Hantaró Nagaoka (長岡 半太郎; 19. srpna 1865 – 11. prosince 1950) byl japonský fyzik a průkopník japonské fyziky během období Meidži.
Život Nagaoka se narodil ve městě Ómura (大村) (prefektura Nagasaki) v Japonsku, vystudoval na Tokijské univerzitě. Po zisku titulu titul v oboru fyziky v roce 1887 začal Nagaoka pracoval s hostujícím skotským fyzikem Cargillem Gilstonem Knottem na prvních problémech v oblasti magnetismu, konkrétně magnetostrikce v tekutém niklu. V roce 1893 cestoval Nagaoka do Evropy, kde pokračoval ve vzdělání na univerzitách v Berlíně, Mnichově a ve Vídni, včetně kurzů o Saturnových prstencích a Boltzmannově kinetické teorii plynů, tyto dva vlivy se promítly v jeho pozdější práci. Nagaoka se také v roce 1900 zúčastnil prvního mezinárodního kongresu fyziků v Paříži, kde slyšel přednášku Marie Curie o radioaktivitě, což vzbudilo jeho zájem o atomovou fyziku. Nagaoka se vrátil do Japonska v roce 1901 a přijal post profesora fyziky na Tokijské univerzitě, kde působil až do roku 1925. Po odchodu do penze byl jmenován vedoucím vědcem v RIKENu, a rovněž sloužil jako první prezident univerzity v Osace v letech 1931 až 1934.
Saturnský model atomu Fyzikové se v roce 1900 právě začali zabývat strukturou atomu. Nedávný Thomsonův objev záporně nabitého elektronu naznačil, že neutrální atom musí také obsahovat opačný kladný náboj. V roce 1903 Thomson navrhl, že atom je koule o jednotné kladné elektrifikaci, s elektrony rozptýlenými podobně jako švestky v pudinku, což vedlo k modelu nazývaném Thomsonův pudinkový model.
Nagaoka odmítl Thomsonův model na základě toho, že opačné náboje jsou neproniknutelné. V roce 1904 navrhl alternativní planetární model atomu, ve kterém je kladně nabité centrum obklopeno řadou revolvingových elektronů, podobně jako Saturn a jeho prstence.
Nagaokův model měl dvě předpovědi: velmi masivní atomové centrum (analogii k velmi masivní planetě) elektrony obíhající kolem jádra, vázané elektrostatickými silami (analogii k prstencům obíhajícím kolem Saturnu, vázáných gravitačními silami). Obě předpovědi úspěšně potvrdil Ernest Rutherford, který zmínil Nagaokův model ve své práci z roku 1911, v níž navrhl existenci atomového jádra. Nicméně další podrobnosti modelu byly nesprávné. Zejména elektricky nabité prstence by byly nestabilní vzhledem k odpudivému narušení. Nagaoka sám opustil svůj model v roce 1908.
Rutherford a Niels Bohr prezentovali nadějnější Bohrův model v roce 1913.
Další práce Nagaokův pozdější výzkum se týkal spektroskopie a dalších oborů. V roce 1909 vydal knihu o indukčnosti elektromagnetů. V roce 1929 se stal prvním člověkem, který popsal meteorickou zábleskovou komunikaci.
Ocenění a uznání 60px|bezrámu Řád kultury – Japonsko, 1937 – za jeho celoživotní vědeckou práci byl po něm pojmenován Kráter Nagaoka nacházející se Měsíci
Odkazy
Reference
Literatura C. C. Gillispie, ed. (2000). Stručný Slovník Vědecké Biografie (2nd ed.). Charles Scribner ' s Sons. S. 606-607. ISBN 0-684-80631-2. C. C. Gillispie, ed. (1974). Dictionary of Scientific Biography. IX: a. T. Macrobious – K. F. Naumanna. Charles Scribner ' s Sons. S. 648.
Externí odkazy
H. Nagaoka
Kategorie:Japonští fyzici Kategorie:Teoretičtí fyzici Kategorie:Nositelé Řádu kultury Kategorie:Pedagogové na Tokijské univerzitě Kategorie:Pedagogové na Ósacké univerzitě Kategorie:Absolventi Tokijské univerzity Kategorie:Narození v roce 1865 Kategorie:Narození 15. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1950 Kategorie:Úmrtí 11. prosince Kategorie:Úmrtí v Tokiu Kategorie:Muži