Jehlovití (Syngnathidae) je čeleď drobnějších mořských ryb z řádu jehly, zahrnující jehly, koníčky a řasovníky. Zahrnuje asi 300 druhů, sdružených do 57 rodů.
Vyznačují se velmi odvozenou a vysoce specializovanou morfologií. Společným znakem jsou čelisti srostlé do trubkovitého útvaru, sloužícího k nasávání potravy. Od toho je odvozen i odborný název čeledi – z řeckých slov syn („spojený“, „spolu“) a gnathus („čelist“). V českém názvu se zase odráží protáhlý a úzký tvar těla mořských jehel. Unikátní jsou mezi veškerými obratlovci také tím, že potomstvo donášejí (a často i rodí) samečci.
Popis náhled|Protáhlé tělo, redukované ploutve a trubkovitě srostlé čelisti u jehly bornejské (Doryichthys boaja)|vlevo Jehlovití jsou drobnější ryby z řádu jehly zpravidla se značně protáhlým tělem, nepřesahujícím ani u největších druhů 60 cm. Jeho povrch pokrývají kruhovité kostěné pláty, které tvoří pevný krunýř a značně omezují pohyblivost trupu. Také tělesné svalstvo je redukované. Nemají vyvinuty břišní ploutve, hlavní pohyb tak obstarává vlnivý pohyb hřbetní ploutve, prsní ploutve slouží k jemnějšímu manévrování. Řitní ploutev je malá nebo chybí docela, některé rody nemají ani ploutev ocasní a ocas mají přeměněn v chápavý orgán.
náhled|Koníček droboučký (Hippocampus denise) maskovaný jako korál, na kterém je přichycen chápavým ocasem|vlevo náhled|Koníček bradavičnatý (Hippocampus bargibanti) také maskovaný jako korál|vpravo Vzhledem k omezené pohyblivosti se u jehlovitých často vyvinulo dokonalé maskování. K co nejlepšímu splynutí s okolním prostředím přispívá nejen barva a textura povrchu těla, díky kterým vypadají jako větévka kolonie korálů či čárkovitý zelený list vodních trav, ale často i množství různých výrůstků, připomínajících keříčkovité stélky zelených řas či lupenité stélky chaluh. náhled|Jehla stužkovitá (Haliichthys taeniophorus) připomíná keříčkovitou stélku řas.|vlevo náhled|Mistrem v maskování je řasovník rozedraný (Phycodurus eques), téměř nerozeznatelný od lupenité stélky chaluh.|vpravo
Hlava vpředu vybíhá do protáhlého trubkovitého útvaru zakončeného ústy se srostlými čelistmi. Zuby nejsou vyvinuty. Žaberní otvory jsou posunuty dozadu a jsou vybaveny kožní chlopní, která umožňuje vytvoření podtlaku v ústní a žaberní dutině a nasátí kořisti ústy. K tomuto způsobu lovu mají přizpůsobené epaxiální svaly (na svrchní straně páteře), které dokážou postupně akumulovat energii pnutí a v okamžiku útoku ji najednou uvolnit (podobně jako při uvolnění tětivy kuše, třebaže přesný mechanismus akumulace zatím není objasněn) a využít k prudkému sklonění trubkovité tlamy ke kořisti a náhlému vzniku podtlaku v ní. Oči jsou umístěny jako u většiny ryb na bocích hlavy, jehlovití mohou očima pohybovat nezávisle na sobě.
Další anatomickou zvláštností je speciální orgán samečků sloužící k donášení oplozených vajíček (podrobněji níže v oddílu Rozmnožování). K mnoha unikátním morfologickým znakům jehlovitých (srostlé čelisti ztráta zubů, některých ploutví, těhotenství samečků) je nyní znám i jejich genetický základ a evoluční historie. Molekulární analýzy odhalily zrychlený vývoj genových modifikací (bodové mutace, ztráta i duplikace genů) v čeledi a jehlovití tak mohou sloužit jako skvělá demonstrace toho, jak genetické změny mohou při postupné evoluci k vysoce specializovaným, někdy až kuriózním rysům.
Potravu jehlovitých tvoří zejména různí drobní korýši, malé rybky a larvy jiných živočichů.
Výskyt Jehlovití se vyskytují v mořích tropického a mírného pásu všech zeměpisných délek. U východního pobřeží Atlantiku se vyskytují od Faerských ostrovů na severu až k Rovníkové Guineji (včetně Severního moře, západního Baltu, Irského a Keltského moře a celého Středozemního a Černého moře), u západního pobřeží pak od Newfoundlandu na severu po Río de la Plata na jihu, včetně Karibiku a Mexického zálivu. V Indickém oceánu se vyskytují kolem celého pobřeží včetně všech okrajových moří s výjimkou nejjižnější Afriky (jižně od 25. rovnoběžky), a také kolem Madagaskaru, Komor, Srí Lanky, Andaman a Sund. V západním Tichomoří dosahuje oblast výskytu na severu až k jižní části ostrova Hokkaidó, na jihu k Tasmánii a Novému Zélandu, a to včetně okrajových moří a vod kolem Filipín, Nové Guineje, Marian, Šalomounových ostrovů, Nové Kaledonie a Fidži. Ve východním Pacifiku jsou zástupci jehlovitých rozšířeni od Aljašského zálivu na severu až k ostrovu Chiloé na jihu, a také kolem Havaje.
Většina jehlovitých dává přednost klidným mělkým pobřežním vodám a korálovým útesům. Některé druhy jsou známy i z otevřeného oceánu, kde však žijí ukryté v chaluhových hájích (např. v Sargasovém moři).
Rozmnožování náhled|Pár výrazně zbarvených jehel harlekýnských (Doryrhamphus excisus)|vlevo Jehlovití žijí zpravidla monogamně v párech. Způsoby páření vykazují širokou variabilitu. U některých druhů (např. Hippocampus fuscus) bylo pozorováno tradiční rozdělení úloh mezi pohlavími (sameček ucházející se o přízeň samičky a přístup k páření), u některých (např. Corythoichthys haematopterus) úplně obrácené. U druhů s takto obrácenými úlohami bylo někdy pozorováno i polygamní chování.
náhled|Sameček jehly japonské Doryrhamphus japonicus má protáhlý inkubační orgán s jikrami umístěný pod břichem|vpravo Tření probíhá zpravidla při společném synchronizovaném plavání vedle sebe. Samečci pak přebírají péči o oplozená vajíčka a umísťují je na svém těle. Pod břichem nebo pod ocasem k tomu mají vyvinutý speciální kožní záhyb s lepkavým povrchem, často se zduřelým okolím tak, že vytváří speciální uzavřený vak, do kterého samička oplozená vajíčka naklade a ve kterém probíhá jejich další vývoj až do vylíhnutí. Složitost a uzavřenost tohoto speciálního samčího orgánu se druh od druhu liší. V případě neuzavřených vajíček se mláďata líhnou přímo do vody, z uzavřeného inkubačního vaku sameček potěr vypudí. Dále se již o potomstvo nestará, u některých druhů se však potěr opakovaně vrací do inkubačního vaku, kde nachází přechodný úkryt. Mláďata jsou hned po porodu schopna pohybu i nasávání drobného zooplanktonu k obživě.
náhled|Koníček velkobřichý (Hippocampus abdominalis) – samička (vpravo) klade vajíčka do samečkova inkubačního vaku|vlevo Jehlovití jsou tak naprosto jedineční mezi všemi obratlovci tím, že u nich potomstvo donášejí a (u druhů s dobře vyvinutým samčím inkubačním vakem) rodí samečci. Sameček přitom budoucí potomstvo ve svém vaku nejen ukrývá, ale během doby, kdy ho donáší, ho také zásobuje živinami a pomáhá mu vytvořit si specifickou imunitu k patogenům.
Systém a fylogeneze
Fylogenetické a systematické postavení čeledi Jehlovití patří do řádu jehly (Syngnathiformes) neboli lalůčkožábří, dříve byly řazeny též do polyfyletického řádu volnoostní (Gasterosteiformes). Jako jejich sesterská skupina byla jak v morfologických, tak i molekulárních analýzách spolehlivě prokázána monotypická čeleď vějířníkovití (Solenostomidae ) s jediným rodem vějířník (Solenostomus ). Společně tvoří monofyletickou nadčeleď Syngnathoidea a spolu s čeleděmi klunatkovití, lulankovití a trubkotlamkovití podřád Syngnathoidei.
náhled|Fosilie vymřelého druhu jehly rodu Syngnathus (vlevo), datovaná do pliocénu (cca před 7 miliony let) Nejstarší fosilie ryb blízkých jehlovitým byly datovány do raného eocénu (cca před 48–50 miliony let), většina jich přitom pochází ze severoitalské formace Monte Bolca. Zde byly nalezeny i zkameněliny popsané jako Solenorhynchus elegans a Calamostoma breviculum , představující ještě společnou linii čeledí Solenostomidae a Syngnathidae v rámci nadčeledi Syngnathoidea. Za nejstarší fosilii jehlovitých je považován Prosolenostomus lessenii , který se jeví jako druh na samotné bázi linie vedoucí k zániku břišních ploutví. Jeho datace naznačuje, že jehlovití jako samostatná vývojová větev existují přinejmenším 50 milionů let. První fosilní doklady vnitřní diverzifikace čeledi pak spadají do raného oligocénu.
Systém V současnosti (konec r. 2016) je popsáno asi 300 druhů řazených do tradičních 57 rodů.
náhled|Hippocampinae: Koníček velkobřichý (Hippocampus abdominalis) – vlevo sameček s dobře vyvinutým inkubačním vakem, vpravo samička|vpravo Tradiční systém založený na morfologických znacích členil jehlovité do dvou podčeledí: Hippocampinae , obsahující pouze 2 rody: Hippocampus Histiogamphelus , a Syngnathinae , zahrnující všechny ostatní rody.
Fylogenetické analýzy však odhalily, že v původním vymezení je podčeleď Hippocampinae polyfyletická, proto v ní byl ponechán pouze typový rod Hippocampus a rod Histiogamphelus byl přesunut do Syngnathinae. V této podobě systém prezentuje např. internetová databáze FishBase či Světový rejstřík mořských druhů (WoRMS).
Jiné členění bylo navrženo v r. 1959 a později podpořeno i molekulárními analýzami. Dělí jehlovité na 2 skupiny (klady): Gastrophori (inkubační orgán má sameček pod břichem) s podčeleděmi Nerophinae, Doryrhamphinae, a Urophori (inkubační orgán má sameček pod ocasem) s podčeleděmi Acentronurinae, Haliichthyinae, Hippocampinae, Solegnathinae, "Syngnathinae" (parafyletická), a Syngnathoidinae. Tímto členěním systém respektuje mnohem bazálnější rozdělení vývojové větve jehlovitých než tradiční systém, odrážející až větvení v koruně Urophori, ale nadále obsahuje parafyletické taxony, jak ukázaly pozdější molekulární analýzy.
Nejnovější revize systému pochází z roku 2016. Vychází ze základního dělení Gastrophori – Urophori, které aktualizuje podle nových molekulárních analýz a výsledek formou přibližuje tradičnímu systému. Obdobou Gastrophori je v ní nově vymezená podčeleď Nerophinae, obdobou Urophori nově vymezená podčeleď Syngnathinae, obě nyní již monofyletické; monofyletický charakter rodů Microphis a Acentronura je obnoven tím, že jsou do nich rozpuštěny dříve samostatné rody Oostethus resp. Amphelikturus: náhled|Gastrophori/Nerophinae: Jehla pruhovaná (Doryrhamphus dactyliophorus) – nahoře sameček s dobře patrným inkubačním vakem pod břichem, dole samička|vpravo Podčeleď Nerophinae Rod Choeroichthys – jehla Rod Doryichthys – (jehla) Rod Doryrhamphus – jehla Rod Dunckerocampus – (jehla) Rod Entelurus – (jehla) Rod Heraldia – (jehla) Rod Leptoichthys – (jehla) Rod Maroubra – (jehla) Rod Microphis (včetně druhů dříve náležejících do rodu Oostethus ) – (jehla) Rod Nerophis – jehla náhled|Urophori/Syngnathinae: Řasovník protáhlý (Phyllopteryx taeniolatus)|vpravo Podčeleď Syngnathinae Rod Acentronura syn. Amphelikturus – jehla (Amphelikturus je někdy uváděný jako samostatný monotypický rod pro druh Amphelikturus dendriticus ) Rod Anarchopterus – jehla Rod Apterygocampus – jehla Rod Bhanotia – jehla Rod Bryx – (jehla) Rod Bulbonaricus – (jehla) Rod Campichthys – (jehla) Rod Corythoichthys – jehla Rod Cosmocampus – (jehla) Rod Enneacampus – (jehla) Rod Festucalex – (jehla) Rod Filicampus – (jehla) Rod Halicampus – jehla Rod Haliichthys – (jehla) Rod Hippichthys – (jehla) Rod Hippocampus – koníček Rod Histiogamphelus – (jehla) Rod Hypselognathus – (jehla) Rod Ichthyocampus – (jehla) Rod Idiotropiscis – (jehla) Rod Kaupus – (jehla) Rod Kimblaeus – (jehla) Rod Kyonemichthys – (jehla) Rod Leptonotus – jehla Rod Lissocampus – (jehla) Rod Micrognathus – (jehla) Rod Minyichthys – (jehla) Rod Mitotichthys – (jehla) Rod Nannocampus – (jehla) Rod Notiocampus – (jehla) Rod Penetopteryx – (jehla) Rod Phoxocampus – (jehla) Rod Phycodurus – řasovník Rod Phyllopteryx – řasovník Rod Pseudophallus – (jehla) Rod Pugnaso – (jehla) Rod Siokunichthys – (jehla) Rod Solegnathus – (jehla) Rod Stigmatopora – (jehla) Rod Stipecampus – (jehla) Rod Syngnathoides – jehla Rod Syngnathus – jehla Rod Trachyrhamphus – (jehla) Rod Urocampus – (jehla) Rod Vanacampus – (jehla).
Fylogenetický strom