Otakar Aleš Kukla (2. května 1931, Polička – 2. července 2008, Praha) byl český historik umění, publicista a průkopník ekumenismu.

Životopis Narodil se v Poličce v rodině průmyslového malíře jako jediný syn Otokara Kukly a Marie Kuklové, roz. Kleinové. Dětství prožíval v těžké válečné situaci, která na jeho rodinu doléhala ze všech stran. Otec byl po většinu války vězněn v nacistickém lágru v Terezíně, veškeré příbuzenstvo z matčiny strany zahynulo v Osvětimi.

Po maturitě na poličském gymnasiu studoval na filosofické fakultě Masarykovy university v Brně obor dějiny umění a estetika. Po studiích se vrátil do rodné Poličky, kde se záhy stal ředitelem Městského muzea a galerie Polička. Od samých počátků svého působení zde se zasazoval o propagaci moderního umění. Tímto směrem proměňoval skladbu pravidelných Východočeských uměleckých salonů, pro Poličku se mu dařilo získávat významné výstavy pod záštitou UNESCO, které jinak putovaly výhradně po evropských metropolích. V první polovině 60. let zde instaloval výstavu Jana Zrzavého s osobní účasti mistra a uspořádal s ním veřejnou besedu. Pro potřeby galerie se pokoušel získat budovu barokní radnice, a současně ji delegovat na galerii krajskou Záměr nevyšel. Tyto a další aktivity až příliš podnikavého Kukly, pokusy o záchranu židovského hřbitova s vzácnou márnici v orientálním stylu nebo židovské modlitebny v Prudičově domě, však spíš ještě více stupňovaly návaly nelibosti stranického aparátu města, posléze i krajskeho výboru, a tak byl Kukla nakonec z města vyhoštěn. Odešel nejprve do Alšovy jihočeské galerie na Hluboké, ale nakonec dostal nabídku v Galerii hlavního města Prahy. Nabídku přijal a v roce 1970 odešel do Prahy s celou rodinou. Ve funkci vedoucího odborného oddělení a zástupce ředitele setrval až do důchodu.Krom odborné prace a textů ovšem v nemenší míře vyvíjel i významnou činnost publikační, které se věnoval až do konce života.

V roce 1971 Kukla uspořádal ve Staroměstské radnici Výstavu k nedožitým osmdesátinám Bohuslava Reynka. Vyvrcholením problémů, které přípravu výstavy provázely, bylo nařízení, aby byl celý náklad katalogu skartován. Část výtisků se přesto podařilo zachránit a propašovat na vernisáž. Kukla byl tak na čas odstaven ze své funkce a zbaven pravomocí.

Zemřel v červenci 2008. Jeho ostatky jsou uloženy na katolickém hřbitově v Poličce.

Publicistika a duchovní témata

Překážkám, které jeho profesnímu působení kladl režim byl už Kukla ale uvyklý a tak se těžiště jeho práce postupně přesunulo k činnosti publikační. Jeho texty, kterymi se začaly plnit především církevní periodika brzy vzbudila pozornost jak mezi vydavateli ilegálních tiskovin, tak křesťanských intelektuálů a literatů.

Pozoruhodným dílem je i ručně psaná a autem ilustrovaná - Mala kronika církve poličské, která unikátním způsobem popisuje život městečka, jeho spolků, náboženský a společenský život. Je uložena v archivu poličského muzea a ke stažení dostupná na jeho webu

Dopisy pro Kuklu představovaly nejen komunikaci se světem ale i literární formát, kterého se nikdy nevzdal. Podobu imaginárních dopisů, epištole, tak dostaly i některé jeho větší práce.

Jedinou knihou, kterou stihl po r 89 vydat byly Listy pro Viktorii – přemítání nad dějinami Izraele. Téhož roku vyšla další jeho kniha Svatí spojují národy – portréty evropských světců, kterou napsal společně s Milanem Bubnem. V samizdatu koloval také Klenot v lotosovém květu (o Buddhovi), Iokulator Dei (o sv. Františkovi z Assisi), Gándhí a Dalajláma.

Kromě toho publikoval v Katolických novinach, Kostnických jiskrach, Cyrilometodějskych i Židovských ročenkách, ale i Hlasu pravoslaví, Věstníku ŽNO, Roš chodeš, Teologických listech, ale též v Tigridove Svědectví, Svobodné Evropě, Literárních listech, Lidových novinách, svými Dopisy mladým křesťanům zaujal katolickou mládež, a brzy tak plnil stránky Anno Domini.

Vztah k rodnému městu Od 70. let až do konce života také psal přednášky pro Svatojosefskou jednotu v Poličce (např. Advent předkřesťanských národů). Zajímavým dílem je také ručně psaná a autorem ilustrovaná pamětní kronika, která zachycuje nejrůznější oblasti života měšťanů, purkmistrů, farářů i běžných občanů města Poličky, doplňují ji i rozsáhlé úvahy o náboženských tématech, ale i o dobových místních pověrách a teosofických a spiritistických spolcích, které za války město prostupovaly. Kronika je nyní v archivu poličského muzea a je dostupná i online na jeho webových stránkách. Úryvky z ní začaly od roku 2019 vycházet v místním farním časopise zásluhou tamějšího faráře P. Tomáše Enderleho. Historie města nepřestala Kuklu nikdy fascinovat, výraznou měrou se potom i na dálku, z Prahy, svými články a přednáškami podílel na jejím kulturním rozkvětu. Patřil mezi pravidelné přispěvatele regionálního časopisu Jitřenka.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Čeští historikové umění Kategorie:Náboženští spisovatelé Kategorie:Narození v Poličce Kategorie:Narození v roce 1931 Kategorie:Narození 2. května Kategorie:Úmrtí v roce 2008 Kategorie:Úmrtí 2. července Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Masarykovy univerzity