Moritz Hartmann (15. října 1821 Trhové Dušníky – 13. května 1872 OberdöblingMatriční záznam o úmrtí a pohřbu vídeňské židovské náboženské obce u Vídně) byl rakouský novinář, spisovatel a politik českého původu.
Život náhled|230 px|Parte publikované 14.5.1872 ve vídeňském tisku Die Presse Moritz Hartmann se narodil v židovské rodině. Jeho otec byl majitelem hamru a jeho matka byla dcerou mladoboleslavského rabína Spitze. Po střední škole, kterou absolvoval v Praze, navštěvoval piaristické gymnasium v Mladé Boleslavi. V době studií vystoupil z judaismu a nadále byl bez vyznání. Na přání rodičů pokračoval ve studiu filozofiie a literatury na Karlově Univerzitě v Praze, později pokračoval na univerzitě ve Vídni. Během této doby se spřátelil s Alfredem Meissnerem a se svým pozdějším švagrem Siegfriedem Kapperem, zároveň zveřejnil své první publikace v časopise „Ost und West“. Po ukončení studia cestoval po jižním Německu, Švýcarsku a Itálii. Později se stal vychovatelem ve vídeňských rodinách. V roce 1844 odešel do Berlína a následně pokračoval do Lipska, kde roku 1845 vydal několik vlasteneckých básní pod názvem „Kelch und Schwert“. V obavách z následků trestního stíhání ze strany úřadů přežil události roku 1848 ve Francii a Belgii a po vydání „Neuere Gedichte“ roku 1846 v Lipsku se vrátil domů, kde si vytrpěl krátkou dobu odnětí svobody. V roce 1846 se vrátil zpět do Berlína a v roce 1847 žil krátce v Praze. V roce 1848 byl zvolen členem německého parlamentu ve Frankfurtu nad Mohanem. V témže roce se Hartmann zúčastnil tzv. Březnové revoluce (Märzrevolution) v Bádensku a revoluce ve Vídni, které se zúčastnil společně s Robertem Blumem. Po zhroucení povstání se připojil k tzv. „parlamentnímu zbytku“ (zbytku frankfurtského parlamentu) ve Stuttgartu a nakonec unikl do Londýna a Paříže. V roce 1849 publikoval své dílo s názvem „Reimchronik des Pfaffen Mauritius“, což byla satiricko politická báseň ve stylu Heina. V roce 1850 uskutečnil své cesty do Francie, Anglie, Irska a Nizozemska. V letech 1854–1859 během Krymské války byl Hartmann korespondentem německého deníku „Kölnische Zeitung“. V roce 1860 se usadil v Ženevě, kde působil jako učitel německé literatury a historie. V roce 1865 se stal redaktorem časopisu „Frey“ ve Stuttgartu a v roce 1868 spolupracoval s deníkem „Neue Freie Presse“ ve Vídni.
V roce 1872 zemřel v Oberdöblingu poblíž Vídně a pohřben byl na vídeňském židovském hřbitově.
Jeho prasynovcem byl Karel Hartmann.
Dílo
Poezie Kelch und Schwert, 1845 – česky Kalich a meč: české elegie: 1845, přeložil a vydal vlastním nákladem Dr. Karel Hartmann, (Praha) 1935, úvodní slovo Prof. Dr. Arnošt Kraus (digitalizováno) Neuere Gedichte, 1847 Zeitlosen, 1858
Romány, povídky, novely Der Krieg um den Wald, román, 1850 – česky Selská rebelie, Praha: Ant. Svěcený, 1925, překlad E.Makovcová-Illová (digitalizováno) Schatten, Erzählungen, 1851 Erzählungen eines Unsteten, 1858 Der Gefangene von Chillon, 1862 Nach der Natur, povídky, 1866 Die letzten Tage eines Königs, historický román, 1866 Die Diamanten der Baronin, román, 1868
Satira Reimchronik des Pfaffen Maurizius, 1849
Cestopis Tagebuch aus Languedoc und Provence, 1853
Divadelní hry Gleich und Gleich, komedie o dvou dějstvích
Souborná vydání Moritz Hartmann’s Gesammelte Werke, hrsg. v. L. Bamberger u. W. Vollmer, 10 Bde., 1873–1874
Dopisy Briefe von Moritz Hartmann, ausgewählt und eingeleitet von Rudolf Wolkan. Wien: Nikola Verlag 1922.
Literatura
William Neumann, Moritz Hartmann. Eine Biographie, Kassel: Balde 1854 (Digitalisat) Constantin von Wurzbach: Hartmann, Moriz. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 8. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1862, S. 4–11 (Digitalisat). Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen, II (1873), S. 145–169 Ferdinand Hiller: Hartmann, Moritz. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 10, Duncker & Humblot, Leipzig 1879, S. 697 f. Otto Wittner: Moritz Hartmanns Jugend. Diss., Bern 1902 Moritz Hartmanns Gesammelte Werke, hrsg. von Otto Wittner, Prag 1906–1907 Band 1: Moritz Hartmanns Leben und Werke, erster Teil, Der Vormärz und die Revolution, Prag 1906 (Digitalisat) Band 2: Moritz Hartmanns Leben und Werke, zweiter Teil, Exil und Heimkehr, Prag 1907 (Digitalisat) Ludo Moritz Hartmann (1923): Die bürgerliche Revolution von 1848. in: Arbeiterzeitung vom 11. März 1923 Hartmann Moritz. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 2, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1959, S. 196 f. (Direktlinks auf S. 196, S. 197). Hans Laß: Moritz Hartmann. Entwicklungsstufen des Lebens und Gestaltwandel des Werkes. Diss., Hamburg 1963 Wilmont Haacke: Hartmann, Moritz. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 7, Duncker & Humblot, Berlin 1966, , S. 737 f. (Digitalisat). Heribert Sturm (Hrsg.): Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder. Herausgegeben im Auftrag des Collegium Carolinum (Institut), Band 1, R. Oldenbourg Verlag München Wien 1970, ISBN 3 486 49491 0, S. 544 Gerold Unterhumer: Freiheit, Gleichheit, Brüderlichkeit Demokratie und Volksbildung bei Ludo Moritz Hartman, Diplomarbeit, Wien, Oktober 2005
Odkazy
Reference
Externí odkazy
AustriaN Newspapers Online, Neue Freie Presse, 14. 5. 1872, s. 7, nekrolog Moritze Hartmanna ve vídeňském tisku Spiegel online, Moritz Hartmann Kohoutí kříž, Moritz Hartmann Revolty, Moritz Hartmann
Kategorie:Rakouští novináři Kategorie:Narození v roce 1821 Kategorie:Úmrtí v roce 1872 Kategorie:Muži