Vladimir Vladimirovič Kara-Murza, (* 7. září 1981 Moskva) je ruský politik a novinář. Je viceprezidentem neziskové organizace Otevřené Rusko, založené Michailem Chodorkovským, předsedou nadace Boris Nemtsov Foundation for Freedom (zal. 2015),Boris Nemtsov Foundation for Freedom, Board of Trustees hlavním politickým poradcem think-tanku Institute of Modern Russia v New Yorku a opozičním demokratickým aktivistou. Byl poradcem a blízkým přítelem vicepremiéra v Jelcinově vládě a pozdějšího opozičního lídra Borise Němcova, který byl roku 2015 zavražděn. Sám Vladimir Kara-Murza byl v Rusku dvakrát otráven (2015, 2017) a od 13. března 2021 byl ve vazbě. V dubnu 2023 byl za vlastizradu a další trestné činy odsouzen ke 25 letům vězení.Sarah Rainsford, Vladimir Kara-Murza: Family's heartbreak at Putin critic's jail term, BBC News, 22.4.2023
Dne 1. srpna 2024 média oznámila, že v rámci rozsáhlé výměny vězňů mezi Ruskem a Západem byl propuštěn z vězení.Eric Laggata, USA Today, 1.8.2024Adéla Očenášková, Velká výměna vězňů. Rusko propustilo Gershkoviche i novinářku, která žila v Praze, Aktuálně.cz, 1.8.2024US and Russia complete biggest prisoner swap in post-Soviet history, freeing Gershkovich and Whelan, AP News, 1.8.2024
Život Vladimir Kara-Murza pochází ze starobylé tatarské aristokratické rodiny, která se v 15. století usadila v Moskvě a přijala křesťanství. Je synem ruského novináře Vladimira Alexejeviče Kara-Murzy, stoupence reforem Borise Jelcina. Mezi jeho předky jsou také lotyšský revolucionář Voldemārs Bissenieks (1884–1938) a první lotyšský velvyslanec v Británii Georgs Bissenieks (1885–1941), které oba zavraždila NKVD. Je příbuzný historika, chemika a filosofa Sergeje Kara-Murza (* 1939).
Vladimir Kara-Murza se narodil v Moskvě, ale jeho matka se později provdala za Brita z Yorkshire, a Vladimir se s ní jako teenager přestěhoval do Velké Británie. Absolvoval Harrow School v Londýně a poté vystudoval historii a obhájil BA a MA na Cambridge University.
Již v 16 letech pracoval jako londýnský dopisovatel pro list Novyje Izvestija (1997–2000), později pro Kommersant (2000–2003) nebo rádio Echo Moskvy (2001–2003). Roku 2002 byl šéfredaktorem londýnského periodika Russian Investment Review. Poté byl rok washingtonským dopisovatelem BBC (2004 až 2005). Od roku 2004 byl po devět let ředitelem washingtonské pobočky televize RTVi. Po změně vedení RTV v Moskvě, kdy Vladimíra Gušinského nahradil bývalý vedoucí Televizní a rozhlasové společnosti ozbrojených sil Ruské federace Zvezda Ruslan Sokolov, byl v září 2012 byl z této pozice propuštěn. Pokyn vydal první zástupce vedoucího administrativy prezidentské správy Alexej Gromov a tehdejší ruský velvyslanec ve Washingtonu Sergej Kisljak mu odebral novinářskou akreditaci.
Od roku 2010 Kara-Murza psal pravidelné týdenní blogy v rubrice „Spotlight on Russia“ pro World Affairs Journal. Pravidelně zveřejňoval články o dění v Rusku v deníku The Washington Post v rubrice Global Opinions a psal týdenní sloupky pro DemocracyPost.Vladimir Kara-Murza: Yes, Russia should rejoin the Group of Seven — when it becomes a democracy, 13.6.2018 Komentáři přispíval také do The Wall Street Journal.
V USA od roku 2010 úzce spolupracoval se senátorem John McCainem jako expert na Rusko. Když byl Johnu McCainovi diagnostikován mozkový nádor, požádal Vladimira, aby byl jedním z členů čestné stráže, kteří ponesou jeho rakev. Vladimir Kara-Murza tuto poslední službu označil za „nejvíce srdceryvnou poctu, jakou je možné vymyslet“ (the most heartbreaking honor that anyone could think of).Politico: Josh Meyer, McCain's choice of Russian dissident as pallbearer is final dig at Putin, Trump, 28. 8. 2018
Politické působení V letech 1999–2001 byl členem strany Демократический выбор России a poté do roku 2008 členem Svazu pravicových sil (Сою́з Пра́вых Сил).
V ruských prezidentských volbách v roce 2000 podporoval Grigorije Javlinského. V letech 2000–2003 byl poradcem a blízkým přítelem opozičního politika a člena Dumy Borise Němcova. Kara-Murzovu vlastní kandidaturu do Parlamentu za Čertanovský distrikt v Moskvě v roce 2003 podpořily společně Svaz pravicových sil a Jabloko. Po neúspěšném pokusu strany Jednotné Rusko odstranit ho z volební listiny byly spáleny jeho volební bilboardy, během jeho televizní debaty byl vypnut zvuk a nakonec byly volby zfalšovány ve prospěch bývalého rozvědčíka Vladimira Gruzdeva řetězovým hlasováním voličů, dopravených autobusy do volební místnosti.
Roku 2004 byl jedním ze spoluzakladatelů Comittee 2008 – sdružení demokratických politiků pod předsednictvím Garri Kasparova , které si kladlo za cíl zajistit svobodné a spravedlivé prezidentské volby v roce 2008. Do ruské prezidentské volby v roce 2008 navrhl jako kandidáta spisovatele Vladimira Bukovského. „Rusko potřebuje svého vlastního Václava Havla, ne nového nástupce z Lubjanky (velitelství KGB),“ stálo tehdy v Kara-Murzou podepsaném společném prohlášení Bukovského navrhovatelů. Kara-Murza byl od května do prosince 2007 předsedou volebního štábu Vladimira Bukovského. V říjnu 2007 byl jedním z organizátorů „Manifestace svobodných lidí“ na Trimfalnoj ploščadi v Moskvě, které mělo podpořit Bukovského. Bukovský byl 16. prosince nominován oficiálně do prezidentských voleb 823 hlasy voličského shromáždění a Kara Murza byl při stejné příležitosti zvolen jako jeho nominant do centrální volební komise. Centrální komise ale 22. 12. odmítla Bukovského registrovat jako kandidáta a znemožnila jeho účast ve volbách.
Na ustavujícím zasedání ruského liberálně demokratického politického hnutí Solidarita, založeného v prosinci 2008 po vzoru polské Solidarity, byl Kara-Murza zvolen do jeho centrální rady jako druhý v pořadí za Němcovem ze 77 kandidátů. Byl znovu zvolen také v roce 2010 a 2013. Roku 2012 se zúčastnil masivních pouličních demonstrací proti Putinovi. V červnu 2012 byl zvolen do federální rady Republikánské strany Ruska – Strany lidové svobody (RPR-PARNAS), řízené společně Borisem Němcovem, Michailem Kasjanovem a Vladimirem Ryžkovem.Сопредседателями партии РПР-ПАРНАС стали Немцов, Касьянов и Рыжков, Ria Novosti V říjnu téhož roku byl zvolen vysokým počtem hlasů do Koordinační rady ruské opozice. V listopadu 2012 byl jmenován hlavním politickým poradcem think-tanku Institute of Modern Russia v New Yorku.
V roce 2014 se stal viceprezidentem hnutí Otevřené Rusko, jehož zakladatelem je Michail Chodorkovskij. Je koordinátorem projektu Svobodné volby v Rusku.
Z jeho iniciativy bylo pojmenováno po Borisi Němcovovi náměstí před ruskou ambasádou ve Washingtonu (Boris Nemtsov Plaza).Boris Nemtsov Plaza Unveiled In Washington, RFE RL, 27.2.2018
Dne 13. března 2021 zatkla Vladimira Kara-Murzu moskevská policie spolu s dalšími asi 200 opozičními politiky z 50 regionů během schůze, kde projednávali přípravu na příští parlamentní a municipální volby v Rusku. Setkání organizoval United Democrats project, který na rozdíl od Open Russia nefiguruje na státním seznamu „nežádoucích organizací“.Russian Police Detain Around 200 At Opposition Event In Moscow, RFL FE, March 14, 2021
Magnitského zákon Vladimir Kara-Murza svědčil 25. června 2012 před Komisí pro lidská práva Kongresu Spojených států amerických o porušování lidských práv v Rusku. Připravovaný Magnitského zákon označil za „proruský a potřebný zákon, který požene k odpovědnosti ty, kteří porušují práva a svobody ruských občanů.Prepared Testimony by Vladimir V. Kara-Murza, Tom Lantos Human Rights Commission, U.S. Congress, July 25, 2012 Reakce Kremlu dokládá, že zákon bude mít účinek tam, kde to režim pocítí.“ Spolu s Borisem Němcovem napsal v prosinci 2012 článek, v němž uvádějí, že přijetí zákona uvítají ruští opoziční politici, kulturní osobnosti i mnoho ruských občanů. Magnitského zákon, který uvaluje finanční a vízové sankce na ruské činitele odpovědné za porušování lidských práv, podepsal prezident Barack Obama 14. prosince 2012.
Spolu s Borisem Němcovem vyzval Kanadu, aby Magnitského zákon přijala také. Kanadskou verzi zákona předložil tamnímu parlamentu liberální poslanec Irwin Cotler.Michael Petrou, Russian politician urges House to pass private member’s bill, 13.12.2012 V červnu 2013, v interview pro televizní stanici France 24, Kara-Murza hovořil o verzi Magnitského zákona, která byla tehdy předložena k debatě v Evropském parlamentu.
„Němcovův seznam“ Po zavraždění Borise Němcova (27. 2. 2015) předložil Kara-Murza spolu s Michailem Kasjanovem Sněmovně reprezentantů a Senátu Spojených států amerických seznam osmi jmen, která by měla být přidána k Magnitského zákonu. Jsou na něm jména novinářů a komentátorů ruských státních médií, kteří vytvořili atmosféru nenávisti, intolerance a vyzývali k násilí několik měsíců před zavražděním Němcova. Přestože se v případě těchto novinářů jedná o kriminální čin podle ruských zákonů, státní orgány odmítly se případem zabývat. Seznam jmen zveřejnil liberální list Kommersant.Конгрессу представили "список Немцова" V reakci na tuto iniciativu navrhl místopředseda Dumy za stranu Jednotné Rusko, Jevgenij Fjodorov, aby se vyšetřovací orgány zabývaly možností, že se Kara-Murza a Kasjanov dopustili zločinu zrady, s trestní sazbou 12–20 let.
Otravy
Prudké zdravotní potíže doprovázené zvracením a celkovým kolapsem postihly Kara-Murzu poprvé 26. května 2015.Carl Schreck: Poison Puzzle: A Search For Answers In Kremlin Critic's Mysterious Illness, RFE 15,1.2016 V nemocnici mu během 72 hodin selhaly vnitřní orgány, měl otok mozku a musel být uveden do umělého spánku a připojen na hemodialýzu. Lékaři dospěli ke zjištění, že šlo o otravu, ale původce otravy nebylo možné spolehlivě identifikovat. V každém případě šlo o profesionálně připravený útok, jehož cílem bylo politika zabít. Kara-Murza poté odjel do USA, kde se během půl roku částečně zotavil. Přes varování přátel se pak vrátil do Ruska, ale ještě rok po otravě měl problémy s chůzí a pohyboval se o holi.
V lednu 2017 předložil Kara-Murza zahraničnímu výboru amerického Senátu dopis, ve kterém kritizoval ruskou vládu a prezidenta Vladimira Putina. Upozorňoval v něm, že ruským opozičním lídrům hrozí nejen soudy a vězení, ale že jsou ohroženi na životě. Brzy poté se zřejmě sám stal cílem nájemných vrahů nebo tajných služeb. Dne 2. února 2017 byl opět hospitalizován se stejnými příznaky jako poprvé. Selhaly mu orgány a byl uveden do umělého spánku a připojen na vnější plicní ventilaci.Ruský opozičník se probral z kómatu, po otravě byl na pokraji smrti, iDNES, 9.2.2017 Po týdnu se částečně zotavil a ještě v únoru odjel kvůli další léčbě mimo Rusko.