náhled|Povrch desky z dřevité vlny Desky z dřevité vlny (běžně označované jako heraklit) jsou tepelně izolační stavební materiály s vysokou požární odolností. Používají se rovněž jako akustická izolace. Jde o kompozitní materiál z dřevité vlny, nejčastěji z jehličnatého dřeva, pojené cementem.
V češtině používané označení je odvozeno od názvu původního výrobce, rakouské firmy Heraklith GmbH (od roku 2006 součást Knauf Insulation GmbH). Další obchodní názvy jsou například Ceban, Cewood, Erulit, Fibrolith, Frankotekt, Hapec, Hapri, Hincolith, Holwolith, Klimalit, Lenzolite, Lignolith, Lignos, Lossius, Saalith a další.
Desky z dřevité vlny jsou standardizovány podle normy ČSN EN 13168.
Historie Desky z dřevité vlny pojené magnezitovou maltou (Sorelův cement) byly patentovány roku 1908 u Rakousko-Uherského patentovacího úřadu pod číslem 37223 jejich vynálezcem Robertem Schererem. Během následujících deseti let byla magnezitová malta ve složení desek nahrazena cementovou kaší. Všeobecného rozšíření se ale tomuto materiálu dostalo až od roku 1923, kdy se začal prodávat pod registrovanou obchodní značkou Heraklith.
Ve střední Evropě se jednalo se o jeden z prvních, ve stavebnictví šířeji využívaných tepelněizolačních materiálů. Až do počátku 20. století bylo běžné spoléhat se na tepelněizolační vlastnosti samotného stavebního materiálu (dřevo, cihly, kámen atp), případně byla k lepší tepelné izolaci vodorovných konstrukcí (především dřevěných stopů) využívána stavební suť, v lidové architektuře někdy také jílová omazávka. S rozvojem moderních stavebních materiálů a konstrukcí (ocel, železobeton, rabitzova konstrukce atp), jež mají obecně velmi špatné tepelněizolační vlastnosti, ale začala být výrazněji pociťována nutnost dodatečné tepelné izolace. Vodorovné konstrukce byly proto často izolovány například pomocí škvárového betonu, pro izolaci svislých konstrukcí, půdních vestaveb atp byly jako hlavní tepelněizolační materiál desky z dřevité vlny využívány po celou první polovinu 20. století, v některých oblastech až do sedmdesátých či osmdesátých let téhož století. Následně tento materiál do značné míry nahradily materiály modernější, především minerální vata, polystyren atp.
Vlastnosti Heraklit je velmi pevný a rozměrově stálý s vysokou protipožární odolností (třída protipožární ochrany B1 dle DIN 4102). Součinitel tepelné vodivosti je poměrně nízký = 0,093 W·m−1·K−1 (dle výrobce až 0,07 W·m−1·K−1). Má dobré zvukoizolační vlastnosti.
Výroba Jako pojiva dřevité vlny se používá dnes výhradně cement. Dříve se používal také pevnější Sorelův cement, ale pro svou agresivitu vůči kovům se přestal užívat.
Použití Používá se obvykle pod omítky, ale často také jako povrchový materiál například v podhledech. Pod omítky se používá ke stavbě příček a k zateplení fasád. K zateplení fasád se také používají dvouvrstvé nebo třívrstvé desky s vrstvou tepelně izolačního materiálu (pěnového polystyrenu nebo minerální vaty). Pro pohledové použití se vyrábějí desky pojené bílým cementem, případně barevné. Desky mají díky struktuře povrchu velkou zvukovou pohltivost.
Další použití desek z dřevité vlny je při zhotovování ztraceného bednění, například pro překlady a věnce.
Zajímavost Kvůli vzhledu povrchu bývá heraklit německy žertem nazýván Sauerkrautplatten (doslova desky z kyselého zelí), ale oficiální německé označení je HWL-Platten (Holzwolle-Leichtbauplatten).
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Stavební materiály Kategorie:Materiály na bázi dřeva Kategorie:Kompozitní materiály