John Curtin (8. ledna 1885 Creswick – 13. července 1945 Canberra) byl australský politik a předseda vlády, který stál v čele Austrálie po většinu druhé světové války. V letech 1935 až 1945 byl také předsedou Australské strany práce (Australian Labor Party), do které vstoupil již v mládí a také se angažoval ve Victorian Socialist Party. Angažoval se nejen v dělnickém hnutí, ale také v odborech.
Po třech neúspěšných pokusech byl během federálních voleb v roce 1928 zvolen do parlamentu. Během rozkolu v labouristické straně v roce 1931 zůstal loajální původnímu vedení. V témže roce také přišel o své poslanecké křeslo, které opět získal v roce 1934. Následujícího roku vystřídal ve funkci předsedy strany Jamese Scullina, kdy vyhrál o jediný hlas nad Frankem Fordem. V říjnu 1941 pak labouristická strana utvořila menšinovou vládu.
Dva měsíce poté, co se stal předsedou vlády, došlo k útoku na Pearl Harbor a Austrálie po boku Spojených států vstoupila do války proti Japonsku. Krátce poté následovalo bombardování severních oblastí Austrálie. Curtin během války učinil několik významných rozhodnutí. Mimo jiné umístil australské vojenské jednotky pod velení amerického generála Douglase MacArthura, s kterým si vybudoval blízký vztah, a úspěšně také vyjednával o záležitostech odvodů, které během první světové války vedli k rozkolu uvnitř labouristické strany. Ve volbách v roce 1943 dosáhla Australská strana práce historického úspěchu, kdy získala téměř dvě třetiny křesel v parlamentu.
Curtin zemřel během svého funkčního období v červenci 1945, po několikaměsíční nemoci přisuzované každodennímu stresu. Mnoho jeho poválečných rekonstrukčních plánů bylo realizováno jeho nástupcem Benem Chifleyem, který vedl labouristickou stranu k vítězství ve volbách v roce 1946. Curtinovi vůdčí schopnosti a osobní charakter vedli k uznání již od jeho současníků a dnes je často označován za jednoho z největších australských předsedů vlády a vysoce ceněn je zejména mezi labouristy.
Mládí
Rodinné zázemí Curtin se narodil v Creswicku ve Victorii dne 8. ledna 1885 rodičům irského původu. Byl pokřtěn jako “John Joseph Ambrose”, ačkoliv jeho prostřední jména nebyla uvedena v rodném listě a později je sám přestal používat. V rodině se mu říkalo "Jack". Byl nejstarším ze čtyř dětí. Jeho mladší bratr George se narodil v roce 1887, sestra Molly v roce 1889 a sestra Hannah v roce 1891. Jeho otec John Curtin Sr. přijel do Jižní Austrálie v roce 1873 spolu se svými dvěma bratry. Bratři se usadili v Adelaide, on se však přestěhoval do Victorie a našel si práci strážného ve věznici Pentridge. Později vstoupil do řad policie Victorie (Victoria Police), kde sloužil dalších 13 let, ale nikdy nedosáhl výš než na konstábla; byl pokárán za nemravné chování a použití nepřiměřené síly proti dětem. V roce 1883 se oženil s Catherine Agnes Bourkovou, která přišla do Melbourne v roce 1875 a byla sestrou jednoho z jeho policejních kolegů.
Dětství a vzdělání vlevo|náhled|222x222bod|John Curtin v roce 1908. Od narození Curtin trpěl vrozeným šilháním levého oka, které zůstávalo patrné po celý jeho život. Přestože se jednalo spíše o kosmetickou záležitost, on sám se kvůli tomu cítil celkem rozpačitě. Podle jeho biografa Davida Daye to na něj mělo "znatelný psychologický dopad" a zhoršovalo to jeho přirozenou stydlivost. Curtin žil v Creswicku do roku 1890, do doby kdy jeho otec opustil řady policie z důvodu zdravotní nezpůsobilosti, neboť v té době již trpěl revmatoidní artritidou a syfilisem. Následně se i s rodinou přestěhoval do Melbourne, kde si pronajal hospodu na Little Lonsdale Street. V té době rodina bydlela v pronajatém domu v Brunswicku.
Curtin začal navštěvovat chlapeckou školu St Francis' Boys School, později na krátkou dobu na školu Svaté Bridgety (St Bridget's School) ve Fitzroy. Také chodil na základní školu v Macedonu (Macedon Primary School). Jeho otci se v Melbourne nedařilo, neboť se snažil podnikat během ekonomického úpadku. V roce 1894 se i s rodinou přestěhoval do Charltonu, do městečka v severozápadní Victorii. V Charlotonu si otec pronajal hospodu od svého švagra Johna Bourka. Curtin byl zapsán do místní státní školy, neboť katolická škola zde v té době ještě nebyla. Výborně prospíval a měl potenciál získat dokonce stipendium.V této době vláda Victorie nezřizovala vlastní systém sekundárního vzdělávání. Děti z rodin, které si finančně nemohli dovolit vzdělání na soukromých školách, mohli na těchto školách studovat pouze pokud získali stipendium, většinou za vysoké hodnocení v určitých zkouškách. Nicméně on i jeho rodina opustili Charlton v roce 1896. Finančně strádající strávili následující dva roky stěhováním z místa na místo po Victorii. Jeho otec postupně provozoval hospody v Dromaně, Drouinu a Mount Macedonu. John vždy navštěvoval místní státní školy a formálně ukončil své vzdělání v roce 1898 ve věku 13 let.
Počátky profesní kariéry Na počátku roku 1899 začal pracovat jako pomocník v kanceláři týdeníku The Rambler, kdy týdně vydělával 5 šilinků. Jeho zaměstnavatelem byl umělec a spisovatel Norman Lindsay, který také vyrostl v Creswicku a znal se s jeho rodinou. Tento časopis neměl dlouhého trvání a v následujících letech Curtin vystřídal několik krátkodobých prací. V té době se střídala období kdy měl dočasnou práci s obdobími, kdy byl nezaměstnaný. Až do svých 18 let nezískal stabilní zaměstnání. V září 1903 získal místo úředníka v Titan Manufacturing Company v Jižním Melbourne. V té době byl hlavním živitelem své rodiny.
Jako mladík byl také talentovaným sportovcem. Mezi lety 1903 a 1907 nastupoval v poloprofesionální lize Victorian Football AssociationA great barracker: Curtin and footy, John Curtin Prime Ministerial Library. Retrieved 26 May 2018. za tým Brunswick Footbal Club. V té době od svých spoluhráčů získal přezdívku "Bumble". Kromě toho také hrál kriket za Brunswick Cricet Club, kde získal reputaci solidního pálkaře. Také se říkalo, že měl encyklopedické znalosti statistik kriketu.A fine innings: Curtin and cricket, John Curtin Prime Ministerial Library. Retrieved 26 May 2018.
Začátky v dělnickém hnutí Od mládí se angažoval jak v Australské straně práce tak ve Victorian Socialist Party, která byla marxistickou organizací. Psal články pro radikální a socialistické noviny. Od roku 1911 do roku 1915 pracoval jako státní tajemník dřevorubeckých odborů (Timberworkers' Union). V roce 1914 byl zvolen federálním prezidentem této organizace. Během první světové války plamenně vystupoval proti odvodům a dokonce byl krátce uvězněn za odmítnutí povinné zdravotní prohlídky. Tu odmítl i přesto, že věděl, že by kvůli svému slabému zraku nebyl uznán schopným služby. V roce 1914 také kandidoval za labouristickou stranu v Balaclavě. Napětí těchto dnů ho přivedlo k pravidelnému pití alkoholu, což po mnoho let ohrožovalo jeho kariéru. V roce 1917 si vzal za ženu Elsie Needhamovou, sestru labouristického senátora Teda Needhama.
V roce 1917 se přestěhoval do Perthu v Západní Austrálii a stal se editorem Westralian Worker, oficiálních odborových novin. Usadil se na předměstí Cottesloe, kde je jeho dům nyní na seznamu památek. Užíval si klidnějšího života v Západní Austrálii a jeho politické názory se výrazně umírnily. V roce 1917 vstoupil do Australské novinářské asociace, tedy australského novinářského odborového svazu, a v roce 1920 byl zvolen jejím prezidentem. V návaznosti na své názory na pracovní právo, Curtin také silně podporoval práva žen a dětí.
Počátky politické kariéry náhled|279x279bod|John Curtin jako lídr opozice, 1938. Podruhé se o poslanecké křeslo za Fremantle ucházel ve volbách v roce 1925 a opět utrpěl drtivou porážku od svého soka Williama Watsona. Ten v roce 1928 odešel do penze. Curtin tedy znovu kandidoval, a tentokrát se mu křeslo v parlamentu podařilo získat. Poté, co následujícího roku labouristé vyhráli volby, očekával své jmenování do vlády Jamese Scullina. K tomu však kvůli jeho alkoholismu nedošlo a on zůstal mimo hlavní hru. William Watson se rozhodl nakrátko vrátit do politiky a Curtina v roce 1931 snadno porazil. Stejně neúspěšně dopadly toho roku volby pro celou labouristickou stranu, která získala pouze 14 křesel. Po prohře ve volbách pracoval pro západoaustralskou vládu. Poté, co Watson opětovně odešel do důchodu, získal poslanecké křeslo opět Curtin."Curtin WA's First Prime Minister". The Daily News (Home ed.). Perth: National Library of Australia. 5 July 1945. p. 14. Retrieved 19 August 2014
Lídr opozice (1935-1941) Po rezignaci Scullina z postu předsedy labouristické strany, se Curtin rozhodl kandidovat na uvolněné místo, i když se jeho vítězství neočekávalo. Jeho protivníkem byl dosavadní místopředseda strany Frank Forde, který byl místopředsedou od roku 1931. Forde byl úzce spojen s ekonomickou politikou Scullinovi vlády. To přimělo levou frakci a odboráře k podpoře Curtina, aby Fordemu zabránili získat post předsedy. S jejich podporou tedy Curtin o jediný hlas vyhrál a stal se tak předsedou labouristické strany a lídrem opozice. Skupina, která Curtina ve volbě podpořila tak učinila oproti jeho slibu, že přestane pít, což také dodržel. I přes malý progres ve volbách v roce 1937, obhájil v roce 1939 svou předsednickou pozici.
Po napadení Polska nacistickým Německem v září 1939 vypukla druhá světová válka. V souladu s královým vyhlášením války, vyhlásil válku Německu i předseda vlády Robert Menzies. V roce 1941 pak Menzies odcestoval do Spojeného království prodiskutovat roli Austrálie ve válečné strategii a přednést znepokojení ohledně spolehlivosti obrany Singapuru. V době, kdy byl v zahraničí, ztratil Menzies podporu své vlastní strany, která předsedu vlády přiměla k rezignaci. Na jeho místo koalice zvolila Arthura Faddena, předsedu Country Party, i přesto, že United Australia Party byla jejich dlouhodobějším partnerem.
Předseda vlády (1941-1945) náhled|274x274pixelů|Curtinova vláda v roce 1941. J. Curtin sedící třetí zleva. Curtin odmítl počáteční nabídku Menziese k vytvoření válečné "národní vlády", částečně proto, že se bál rozkolu v labouristické straně, ačkoliv souhlasil se vstupem do Poradní válečné rady (Advisory War Council). V říjnu 1941 Arthur Coles a Alexander Wilson, dva nezávislí poslanci parlamentu, kteří udržovali koalici od roku 1940 (nejdříve pod Menziesem, poté pod Faddenem), spojili síly s labouristy a potopili Faddenův rozpočet, což znamenalo konec jeho vlády. Generální guvernér Lord Gowrie se zdráhal vyhlásit nové volby necelý rok po předchozích, zejména s ohledem na mezinárodní situaci. Pozval si proto k sobě Colese a Wilsona a vyžádal si od nich příslib podpory vlády, v jejímž čele by stanul Curtin. Oba souhlasili a Curtin byl 7. října 1941 jmenován předsedou vlády Austrálie ve věku 56 let.
Válka v Pacifiku 7. prosince 1941 propukla válka v Pacifiku, poté, co japonské síly napadly Pearl Harbor. Curtin oslovil národ v rádiovém vysílání slovy:Muži a ženy Austrálie... jsme ve válce s Japonskem. Toto je nejtěžší hodina v naší historii. My Australané máme nehynoucí tradice. Měli bychom jim dostát. Měli bychom si je uhájit. Měli bychom tuto zemi podržet a uchovat ji jako citadelu pro britsky-hovořící rasu a jako místo, kde civilizace přežije.Dne 10. prosince 1941 došlo u malajského pobřeží k potopení dvou posledních velkých spojeneckých válečných lodí, HMS Prince of Wales a HMS Repulse. Tyto lodě byly poslední, které stály Japonsku v cestě k Austrálii. Curtin se 23. prosince 1941 spojil s prezidentem Rooseveltem a předsedou vlády Churchillem:Pád Singapuru bude znamenat izolaci Filipín, pád Nizozemské východní Indie a přinese další pokusy o zničení všech dalších základen. Je ve vašich silách se této situaci postavit... s radostí uvítáme v oblasti Pacifiku velitele ze Spojených států. Prosím vezměte toto na vědomí jako neodkladnou záležitost. náhled|238x238pixelů|Busta předsedy vlády Johna Curtina od sochaře Wallace Andersona v botanické zahradě v Ballaratu.