thumb|Detail Pisanellova obrazu, 1436–1438
Oběšení je rozšířený způsob popravy a sebevraždy, výjimečně vraždy a vzácně je důsledkem nehody, v minulosti též náboženské oběti.
Jako poprava se používalo téměř ve všech historických kulturách už od pravěku. Někdy bylo považováno za vznešený, aristokratický způsob popravy (Čína, staří Germáni), zvláště v kombinaci s rituální sebevraždou. Ve středověké a raně novověké Evropě to byl naopak potupný způsob smrti, používaný pro zločince z nízkých tříd, zejména pro lupiče.
Sakrální oběť Pravěcí Evropané často oběšením obětovali bohům. Keltové věšeli na stromech oběti Esusovi, bohu větru, aby si je tak mohl náležitě pohoupat. Staří Germáni a Vikingové oběšením vzdávali úctu bohu Ódinovi, který se podle legendy také sám oběsil na světovém stromě Yggdrasilu, aby tak dosáhl osvícení.
Sebevraždy Oběšení je jeden z nejobvyklejších způsobů sebevraždy celosvětově. Na území dnešní České republiky je to dlouhodobě nejčastější metoda, a to jak u mužů (stabilně nad 60%), tak žen (mezi 40% a 50%)https://www.czso.cz/csu/czso/sebevrazdy_zaj. Oběšení je také jeden z nejčastějších způsobů sebevraždy ve věznicích. V českých věznicích skončili své životy oběšením např. Jaroslav Malý, Stanislav Večeřa, Karel Kopáč či Otakar Tomek.
Oběšení bylo také častým způsobem rituální sebevraždy vdov. U starých Achájů, Slovanů, u Germánů (Prokopios z Kaisareie tento zvyk dosvědčuje u Herulů, usazených tehdy i na území ČR) až do novověku se tento zvyk zachoval v Číně.
Popravy O popravě oběšením se zmiňuje již Starý zákon a Homérova Odysseia, používala se téměř celosvětově, nebyla však doložena u amerických indiánů a nepoužívala se ve středověkém Japonsku ani Koreji, v klasické Číně byla nucená sebevražda oběšením typickým trestem pro vysoce postavené provinilce, ale nepoužívalo se jako veřejná poprava. Způsob provedení poprav ve středověké a raně novověké Evropě byl různý, od prostého vytažení na strom po použití speciálně postavené šibenice, obyčejně na veřejném, zdálky viditelném místě (šibeniční vrch). Odsouzenec obvykle umíral pomalým zadušením, někdy byla dokonce místo provazu použita houžev, aby se dosáhlo co nejdelší agonie. Tělo se často nechávalo na šibenici viset tak dlouho, dokud se působením hniloby, mrchožroutů a povětrnostních podmínek nerozpadlo, což ještě zvyšovalo potupnost trestu. Změna nastala až v 18. století, kdy se rozšířily šibenice s propadlištěm, které se pod odsouzencem otevřelo v okamžiku, kdy kat zatáhl za páku. Zpravidla pak následovala rychlá smrt zlomením vazu. V některých zemích (Skotsko, Švýcarsko, některé německé státy) bylo ve středověku z mravnostních důvodů zakázáno popravovat oběšením ženy, které byly místo toho utopeny nebo sťaty. Oběšením někdy byla popravována také zvířata, viz například oběšení slonice Mary.
Popravčí prkno náhled|Hromadná poprava Srbů rakousko-uherskou armádou za první světové války. Kolem roku 1870 bylo v Rakousku-Uhersku zavedeno speciální zařízení na vykonání trestu oběšení, tzv. Würgegalgen ( doslova škrtící šibenice), česky označovaná jako „popravčí prkno“. Hlavní součástí byla bytelná dřevěná fošna (někdy trám, nebo dřevěný sloup), podle potřeby 3-5 metrů dlouhá, upevněné ve svislé poloze například zapuštěním do země. V horní části prkna byl upevněn hák, na němž byla přivázána škrtící smyčka. U dlouhého prkna byla na horní hraně ještě kladka s provazem. Odsouzenec byl spoután, kolem hrudníku opásán pevným popruhem a za něj provazem, provlečeným kladkou, vytažen k hornímu konci prkna. Tam mu kat stojící na žebříku na krk nasadil smyčku. Dalším dlouhým provazem mohl být popravovaný spoután na kotnících. U složitějších zařízení byla ve spodní části prkna další kladka s provazem připoutaným ke kotníkům odsouzeného. Když potom kat povolil lano provlečené kladkou, poklesl prudce odsouzenec a smyčka stahující se kolem jeho krku ho zbavila života. Aby bylo umírání rychlejší, mohli ještě katovi pomocníci táhnout přes spodní kladku za provaz upevněný na kotnících a zkrátit tak popravovanému utrpení.
Po rozpadu Rakousko-Uherska tento způsob popravy přejaly nástupnické státy Rakousko, Maďarsko i Československo. V Československu byli takto popraveni např. Martin Lecián, Karl Hermann Frank, Karel Čurda, Milada Horáková, Jaromír Nechanský, Rudolf Slánský, Vratislav Janda, Jan Buchal a stovky dalších odsouzenců až do roku 1954. Potom bylo užíváno zařízení na podobném principu, ale bez dřevěných částí. V podstatě šlo pořád o škrtící smyčku, která ale byla upevněna hákem na stěně, protože popravy se vykonávaly už jen na jediném místě a nebylo potřeba mobilní zařízení.
Pověšení za nohy Pro Židy odsouzené za vraždu křesťana, znásilnění křesťanské panny nebo svatokrádež se ve středověké Evropě příležitostně užíval mimořádně krutý a ponižující trest smrti pověšením za nohy, při němž odsouzenec umíral i několik dní. Někdy byli spolu s ním pověšeni za zadní nohy dva živí psi, aby jej v agónii kousali a zvyšovali tím jeho muka, jindy kat pod odsouzencovým obličejem rozdělal oheň. Popravě býval přítomen kněz, který trpícího viníka nabádal, aby konvertoval ke křesťanství. Pokud se odsouzenec odhodlal přijmout křest, byla mu dopřána rychlá smrt běžným oběšením nebo stětím.
Zavěšení na hák Krutější formou popravy než prosté oběšení bylo zavěšení na hák, který kat zabodl odsouzenci do těla pod posledním žebrem, a poté ho vytáhl na šibenici. Tento trest se používal hlavně v Osmanské říši, kde byl tímto způsobem v roce 1563 popraven kníže Dmitrij Wiśniowiecki, jeden ze zakladatelů Záporožské Siče, za své pirátské útoky proti osmanským lodím a přístavům v oblasti Černomoří. Z těch, kteří tento trest přežili, je znám kapucínský mnich, svatý Josef z Leonessy, který byl v roce 1589, po třech dnech utrpení, na přímluvu benátského vyslance omilostněn. V hradbách města Alžíru byly v této době přímo zapuštěny háky, na něž zde věšeli vzbouřené otroky. Z Osmanské říše se tento krutý trest rozšířil k Záporožským a Donským kozákům, je známo, že ho proti svým nepřátelům používal i Stěnka Razin, a naopak carští vojáci proti Razinovým, a později i Pugačevovým povstalcům. Zřídka je tento trest doložen i z Uher a polského Podhalí, kde byl používán pro vůdce zbojníků, jako byl v roce 1630 v Żywieci Sebastian Bury.
V roce 1713 byl slovenský zbojník Juraj Jánošík odsouzen k smrti zavěšením za levá žebra. Byl ponechán pomalé smrti."Modern-day 'outlaws' gather to honour Jánošík". The Slovak Spectator. July 9, 2012.
Německý lékař Gottlob Schober (1670–1739), který působil od roku 1712 v Rusku, poznamenává, že člověk mohl viset na žebrech asi tři dny, než zemřel, přičemž jeho primární bolestí byla extrémní žízeň. Domníval se, že tento stupeň necitlivosti je něčím zvláštním pro ruskou mentalitu.
Holanďané v Surinamu měli také ve zvyku věšet otroka za žebra, což je zvyk mezi africkými kmeny, od kterých byly původně zakoupeny. John Gabriel Stedman pobýval v Jižní Americe v letech 1772 až 1777 a popsal metodu, jak ji vyprávěl svědek:Stedman, J.G.: " Narrative, of a five years' expedition", Vol.1, London 1813, p.116
William Blake byl speciálně pověřen, aby vytvořil ilustrace k Stedmanovu vyprávění.Honour, Hugh (1975). The European Vision of America Cleveland, Ohio; The Cleveland Museum of Art, p.343 Také nacisté a chorvatští ustašovci během holokaustu používali v koncentračních táborech trest zavěšením na hák, buďto za žebro nebo za spodní čelist.
Současnost Postup používaný v USA je následující (může se v jednotlivých státech USA trochu lišit). Den před popravou je odsouzenec zvážen a je provedena zkouška s pytlem písku o stejné hmotnosti. Je to k určení nezbytné délky pádu (provazu) pro zajištění rychlé smrti. Jestliže je provaz příliš dlouhý, může být vězeň dekapitován. Jestliže je provaz příliš krátký, může se vězeň dusit až 45 minut. Provaz (2 až 3 cm v průměru) musí být dostatečně natažen, aby nepružil. K zajištění hladkého průběhu je uzel u smyčky (oprátky) namazán mýdlem nebo voskem. Těsně před popravou jsou vězňovi zabezpečeny ruce a nohy, zavázány oči a je mu kolem krku umístěna smyčka (uzel za levým uchem). Je otevřen poklop a vězeň se propadne. Vězňova hmotnost by měla rychle způsobit zlomení krčních obratlů a následnou smrt. V případě, že má vězeň silné krční svaly, má nízkou hmotnost, pád je příliš krátký nebo když byla smyčka špatně upevněna, zlomení krčních obratlů není rychlé a smrt je způsobena zadušením. V případě, že toto nastane, může být poprava doprovázena defekací a vystrčením jazyka; jsou patrné prudké vězňovy pohyby.
Jsou země (např. Írán), kde je používán „zastaralý“ způsob popravy oběšením. V těchto zemích se nenastavuje délka provazu a ten je příliš krátký pro zajištění zlomení obratlů, často se ani nepoužívá metoda pádu a odsouzenec je vytažen do výšky pomalu jeřábem. Smrt je většinou způsobena zadušením.
Příčina smrti V soudním lékařství je oběšení definováno jako strangulace (zaškrcení), při kterém se škrtidlo s jedním koncem upevněným k nějakému předmětu a s jedním obtočené kolem krku zadrhne vahou těla. K úspěšnému oběšení udušením postačuje jen zhruba váha 5 kg, takže je možné i oběšení vkleče nebo dokonce vleže. Škrtidlo nebývá kolem celého krku, postačuje, když jde po stranách krku. Strangulační rýha proto nebývá uzavřená, mívá šikmý průběh.
Smrt při oběšení nastává spolupůsobením několika faktorů: přetržením vazů a porušením míchy (viz popravčí prkno) podráždění bloudivého nervu stlačení krkavic a tím zamezení toku krve do mozku uzavření dýchacích cest
Bezvědomí nastává prakticky ihned po oběšení. Asi za jednu až jednu a půl minuty se na okamžik zastaví srdce. Poté se jeho činnost obnoví, i když pulz je slabý a nepravidelný. Objevují se záškuby svalstva, nejvýraznější jsou na dolních končetinách. Zhruba po dvou minutách křeče přestávají a zrychluje se pulz a zvýrazňuje se jeho nepravidelnost. Po dalších čtyřech minutách, tedy zhruba po deseti minutách od začátku škrcení, se objeví výrazné nevratné změny na mozku a tedy smrt. Někdy může při oběšení dojít k uskřinutí jazyka mezi zuby, uvolnění moči, stolice či spermatu, nebo k erekci. Může nastat i krvácení z nosu nebo z uší.
Odkazy Související články Strangulace Uškrcení Zardoušení Poprava Sebevražda Vražda
Literatura
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Způsoby popravy Kategorie:Soudní lékařství Kategorie:Sebevražda podle metody Kategorie:Trest smrti v USA Kategorie:Příčiny úmrtí simple:Death penalty#Forms of execution