Budova I.G. Farben

Budova I.G. Farben, známá též pod názvem Poelzigova budova (, Poelzig-Bau, Poelzig-Ensemble, dříve IG-Farben-Gebäude, IG-Farben-Komplex, General Creighton W. Abrams Building) je komplex budov v německém Frankfurtu, který v současnosti slouží jako hlavní budova kampusu West End Frankfurtské univerzity. Stavba byla zahájena v roce 1928 a dokončena v roce 1930 jako sídlo konglomerátu IG Farben, tehdy největší chemické společnosti na světě a čtvrté největší společnosti na světě vůbec.

Původní návrh budovy v modernistickém stylu nové věcnosti byl předmětem soutěže, kterou nakonec vyhrál architekt Hans Poelzig. Po svém dokončení byl komplex největší administrativní budovou v Evropě a zůstal jí až do 50. let 20. století. Šest čtvercových křídel budovy IG Farben si navzdory svým obřím rozměrům zachovalo moderní, střídmou eleganci. Pozoruhodná je také svými páternosterovými výtahy.

V budově sídlila správa výroby barviv, léčiv, hořčíku, mazacích olejů, výbušnin a metanolu a během druhé světové války zde probíhaly výzkumné projekty týkající se vývoje syntetického oleje a kaučuku. Pozoruhodné je, že vědci IG Farben objevili první antibiotikum, zásadně reformovali lékařský výzkum a "otevřeli novou éru v medicíně".Thomas Hager, The Demon under the Microscope, Harmony Books, 2006, Po druhé světové válce sloužila budova IG Farben jako sídlo vrchního velení spojeneckých sil a v letech 1949–1952 jako sídlo vysokého komisaře pro Německo (HICOG). V budově měl svou kancelář zejména Dwight D. Eisenhower. Stala se hlavním sídlem pro realizaci Marshallova plánu, který podporoval poválečnou obnovu Evropy. V budově byly podepsány Frankfurtské dokumenty z roku 1948, které vedly k vytvoření západoněmeckého státu spojeného se západními mocnostmi. Budova IG Farben sloužila až do roku 1995 jako sídlo V. sboru americké armády a velitelství Severní oblasti (NACOM). Byla také sídlem CIA v Německu. Během počátku studené války ji americké úřady označovaly jako budovu velitelství armády Spojených států v Evropě (USAREUR); v roce 1975 americká armáda budovu přejmenovala na budovu generála Creightona W. Abramse. Neformálně byla označována jako "Pentagon Evropy".

V roce 1995 převedla americká armáda budovu IG Farben na německou vládu a jménem Frankfurtské univerzity ji odkoupila spolková země Hesensko. Budova, přejmenovaná na počest svého architekta na Poelzigovu budovu, prošla rekonstrukcí a v roce 2001 byla otevřena jako součást univerzity. Je ústřední budovou univerzitního kampusu West End, který zahrnuje také více než desítku dalších budov postavených po roce 2001.

Historie

Umístění Budova IG Farben byla postavena na pozemku známém jako Grüneburggelände. V roce 1837 patřil pozemek rodině Rothschildů. Byl součástí "Affensteiner Feld", oblasti na severu dnešní čtvrti Westend. Název Affenstein je odvozen od starobylého křesťanského památníku, který zde kdysi stával u cesty za Frankfurtem. Byl znám jako "Avestein" jako Ave Maria, ale v místním frankfurtském nářečí se mu říkalo "Affe Stein". V roce 1864 byla na tomto místě postavena městská psychiatrická léčebna. Doktor Heinrich Hoffman zde zaměstnal Aloise Alzheimera, který v nemocnici zkoumal progresivní metody léčby duševně nemocných. V roce 1880 byl na větší západní části pozemku založen Grüneburgpark.

Počátky V roce 1927 získala pozemek společnost IG Farben, aby zde zřídila své sídlo. Ve 20. letech 20. století byla společnost IG Farben (plným německým názvem Interessengemeinschaft Farbenindustrie Aktiengesellschaft neboli "Zájmové sdružení barvířského průmyslu s ručením omezeným") největším světovým konglomerátem v oblasti léčiv, chemikálií a barviv. Frankfurt byl vybrán kvůli své centrální poloze a letecké i pozemní dostupnosti.

V srpnu 1928 zvítězil v omezené soutěži na návrh budovy profesor Hans Poelzig, který mezi pěti vybranými architekty porazil zejména Ernsta Maye, tehdejšího vedoucího městského úřadu ve Frankfurtu.

Koncem roku 1928 byly zahájeny práce na základech a v polovině roku 1929 byla zahájena stavba ocelové konstrukce. Budova byla dokončena v roce 1930 po pouhých 24 měsících díky použití rychletuhnoucího betonu, nových stavebních materiálů a nepřetržité pracovní síly. Později v roce 1930 vypracovali frankfurtský ředitel zahradnictví Max Bromme a skupina umělců Bornimer Kreis návrhy na 14 hektarů parku, který budovu obklopoval. Areál i celý komplex byly dokončeny v roce 1931 a celkové náklady činily 24 milionů říšských marek (v přepočtu 84 milionů eur v roce 2017).

30. léta 20. století a druhá světová válka náhled|vpravo|300px|Průčelí Poelzigovy budovy od jihovýchodu s chrámovým portikem vchodem a rotundou Po dokončení byla budova 15 let sídlem společnosti IG Farben. IG Farben byla od svého založení v roce 1925 nepostradatelnou součástí německé průmyslové základny a největší chemickou a farmaceutickou společností na světě. Ačkoli byla společnost IG Farben odsuzována krajní pravicí a obviňována z toho, že je "mezinárodní kapitalistickou židovskou společností", přesto zůstala velkým státním dodavatelem i za vlády nacistické strany.Ernst Bäumler, Die Rotfabriker – Familiengeschichte eines Weltunternehmens (Hoechst), Piper 1988, p. 277 f., Geschichte der Chemie in Frankfurt.

Během druhé světové války bylo okolí budovy zpustošeno, ale samotná budova zůstala z velké části nedotčena (a obydlena bezdomovci z bombami zničeného Frankfurtu). V březnu 1945 obsadila oblast spojenecká vojska a budova IG Farben se stala sídlem amerického generála Dwighta D. Eisenhowera. V Eisenhowerově kanceláři přijal mnoho významných hostů; mimo jiné generála de Gaulla, polního maršála Montgomeryho a maršála Žukova. Právě zde podepsal "Proklamaci č. 2", která určovala, které části země budou v americké zóně. Eisenhower budovu opustil v prosinci 1945, ale jeho kancelář byla stále využívána při zvláštních příležitostech: byla zde podepsána ústava spolkové země Hesensko, západoněmecký ministerský předseda zde přijal pověření k sestavení Grundgesetz (německé ústavy) a sídlila zde také administrativa Wirtschaftsrat der Bizone (Hospodářské rady Bizone).

Studená válka náhled|vlevo|300px|Pohled na budovu IG Farben z hlavní věže V letech 1945 až 1947 sídlilo v budově IG Farben Vrchní velitelství spojeneckých sil v Evropě a bylo zde umístěno velitelství amerických okupačních sil a vojenský guvernér. Dne 10. května 1947 bylo trvalým rozkazem vojenskému personálu zakázáno dále označovat budovu jako "budovu IG Farben" a místo toho bylo požadováno, aby byla označována jako "budova velitelství, evropské velitelství". V letech 1949 až 1952 budovu obýval Vysoký komisař Spojených států pro Německo (HICOG) a jeho zaměstnanci.

Po roce 1952 budova sloužila jako evropské centrum amerických ozbrojených sil a velitelství amerického V. sboru. Později se stala sídlem velitelství Severní oblasti až do roku 1994. Budova IG Farben byla také sídlem CIA v Německu, což vedlo k jejímu přezdívce "Pentagon Evropy". Dne 16. dubna 1975 americká armáda budovu přejmenovala na budovu generála Creightona W. Abramse. Přejmenování nemělo plné právní opodstatnění, protože USA si budovu technicky pronajímaly od německé vlády, a nebyly tedy jejím právoplatným vlastníkem.

Dne 11. května 1972 odpálila západoněmecká teroristická skupina Frakce Rudé armády (tj. skupina Baader-Meinhof) tři bomby. Dvě bomby vybuchly v rotundě u zadního vchodu do budovy IG Farben a třetí explodovala v menší budově za budovou IG Farben, která sloužila jako důstojnický klub americké armády. Poslední bomba zabila podplukovníka Paula Bloomquista a desítky Američanů a Němců byly zraněny. Na budovu IG Farben zaútočila stejná skupina znovu v letech 1976 a 1982. Následně se veřejně přístupný přilehlý park stal součástí zakázané vojenské zóny, která zahrnovala i vojenské obytné a pracovní prostory v zadní části budovy.

Pozdější historie budovy Po znovusjednocení Německa oznámila vláda USA plány na úplné stažení svých jednotek z Frankfurtu do roku 1995, kdy by se kontrola nad celým areálem vrátila do rukou německé spolkové vlády. Bylo navrženo, že by se budova mohla stát sídlem Evropské centrální banky. V roce 1996 koupila budovu a související pozemky spolková země Hesensko pro Frankfurtskou univerzitu. Budovy byly nákladem 50 milionů německých marek (asi 26 milionů USD nebo 25 milionů EUR) zrekonstruovány kodaňskou architektonickou kanceláří Dissing+Weitling a předány univerzitě. V komplexu nyní sídlí univerzitní kampus Westend, který zahrnuje katedry filozofie, historie, teologie, klasické filologie, umění a hudby, moderních jazyků a lingvistiky, kulturních a civilizačních studií, Centrum severoamerických studií a Fritz-Bauer-Institut.

Spor o přejmenování Ještě v roce 1995 bylo těžké zbavit se asociace budovy s nacismem, a to navzdory její vynikající architektuře z 20. let 20. století. Der Spiegel po jejím veřejném otevření v roce 1995 psal o "pachu viny", ale také o tom, že budova sama si špatnou pověst nezaslouží.Architektur Geruch von Schuld - [Der Spiegel] 51/1995 Teprve s odchodem Američanů, následnou renovací a využíváním budovy univerzitou asociace budovy s Třetí říší v obecném povědomí ustoupila.

Pronájem budovy univerzitou vyvolal debatu ohledně jejího názvu. Spor zahájil bývalý rektor univerzity Werner Meissner, který navrhl pojmenování "Poelzig-Ensemble" (Poelzigův komplex). Členové univerzity trvali na konfrontaci s historií budovy a ponechali její původní název "Budova IG Farben".2 Meissnerův nástupce Rudolf Steinberg sice rozhodnutí o zachování názvu potvrdil, ale neprosadil jednotné pojmenování v rámci vedení univerzity. Univerzitní senát nakonec diskuse v červenci 2014 urovnal tím, že ponechal oficiální název "I.G.-Farbenhaus" (budova IG Farben).https://www.facebook.com/astafrankfurt/posts/826111527428877

Do roku 2004 zřídila univerzita v budově stálou expozici a na průčelí budovy byla instalována pamětní deska, věnovaná otrokům IG Farben a těm, kteří zahynuli v důsledku působení plynu Cyklon B. V roce 2014 byla v budově umístěna pamětní deska na památku padlých a zemřelých. Po desetileté diskusi senát univerzity v roce 2014 souhlasil s pojmenováním místa na jižním konci nového kampusu po bývalém otrokáři Norbertu Wollheimovi.https://www.journal-frankfurt.de/journal_news/Campus-5/Rat-der-UEberlebenden-fuer-Umbenennung-Neuer-Appell-fuer-Wollheim-Platz-21956.html

Budoucnost Za budovou IG Farben hodlá spolková země Hesensko vybudovat "nejmodernější kampus v Evropě", který by pojal zbývající katedry starého kampusu univerzity v Bockenheimu, právo, obchod, sociální vědy, rozvoj dětí a umění. Od roku 2018 je dokončeno několik nových budov. Byla zahájena výstavba budovy studentských odborů a budovy fakulty pro jazyky, kultury a umění. Posledním krokem k dokončení nového univerzitního kampusu bylo přemístění hlavní knihovny v průběhu roku 2020.

Výstavba

V roce 1928 byla IG Farben čtvrtou největší společností na světě a největší chemickou společností. Z toho vyplývaly požadavky na prostory pro jednu z největších kancelářských budov, které kdy byly postaveny. Byla navržena ve stylu nové věcnosti.

Společnost IG Farben nechtěla budovu ve stylu Bauhausu – chtěla:

„Symbol německé obchodní a vědecké síly ze železa a kamene.“ – Georg von Schnitzler, ředitel IG Farben, 1930.Translated from "Ein eisernes und steinernes Sinnbild deutscher kaufmännischer und wissenschaftlicher Arbeitskraft" náhled|350px|Plán budovy IG Farben, na němž je znázorněno šest křídel (označených Q1-Q6 zprava doleva), zakřivená centrální chodba (označená V1-V5) a zadní budova "Kasina".