Hezké vesnice hezky hoří

Hezké vesnice hezky hoří () je jugoslávský film režiséra Srđana Dragojeviće z roku 1996. V regionu je považován za film kultovní, resp. legendární.

Produkce

Film produkovalo nezávislé filmové studio Cobra film a srbské (republikové) ministerstvo kultury.

Natáčení probíhalo v regionu Sandžaku v roce 1994 tedy ještě, kdy válka v sousední Bosně a Hercegovině probíhala. Premiéra se uskutečnila nicméně až po podepsání Daytonské dohody a ukončení konfliktu.

Motivy filmu

Film se odehrává během války v Bosně a Hercegovině a vypráví příběh malé skupiny srbských, resp. jugoslávských vojáků, kteří jsou obklíčeni nepřítelem (vojáky Bosny a Hercegoviny) v železničním tunelu.

Film vznikl podle scénáře inspirovaného článkem Vanji Buliće, který popisuje skutečné události v Bosně během války v Jugoslávii, kdy skupinka srbských vojáků uvízla v obklíčení v tunelu Brodar poblíž Višegradu. Jednalo se o sedm vojáků 3. čety Drinského batalionu, kteří se snažili zamezit jednotkám Armády Bosny a Hercegoviny v překročení řeky Driny. Tunel byl ve skutečnosti obléhán devět dní, boje přežili na srbské straně tři vojáci. Jeden z nich, Sladen Šimić, byl inspirací scenáristy pro postavu Milana ve filmu.

Film obsahuje řadu flashbacků, které spadají do období let 1971 až 1999. Děj je nelineární, proplétá se v něm řada různých postav, které se občas potkávají.

Dvě hlavní postavy filmu, Bosňák Halil a Srb Milan, kteří jsou před válkou přáteli, se nakonec stanou bojovníky na odlišných stranách barikády.

Děj filmu

Film začíná reportáží o otevření železničního tunelu ve východní Bosně a Hercegovině nedaleko města Goražde. Při slavnostní události je pojmenován po bratrství a jednotě a účastnit se jej měl republikově vysoce postavený politik Džemal Bijedić, který je označován komentátorem jen jako Soudruh Džemo (Drug Džemo). Způsob provedení reportáže odkazuje na jugoslávské partyzánské filmy a jejich tradici.

Po nějaké době se zde objevují dvě hlavní postavy filmu, Milan a Halil, kteří si v tunelu hrají jako děti. Při jejich hrách se objevují různé události země v dané době; jak postupně dospívají, mění se tyto události od úmrtí Josipa Broze Tita až po první výstřely a obléhání Sarajeva.

Film se následně rozdělil na několik dějových linií ve kterých vystupují např. zranění v bělehradské nemocnici. Přítomni jsou i vojáci OSN, jejichž úloha je vykreslována tragicky. Později se potkají i Halil a Milan, oba na jiné straně barikády; Halil se podílí na blokádě okolo tunelu, zatímco Milan je uvnitř tunelu spolu s americkou novinářkou. Mezi jugoslávské vojáky v tunelu se zapojil také Velja (Nikola Kojo), kriminálník, který se vrátil do rozpadající se Jugoslávie ze západního Německa.

Obléhaným vojákům se podaří prorazit obležení. V závěrečné scéně je tunel obnoven v roce 1999 jako Tunel míru.

Hodnocení

Film byl promítán nejen v regionu, ale i v severní Americe. Uvedení provázel značný zájem médií, především debut na festivalech v Montreálu a v Torontu. Jeho uvedení se věnovala řada deníků v USA, která jej ocenila velmi pozitivně. Film byl navíc prvním, který Svazová republika Jugoslávie uvedla po skončení embarga kvůli válce. Časopis Variety například ocenil ztvárnění politických témat a černější humor, než měl např. oblíbený seriál MASH. Ohodnotil film jako odvážně protiválečný.

Ken Fox z TV Guide ocenil Dargojeviće především ve snaze vykreslit hlavní postavy jako schopné sebekritiky. Film považoval za krvavý, nekompromisní a napínavý protiválečný snímek.

Film byl promítán nejen v Svazové republice Jugoslávii, ale ve všech bývalých republikách, např. ve Slovinsku.

Bosenský režisér Danis Tanović, který také bojoval ve válce na straně Armády Bosny a Hercegoviny film ocenil jako velmi dobře ztvárněný, ale z národnostního hlediska problematický vzhledem k hanebnému ztvárnění konfliktu. Vyjádřil se tak při premiéře svého snímku Ničija zemlja, který spatřil světlo světa na počátku století. Film byl vnímán i po své premiéře jako prosrbský (také vzhledem k tomu, že zemí původu byla Svazová republika Jugoslávie).

Ocenění

Film vyhrál Cenu evropské poroty na festivalu v Angers v roce 1997, dále na stejném místě i cenu Telcipro Award. Byl rovněž i příjemcem ceny Distinguished Award of Merit na festivalu v Lauderdale v roce 1996, bronzového hřebce na Mezinárodním festivalu ve Stockholmu v roce 1996, Mezinárodní cenu poroty na mezinárodním festivalu v São Paulu v Brazílii a cenu diváků na filmovém festivalu v Soluni v témže roce. Nominoval byl i na Zlatou Alexandrovu cenu.

Film byl kandidátem SRJ za nejlepší zahraniční film na ocenění Oscar v roce 1996 a v současné době se považuje za klasické dílo srbské kinematografie.

V zemi je od roku 2016 evidován spolu s dalšími 99 filmy za Kulturní památku velkého významu.

Obsazení

Herec úloha Dragan Bjelogrlić Milan Tanović Nikola Kojo Velja Bata Živojinović Gvozden Zoran Cvijanović Brzi Dragan Maksimović profesor Petar Milorad Mandić Manda Viljuška Dragan Petrović Laza Nikola Pejaković Halil Pašić Liza Monkjur Liza Marko Kovijanić Marko Petar Božović Slobodan Renata Ulmanski Milanova matka Vera Dedović učitelka Dragan Zarić Nazim Branko Vidaković dealer Dubravko Jovanović vojenský policista, Branka Katić zdravotní sestra Milena Pavlović zdravotní sestra Mira Banjac Veljova matka Nebojša Ilić Veljův bratr Boris Milivojević Bosňácký zajatec Feđa Stojanović Džemal Bijedić Melita Bihali Halilova matka Bojan Žirović voják Milica Ostojić teta Đana Zoran Radomirović narkoman Nebojša Drakula zlý zdravotník Darko Tomović kameraman Olivera Viktorović Nazimova žena Suzana Zlatanović matka dcery Nataša Lučanin zdravotní sestra Sandra Bugarski zdravotní sestra Zdenko Kolar penzista Vanja Bulić penzista Milko Josifov Turek Goran Petranović voják/zraněný

Do filmu byli osloveni také Srđan Todorović a Slobodan Ninković, nicméně oba z různých důvodů hrát odmítli.

Hudba

Ve filmu zaznělo několik písní z období socialistické Jugoslávie.

Računajte na nas od Đorđe Balaševiće Bacila je sve niz rijeku od skupiny Indexi Igra rock'n'roll cela Jugoslavija od skupiny Električni orgazam. pochodová píseň Uz Maršala Tita od spisovatele Vladimira Nazora.

Další hudbu složil pro film jugoslávský klávesista Laza Ristovski.

Lokality

Tunel, který byl použit pro místo bojů ve filmu se nachází v Srbsku, poblíž města Prijepolje.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Jugoslávské filmy Kategorie:Filmy z roku 1996