Karl Anton Maximilian Joseph Graf Baillet von Latour ( Maximilien comte de Baillet et de la Tour, Maximilian Graf Baillet von Latour) (14. prosince 1737 na zámku Latour u Virtonu – 22. července 1806 Vídeň) byl rakouský generál. V císařské armádě sloužil od roku 1755 a vyznamenal se již za sedmileté války. Postupoval v hodnostech a velel postupně vyšším jednotkám. Za válek s republikánskou Francií získal všechny tři stupně prestižního Řádu Marie Terezie a v roce 1796 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. V letech 1799–1805 byl zemským velitelem pro Moravu a Slezsko, v závěru kariéry nakonec zastával funkci prezidenta Dvorské válečné rady, respektive ministra války.Die Hofkriegsraths-Präsidenten und Kriegsminister der k.k. Armee; Vídeň, 1874; s. 42 dostupné online
Život Pocházel z lucemburského šlechtického rodu Bailletů, který již od 15. století často vstupoval do vojenských služeb burgundských vévodů a později španělských i rakouských Habsburků.Ottův slovník naučný, 15. díl; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 708 (heslo Latour) ISBN 80-7185-226-0 Maximilian byl synem hraběte Jeana-Baptista Bailleta a v roce 1755 nastoupil vojenskou službu do pěšího pluku Salm-Salm. Účastnil se sedmileté války, vyznamenal se v bitvě u Kolína (1757) a získal hodnost hejtmana (Hauptmann). V roce 1767 byl povýšen do hodnosti majora a v roce 1769 se stal podplukovníkem (Oberstleutnant). V roce 1772 se stal plukovníkem (Oberst) a v roce 1782 byl povýšen do hodnosti generálmajora (General-Feldwachtmeister). Po povýšení působil jako velitel v haličském městě Wieliczka u polských hranic.
V roce 1787 byl převelen do Rakouského Nizozemí. Zde byl roku 1788 jmenován lucemburským zemským maršálkem. V roce 1790 byl povýšen do hodnosti polního podmaršálka (Feldmarschall-Leutnant). Od roku 1792 se účastnil války první koalice. Bojoval v Nizozemí, u Rýna a v jižním Německu. Účastnil se bitvy u Fleurus. Roku 1795 velel armádě při Mohanu a Neckaru a zatlačil Francouze až k Mannheimu, který dobyl. Následujícího roku byl poražen v bitvě u Biberachu. Ve stejném roce (1796) byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 55 dostupné onlinea stal se rakouským zástupcem na kongresu v Rastattu (1797). Do roku 1798 setrval na postu vrchního velitele císařské armády na RýněMilitär Almanach 8; Vídeň, 1797; s. 153 dostupné online a v letech 1799–1805 zastával funkci zemského velitele pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně.Militär Almanach 1804; Vídeň, 1804; s. 12 dostupné online V dubnu 1805 byl povolán do Vídně a stal se prezidentem Dvorské válečné rady, tuto funkci vykonával během třetí koaliční války a prohrané bitvy u Slavkova.
Zemřel ve Vídni 22. července 1806 ve věku 68 let.
Tituly a ocenění Užíval šlechtický titul hraběte, který rodina získala v roce 1719 v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgie), později rozšířeného pro rakouské země (1744). V roce 1773 byl jmenován c. k. komořím a ve funkci zemského velitele pro Moravu a Slezsko obdržel v roce 1798 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během bojů v devadesátých letech 18. století se stal nositelem všech tří stupňů prestižního Řádu Marie Terezie.MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Praha, 1990; s. 57, 106 Od roku 1790 byl čestným majitelem 4. pluku dragounů.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 434 dostupné online
60x60pixelů rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1790) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu Marie Terezie (1794) 60x60pixelů velkokříž Řádu Marie Terezie (1796)
Rodina V roce 1772 se oženil s francouzskou šlechtičnou hraběnkou Sophií de Guérin de la Marche (†1806), z manželství se narodilo šest dětí. V potomstvu nejstaršího syna Josefa získala rodina později majetek v Čechách (zámek Radenín.
1. Henrietta (*1772, zemřela v dětství) 2. Josef (1775–1831), c. k. komoří, plukovník, ∞ Franziska baronka von Türler (1790–1853) 3. Karolína (Caroline, 1777–1840), dáma Tereziánského ústavu šlechtičen v PrazeŽÁKOVÁ, Michaela: Chudé aristokratky? Strategie šlechtičen k uchování společenského postavení v dlouhém 19. století; Národní archiv Praha, 2023; s. 144, 318 ISBN 978-80-200-3381-9 4. Theodor (1780–1848), c. k. polní zbrojmistr, rakouský ministr války, zavražděn v revolučním roce 1848, ∞ 1816 Sophie hraběnka Bourcier de Motnureux (1780–1859) 5. Charlotte (1784–1809), ∞ 1805 Karel svobodný pán Roden von Hirzenau (1781–1863), c. k. komoří 6. Nicolasine (1788–1840), ∞ 1811 Jan Nepomuk hrabě Thun-Hohensteinu (1786–1861), c. k. komoří, hejtman, majitel fideikomisu Choltice
Maximilianův mladší bratr Ludwig Wilhelm (Louis Guillaume, 1753–1836) sloužil také v císařské armádě a dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1808), v roce 1811 přešel do francouzských služeb.
Odkazy Reference
Literatura KOŠŤÁLOVÁ, Renata, KOŠŤÁL, Vratislav: Francouzská šlechta v českých zemích; Brno, 2021; (kapitola Baillet de Latour s. 8–14); ISBN 978-80-7364-118-4 POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2007; Praha, 2006; 488 s. ISBN 80-85955-34-2 Neuhaus, Helmut, "Latour, Maximilian Graf Baillet de" v: Neue Deutsche Biographie 13 (1982), S. 683 Constantin von Wurzbach: Baillet von Latour, Maximilian Graf. V: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 1. Theil. Universitäts-Buchdruckerei L. C. Zamarski (vormals J. P. Sollinger), Wien 1856, S. 124 f Externí odkazy Rod Baillet de Latour na webu napoleon-series.org
Maximilian Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Tajní radové Kategorie:Prezidenti dvorské válečné rady Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Rakouští velitelé napoleonských válek Kategorie:Osobnosti sedmileté války Kategorie:Narození v roce 1737 Kategorie:Narození 14. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1806 Kategorie:Úmrtí 22. července Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži