Západní břeh Jordánu

Západní břeh Jordánu (, ad-Daffa al-gharbíja; , ha-Gada ha-ma'aravit; dříve též Předjordánsko, , zastarale Jehuda ve-Šomron (Judea a Samaří)) je označení pro vnitrozemské území Státu Palestina na západním (pravém) břehu řeky Jordán na Blízkém východě. Na východě je území vymezeno řekou Jordán a Mrtvým mořem, ze zbylých stran hranici tvoří tzv. zelená linie s Izraelem.

Jde o území, které bylo po první arabsko-izraelské válce (1948) anektováno Jordánskem. Od roku 1967 bylo vojensky okupováno Izraelem (coby Judea a Samaří) a od roku 1981 je pod civilní správou Izraele, přičemž od roku 1994 část území spravuje Palestinská národní správa (PNS). Dohodami z Osla bylo území rozděleno do tří oblastí. Oblast A (řízena PNS), oblast B (řízena PNS a Izraelem) a oblast C, která tvoří 60 % Západního břehu Jordánu (řízena Izraelem).

Západní břeh Jordánu je předmětem izraelsko-palestinského konfliktu. Palestinci jej vnímají spolu s Pásmem Gazy jako součást svého budoucího státu, zatímco například náboženští sionisté jako své starověké území, o kterém se píše v Bibli.

Podle Dohod z Osla měla být oblast C postupně po etapách předávána pod palestinskou jurisdikci a měla se z ní stát zóna A nebo B s tím, že stěžejní otázky, jako hranice, status Jeruzaléma, izraelské osady a palestinští uprchlíci budou řešeny a vyřešeny do r. 1999. V důsledku následných násilností a politického vývoje však k plnění dohod nikdy nedošlo.

V oblasti C se v době první Dohody nacházelo cca 128 izraelských osad.https://documents.worldbank.org/curated/en/137111468329419171/pdf/AUS29220REPLAC0EVISION0January02014.pdf Osady byly častým předmětem kritiky odborníků na mezinárodní právo. Podle nezávazného posudku Mezinárodního soudního dvora z roku 2024 je izraelská okupace v rozporu s mezinárodním právem. Soud dodal, že zde Izrael vytvořil rasově segregovaný systém obdobný apartheidu.

Historie Dějiny Palestiny (do roku 1948)

Starší dějiny Západního břehu Jordánu se do značné míry překrývají s dějinami celé Palestiny.

V době osmanské nadvlády nad Palestinou (1516–1917) bylo dnešní území Západního břehu Jordánu administrativně-správně rozděleno mezi Sidónský ejálet a Damašský ejálet. Tvořily ho zejména sandžaky Náblus a Jeruzalém. V 19. století byla severní část součástí Bejrútského vilájetu a jižní část součástí Jeruzalémského mutasarrifátu. Lokálními administrativními centry v této době byla města Jeruzalém a Náblus.

Po porážce osmanské říše v první světové válce bylo toto území do roku 1948 součástí britské mandátní Palestiny.

Jordánský Západní břeh (1948–1967)

Během první arabsko-izraelské války (1948–1949) Izrael vojensky okupoval části území, které byly dle OSN určeny pro palestinský stát. Hranice se nakonec utvořily v rámci dohod o příměří z roku 1949, kdy byla dohodnuta tzv. zelená linie mezi Izraelem a Jordánskem. Území Západního břehu připadlo Jordánsku. Již v listopadu 1948 se jordánský král Abdalláh I. nechal korunovat králem Jeruzaléma. Jordánsko Západní břeh dne 24. dubna 1950 anektovalo. V té době dostalo území název Západní břeh Jordánu. Palestinci se v roce 1954 stali jordánskými občany s rovnými právy a od roku 1960 dostali polovinu křesel v jordánském parlamentu. Jordánská anexe však nikdy nebyla mezinárodně uznána (mimo Spojené království a Irák). Území bylo součástí Jordánska až do roku 1967, poté je v šestidenní válce obsadil Izrael. Poté, co se Jordánsko v roce 1988 oficiálně vzdalo nároku na Západní břeh Jordánu, zbavilo Palestince jordánského občanství. V roce 1967 se na Západním břehu konaly poslední volby do jordánského parlamentu, přičemž tehdy zvolení palestinští poslanci v něm zůstali až do roku 1988, kdy byla vyhrazená místa pro Palestince zrušena.

Na Západním břehu Jordánu i v Jordánsku od roku 1950 působí Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA), který poskytuje služby palestinským uprchlíkům v tamních uprchlických táborech.

V roce 1966 pracovalo 43 % z 55 000 pracovníků v zemědělství a obdělávalo se 2 300 km2. V roce 1965 bylo v průmyslu zaměstnáno 15 000 pracovníků, kteří produkovali 7 % HNP. Toto číslo kleslo po válce v roce 1967 a nebylo překonáno až do roku 1983. Významným odvětvím byl turismus. Na území se platilo jordánským dinárem. V předvečer izraelské okupace představoval Západní břeh Jordánu 40 % jordánského HNP, 34 až 40 % jeho zemědělské produkce a téměř polovinu pracovní síly, i když mu byla přidělena pouze třetina jordánských investic a z toho hlavně sektoru soukromé bytové výstavby.

Izraelská okupace (od roku 1967)

náhled|Mapa izraelských osad na Západním břehu Jordánu (stav z roku 2020) Během šestidenní války byla území Západního břehu Jordánu a Východního Jeruzaléma obsazena izraelskou armádou. Izrael anektoval Východní Jeruzalém a bývalé demilitarizované pásmo. Zbývající Západní břeh Jordánu sice anektován nebyl, ale do roku 1982 zůstal pod vojenskou správou. V roce 1982 v důsledku egyptsko-izraelské mírové smlouvy byla vojenská správa zrušena a nahrazena polocivilní vládou odpovědnou izraelskému ministerstvu obrany. Izrael také začal podporovat osídlování Západního břehu. Izraelské osady byly spravovány Izraelem pod názvem Judea a Samaří.

Bezprostředně po okupaci, od roku 1967 do roku 1974, ekonomika vzkvétala. V roce 1967 měla palestinská ekonomika hrubý domácí produkt 1 349 dolarů na hlavu na milion lidí.RB OSN: Economic costs of the Israeli occupation for the Palestinian people Západní břeh měl tehdy kolem 600 tisíc obyvatel, ze kterých bylo 18 % uprchlíků.

Od podepsání dohod z Osla v září 1993 byla vytvořena tehdy dočasná Palestinská autonomie, která dostala správu nad oblastí A (palestinské enklávy, které zahrnují zhruba 11 % území Západního břehu Jordánu). Oblast B byla svěřena do civilní správy Palestiny a vojenské správy Izraele (28 % území). Oblast C je zcela ve správě Izraele (61 %). Izrael měl podle dohod postupně předávat Palestině další území, k tomu ale již nedošlo. Většina států světa (164 zemí) považuje Západní břeh a Východní Jeruzalém za tzv. území okupovaná Izraelem.

Palestinské autonomii od jejího vzniku dominuje sekulární politická strana Fatah, která byla zvolena ve volbách v roce 1996. V roce 2006 se konaly druhé volby, ve kterých se Fatah těsně umístil za islamistickým Hamásem. Nicméně v roce 2007 Hamás převzal převratem Pásmo Gazy a Fatah pokračoval ve správě oblastí A a B na Západním břehu Jordánu.

Během okupace proběhla dvě povstání Palestinců – tzv. první intifáda (1987–1993) a druhá intifáda (2000–2005). Izrael na území Západního břehu Jordánu (zejména do uprchlických táborů) uskutečnil několik vojenských vpádů či invazí – například operace Domov a zahrada (červenec 2023) nebo během války s Hamásem (od října 2023).

Izrael se několikrát pokoušel Západní břeh či jeho části anektovat, například v roce 2020. V červenci 2025 Kneset odsouhlasil nezávaznou rezoluci, ve které vyzval vládu k anexi Západního břehu Jordánu, a to 71 hlasy ze 120 (proti bylo jen 13 poslanců). Pro anexi se vyslovili poslanci stran pravicového národního tábora. V říjnu 2025 Kneset schválil záměr projednat dva zákony vedoucí k anexi Západního břehu. Tento krok označil například ministr zahraničí USA Marco Rubio za ohrožení dosaženého příměří ve válce v Pásmu Gazy. Prezident Donald Trump varoval, že pokud Izrael schválí anexi, ztratí podporu USA.

V únoru 2026 izraelská vláda schválila nová pozemková opatření pro okupovaný Západní břeh Jordánu. Opatření mají usnadnit izraelským osadníkům na Západním břehu získávání půdy a izraelským úřadům dát více pravomocí nad palestinským obyvatelstvem. Má také dojít ke kontroverzní registraci pozemků, která může vést k tomu, že Izrael ovládne rozsáhlé oblasti Západního břehu. Podle palestinských úřadů tím dojde k de facto anexi. Kroky izraelské vlády odsoudila Evropská unie a řada zemí světa.

Evropská unie v květnu 2026 v reakci na růst násilí extremistických izraelských osadníků proti Palestincům (podle OSN jen v roce 2025 bylo zaznamenáno 1800 takových útoků) schválila balíček sankcí proti sedmi osadníkům a jejich organizacím (například Amana). Ministr Becal'el Smotrič v reakci vyzval k přeřazení strategických území na Západním břehu ze zón A a B do zóny C, tedy pod plnou kontrolu okupační správy. V červnu se k těmto sankcím přidaly také země Spojené království, Norsko, Kanada, Nový Zéland a Austrálie.

V září 2026 dvanáct států (Kanada, Dánsko, Finsko, Francie, Island, Irsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Spojené království, Španělsko a Švédsko) zavedlo sankce na obchod s izraelskými osadníky na okupovaných územích a jejich financování. Důvodem byl nárůst útoků osadníků proti palestinským obyvatelům a jejich vyhánění z domovů. Britský ministr zahraničí Ed Miliband při této příležitosti oznámil, že Spojené království oficiálně začne považovat izraelskou okupaci palestinských území od samotného počátku za nelegální. Londýn tak posunul svůj dosavadní postoj, podle kterého byly protiprávní pouze samotné izraelské osady. Ministr zároveň dodal, že země považuje jednání teroristických osadníků na Západním břehu za etnickou čistku.

Legalita vpravo|náhled|Plán OSN na rozdělení Palestiny z roku 1947 v porovnání s hranicemi v roce 1949Modře: židovský státČerveně a zeleně: arabský státFialově a šedě: oblast Jeruzaléma (pod mezinárodní správou)Červeně: Izraelský zábor po první izraelsko-palestinské válce, dnes součástí IzraeleZeleně a fialově: území kontrolovaná Egyptem a Jordánskem mezi lety 1949 – 1967, dnes pod částečnou správou palestinské autorityDetailní mapa OSN Mezi roky 1516 a 1917 bylo toto území součástí Osmanské říše. Její nástupnický stát – Turecko, se nároku zřeklo v roce 1923 podpisem Lausannské smlouvy. Území se tak stalo integrální součástí britské mandátní Palestiny. Spojené království zde ovšem pouze vykonávalo mandát Společnosti národů a nemohlo si činit na území nárok.https://archive.org/details/caseforpalestine00quig Nicméně Britové fungovali jako autorita na udělování půdy, pro co využívali osmanský pozemkový zákoník. V roce 1937 byl dnešní Západní břeh součástí arabského státu v návrhu britské Peelovy komise, přičemž měl být připojený k Jordánsku. Plán byl odmítnut. V roce 1947 OSN zřídila Zvláštní komisi pro Palestinu, která připravila Plán na rozdělení Palestiny. Území Západního břehu mělo být součástí samostatného arabského státu. Celý plán dělení byl ale odmítnut Ligou arabských států a v první arabsko-izraelské válce území dobylo Jordánsko, které ho v roce 1950 anektovalo.

V roce 1967 území obsadil Izrael. V listopadu 1967 byla přijata rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242. Ta vyzvala ke „stažení izraelských ozbrojených sil z území okupovaných od roku 1967“ a k „ukončení všech nároků a ozbrojených akcí a respektování a uznání svrchovanosti, územní celistvosti a politické nezávislosti všech států v této oblasti, práva na život jejich obyvatel uvnitř bezpečných a uznávaných hranic, bez hrozeb a užívání síly“. Mezinárodní organizace i státy od té doby považují Západní břeh Jordánu a Východní Jeruzalém za palestinská území nebo území okupovaná Izraelem. Valné shromáždění OSN v roce 2004 potvrdilo, že Palestinci mají nárok na suverenitu v těchto územích.

Mezinárodní soudní dvůr a Nejvyšší soud Státu Izrael se shodly, že status Západního břehu odpovídá vojenské okupaci. Izraelské ministerstvo zahraničních věcí ale tvrdí, že jde o sporná území, jelikož podle jejich pohledu nemělo území před válkou v roce 1967 právoplatného státního majitele.

Podle nezávazného posudku Mezinárodního soudního dvora z roku 2024 je izraelská okupace v rozporu s mezinárodním právem. Soud dodal, že zde Izrael vytvořil rasově segregovaný systém obdobný apartheidu.

Mezinárodní právo (článek 49 čtvrté Ženevské úmluvy) také zakazuje „přesuny obyvatelstva okupační mocnosti na okupovaná území“, čímž nese odpovědnost na straně izraelské vlády, aby neusazovala izraelské občany na Západním břehu Jordánu. Což lze kvůli osadám považovat za porušení této úmluvy.Lubell Law Report Geografie