Ernst Julius Cohen (7. března 1869 Amsterdam – 5. nebo 6. března 1944 Auschwitz, Generální gouvernementGeheugen van Utrecht (Online, navštíveno 16. července 2016): Utrechts Archief uvádí nesprávnou informaci. Také kniha Na driekwart eeuw. Dr. Ernst Cohen (2013), s. 414 uvádí: "In zijn aan hem gewijde herdenkingsartikel in het Chemisch Weekblad van 22 december 1945 liet Hugo Rudolph Kruyt er geen twijfel over bestaan dat professor Cohen in maart 1944 in Auschwitz om het leven kwam.(noot 310) Het is daarom eigenlijk heel verwonderlijk dat er in biografische artikelen over Cohen een andere versie met een overlijden op 16 mei 1945 in kamp Bergen Belsen ingang vond.(311) Maar achteraf valt dit goed te verklaren. Op 29 november 1945 berichtte het Militair Gezag namelijk aan zijn familie, dat E.J. Cohen in Bergen-Belsen was gestorven.(312) Men had hem verward met een overigens veel jongere Ernst Julius Cohen, die inderdaad in 1945 in Bergen-Belsen omkwam, bleek later. Gevraagd om toetsing deelde de afdeling Oorlogsnazorg van het Nederlandse Rode Kruis op 4 januari 2010 mee, dat er een persoonsverwisseling had plaats gehad.(313) De nieuwe informatie luidde als volgt: "Na zijn arrestatie op 28 februari 1944 is Cohen de volgende dag in kamp Westerbork geregistreerd als gevangene in barak 70. Een paar dagen later, op 3 maart 1944, werd hij gedeporteerd naar Auschwitz. De trein kwam in de nacht van 5 op 6 maart 1944 te Auschwitz aan." [Cohen is daar direct na de eerste selectie vergast. Primo Levi: "la notte li inghiottí, puramente e semplicementen".] Zkráceně: Nizozemské vojenské úřady zaměnily osoby stejného jména a uvedly rodině i civilním úřadům nesprávné datum i místo úmrtí Bergen-Belsen, správné datum a místo je: Auschwitz, 5. nebo 6. března 1944.) byl nizozemský chemik, první předseda Královské nizozemské chemické společnosti a rektor Univerzity v Utrechtu.
Život Ernst Julius Cohen pocházel z německé rodiny židovského vyznání, která se usadila v Německu. Byl synem ředitele chemické továrny Jacoba (Jacquesa) Cohena (24. března 1833, Düsseldorf – 24. února 1881, Amsterdam)cit. W. P. Jorissen: COHEN (Jacques). In: Petrus Johannes Blok, Philipp Christiaan Molhuysen (vyd.): Nieuw Nederlandsch Biografisch Woordenboek (NNBW), Deel 4. N. Israel, Amsterdam 1974, reprint A.W. Sijthoff’s Uitgevers-Maatschappij, Leiden 1918, Sp. 443 (online: Instituut voor Nederlandse Geschiedenis), ) a jeho ženy Nanny Rosenthal (10. května 1835, Hannover – 3. února 1915, Amsterdam). Základní školu navštěvoval v rodném městě, od roku 1886 pokračoval na místním gymnáziu a od roku 1888 studoval chemii na Amsterdamské univerzitě. Zde byl vynikajícím žákem J. H. van 't Hoffa. Během studií pobýval u Henriho Moissana v Paříži a také tři měsíce působil na „Zemědělském výzkumném ústavu“ v Bredě. Promoval 8. listopadu 1893. Obhajobou práce Het bepalen van overgangspunten langs electrischen weg en de electromotorische kracht bij scheikundige omzetting („Stanovení přechodových bodů podél elektrických drah a elektromotorické síly v chemickém výzkumu“) získal titul doktora přírodních věd.
Poté se stal asistentem J. H. van't Hoffa, po jeho odchodu do Berlína asistoval v Amsterdamu H. W. B. Roozenboomovi a v roce 1896 se zde stal docentem fyzikální chemie. V roce 1899 studoval u Svante Arrhenia ve Stockholmu. 24. října 1901 byl jmenován mimořádným profesorem fyzikální chemie na Amsterdamské univerzitě, svou práci zde 9. prosince téhož roku zahájil přednáškou „O extrémech v oblasti obecné a fyzikální chemie“ (). 23. června 1902 se stal profesorem chemie na Univerzitě v Utrechtu. V Utrechtu se podílel organizačně i na chodu školy a v akademických rocích 1915–1918 zde byl rektorem. V roce 1939 zde získal čestný doktorát. Po německém obsazení Nizozemska byl Ernst Cohen internován v několika koncentračních táborech, mezi jinými i v tranzitním táboře Westerbork. Zahynul v plynové komoře koncentračního tábora Auschwitz II – Birkenau.
Dílo náhled|Pamětní deska E. J. Cohena (1902-1939)dílo neznámého umělce, autor fotografie z roku 1939 neznámý, osud desky taktéž neznámý Cohen se věnoval především alotropii kovů, zejména cínu (příčině cínového moru). Kromě toho se zabýval i polymorfií prvků a sloučenin, fotochemií, elektrochemií (chemie galvanických článků a piezoelektřina), korozí ale i historií vědy (kromě jiných ho zajímal Herman Boerhaave). V roce 1907 napsal knihu o historii oxidu dusného a biografii nositele Nobelovy ceny J. H. van't Hoffa. Celkem publikoval více než 400 vědeckých článků a několik knih. Margit Szöllösi-Janze ve své knize Science in the Third Reich (Věda ve Třetí říši) uvádí, že: „Cohen se s velkým úsilím podílel na obnovení vztahů západoevropských vědců se svými německými kolegy po první světové válce“.
Ocenění Ernst Cohen byl od roku 1903 prvním předsedou Nizozemské chemické společnosti. V roce 1913 se stal členem Královské nizozemské akademie věd (v roce 1942 byl donucen rezignovat). 6. prosince 1924 byl zvolen korespondujícím členem Akademie věd SSSR. V roce 1919 se stal prvním prezidentem nově založené Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii (Union Internationale de la Chimie Pure et Appliquée).
1923 čestný člen Chemical Society v Londýně čestný doktorát Univerzity v Cambridgi 1925 korespondující člen Göttingenské akademie věd čestný člen Royal Institution v Londýně čestný doktorát Technické univerzity v Karlsruhe 1926 člen (fellow) Královské společnosti čestný člen Rumunské chemické společnosti v Bukurešti čestný člen Americké a Německé chemické společnosti v Berlíně čestný doktorát University of Pennsylvania.
Získal Zlatou medaili „Batávské společnosti experimentální filozofie“ (Bataafs Genootschap voor Proefondervindelijke Wijsbegeerte) v Rotterdamu a v roce 1923 byl jmenován rytířem Řádu nizozemského lva.
Dílo výběr Het bepalen van overgangspunten langs electrischen weg en de electromotorische kracht bij scheikundige omzetting. 1893 Experimentaluntersuchung über die Dissociation Gelöster Körper in Alkohol-Wassergemischen. 1897 Allotropieën. 1904 Das Lachgas. Eine chemisch-kulturhistorische Studie. 1907 Jacobus Henricus van 't Hoff. Sein Leben und Wirken. 1912 Herman Boerhaave en zijne beteekenis voor de chemie. 1918 Piezochemie kondensierter Systeme. 1919 Pasteur's échec in het "Institut". 1923 Viftig jaren uit de geschiedenis eener theorie (1874-1924) Hare grondleggers. 1924 Het leven van Joseph Achille Le Bel. 1924 Physicochemical Metamorphosis and some Problems in Piezochemistry. 1926 Uit het land van Benjamin Franklin. 1928
Odkazy
Reference
Literatura Ernst Cohen: Na driekwart eeuw. Levensherinneringen. Red. Frits Broeyer & Leen Dorsman. Utrecht, Matrijs, 2013. H. A. M. Snelders: Cohen, Ernest Julius (1869-1944). In: Biografisch Woordenboek van Nederland. Den Haag, 1979, Bd. 1, H. R. Kruyt: Levensbericht E. J Cohen. In: Jaarboek, 1949-1950, Amsterdam, pp. 265-274 (Online PDF, ) N. Japikse, H. Brugmans: Persoonlijkheden in het Koninkrijk der Nederlanden in woord en beeld. van Holkema & Warendorf N. V., Amsterdam, 1938, S. 309 (Online, )
Externí odkazy
Chemistry Tree: Ernst J. Cohen a Family Tree Cohen: Catalogus Professorum Academiae Rheno-Traiectinae E. J. Cohen, katalog Amsterdamské univerzity Cohen , Královská nizozemská akademie věd Genealogický záznam, geni.com
Kategorie:Nizozemští chemici Kategorie:Absolventi Amsterdamské univerzity Kategorie:Vysokoškolští pedagogové Kategorie:Profesoři Kategorie:Rektoři Kategorie:Nositelé Řádu nizozemského lva Kategorie:Členové Ruské akademie věd Kategorie:Členové Královské společnosti Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Kategorie:Nizozemští Židé Kategorie:Narození v roce 1869 Kategorie:Narození 7. března Kategorie:Narození v Amsterdamu Kategorie:Úmrtí v roce 1944 Kategorie:Úmrtí 5. března Kategorie:Úmrtí v koncentračním táboře Osvětim Kategorie:Oběti holokaustu Kategorie:Muži