Peko Dapčević (v srbské cyrilici Пеко Дапчевић; 25. června 1913, Ljubotinj u Cetinje, Černá Hora – 10. února 1999, Bělehrad, SRJ) byl jugoslávský partyzán původem z Černé Hory. Byl jedním z generálů povstalecké armády. Byl prohlášen národním hrdinou Jugoslávie ().

Biografie

Dapčević byl z rodiny čtyř dětí. Jeho otec byl pravoslavný kněz. Jako student gymnázia v Cetinji se účastnil několika stávek, za což byl zatčen ještě jako student osmé třídy. Později studoval na Právnické fakultě Bělehradské univerzity.

V roce 1933 vstoupil do komunistické strany Jugoslávie. Od roku 1936 působil opět v Černé Hoře, kde se snažil získávat nové členy pro ilegálně působící komunistickou stranu.

Dapčević bojoval jako dobrovolník v interbrigádách ve španělské občanské válce. Do Španělska odešel v roce 1937. Bojoval se v brigádě Georgi Dimitrova a v bojích u Madridu byl raněn do hlavy. Poté byl hospitalizován, když se vyléčil tak se stal nejprve politickým delegátem a potom politickým komisařem své jednotky. V roce 1938 byl opět raněn při bojích nedaleko řeky Ebro, tentokrát do ruky. V té době již získal hodnost poručíka španělské republikánské armády. Po porážce Republikánské armády překročil hranice do Francie, kde byl zatčen a internován v táboře v Argelès-sur-Mer. V roce 1941 po dobytí Francie Německem byl nasazen na území bývalého Rakouska, odkud zběhl do Jugoslávie. Tam byl jako komunista rovněž zatčen (v Somboru; jugoslávská komunistická strana byla i v předvečer druhé světové války v ilegalitě), nicméně velmi brzy utekl do Černé Hory.

Po vypuknutí konfliktu na Balkáně se přidal k povstalecké armádě. Podílel se na vypuknutí povstání proti okupantům na území Černé Hory. Dne 11. června 1942 byla zfomvoána 4. proletářská úderná černohorská brigáda a Peko Dapčević byl jmenován jejím velitelem. Brigáda uskutečnila úder na Bosenskou krajinu a obsadila obec Hadžići stojící na železniční trati ze Sarajeva, dále město Gorjni Vakuf a vedla boje v okolí Bugojna. Následně v srpnu téhož roku uskutečnila úder na město Kupres, kde zaznamenala značné ztráty. Útočila na Jajce a okolí Travniku, poté se účastnila bojů za osvobození města Mrkonjić Grad.

Účastnil se bitev na Sutjesce i na bitvy na Neretvě. Postupně se vypracoval až do čela partyzánského vojska. V říjnu 1944 se spolu s Vladimírem Ždanovem podílel na osvobození Bělehradu. Za tuto událost převzal klíčové ocenění. Následně velel jugoslávské partyzánské armádě při bojích na Sremské frontě. Poté se účastnil velení i na postupu na území Chorvatska a Slovinska, rozbil formaci vedenou Alexandrem Löhrem mezi Mariborem a Celjí.

Nedlouho po skončení války (v říjnu 1945) byl prohlášen za prvního čestného občana jugoslávské metropole. Nedlouho po válce studoval Vysokou vojenskou akademii v Moskvě. Jeho vztahy s Josipem Brozem Titem byly poměrně složité; odmítl se účastnit 1. výročí bitvy na Sutjesce. Měl komplikované vztahy i s Aleksandrem Rankovićem. Byl nicméně zvolen do vedoucího orgánu Jugoslávské národní fronty.5 Byl také místopředsedou jugoslávské skupštiny.

V roce 1953 byl prohlášen šéfem jugoslávského generálního štábu. Ve funkci však nezůstal dlouho; jugoslávští komunisté jej zbavili vojenských funkcí, neboť byl nepřímo zapojen do roztržky mezi Milovanem Đilasem a tehdejším politickým vedením země. Byl jedním ze zakladatelů sportovního (nejen fotbalového) týmu JSD Partizan Beograd.

Peko Dapčević zemřel dne 10. února 1999 ve věku 85 let v Bělehradě a je pohřben na místním Novém hřbitově.

Rodina

Celá rodina Peky Dapčeviće se účastnila partyzánského boje, nicméně po roztržce mezi Titem a Stalinem se ocitla na Stalinově straně a tedy byla předmětem represí. Pekovi bratři Milutin a Vlado, stejně jako sestra Danica podpořily rezoluci Informbyra a následně byli odsouzeni na víceleté tresty odnětí svobody. Vlado se dokonce pokusil uprchlnout z Jugoslávie, ale padlo rozhodnutí jej nepopravit jako Arsa Jovanoviće.Záznam o události v dokumentech CIA

Ženou Peky Dapčeviće byla herečka Milena Vršnjakov-Dapčević, se kterou měli dcerku Milici a syna Vuka.

Odkaz

V roce 2014 bylo při příležitosti 70. výročí osvobození Bělehradu rozhodnuto zastupitelstvem hlavního města o přejmenování části ulice Kumodraška na Bulevar Peke Dapčevića na jeho počest.

O Pekově úloze při osvobození Bělehradu se zpívala píseň s názvem "Pekove su divizije zauzele Terazije" (Pekovy divize obsadily Terazije, hlavní třídu v Bělehradě). Obdobné písně vznikaly i jinde po celé Jugoslávii, např. v Černé Hoře.

Dva roky svého života shrnul v publikaci Od Pireneja do Cetinja'', především začátek druhé světové války a španělskou občanskou válku.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Narození v roce 1913 Kategorie:Jugoslávští partyzáni Kategorie:Úmrtí v roce 1999 Kategorie:Muži Kategorie:Narození 25. června Kategorie:Narození v Černé Hoře Kategorie:Úmrtí 13. února Kategorie:Úmrtí v Bělehradě Kategorie:Nositelé Řádu svobody (Jugoslávie)