náhled|Sídlo Gajretu v Sarajevu, tzv. Gajretův dům. Kulturně vzdělávací podpůrný spolek Gajret (bosensky Kulturno-prosvjetno potporno društo „Gajret“, v cyrilici Културно-просвјетно потпорно друшто „Гајрет“, přičemž gajret znamená úsilí) byl muslimský podpůrný a kulturní spolek v Bosně a Hercegovině. Založen byl v únoru 1903 na popud liberálněji smýšlejících muslimských intelektuálů, sdružených kolem kulturního časopisu Behar (Květ), konkrétně učitelů Edhema Mulabdiće, Safvet-bega Bašagiće, Saliha Aličehiće, Hajdara Fazlagiće a dalších s materiální podporou tešanjského obchodníka a mecenáše Adem-agy Mešiće, kteří se zasazovali o hmotnou pomoc muslimským žákům a studentům na středních a vysokých školách. V době královské diktatury v Jugoslávii, konkrétně mezi lety 1929 a 1941, se nazýval Srbsko-muslimský kulturně vzdělávací spolek Gajret (bosensky Srpsko-muslimansko kulturno-prosvjetno društvo „Gajret“, v cyrilici Српско-муслиманско културно-просвјетно друштво „Гајрет“.
Historie Spolek v polovině roku 1907 ovládla Muslimská národní organizace, politické hnutí konzervativních autonomistů v Rakousko-Uherskem okupované Bosně a Hercegovině, nicméně až do roku 1914 o vedení Gajretu soupeřilo několik znepřátelených frakcí – autonomisté, pokrokáři (Muslimská pokroková strana a pak Muslimská samostatná strana) a nakonec i protirežimní srbofilové (kolem listu Samouprava, v Sarajevu 1910–1912). Roku 1909, kdy se tajemníkem spolku stal výrazný srbofil Osman Đikić, v něm převládlo prosrbské křídlo, definitivně pak roku 1911 s novým předsedou Ibrahim-ef. Sarićem. To se ostře vymezovalo proti rakousko-uherské okupaci Bosny a Hercegoviny a inklinovalo k jihoslovanské vzájemnosti se srbskými konturami. Po atentátu na rakouského následníka trůnu roku 1914 bylo vedení spolku rozpuštěno a jeho činnost přešla pod správu Islámského společenství v Bosně a Hercegovině, resp. s ním propojený Vakufsko-meárifský sněm.
+ Počet členů spolku Garet 1903–1913 Rok 1903 1904 1905 1906 1907 1908 1909 1910 1911 1913 Členů 1582 1613 1674 1216 4082 1445 1856 2089 900 757
Podpůrné sdružení obnovilo svou činnost po první světové válce roku 1919, ale stejně jako dříve bylo předmětem mnoha politických třenic. Někteří členové, nespokojení s provládním (prosrbským) vystupováním vedení organizace a převzetím patronátu nad sdružením ze strany krále Alexandra I., následně roku 1923 (formálně až 1924) založila konkurenční spolek Narodna uzdanica (Lidová opora) napojený na opoziční Jugoslávskou muslimskou organizaci, načež ve vedení Gajretu trvale převládlo prosrbské smýšlení.
Ve 20. letech Gajret významně rozšířil pole své působnosti. Od materiálně strádajícího Vakufsko-meárifského sněmu Islámského společenství v Bosně a Hercegovině převzal pět chlapeckých studentských internátů (v Sarajevu, Banja Luce, Mostaru, Tuzle a Bihaći, později přibyl ještě ženský v Sarajevu, společně se srbským spolkem Prosvjeta vedl i chlapecký v Trebinje a krátce i ve Foči, Gacku a Novém Pazaru) a sirotčinec (Muslimansko sirotiště, založen roku 1913 v Sarajevu). Vedle toho pořádat analfabetizační kurzy, korepetice, školy pro hospodyňky (v Sarajevu, Cazinu, Rogatici, Tuzle a Foči), čítárny a učiliště (škola na výrobu koberců v Novém Pazaru aj.). Nadto měl Gajret svá reprezentativní sídla a současně konvikty v Sarajevu (moderní budova otevřena roku 1936, dnes Preporod v ulici Branilaca Sarajeva 30) a Bělehradě (moderní budova otevřena roku 1932, dnes Studentski dom Vera Blagojević v ulici Dalmatinska 37 ). Bělehradská pobočka Gajretu, jen formálně spojená se sarajevským ústředím, vznikla roku 1923 na podnět zde usedlých muslimů Hasana Rebce a Abduselama Džumhura, kteří pro věc získali podporu srbských intelektuálních kruhů.
+ Počet chovanců v konviktech spolku Gajret 1894–1905 Rok/konvikt Sarajevo Mostar Banja Luka Tuzla Celkem 1894/95 30 - - - 30 1895/96 39 - - - 39 1896/97 41 - - - 41 1897/98 57 10 - - 67 1898/99 59 18 - - 77 1899/00 58 28 16 - 102 1900/01 56 29 7 - 92 1901/02 56 23 7 - 86 1902/03 51 32 11 - 94 1903/04 64 35 16 - 115 1904/05 52 30 16 18 116
Gajret roku 1929 podpořil zavedení královské diktatury a z jeho řad vzešla celá řada horlivých exponentů nového režimu. V této době se spolek přejmenoval na Srbsko-muslimský kulturně-osvětový spolek Gajret (Srpsko-muslimansko kulturno-prosvjetno društvo Gajret), čímž stvrdil svou ideologickou orientaci. Koncem 30. let ale někteří jeho prominentní členové podpořili autonomii Bosny a Hercegoviny, která měla být dle Dohody Cvetković–Maček rozdělena mezi srbské a chorvatské země. Po německé invazi do Jugoslávie v dubnu 1941 byl spolek úředně rozpuštěn fašistickým Nezávislým státem Chorvatsko. Po rozpadu Království Jugoslávie se někteří členové organizace přidali ke komunistickým partyzánům (např. Muhamed Sudžuka, Zaim Šarac, Hasan Brkić, Hamdija Ćemerlić a Murat-beg Zaimović), a jiní zase k srbským nacionalistům, četnikům (Mustafa Pašić, Ismet Popovac aj.).
+ Počet členů spolku Garet 1920–1940 Rok 1920/21 1921/22 1923/24 1924/25 1929/30 1930/31 1932/33 1933/34 1934/35 1936/37 1939/40 Členů 6 000 12 000 8 950 10 000 20 000 25 000 24 000 18 525 25 791 20 000 20 000
Po skončení konfliktu organizace již nebyla obnovena a společně se sdružením Narodna uzdanica vytvořila nový spolek Preporod (Obrození). Ten fungoval krátce mezi lety 1945 a 1949, načež byl úřady zrušen. Preporod obnovil svou činnost až roku 1990.
+ Počet muslimských chovanců v internátech spolku Gajret 1894–1905 Rok/internát Sarajevo (3) Bihać Mostar Tuzla Pljevlje Banja Luka Trebinje Foča Celkem 1928/29 231 62 45 46 23 - - 28 435 + 21 nemuslimů 1929/30 251 55 48 58 24 43 - - 534 + 20 nemuslimů 1930/31 282 49 55 48 35 55 - - 524 + 20 nemuslimů 1931/32 279 46 39 48 35 51 23 - 521 + 26 nemuslimů 1932/33 247 26 33 43 24 40 9 - 364 + 10 nemuslimů 1933/34 200 30 38 36 23 40 6 - 373 1934/35 174 36 34 40 30 35 9 - 358 + 5 nemuslimů 1935/36 176 32 37 51 30 32 12 - 370 + 4 nemuslimů 1936/37 164 33 36 48 32 43 16 - 369 + 6 nemuslimů 1937/38 158 30 37 52 24 47 16 - 364 + 10 nemuslimů 1938/39 144 20 39 40 22 41 23 - 353 + 10 nemuslimů 1939/40 134 27 38 38 25 43 22 - 327 + 6 nemuslimůV Sarajevu působil mužský a ženský internát a řemeslnický dům (šegrtski dom).
Časopis Gajret Spolek v bosenskohercegovské metropoli vydával periodikum Gajret (1907–1914 a 1921–1922 a 1924–1941), které bylo na začátku první i druhé světové války úředně zakázáno. V obou případech na to mělo vliv prosrbské smýšlení členů jeho redakce i samotného vedení sdružení. Články byly tištěny v cyrilici i latince. Vedle toho vycházel i Kalendar „Gajret“ (Kalendář Gajret, 1906, 1907, 1915, 1937, 1938, 1939, 1940, 1941).
Šéfredaktoři č. 1–4 1907/08 Edhem Mulabdić č. 5–12 1907/08 Mustaj-beg Halilbašić č. 1 1909–č. 3 1912 Osman Đikić č. 4 1912 Murat Sarić č. 5/6 1912–č. 5 1914 Avdo Sumbul č. 1 1921–č. 6 1922 Šukrija Kurtović č. 1–14 1924 Abdurezak Hivzi Bjelevac č. 15 1924–č. 20 1927 Hamid Kukić č. 21 1927–č. 3 1931 Hamza Humo č. 4 1931–č. 3 1941 Hamid Kukić
Předsedové spolku 20. 2. 1903–5. 7. 1907 dr. Safvet-beg Bašagić (1870–1934) 5. 7. 1907–16. 7. 1909 Mahmut-beg Fadilpašić (1853–1912) 16. 7. 1909–6. 8. 1909 Hasan-ef. Hodžić (1873–1936), rezignoval pro nesouhlas se zvolením Osmana Đikiće za tajemníka 6. 8. 1909–1910 Mustaj-beg Halilbašić (1876–1930) 1910–1911 Hilmi-ef. Hatibović (1870–1944) 1911–1911 Sakib Korkut (1884–1929) 1911–1914 Ibrahim-ef. Sarić (1882–1939) 1914–1919 spolek přešel pod kontrolu Vakufsko-meárifského sněmu Islámského společenství v Bosně a Hercegovině 1919–1919 Mustaj-beg Halilbašić (1876–1930) 1919–1920 Hasan-ef. Hodžić (1873–1936) 1920–1923 Alija Kurtović (1880–1956) 1923–1927 dr. Avdo Hasanbegović (1888–1943) 1927–1928 Hajdar Čekro (1885–1940) 1929–1941 dr. Avdo Hasanbegović (1888–1943)
Předsedové spolku Gajret „Osman Đikić“ v Bělehradě 1923–1925 Todor Stanković (1852–1925), srbský diplomat 1925–1928 Mara Trifković, manželka srbského politika, ministra a krátce i premiéra Marka N. Trifkoviće 1928–1941 generál Đurađ Josipović
Předsedové spolku Preporod 1945–1946 dr. Zaim Šarac (1892–1965) 1946–1949 Derviš Tafro (1899–1981)
Reference
Externí odkazy Oficiální stránky (Bosňácké společenství kultury Preporod)
Kategorie:Dějiny Bosny a Hercegoviny