, trubka, pozoun; tympány, bicí souprava; smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).

Diskografie 1983 (vinyl: Bourg Records BG 2011, CD: Bourg BGC 14) Zpívají: (Pacifico Toccato) Jacomo Zanetti, (Jean Matois) Jean Kriff. Hudební úprava Stéphane Gasparini.

Reference

Externí odkazy Videozáznam inscenace Opéra de Barie z roku 2014 na Youtube.

Kategorie:Opery a operety Jacquese Offenbacha Kategorie:Operety Kategorie:Opery ve francouzštině Kategorie:Opery z roku 1867 Kategorie:Opery poprvé uvedené v Bad Ems