náhled|Čaroděj Gandalf Gandalf je fiktivní postava čaroděje, který hraje klíčovou roli v románech J. R. R. Tolkiena Hobit a Pán prstenů. Byl druhým nejvyšším členem řádu Istari a po zradě a pádu Sarumana se stal jeho hlavou. Vedl Společenstvo prstenu a velel armádám Západu ve Válce o Prsten. Ve filmové trilogii Petera Jacksona Pán prstenů jej hrál sir Ian McKellen.
Jména a přízviska Olórin – jméno „na Západě, který je zapomenut“ – tedy ve Valinoru. Pochází ze Vznešené elfštiny z kořenu olo-s s významem „vidina, fantazie, sen“. Gandalf, Gandalf Šedoplášť nebo Gandalf Šedý – na severu (od Gondoru) a obecně mezi lidmi, znamená „elf s holí“. Jeho původ je norský, v básni Völuspá ze Starší Eddy se tak jmenuje jeden z trpaslíků. Tolkien jej použil, protože se zdálo obsahovat gandr, s významem „hůl“, zejména „čarovná, mocná hůl“, berla, což by dohromady dalo „elfská bytost s (čarovnou) holí“ Gandalf Bílý – poté, co byl vzkříšen jako nástupce Sarumana Bílý jezdec – když osedlal Stínovlase, v kontrastu k Černým jezdcům (nazgûlům) Gandalf Sýček, Láthspell – jeho příchod byl často spojen s časy nouze, což kritiky svádělo k názoru, že je to otravný šťoura pasoucí se v problémech jiných. Láthspell je slovo ze staré angličtiny, která má v románu roli jazyka Rohirů (obyvatel Rohanu), a znamená zlá zvěst. Tak byl Gandalf nazván králem Théodenem (v době kdy byl král ovládán Sarumanovým kouzlem). Mithrandir – tak mu říkali elfové a vzdělaní v Gondoru, jméno je sindarské, v překladu „Šedý poutník“ Tharkûn – tak mu říkali trpaslíci, údajně „muž s holí“ Incánus – tak mu říkali „na jihu“. Existují dvě protichůdné Tolkienovy poznámky o původu tohoto slova. Podle poznámky z roku 1966 je to quenijštině přizpůsobená forma haradské složeniny Inkā+nūs, znamenající „severský špeh“. Naproti tomu v poznámce z roku 1967 došel k závěru, že je to quenijské jméno složené z prvků in(id) „mysl“ a kan- „vládce“ vytvořené v Gondoru v dřívějších dobách. Tolkien se patrně inspiroval latinským slovem incánus „šedovlasý“, tuto shodu je však podle jeho slov nutno považovat za náhodu.
Životopis
Počátek Olórin byl Maiar, bydlel ve valinorském Lórienu a patřil do domu Irmova, Pána snů. Často však také navštěvoval a učil se od Nienny Plačící. Miloval Ilúvatarovy děti, neviděn chodil mezi elfy a obohacoval je krásnými vidinami nebo moudrými popudy. Jeho silou bylo naslouchání, trpělivost až za hranice naděje, soucit se žaly a odvracení zoufalství a temných představ. Kolem roku 1000 Třetího věku byl vyslán Pány Západu do Středozemě spolu s ostatními čaroději, aby pomohl čelit Sauronovi. Vyslanci nesměli otevřeně projevovat svou moc, ale radami, porozuměním a přesvědčováním sjednocovat svobodné národy k dobrému. Byli oděni tělem, aby si získali důvěru elfů a lidí, i když to mohlo zakalit jejich moudrost a poznání a zmást je únavou, strachem a slabostmi z těla pocházejícími. Oproti Curumovi (ve Středozemi zvaném Saruman) a Alatarovi, kteří se přihlásili dobrovolně, se Olórin zdráhal a považoval za příliš slabého na takový úkol, Manwë a Varda však byli jiného názoru.
Ve Středozemi Když připlul do Šedých přístavů jako poslední Istari, tělem nejmenší, šedovlasý, s šedým pláštěm a vzhledem starší než ostatní, rozpoznal v něm Círdan největšího a nejmoudřejšího ducha a svěřil mu jeden ze Tří prstenů, prsten Naryu, pomáhající rozněcovat odvahu. Saruman si ale po čase uvědomil, že Šedý posel dostal takový dar a sžírala jej závist a zlovůle, která se po čase stala zjevnou.
Na rozdíl od Sarumana a Radagasta se Gandalf neusadil, putoval po Středozemi a vysloužil si mezi národy ještě další jména: Mithrandir, Tharkûn, Incánus. Všímal si však méně zjevných center poznání, moci a odporu proti zlu (s výjimkou období, kdy začala upadat) a více si uvědomoval přirozenou hodnotu toho, co jiní opomíjeli. Oblíbil si hobity a vytušil jejich důležitost.
Gandalf nejvíce pochyboval o stínu narůstajícím nad Temným hvozdem, měl podezření, že to může být povstávající Sauron. Roku 2063 Třetího věku proto vstoupil do Dol Gulduru, Sauron se však stáhl na Východ a započalo období Ostražitého míru. Ten trval téměř 400 let, dokud se Sauron do Dol Gulduru opět nevrátil. To vedlo v roce 2463 k vytvoření Bílé rady, v níž byli Gandalf, Saruman, Elrond, Galadriel, Círdan a někteří další páni elfů. Galadriel usilovala, aby se hlavou Rady stal Gandalf, ale on tento úřad odmítl, neboť nechtěl mít jiná pouta a závazky než vůči těm, kteří jej poslali. Proto byl zvolen Saruman, který měl největší poznání o způsobech Nepřítele.
Následující léta byla vyplněna menšími válkami a pohromami, které postihovaly říše lidí, elfů a trpaslíků. Je zaznamenáno, že při Dlouhé zimě na přelomu let 2758/9 se Krajanům dostalo od Gandalfa pomoci. V roce 2850 se Gandalf odhodlal k tomu, aby podruhé vstoupil do Dol Gulduru a odhalil, že zde skutečně povstal Sauron.
Setkal se zde v podzemní kobce s umírajícím Thráinem (i když ten mu tehdy nesdělil své jméno), kterého Sauron obral o jeden ze Sedmi prstenů, a získal od něj klíč od Ereboru. O rok později na schůzi Bílé rady se Saruman postavil proti Gandalfově snaze podnítit útok na Dol Guldur předstíraje, že zjistil, že se Jeden prsten odkutálel do moře. Ve skutečnosti umístil stráže v okolí řeky v naději, že Vládnoucí prsten najde sám, jakmile se objeví. Zjistil, že Sauron po něm na stejných místech pátrá také.
Bilbovo dobrodružství
Gandalf občas zajížděl do Kraje odpočinout si od starostí, které jej tížily. Dne 15. března 2941 Třetího věku se náhodně setkal v Hůrce s Thorinem Pavézou, Thráinovým synem, který mu pověděl o své touze získat zpět trpasličí království Erebor, nyní obsazené drakem Šmakem, a požádal jej o radu. Gandalfovi samotnému již dlouho dělalo starosti, jak se vypořádat s hrozbou draka. Přiměl Thorina vzdát se velkolepých plánů, souhlasit s tajnou výpravou a vzít s sebou hobita Bilba jako zloděje. Do srdce mu totiž náhle vstoupila myšlenka, že bez Bilba nebude výprava úspěšná. Musel obratně manévrovat, aby zlomil nedůvěru trpaslíků vůči Bilbovi a zároveň přesvědčil k účasti Bilba, který už nedychtil po dobrodružství tolik jako v mládí. Díky tomu, že měl mapu a klíč k Ereboru, a že se zavázal výpravu část cesty provázet, se mu nakonec podařilo prosadit své představy.
Výprava Thorina, jeho dvanácti druhů, Bilba a Gandalfa putovala nejprve do Roklinky, po cestě však narazila na zlobry, kteří trpaslíky pochytali a chystali se je sníst. Skrytý Gandalf však zlobry popichoval, vyprovokoval mezi nimi hádku, až zapomněli na svítání, kdy je první paprsky slunce proměnily v kámen. Ve zlobřím pokladu se kupodivu nacházely vzácné elfské meče Glamdring a Orcrist a nůž Žihadlo. Gandalf si vybral Glamdring a od té chvíle jej používal jako svůj meč.
Při přechodu Mlžných hor byli trpaslíci zajati skřety a Bilbo se v temných jeskyních ztratil. V jedné jeskyni našel na zemi prsten a setkal se s tvorem jménem Glum, kterému prsten patřil. Prsten činil svého nositele neviditelným, takže se Bilbovi podařilo uprchnout Glumovi, šťastně proklouznout mezi skřety a znovu se setkat s výpravou, která se mezitím s Gandalfovou pomocí probila ven. Zajímavé bylo, že Bilbo poprvé přednesl příběh tak, aby se jeho nárok na prsten zdál nepochybný (že jej vyhrál v hádankářském souboji). Tomu Gandalf nevěřil a až po mnoha vyptávání z Bilba vytáhl pravdivý příběh. Vzhledem k tomu, že Bilbo měl ve zvyku mluvit pravdu, to Gandalf pokládal za velmi znepokojivé.
Gandalf ještě výpravě pomohl uniknout před vrrky a zavedl ji k Meddědovi, než se s ní musel rozloučit. Spěchal totiž na Bílou radu, kterou se mu konečně podařilo přesvědčit k útoku na Dol Guldur. Saruman tentokrát souhlasil, protože mu Sauronovo pátrání po Prstenu kolem Anduiny překáželo. Sauron však v té době už měl hotové plány na uchvácení Mordoru a vcelku ochotně se stáhl. Výprava trpaslíků mezitím dosáhla svého cíle, drak Šmak byl zabit a Bilbo se příští rok vrátil bohatý do Kraje.
Před válkou o prsten Gandalf udržoval dobré styky s Bilbem, v roce 2949 Třetího věku jej spolu s Balinem opět navštívil. Po poslední schůzce Bílé rady začal Saruman Gandalfa špehovat, všiml si jeho zájmu o Kraj a umístil tam své zvědy. Roku 2956 se Gandalf setkal s Aragornem a začalo tak jejich přátelství.
Památná Bilbova oslava na rozloučenou v roce 3001 znamenala také změnu majitele prstenu. Bilbo jej přenechal svému synovci Frodovi. Byl to však pro něj nečekaně těžký krok, bez Gandalfovy pomoci by to nedokázal. Jeho chování probudilo v Gandalfovi podezření, že Bilbův prsten by mohl být ztraceným Vládnoucím prstenem. Během let 3004 až 3008 Gandalf Froda čtyřikrát navštívil. Uvědomil si, že kolem Kraje se stahují zvědové. Spolu s Aragornem zahájil pátrání po Glumovi. Nakonec v roce 3017 Aragorn v Mrtvých močálech zajal Gluma, jeho výslech spolu s návštěvou Minas Tirith a vyhledáním Isildurova svitku přivedl Gandalfa téměř k jistotě. Tu mohla potvrdit jen zkouška, která by Prsten vystavila ohni.
Válka o prsten Dne 12. dubna 3018 Třetího věku přijel Gandalf do Hobitína navštívit Froda. Zkouška ohněm odhalila verše v černé řeči po obvodu Prstenu a prokázala, že se jedná o Jeden prsten, Pána prstenů. Když se Frodo dověděl jeho historii, nabídl jej Gandalfovi. Gandalf ho ale zprudka odmítl, neboť Prsten by si našel cestu k jeho srdci a nakonec by skrze něj vládl a učinil jej novým Temným pánem. Kvůli pozornosti, kterou na sebe Jeden prsten upoutával, se Frodo rozhodl odcestovat tajně z Kraje, odjezd naplánoval po 22. září, po svých a Bilbových narozeninách.
Koncem června pátral Gandalf nedaleko Hůrky po novinkách a narazil na Radagasta Hnědého, který měl zprávy od Sarumana o nazgûlech, které Sauron vyslal hledat Prsten. Vydal se tedy pro radu do Sarumanova Železného pasu, Saruman však otevřeně projevil svou zradu a Gandalfa od 10. července do 18. září věznil na špici této věže, dokud jej nevysvobodil Radagastův posel Gwaihir, Pán orlů.
Gwaihir ho odnesl do Edorasu, ke dvoru rohanského krále Théodena. Ten však Gandalfa jako posla špatných zpráv vlídně nepřijal, přikázal mu: „Vezmi si kteréhokoliv koně, jen buď do zítřka pryč!“ Gandalf se setkal se Stínovlasem, nejlepším koněm v Rohanu, pronásledoval a krotil ho po tři dny. Pak se vydal do Hobitína, kam dorazil 29. září a promluvil se starým Křepelkou, otcem Sama. Jel pln obav po Frodových stopách a druhý den večer přijel do Hůrky a dověděl se, že hobiti odešli ráno s Chodcem.
Na Větrov dorazil 3. října a čelil tam obklíčení devíti Prstenových přízraků, z něhož se za svítání probil a prchal na sever se 4 nazgûly za sebou (ti se ovšem po chvíli pronásledování vrátili). Do Roklinky se dostal oklikou přes Obroviště až 18. října, neboť kvůli obtížnému přechodu skal musel propustit Stínovlase.
V Elrondově domě se v témže čase sešla poselství mnoha národů Středozemě a 25. října byla svolána velká Elrondova rada, při jejímž rozhodování hrál Gandalf klíčovou roli. Stejně jako jiní vyložil vlastní úlohu v dosavadních událostech, ale vysvětlil také, že Prsten nelze zničit běžnými prostředky a že nelze spoléhat na Toma Bombadila. Byl rovněž proti vhození Prstenu do moře. Naopak záměr vhodit jej do Ohně navzdory malé naději na úspěch podpořil s tím, že tato možnost Nepříteli zaručeně nepřijde na mysl. Bilbovi rozmluvil jeho nabídku nést Prsten k Hoře osudu, takže se nakonec k tomuto úkolu přihlásil Frodo. Ze zástupců národů Středozemě se na doprovod Frodovi utvořilo Společenstvo prstenu a Gandalf byl jeho přirozeným vůdcem. Po mnoha přípravách Společenstvo 25. prosince vyrazilo k jihu.