Troglodyt, ze starořeckého tróglé, „(myší) díra” a dyein, „schovat se, vlézt“, je označení pro člověka obývajícího jeskyni, často v kontextu pravěku, a přeneseně člověka nízkého vzdělání.
Starověk
V nejstarších pramenech je uváděno, že troglodyté umí běhat rychleji než koně. Jedná se Hannónův Periplus, řecký překlad kartaginského textu z 5. století a Hérodotovy Dějiny zhruba z téže či o něco pozdější doby. Hannón určuje jako svůj zdroj obyvatele fénického města Lixus, na atlantickém pobřeží dnešního Maroka. Hérodotos zmiňuje troglodyty obývající Aithiopíi, kteří se živí plazy, mluví řečí podobnou pískání netopýrů a kteří jsou loveni a zotročováni Garamanty.Hérodotos. Dějiny 4.183 Až z římské doby pak pochází další zmínky. Strabón ve své Geografice z přelomu letopočtu umísťuje kmeny obyvatelů jeskyň do Moesie na dolním DunajiStrabón, Geografika 7.5. a na severním úpatí KavkazuStrabón, Geografika 11.5. Nejvíce se však vyjadřuje k troglodytům, kteří obývají africké pobřeží Rudého moře. Ty ztotožňuje s Erembi zmiňovanými v Odysseie,Strabón, Geografika 1. 1 a 1. 2. v jiné pasáži vyjmenovává Zemi troglodytů (Τρωγλοδυτικὴ χώρα Troglodytoké chóra) mezi těmi, které leží v pouštím pásu na obratníku Raka a umísťuje do ní města Ptolemais Therón a Bereniké Troglodytika.Strabón, Geografika 2.5. V jiné části svého dílo pak čerpá z Eratosthena z Kyrény a Artemidóra z Efesu a Troglodytiku chápe jako celé africké pobřeží Rudého moře, od Pithomu po Adulis či Mandeb. Troglodyty popisuje jako kočovný lid, jehož každému kmeni vede tyran. Manželky a děti mají společné, s výjimkou těch, co náleží jejich vládcům. Ženy se líčí antimonitem, muži jsou obřezaní, všichni pak nosí okolo krku amulet z mušlí na ochranu před čarodějnictvím. Mezi sebou kmeny bojují o pastviny a živí se nejen masem, ale také kostmi a kůžemi, pokrm jim připravují „nečistí“. Také užívají směsi mléka a krve; bylinný nápoj, snad z nějakého druhu řešetláku; tyrani pijí medovinu z medu, který je získáván z nějaké květiny. Chodí nazí či odění je kůžemi, mají také kyje, oštěpy a štíty.Strabón, Geografika 16.4 Plinius starší ve své Přírodní historii zmiňuje, s odkazem na Ktésia, o troglodytech v Indii, kteří žijí nedaleko Skiapodů a Akefaloi, s odkazem Krata z Mallosu zmiňuje troglodyty žijící za Aethiopia, kteří jsou rychlejší než koně.
Novověk
Zmínky o troglodytech se objevovaly i v dobách následujících antice. Charles Louis Montesquieu ve své satiře Perské listy z roku 1721 hovoří o arabských troglodytech, kteří sice vypadají jako lidé, ale jsou zlí a ubozí.Charles Louis Montesquieu, Perské listy, dopis 11 Carl Linné, v desátém vydání Systema naturae z roku 1758 rozlišil čtyři „varianty“ člověka (Americanus, Europaeus, Asiaticus, Afer) a také tři „druhy“: člověka divokého (Ferus), obludného (Monstrosus) a právě troglodyta. Troglodyté jsou podle jeho názoru malí, mrštní a plaší obyvatelé hor. V roce 1760, ve svém díle Anthropomorpha, hovoří vedle Homo troglodytes o Homo caudatus, tedy lidech s ocasem, a považuje je za spojovací článek mezi Homo sapiens a lidoopy, také se domníval, že „Hotentoti“ mohou být plodem křížení lidské ženy a troglodyta. Pojem dále užívali biologové a antropologové až do 20. století.Ottův slovník naučný nové doby, heslo Troglodyté. V obecném, nehodnotícím, smyslu „obyvatel jeskyně“ bývá výraz použit i na počátku 21. století, například o obyvatelích íránského Meymandu.
Odkazy Reference
Literatura
Ottův slovník naučný, heslo Troglodyté. Sv. 25, str. 780 Ottův slovník naučný nové doby, heslo Troglodyté. Sv. 12, str. 1240
Externí odkazy
Kategorie:Národy klasické etnografie Kategorie:Dějiny Egypta Kategorie:Dějiny Eritreje Kategorie:Vědecký rasismus