Jiří Kačer (* 9. dubna 1952, Praha) je český sochař, restaurátor a vysokoškolský pedagog.Vratislav Nejedlý, in: Horová A (ed.), 2006, s. 347
Život Jiří Kačer v letech 1967–1969 navštěvoval školu Uměleckých řemesel v Praze, obor štukatér, kde se naučil základy řemesla a modelování. Ve druhé polovině 60. let měl příležitost poznat na pražských výstavách českou výtvarnou modernu a seznámit se s tvůrci Nové figurace.Ivan Neumann, 2006, s. 5-6 V době po okupaci Československa, kdy pražské výstavní síně ovládli prorežimní normalizační autořiIvan Neumann, 2006, s. 20, pokračoval ve studiu na Střední průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích (1970–1974) u prof. R. Šrajbra.Jan Štíbr, in: Jan Brodský (ed.) 2017, s. 5 Tam se setkával s kvalitními sochami z předchozích mezinárodních sochařských sympozií instalovanými na vrchu Gothard a získal tu znalost práce s pískovcem i základy postupů potřebných k restaurování soch, které pak využil během studia na pražské Akademii.Petra Hoftichová, in: Jan Brodský (ed.) 2017, s. 52
Roku 1975 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Poměry na AVU v polovině 70. let těžce poznamenala normalizace a po dvou letech studia sochařství (přípravka Karel Kolumek, sochařský ateliér Jiřího Bradáčka)Ivan Neumann, 2006, s. 9 Jiří Kačer roku 1977 raději přestoupil na obor restaurování kamenných plastik a sochařské reprodukce k prof. Antonínu Nyklovi. Podařilo se mu tak uniknout úmorným modelářským lekcím k nejrůznějším výročím ve stylu socialistického realismu.Magdalena Juříková, 1992 Zatuchlé poměry ve škole poskytovaly málo podnětů pro svobodnou tvorbu a pro studenty byl důležitý vzájemný kontakt mimo školu a celá neoficiální výtvarná scéna, návštěvy ateliérů a privátních výstav. Studia ukončil roku 1981 diplomovou prací – kopií sochy Maří Magdaleny ze sousoší Kalvárie na Pohořelci.Petra Hoftichová, in: Jan Brodský (ed.) 2017, s. 53 V letech 1990–1994 působil na Akademii výtvarných umění jako odborný asistent prof. Jana Hendrycha. Byl členem Rady spolku Asociace restaurátorů (1990–2020, v likvidaci).Zbyšek Malý (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, 2000, s. 24-25
Od roku 1981 do roku 1989 organizoval letní sochařská setkání v opukovém lomu v Přední KopaniněIvan Neumann, 2006, s. 11 a po roce 1990 se zasloužil o obnovu mezinárodních sochařských sympozií v Hořicích. Jako kurátor organizoval výtvarné symposium v Mikulově. Po roce 1992 je pravidelným účastníkem sochařských sympozií doma i v zahraničí. V letech 1987, 1989 a 1991 se zúčastnil výstav Salon de Tokyo,Zbyšek Malý (ed.), 2000, s. 25 roku 2010 symposia SmaltArt ve Vítkovicích.Smalt Art Vítkovice 2010 Jiří Kačer vytvořil několik kopií barokních soch významných tvůrců (Matyáš Bernard Braun, Ferdinand Maxmilián Brokoff), kterými byly nahrazeny poškozené originály, jiné sochy restauroval.Jan Štíbr, in: Jan Brodský (ed.) 2017, s. 6
Jiří Kačer žije a pracuje v Praze a v Hostivici.
Členství ve spolcích 2004 Umělecká beseda
Dílo Jako student kamenické školy v Hořicích spolupracoval Jiří Kačer na sochách Jana Hendrycha.Ivan Neumann, 2006, s. 10 V hořické škole se také udržovala silná wagnerovská tradice v zacházení s přírodním tvarem kamene.Ivan Neumann, GMU Hradec Králové 2009, složený list Wagner absolvoval kamenosochařskou školu v Hořicích a po studiu u Jana Štursy a Otakara Španiela na AVU a Otto Gutfreunda na Uměleckoprůmyslové škole se do Hořic vrátil. Patřil k významným restaurátorům kamenných plastik Matyáše Bernarda Brauna v Kuksu.Ivan Neumann, Svědkové trvání, Prostor Zlín, 2003, s. 19 Jan Hendrych, který u Wagnera studoval, byl ve skutečnosti Kačerovým jediným učitelem a vzorem a významně ovlivnil jeho plastickou formu na počátku sochařské tvorby.Ivan Neumann, 2006, s. 23
Na AVU se zprvu zabýval figurací a hledal inspiraci v dílech představitelů moderního evropského sochařství (Manzú, Marini, Emilio Greco) ale též na neoficiálních výstavách dřívějších absolventů Akademie a VŠUP. Jeho první práce ovlivnila pražská výstava soch Giacoma Manzú roku 1973 v Belvederu a na přechodnou dobu rovněž představitel pop-artu George Segal s jeho využitím sádrových odlitků dívčího těla (Marcela, 1980–81). Od sádrových odlitků (Záda, 1982, Otisk, 1982) se Kačer po ukončení studia vrací k práci v kameni a organizuje sochařská setkání v Přední Kopanině. Jeho reliéfní „otisky“ v kameni (Záda, 1983, opuka) jsou zprvu ještě figurální (Pieta, 1985, pískovec), ale brzy se stávají abstraktními stopami přítomnosti člověka (Otisk, opuka, 1985, pískovec, 1997).Ivan Neumann, Svědkové trvání, Prostor Zlín, 2003, s. 20 Horizontálně šrafovaná stylizovaná reléfní torza potlačují vztah k bezprostřední realitě a stala se bodem zvratu k nefigurálním kamenům s grafickou strukturou, které mají blízko k fragmentům historických architektur, včetně momentu rozpadu.Magdalena Juříková, 1991 Kačerovy reliéfní skulptury postupně přesáhly tradiční podobu tohoto žánru do oblasti objektu a instalace, kterými konfrontuje základní prvky své tvorby s aktuálními trendy.Magdalena Juříková, 1993 V letech 1987–1989 se věnoval i medailérské tvorbě.
Kačer v přímé i nepřímé návaznosti na východiska Karla Prantla zachází s kamenem jako s organickou matérií.Jaroslav Vanča, in: Jan Brodský (ed.) 2017, s. 11 Jeho tvorba v 90. letech se ocitá na rozhraní přírodniny a artefaktu. Sochy respektují přírodní tvar a někdy ho jen zvýrazňují geometrickými liniemi (Fragment, syenit, 1998). Většinou nepřekračují rozměry lidské postavy, ale kameny vztyčené jako stély mají monumentalitu kamenného bloku (Fragment, žula, v. 460 cm, 2004, Hetzmannsdorf, Obelisk, pískovec, v. 500 cm, 2008, Kuks). Od roku 1985 nazývá většinu svých děl Fragmenty.
Fragmenty jsou v Kačerově díle nositelem více významů. Jednak označují kus kamene jako menší část horniny, který si člověk vzal aby ho opracoval. Obvykle je ponechána v přírodním tvaru ta část, kde byl kámen odlomen (Fragment, slivenecký vápenec, 2003). Samotný opracovaný kámen, je téměř vždy něčím, co nemá začátek ani konec, je střední částí dokonalého abstraktního tvaru, který lze extrapolovat oběma směry (Fragment, žula, 2001, slivenecký mramor, 2006). Uhadovaný předobraz soch je svědectvím o imaginativní složce jeho tvorby. Ta druhá, racionalistická, se projevuje cykličností, rytmem a seriálním řazením prvků, s přesahem k nečekané "živelné" permutaci.Jaroslav Vanča, in: Jan Brodský (ed.) 2017, s. 17
Fragment je zpracován tak, aby jeho přírodní tvar splýval v měkkých křivkách zdůrazněných podélnými liniemi (Fragment, vápenec, 2011). Někdy sochař vytváří iluzi dmutí nebo rozpínání hmoty a pomocí příčných pasů (Fragment, slivenecký vápenec, 2001), někdy rozmístěných v pravidelných intervalech (Fragment, serpentin, 1999, pískovec, 2001, 2006) její tvar svírá a omezuje. Reliéfní rastr povrchu připomíná přírodní organické struktury (Fragment, pískovec, 1995, serpentin, 2001) nebo jako pravidelný geometrický řád navozuje přísnost architektury (Fragment (lavice), slivenecký vápenec, 2006).
Charakteristickým prvkem sochařovy tvorby je pečlivé zpracování povrchu, které respektuje přírodní barvu a strukturu kamene a zesiluje jejich působení. Kačer se nesnaží „osvobozovat sochu ukrytou uvnitř kamene“ (pokud za takový postup nelze považovat jeho Jádra, 2008), ale při sochařském zpracování vychází vstříc druhu materiálu i jeho tvaru, lámavosti nebo kresbě (Triptych, žula, mramor, 1993). Dospěl tak k výsostně osobnímu sochařskému výrazu, který neoslňuje dramatičností a velkolepostí forem, ale promlouvá křehce oscilující modulací povrchů, která respektuje přirozenost a nároky kamene.Ivan Neumann, 26. Mikulovské výtvarné symposium, dílna, 2019, s. 136, 180 V kontrastu ke starším sochařským dílům, umisťovaným na soklu, neplní Kačerovy sochy funkci spjatou s architekturou nebo konkrétním prostředím. Osvobodil je z těchto přímých vazeb, jeho sochy jsou nadosah, většinou volně položené, umožňují přímý dotek a zkoumání povrchu.Juříková M: Jiné kameny Jiřího Kačera, 2001
Díky pravidelné účasti na sochařských sympoziích má možnost pracovat s různými druhy kamene a svá díla vytváří s respektem k materiálu tak, aby nenápadně vyzdvihl jeho specifické kvality.Ivan Neumann, 2006, s. 26 Proto někdy ponechává stopy nástroje aby vynikla hrubá struktura (Fragment, žula, 2006), jindy povrch leští pro zvýraznění kresby v kameni (Bloky, žula, 2006). Roku 2008 vystavil kamenná jádra z geologických vrtů, která individualizoval střídmými zásahy sochařského nástroje do povrchu kamene.Ivan Neumann: Jiří Kačer - Jádra, 2008
Zaujetí strukturami povrchu je u Kačera zřejmé i z monochromních velkoplošných smaltů s nízkým reliéfem, vytvořených na symposiu Smalt Art ve Vítkovicích. Později je použil jako podklad svých frotážíIvan Neumann, 26. Mikulovské výtvarné symposium, dílna, Mikulov 2019, s. 80 které vystavil roku 2012 v Nové síni v Praze.
Zastoupení ve sbírkách Národní galerie v Praze Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích Galerie moderního umění v Hradci Králové Rabasova galerie Rakovník Ministerstvo kultury České republiky Salon de Tokio Gallery, Japonsko Soukromé sbírky doma a v zahraničí
Realizace ve veřejném prostoru Otisky, pískovec, 1993, Hořice v Podkrkonoší Fragment, žula, 1994, Milevsko Otisk, pískovec, 1997, 260 cm, Kolín Louskáček, syenit, 1998, Ondřejov Fragment, syenit, 1998, Jindřichův Hradec Pítko, žula, 2002 (120 cm), Mladá Boleslav Fragment, žula, 2003 (450 cm), Podvinný mlýn, Praha Monolit, žula, 2004 (460 cm), Hetzmannsdorf Fragment, pískovec, 2005 (350 cm), Uherský Brod Obelisk, pískovec, 2008, (500 cm), Kuks Fragment, pískovec, 2008, (360 cm), Vernéřovice Fragment, žula, 2010, Selb, Německo Socha pro Cheb, 2013, Cheb Lavice, žula, 2019, (400 cm), Mikulov Fragment, žula, 2019, Trojský zámek
Restaurování a kopie soch Při restaurování Jiří Kačer spolupracoval s technology, jako je dr. Jiří Rathouský. Ověřoval možnosti a limity využití etylsilikátů a v 80. letech prováděl práce v umělém mramoru a štuku v Předklášteří u Tišnova nebo na Pražském hradě. Podílel se na restaurování soch sloupu Nejsvětější Trojice na Malostranském náměstí (1992–1997), sochy sv. Jana Nepomuckého na píseckém mostě (1996–1997, 2002–2003), Morového sloupu ve Znojmě (1999), soch na atice Toskánského paláce v Praze (1998), pomníku císaře Karla VI. v Hlavenci (1999–2000), pomníku padlých v Komárově (2002) nebo sochařské výzdoby schodiště zámku Troja.Petra Hoftichová, in: Jan Brodský (ed.) 2017, s. 54
Restauroval také sgrafita ve Znojmě a na tvrzi Jakuba Krčína v Křepenicích, mramorové kropenky v chrámu Panny Marie v Sedlci (2007). V zámeckém parku v Lysé nad Labem restauroval sochu alegorie Jara, vytvořil kopie soch Apollona a Venuše s Kupidem (2006) a restauroval vázy na ohradní zdi (2008, 2009).
Pro Karlův most v Praze restauroval sousoší sv. Iva (Matyáš Bernard Braun) a zhotovil kopie soch Sv. Ludmily s malým Václavem (Antonín Braun)Miloš Suchomel, Kámen 8, č. 1, 2000, s. 51-55 a roku 2017 sv. Františka Borgiáše (Ferdinand Maxmilián Brokoff).Na Karlův most se vrátilo sousoší sv. Františka Borgiáše. Kopii vyrobil restaurátor Jiří Kačer, Aktuálně.cz, 2017
V Praze restauroval sochu Madony na fasádě v Celetné 23 (2005) a sv. Huberta s jelenem v Tomášské 4 (2006, se Z. Kačerovou), monumentální sousoší Práce a humanita Jana Štursy na předmostí Hlávkova mostu (2007–2008) a pracoval na opravě Matyášovy brány na Pražském hradě (2008, s V. Adamcem, P. Gláserem). Vytvořil kopii soklu pro sousoší Kosmy a Damiána (2010) na Karlově mostěLucie Valentová, Socha z Karlova mostu má namále, Pražský deník 2009 a podílel se na opravě figurální části (2013)Sousoší svatého Kosmy, svatého Damiána a Krista Salvátora opět zdobí Karlův most, Praha.cz, 2013. Pro poutní areál na Bílé Hoře restauroval bránu a reléfy (po 2010, se Z. Kačerovou). Významné práce Socha Panny Marie, Morový sloup Nejsvětější Trojice, Malostranské náměstí v Praze (1994–1995)