Kynšperk nad Ohří

Kynšperk nad Ohří () je město v okrese Sokolov v Karlovarském kraji. Žije zde  obyvatel.

Historie Nejstarší dějiny První písemná zmínka o obci pochází z roku 1232 (Cuningberch), a to ze zakládací listiny města, která je uložena v Národním archivu v Praze. Vydal ji král Václav I. a je nejstarší dochovanou zakládací listinou města v ČR. Král v ní povolil doksanskému klášteru založení města v okolí kopce zvaného Cuningberg (Královská hora). Archeologické nálezy dokazují, že k pokusu o založení města došlo, nikoliv ovšem na území dnešního města, ale na ostrohu nad říčkou Libavou, poblíž dnešního Libavského Údolí.

Vzhledem k nutnosti ochránit západní hranice státu a obchodní stezku vedoucí do tehdy ještě německého Chebu podél řeky Ohře byl na vrchu Cuningberg založen kynšperský hrad. Jeho zakladatelem byl nejspíše panovník, ale doba založení je nejasná a mohlo k němu dojít už před rokem 1232. V podhradí, v místech kde se dnes nachází náměstí Míru, záhy vzniklo město sloužící jako hospodářské zázemí hradu. Více než padesátce okolních vsí připadla povinnost sloužit při obraně pevnosti (tzv. služebná manství). Město Kynšperk vzniklo jako královské město, nicméně na jeho území působil šlechtický rod Plankarů, který v Kynšperku a okolí na přelomu 13. a 14. století vlastnil několik statků. Nejstarší zmínku o nich máme z 22. září 1290, kdy je v listině týkající se sporu mezi křižovníky s červenou hvězdou a cisterciáky z Waldsassenu o patronátní právo nad kynšperským kostelem Panny Marie zmínka o pánu Volfartovi z Kynšperka (také Wolfhardtovi).

Kynšperku je Přemyslem uděleno také hrdelní právo, kterému podléhalo na 40 okolních vesnic. V roce 1364 uděluje císař Karel IV. Kynšperku městské právo a též právo postavit kolem vnitřního města dřevěné hradby. K rozvoji města pomohlo i rozhodnutí Václava IV. z roku 1406, kterým umožnil usazování kolonistů v Kynšperku i okolí.

Přechod vlastnictví do šlechtických rukou náhled|vlevo|Městská brána

V roce 1408 zastavil Václav IV. kynšperský hrad Mikuláši a Janovi Forsterům, ale zajistil se, aby mu zůstal otevřeným hradem. Během husitské revoluce zůstali místní věrni císaři Zikmundovi Lucemburskému, který jim za odměnu potvrdil městská práva.

V roce 1426 je Kynšperk znovu zastaven, tentokrát Endrési staršímu ze Štampachu (také Ondřej ze Steinbachu), pravděpodobně za věrné služby Zikmundovi. Ondřej se dostal do sporu s kynšperskými měšťany v lednu 1437 pro omezování jejich práv. Spor nakonec musel řešit císař Zikmund, který znovu potvrdil městské svobody. Ty později potvrdil i král Jiří (1460), Vladislav (1477) a Ludvík (1522). V této době se na listinách prvně objevuje pečeť s městským znakem, který byl shodný se znakem královým.

Ve druhé polovině 15. století se rod Štampachů dostal do sporu se šlechtickým rodem Šliků, který díky věrné službě Zikmundovi získal rozsáhlá území po celé Evropě a ovládl i téměř celé Loketsko. Po smrti Kašpara ze Štampachu v roce 1479 eskaloval spor v ozbrojený konflikt. Šlikům se podařilo hrad a město dobýt a značně vyplenit a tak se Štampachové rozhodli hrad raději předat svému spojenci, členu v té době mocného rodu Gutštejnů, Jetřichovi z Gutštejna, který se v roce 1493 vydal spolu s Janem Hasištejnským z Lobkovic na výpravu do Svaté země. V roce 1508 je pak Kynšperk potvrzen Jetřichu v léno i králem Vladislavem Jagellonským, který zvýšil zástavu o 500 kop grošů k odstranění škod.

Šlikové a vývoj po Stavovském povstání Před rokem 1523 se rod Gutštejnů dostává do sporu s panovníkem a Volf z Gutštejna je přinucen prodat Kynšperk Štěpánu Šlikovi z Holíče a Pasounu. Za něj dochází k velkému rozvoji města včetně rekonstrukce hradu. V roce 1537 Ferdinand I. Habsburský potvrzuje městská privilegia a uděluje Kynšperku právo obehnat město kamennými hradbami. Po smrti Štěpána Šlika Kynšperk získal Albrecht Šlik, připojil jej k Loketskému kraji a roku 1541 jej přenechává strýci Jeronýmovi.

Během Prvního stavovského povstání se Jeroným Šlik postavil proti císaři a po porážce povstání je jedním z potrestaných. Ztratil nárok na Loketsko, ale Kynšperk mu zůstal jako zástavní statek. O rok později ho vyměňuje s císařem Ferdinandem I. za švamberské panství a Kynšperk se tak stává opět královským městem. Císař ovšem potřeboval peníze a tak se rozhodl město opět zastavit. Nejprve v roce 1553 Jindřichovi z Plavna, poté v roce 1562 městu Lokti. Po skončení zástavy byl Kynšperk prodán jako svobodný statek za 22000 zlatých Janu Poppovi. Během jeho vlastnictví uděluje Kynšperku císař Rudolf II.Právo várečné majestátem vydaným 22. 6. 1595. Během 16. století se také objevují první zmínky o kynšperské škole.

Královské město a vývoj po roce 1620

V roce 1600 bylo město i okolní panství znovu prodáno, tentokrát Kašparovi staršímu Belvicovi z Nostic, jako dědičný a vzpupný (svobodný) statek. Ten na poměrně drahou koupi (38 000 kop grošů) získal prostředky okamžitým rozprodejem, a tak v roce 1603 prodal hrad, sad, sladovnu a další majetek kynšperským měšťanům. Kromě majetku odprodal kynšperským měšťanům také městská práva a Kynšperk se tak stal svobodným městem. Při rozprodeji přišlo město o hrdelní právo nad některými vesnicemi, které přenechal Kašpar statku Habršperskému, další vesnice odprodal a zbytek připojil k Mostovu, který si zatím ponechal.

Měšťané se ovšem rozhodli přijmout město opět jako královské léno. Za roční poplatek 100 zlatých jim ale Rudolf II. zaručil podřízení pouze českému králi. To potvrdil v roce 1612 také Matyáš Habsburský. Kynšperský hrad, nyní nevyužívaný, začal pustnout a na jeho severní straně byl dokonce zřízen židovský hřbitov.

Během Českého stavovského povstání se Kynšperští postavili na stranu stavů, za což byli Ferdinandem II. Štýrským po porážce povstání potrestáni. V roce 1621 byly za půjčku 40 tis. zlatých kynšperské statky zastaveny rodu Metternichů, kteří je v roce 1630 koupili. Během následujících bojů třicetileté války byl Kynšperk několikrát obsazen, nejprve saským a ve čtyřicátých letech švédským vojskem. Během jednoho obléhání byl také značně poškozen hrad, který vyhořel. Následkem bojů značně poklesl počet obyvatel. Soupis obyvatel z roku 1651 ukazuje, že v Kynšperku žilo pouhých 288 obyvatel v 61 domech. Po skončení bojů přišlo období postupného rozvoje pod správou Metternichů, kteří ke Kynšperskému panství postupně připojovali okolní statky a vsi. Hrad, který byl v dezolátním stavu, byl postupně rozebírán na nové stavby, a tak byl pro potřeby vrchnosti na náměstí vystavěn Panský dům.

V roce 1695 tato větev Metternichů Dietrichem Adolfem vymřela a majitelem Kynšperka se stal Filip Adolf. Během jeho vlastnictví, 15. srpna 1706 vypukl v Kynšperku požár, který zničil nejméně 68 domů. Po něm následovala velká rekonstrukce města, která vyvrcholila stavbou nového kostela Nanebevzetí Panny Marie v letech 1721–1727. Mezitím se ovšem velmi Filip Adolf zadlužil, a tak Kynšperk propadl správě věřitelů. Po odškodnění věřitelů proběhlo v roce 1725 ocenění majetku Filipa Adolfa, ve kterém je uvedeno, že z kynšperského hradu již zbývaly jen sklepy a část ohrazeného nádvoří.SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého : Plzeňsko a Loketsko. 1. vyd. Praha : Nakladatelství F. Šimáčka, 1905. Kynšperský hrad, s. 184-185. Dostupné z WWW: < >.

V roce 1726 byl Kynšperk znovu prodán, tentokrát Angličanovi Antonínu Fridrichu Conveyovi z Waterforthu za 220 000 zlatých. Již v roce 1740 město ovšem prodal dál, tentokrát Františkovi Václavovi ze Sinzendorfu.

Válka o rakouské dědictví Během války o rakouské dědictví byl Kynšperk v červnu roku 1742 obsazen francouzským vojskem, spojenci bavorského vévody Karla Albrechta. Ti z Kynšperka vytvořili zásobovací místo. Rakouským vojskům Marie Terezie se podařilo Loketsko osvobodit až na konci roku 1742.

Z ekonomických důvodů byl pak Sinzendorf donucen rozprodat části kynšperského panství (např. majetek v Mokřině, Šabině, Hlavně a v Citicích). Z Tereziánského katastru vyplývá, že výnos zmenšeného panství byl stanoven na 4170 zlatých ročně, na čemž měl největší podíl panský pivovar s ročním výstavem až 600 sudů a ziskem 2389 zlatých.

V roce 1755 Marie Terezie uděluje Kynšperku právo na pořádání obilných trhů a tím zvýšila ziskovost panství.

Po smrti F. V. Sinzendorfa se pokusili měšťané odkoupit městská práva, ale nedokázali sehnat požadovanou sumu. Ve vlastnictví se pak rychle vystřídali Josef Antonín Mulz z Valdova a Jiří Felix Lutz ze Stahlenbergu se kterým měšťané vedli několik sporů pro omezování jejich práv a ukládání neoprávněných dávek.

V roce 1780 mu bylo město obstaveno věřiteli a prodáno skupině bohatých chebských měšťanů a sedláků, kteří jej v roce 1817 znovu prodávají Arnoštu Fleissnerovi z Vostrovic. Ten prodal kynšperským měšťanům za 4400 zlatých hradní zříceninu a panský dům a přesunul své sídlo na Kamenný Dvůr, kde přestavěl místní statek, ležící u císařské silnice mezi Karlovými Vary a Chebem, na výstavný zámek. 23. 5. 1840 prodal panství za 204 000 zlatých zámožnému podnikateli Augustinu Eusebiu Haasovi, majiteli slavné porcelánky Haas & Czjzek a dalších podniků. Ten zámek v Kamenném dvoře dokončil. S ním se kynšperští měšťané dohodli na převodu všech městských poddanských povinností na roční poplatek 130 zlatých.

Rozvoj během hospodářské revoluce náhled|Stará radnice náhled|Nová radnice

Od konce 18. století začínají v Kynšperku vznikat první moderní průmyslové podniky. Byly to především textilní a truhlářské závody. Nejvýznamnějším byl textilní závod Jana Davida Lenka, který se přistěhoval do Kynšperka v roce 1826 a zřídil zde prádelnu a tkalcovnu. Pro nedostatek vody byl nakonec nucen přesunout výrobu k říčce Libavě, kde postupně vybudoval velký závod, který zaměstnával až 2000 lidí.

Nejvýznamnějším truhlářským závodem byla truhlárna Emanuela Gottlieba, který ve třicátých letech zřídil závod na výrobu uměleckého nábytku a především díky tomu, že si jeho práci oblíbil Klement Václav z Metternichu, získal řadu zakázek na evropských dvorech. Před svou smrtí Gottlieb svou výrobnu rozpustil.

S rozvojem řemesel přišla i větší potřeba rozvoje obchodu. František I. udělil Kynšperku právo dobytčích trhů (září 1827), dva výroční trhy (říjen 1829) a týdenní trh (únor 1831), který se konal vždy v sobotu. Na ekonomický rozvoj navázal i rozvoj stavební a potřebě růstu vnitřního města muselo ustoupit i opevnění, které bylo zbořeno. Zachována zůstala pouze jižní brána a část opevnění na západním svahu Zámeckého vrchu, které stojí do dnes. V roce 1847 má Kynšperk 3781 obyvatel ve 466 domech a v okolních statcích a osadách žije dalších 1573 obyvatel.JOHANN, GOTTFRIED, Sommer. Das Königreich Böhmen. 15. band. Prag : Friedrich Ehrlich, 1847. Elbogner Kreis, s. 294-298. Dostupné z WWW: < >.

Po revolučním roce 1848 ke změnám ve správním uspořádání království. Základem byla nově správní politická obec. Ta kynšperská byla vytvořena v roce 1850 a byl ji uznán statut města. První volby proběhly v září 1850 starostou byl zvolen dosavadní purkmistr Jan Bötzl. V novém systému politických okresů byl ovšem v okolí největší Kynšperk pro nevhodnou polohu pominut a okresním městem se stal menší Sokolov.