Karel Hynek Mácha, vlastním jménem Ignác Mácha (16. listopadu 1810 Praha-Malá StranaMatriční záznam o narození a křtu – 6. listopadu 1836 LitoměřiceMatriční záznam o úmrtí a pohřbu), byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Proslavil se především lyricko-epickou poemou Máj (1836), jednou z nejvydávanějších českých knih.
náhled|Zápis v matrice narozených
Život
Máchova rodina náhled|vlevo|Vlevo od kostela sv. Ignáce v Praze bydlel K. H. Mácha s rodiči v letech 1826 až 1836 Narodil se jako Ignác Mácha (jméno Karel si přidal z důvodu obrozeneckého trendu a Hynek je počeštěný Ignác) v pátek 16. listopadu 1810 v Praze, na Újezdě čp. 400/3 v domě U Bílého orla; koncem 19. století byl dům zbourán, dnes na jeho místě stojí dům nový (Újezd čp. 401) a je na něm umístěna pamětní deska, upozorňující na Máchův rodný dům. Pokřtěn byl v blízkém kostele Panny Marie Vítězné. Jméno Ignác (jež si počeštil na Hynek) získal po jednom ze svých kmotrů (Ignáci Mayerovi).
Máchovým otcem byl Antonín Mácha (1769–1843), mlynářský tovaryš, voják a později majitel krupařského krámku. Máchova matka Marie Anna Kirchnerová (1781–1840) pocházela z rodu českých hudebníků. Dva roky po Hynkovi se manželům Máchovým narodil syn Michal (1812–1871).
Kvůli finanční krizi nežila rodina na Újezdě dlouho. Několikrát se stěhovala, aby se nakonec, když bylo Máchovi šestnáct let, usadila na Dobytčím trhu, dnešním Karlově náměstí, v domě U Hrbků naproti kostelu sv. Ignáce. Zde Mácha bydlel se svými rodiči a vytvořil většinu svého literárního díla. Na konci svých studií, v září 1836 pak odešel do Litoměřic.
Studia Navštěvoval farní školu při kostelu svatého Petra na Poříčí, obsazovanou křížovnickým řádem, poté studoval hlavní školu u piaristů. V letech 1824 až 1830 studoval piaristické gymnázium na dnešních Příkopech. Od podzimu 1830 navštěvoval na pražské univerzitě filozofickou fakultu a mezi roky 1832 a 1836 studoval na téže univerzitě práva.
Uměl německy a česky, ve škole se učil latinu; pod vlivem polských událostí (povstání v roce 1830) a četby polských autorů (Adam Mickiewicz) se Mácha začal učit polsky. V letech 1831 až 1832 navštěvoval přednášky Josefa Jungmanna, jenž povzbuzoval své žáky k literární činnosti a hodnotil jejich práce; Máchovi pochválil báseň Svatý Ivan.
Herec a dramatik Navštěvoval česká i německá divadelní představení. Ve Stavovském a Kajetánském divadle v letech 1834 až 1835 ochotnicky vystoupil v 16 hrách (především Klicperových a Štěpánkových). Jako student univerzity hrál pod pseudonymy Milihaj, Chám, Hynek. Josef Krasoslav Chmelenský ho v České wčele chválil za výkon v roli Jindřicha Prachatického v Klicperově Blaníku. Podle Chmelenského byl Mácha „ochotník pěkně rostlý, a co se jadrné české výřečnosti dotýče, vší chvály hodný“ a měl „mluvu čistou a nad jiné zřetelnou“.
Sám se také pokoušel o dramatickou tvorbu. Svědčí o tom dochované zlomky historických dramat Bratři, Král Fridrich, Boleslav, Bratrovrah, vzniklých mezi lety 1831 a 1833. Žádnou divadelní hru však nedokončil.
Cestovatel a kreslíř náhled|vlevo|Hrad Hazmburk na kresbě Karla Hynka Máchy (okolo roku 1833), pohled zhruba od Klapého Mácha byl vášnivý cestovatel. Chodil většinou pěšky a vyhledával zejména krásy přírody a romantická místa spojená s historií. Ačkoli je často prezentován jako osamělý poutník krajinou, žádnou z větších cest nepodnikl sám.
První delší cestu vykonal Mácha v roce 1832; vedla z Prahy, přes Mělník, Kokořín, Housku, Doksy, na Bezděz. Doprovázel jej spolužák a přítel Eduard Hindl (1811–1891).
Na přelomu srpna a září 1833 podnikl opět s Hindlem tzv. Krkonošskou pouť. Během ní navštívil mj. Valečov, Kost, Trosky, Radim u Jičína, Třebihošť. Máchův podpis se nachází v pamětní knize Sněžky (28. srpna 1833). Cesty do těchto končin Mácha uskutečňoval i v následujících letech.
V pondělí 4. srpna 1834 vyrazil Mácha na cestu do severní Itálie. Jeho společníkem byl Antonín Strobach (1814–1856), pozdější pražský purkmistr, předseda říšského sněmu a právník. Cesta trvala 6 týdnů (někdy ušli denně až 60 kilometrů) a vedla z Prahy, přes České Budějovice, Linec, Salcburk, Innsbruck do Benátek. Odtud pluli do Terstu. V Lublani se Mácha setkal s významným slovinským básníkem Francem Prešerenem. Cesta pokračovala přes Vídeň do Prahy.
O svatodušních svátcích 1835 šel Mácha se svými přáteli na osmidenní výlet do boleslavského kraje. Při té příležitosti navštívili vlasteneckého kněze Antonína Marka, žijícího nedaleko Jičína.
Zvláštní půvab měly pro Máchu hrady a zříceniny. Psal si seznam „hradů spatřených“, který čítá na 90 položek (mnohé hrady navštívil opakovaně). Dochovalo se 115 kreseb a akvarelů „hradů spatřených“. Tyto Máchovy práce vznikaly přímo v plenéru (doma pak některé z nich koloroval); hrady kreslil většinou z dálky za použití dalekohledu. Patrně z roku 1832 pochází Máchova kresba, jež by mohla být jeho autoportrétem. O Máchově fascinaci výtvarným uměním vypovídají poznámky z jeho návštěvy vídeňské obrazárny (cestou z Itálie).
Ženy a syn náhled|vlevo|Dnešní podoba domu U Červeného orla, kde bývala kavárna U Suchých, kde se v zimě 1833/34 Mácha seznámil s Lori Šomkovou Máchovou první doloženou láskou byla Marinka Stichová (1810–1853), s níž se seznámil 15. srpna 1832 v Benešově. Máchovi imponoval nejen její vzhled, ale i to, že znala a četla české knihy. Ozvěny vztahu k Marince se promítly i do Máchovy tvorby. Samotný vztah neměl dlouhého trvání. Ještě v roce 1833 se v Pouti krkonošské Mácha vyznal ze ztracené lásky.
Na konci roku 1832 zahořel láskou k mladé herečce Rošrové, ale výsledkem vzplanutí byla jen báseň Panně Rošrové.
Skutečnou Máchovou partnerkou, snoubenkou a matkou jeho syna Ludvíka byla Eleonora Šomková (zvaná Lori). Mácha se s ní seznámil v zimě roku 1834Šomková ve vzpomínce uvádí „měla jsem sotva sedmnácte let“. po divadelní zkoušce, v domě U Červeného orla v Celetné ulici (dnes čp. 593/21), kde v té době byla kavárna U Suchých. Do divadelní společnosti uvedla Lori pozdější manželka Josefa Kajetána Tyla Magdalena Forchheimová; Tyl byl při seznámení přítomen. Charakter jejich vztahu, jejž ukončila po téměř třech letech Máchova smrt, nastiňuje Máchův intimní deník z roku 1835 a jeho dopisy.http://www.ctidoma.cz/kultura/2018-09-06-machova-prava-tvar-je-sokujici-basnik-byl-v-realnem-zivote-hruby-chlipnik - Máchova pravá tvář je šokující, básník byl v reálném životě hrubý chlípník. Co vše říkají jeho intimní deníky? Podstatnou roli hrála v tomto vztahu Máchova povaha, jeho přecitlivělost a žárlivost, své učinili i rodiče mladých partnerů, ale třeba i Lořina neochota naučit se česky.
Dne 2. října 1836 porodila Lori Máchovi syna Karla Ludvíka Literatura též mylně uvádí jako den narození 1. říjen a jméno jako Ludvík; matka je v matrice zapsána jako Eleonore Schomek.).Matrika narozených, sv. Vojtěch, 1835-1840, snímek 70 Naposledy se s Máchou viděla 16. října 1836. Jejich svatba se měla konat 8. listopadu 1836 v kostele svatého Štěpána v Praze.
Syn Ludvík zemřel 5. července 1837 na psotník.Matrika zemřelých, sv. Petr, 1836-1850, snímek 26
Poslední týdny a smrt vlevo|náhled|Pamětní deska na domku v Litoměřicích, kde Mácha zemřel náhled|Mnoho míst přímo souvisejících s Máchou se nedochovalo. Kameny v západní zdi starého litoměřického hřbitova, kde byl do roku 1939 pohřben. Na začátku srpna 1836 získal Mácha absolutorium na právech. Nástup do zaměstnání však odložil – aby mohl cestovat a aby byl v Praze při korunovaci císaře Ferdinanda českým králem. Koncem září nastoupil jako koncipient u litoměřického justiciára Josefa Filipa Durase (1793–1853).
Dne 2. října se v Praze narodil Máchovi a Lori syn Ludvík. Dne 4. října jel Mácha do Prahy, aby potomka viděl. V noci 15. října se doslova rozběhl z Litoměřic do Prahy; bylo to naposledy, kdy Prahu navštívil a kdy viděl syna a Lori. V neděli 23. října si z vrchu Radobýlu, kde upravoval svou poslední báseň Cesta z Čech, všiml požáru dole ve městě. Když pomáhal při jeho zdolávání, otíral se a pil vodu, která byla k hašení užívána. Tato voda je pravděpodobný zdroj jeho nákazy (nejspíš, paratyfem), která vedla k básníkovu úmrtí.
Začátkem listopadu se Máchovo zdraví rychle zhoršovalo. Měl průjem, ale žádné léky neužíval a dál chodil do kanceláře. 2. listopadu píše dva poslední dopisy – rodičům a Lori. V noci na 5. listopad se mu velmi přitížilo, zvracel a vyžádal si lékaře. Přesto ráno vstal a šel se omluvit do práce, kam mu přivolaný doktor nedovolil dojít. Zemřel v neděli 6. listopadu 1836 přibližně ve tři hodiny ráno. Úřední záznam uvádí jako příčinu Máchova úmrtí Brechdurchfall, tedy cholerinu, mírnější formu cholery, projevující se dávením a průjmy.Úmrtní list. In Janský, Karel: Karel Hynek Mácha – Život uchvatitele krásy, Praha, 1953, s. 306
Protože byla obava ze šíření nákazy, bylo jeho datum úmrtí na úřední listině o jeden den posunuto. Z toho důvodu je na pamětní desce v Litoměřicích i na náhrobku uvedeno datum úmrtí již 5. listopadu. Janský, Karel: Karel Hynek Mácha – Život uchvatitele krásy, Praha, 1953 Pohřeb se konal na litoměřickém hřbitově 8. listopadu 1836 ve tři hodiny odpoledne za přítomnosti Máchova bratra Michala. Máchovy ostatky zde byly uloženy na téměř 102 let.
Dne 17. listopadu 1836 bylo v Praze v kostele svatého Ignáce na dnešním Karlově náměstí slouženo za Máchu rekviem. Kostel byl plný. Účastni byli Máchovi rodiče, studenti, profesoři, mj. Josef Jungmann.
Literární dílo Své první básnické pokusy psal v němčině (Versuche des Ignac Macha, Hoffnung).
V roce 1830 se definitivně uchýlil k češtině. V prosinci 1831 vychází v časopise Večerní vyražení první Máchův text, báseň Svatý Ivan. V lednu 1832 následuje v témže periodiku báseň Abaelard Heloíze, pod níž je poprvé podepsán Karel Hynek Mácha.
V jeho básnické tvorbě nacházíme sonety i lyrickoepické skladby. Básně se vyskytují i v jeho prózách (Marinka, Cikáni).
V próze se věnoval hlavně historickým tématům. Rozhodl se napsat čtyřdílný román Kat, ale jeho části Vyšehrad, Valdek a Karlův tejn zůstaly pouze v náčrtcích. Jediná dokončená a časově nejpozdější část zamýšlené tetralogie z doby Václava IV. je Křivoklad (1834).
Cyklus Obrazy ze života mého (Večer na Bezdězu, Marinka) se odehrává v jeho současnosti a kromě lyrizujících tendencí v něm nacházíme i autobiografické prvky, ostatně jako v celé Máchově tvorbě. Obě jeho práce byly uveřejněny v roce 1834 v Květech.
Jeho nejrozsáhlejší prací je román Cikáni. Pracoval na něm od října do prosince 1835. Román neprošel cenzurou a poprvé vyšel kompletně až v roce 1857.
Z jeho dalších próz lze zmínit Pouť krkonošskou, Návrat, Klášter sázavský, Valdice, Rozbroj světů či Sen.
Mácha si rovněž vedl literární zápisník, deníky a psal dopisy; právě tyto prameny jsou důležitými zdroji o jeho životě. Kontroverzním je i jeho intimní deník z roku 1835, částečně psaný šifrovaně. Obsahuje detaily z jeho každodennosti a otevřeně přibližuje jeho vztah s Lori. Poprvé deník neúplně rozluštil Jakub Arbes roku 1884, zcela pak Karel Janský (1890–1959) ve 20. letech 20. století, který se zasazoval o jeho nezveřejnění.
Máj náhled|vlevo|Máj, první vydání (1836).
náhled|Socha Karla Hynka Máchy v petřínském parku od J. V. Myslbeka v září 2016 Máj (1836) zaujímá ústřední místo jak v jeho tvorbě, tak v dějinách české literatury. Na této skladbě intenzivně pracoval na přelomu let 1835 a 1836, ale dochoval se náčrt básně již z roku 1834. Máj byl jedinou knihou, která mu vyšla za jeho života. Musel ji však vydat sám. Tisk provedla pražská tiskárna Jana Spurného. Máj byl vydán 23. dubna 1836. Všech 600 výtisků se brzy rozprodalo.
Máj je věnován Hynku Kommovi (1790–1875), pražskému měšťanovi, pekařskému mistru, pozdějšímu radnímu, s nímž byl zřejmě Máchův otec v obchodním styku. K básni je připojen autorův výklad, určený patrně pro cenzuru.