Deskový obraz Madony mezi sv. Kateřinou a sv. Markétou z doby před rokem 1360 tvořil pravděpodobně střední část nedochovaného oltáře v cisterciáckém klášteře Zlatá Koruna. Patří ke klíčovým dílům českého raně gotického malířství. Je vystaven ve stálé expozici Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou.
Historie Ze soukromého majetku v Českém Krumlově obraz roku 1880 zakoupilo Městské muzeum v Českých Budějovicích a odtud byl převeden do Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou. Popis a zařazení Malba temperou a zlacené pozadí na křídovém podkladu s rytou kresbou. Smrková deska o rozměru 102 × 98,5 cm, potažená plátnem, byla patrně druhotně po stranách seříznuta, neboť na jejím levém okraji je zřetelný zbytek oděvu další postavy.Kramář V, 1937, s. 5 Restauroval Bohuslav Slánský (1936, 1957).
Výjev sedící Madony s dítětem, provázené světicemi, je označován jako "Svatá konverzace (Santa conversazione)". Korunovaná Panna Maria sedí na trůnu s baldachýnem a na pravém koleni přidržuje do poloviny těla nahého Ježíška, který se tváří obrací k věřícím. Typ trůnící Madony, představující Trůn MoudrostiVrána K, Maria – Matka moudrosti, pochází z Byzance a byl běžný také v italské gotické malbě. Vlevo stojící sv. Kateřina s kolem i sv. Markéta vpravo s drakem – symbolem pekelných sil, svírají v ruce palmové ratolesti jako odznak mučednictví. Koruny na hlavě Madony a světic jsou cennou pomůckou pro dataci. Liší se od precizního provedení korun u milostných Madon z okruhu Mistra vyšebrodského a proporcemi i dlouhými stonky trojlistů se podobají např. korunám na votivní desce Jana Očka z Vlašimi (1371).
Pro přechodné období slohu jsou charakteristické některé starší tradiční prvky, jako svatozáře, celková kompozice Madony s děckem, nebo složitá, subtilní a italizující kompozice trůnu. Naproti tomu mateřské rysy tváře Panny Marie a dětský půvab a hravost Ježíška představují posun námětu k větší přirozenosti. Také tvarování postav a zářivá barevnost spojují dílo s knižní a deskovou malbou 60.–70. let 14. století. Obraz je zhruba o dvacet let mladší než Vyšebrodský cyklus a má nejblíže k desce Seslání Ducha svatého. Časově je zařazován k závěru tohoto slohového období, kdy docházelo k uvolňování kánonu. Jsou v něm patrné tendence k překonání lineárního slohu směrem k větší abstrakci a změkčení tvaru, ke zduchovnění, novému řešení funkce světla a bohatě odstupňované barevnosti, které předznamenávají sloh 60. let a dílo Mistra třeboňského oltáře.Pešina, 1970, s. 217Rulíšek, 1989, s. 15 Technologický průzkum obrazu ukázal, že jako pojidlo byl užit olej. V podmalbách inkarnátu se obraz liší od Vyšebrodského cyklu a představuje tak nový druh malířské techniky.Hamsík M, 1978 Příbuzná díla Nástěnné malby v presbytáři kostela v Čachrově Iluminace Zvěstování, Cestovní brevíř Jana ze Středy Vyšebrodský cyklus (Zvěstování, Zmrtvýchvstání, Seslání Ducha svatého) Kladská madona Sv. Trojice vratislavská
Reference
Literatura Evidenční karta AJG, inv. č. 0-1 Hynek Látal a kol., Meziprůzkumy. Sbírka AJG 1300-2016, AJG 2016, Hynek Rulíšek, Gotické umění jižních Čech, Průvodce, sv. 3, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou 1989, Hynek Rulíšek, Gotické umění v jižních Čechách, Národní galerie v Praze 1989, Mojmír Hamsík, Die Technik der böhmischen Madonnenbilder um 1350-1360, Umění XXVI, 1978 Jaroslav Pešina, Studie k ikonografii a typologii obrazu madony s dítětem v českém deskovém malířství kolem poloviny 14. století, Umění XXV, 1977 Jaroslav Pešina, Desková malba, in: České umění gotické 1350-1420, Academia Praha 1970 Vladimír Denkstein, František Matouš, Jihočeská gotika, Praha 1953 Antonín Matějček, Česká malba gotická, Melantrich Praha 1950 Vincenc Kramář, Madona mezi sv. Kateřinou a s. Markétou Městského muzea v Českých Budějovicích, Praha 1937 Externí odkazy Dílo sezóny, Národní galerie v Praze 2015
Kategorie:České gotické malířství Kategorie:Sbírka Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou