thumb|right|150px|Modro-černá vlajka anarchoindividualismu Anarchoindividualismus nebo individualistický anarchismus je směr anarchismu, který zdůrazňuje autonomii jednotlivce a odmítá podřizování jeho jednání potřebám vyššího celku, čímž se vymezuje vůči státu a proudům sociálního anarchismu. Směr lze vnímat jako radikální formu klasického liberalismu. Jeho významnými představiteli jsou Josiah Warren nebo Benjamin Tucker, historicky byl anarchoindividualismus nejvíce zastoupený v Severní Americe.

Anarchoindividualismus v širším smyslu může zastřešovat proudy, jako jsou anarchokapitalismus, anarchofeminismus, buddhistický anarchismus, tržní anarchismus či anarchismus bez přívlastků, přestože se mezi sebou v mnoha ohledech liší. Naopak je principiálně neslučitelný se směry jako jsou sociální anarchismus, anarchoprimitivismus, anarchosyndikalismus či zelený anarchismus, jejichž cílem je zájem vyššího celku. Do anarchoindividualismu se také obvykle nezařazují přístupy definované primárně jako anarchistické strategie nebo metody dosahování společenské změny, které explicitně neřeší vztah jednotlivce a společnosti, například insurrekcionismus, agorismus, kryptoanarchismus nebo anarchopacifismus. Neřadí se tam ani směry odkazují na vyšší autoritu jako křesťanský anarchismus nebo podobné.

Přehled Individualističtí anarchisté netvoří z povahy svého přístupu jednotný ani plně konzistentní myšlenkový systém. Jejich koncepce jsou pluralitní a často zahrnují kritiku násilí jako prostředku dosahování vyššího cíle. Ekonomicky jsou anarchoindividualisté obvykle zastánci volného trhu a neomezeného soukromého vlastnictví.

Politolog Michael Freeden rozlišuje čtyři hlavní typy individualistického anarchismu. Filozofický anarchismus, reprezentovaný Williamem Godwinem, který obhajuje lidskou autonomii s osvícenským racionalismem a zahrnuje ohleduplnost k ostatním. Filozofický egoismus spojovaný s Maxem Stirnerem, který klade důraz na absolutní prioritu individua a jeho zájmů. Stirner odmítal společenskou revoluci a prosazoval koncept „rebelie jedince“, tedy individuální emancipaci od institucí. Evoluční individualismus spojený s ranými pracemi Herberta Spencera, který předpokládá postupné oslabování státu v důsledku společenského vývoje. Tržně orientovaný individualismus kombinující umírněný filozofický egoismus s důrazem na dobrovolnou spolupráci a tržní vztahy, který představuje např. Benjamin Tucker. Tyto směry mají společných několik základních rysů:

1. Primát individua – důraz na jedince a jeho svobodné jednání před jakýmkoli abstraktním konstruktem, jako jsou morálka, ideologie, sociální zvyklosti, náboženství, metafyzika a myšlenky nebo vůle ostatních.

2. Skepse vůči revoluci – odmítání nebo kritický postoj k násilným změnám chápaným jako prostředek zavedení nových forem autority. Místo toho je preferován postupný vývoj prostřednictvím alternativních institucí, dobrovolných pokusů nebo sebevzdělávání.

3. Dobrovolnost vztahů a sebeurčení – vztahy mezi jednotlivci či k věcem mají být dobrovolné a podmíněné subjektivními preferencemi. Povinnost obětování se ve prospěch druhých je odmítána. Důraz je kladen na osobní zkušenost a sebeurčení.

Anarchoindividualisté Anselme Bellegarrigue William Godwin (filozofický anarchismus) Lysander Spooner Max Stirner (filozofický egoismus) Clarence Lee Swartz (anarchomutualismus) Henry David Thoreau Benjamin Tucker Josiah Warren Pavel Dmitrijevič Turčaninov Han Ryner Stephen Pearl Andrews

Související články Anarchokapitalismus Individualismus Kryptoanarchismus Mutualismus (ekonomie)

Reference

Kategorie:Anarchismus