Hiroko Nagataová (nepřechýleně Nagata, ; 8. února 1945 Tokio – 5. února 2011 Tokio)"Condemned '70s radical Nagata dies", The Japan Times, 7 February 2011, někdy mylně označována jako Jóko Nagataová, byla japonská levicová radikálka, která byla usvědčena z vraždy a odsouzena k trestu smrti v Japonsku. Hiroko byla odsouzena za vraždu členů Spojené Rudé armády, během velké čistky v prefektuře Gunma, která se odehrála v Japonsku v únoru 1972.

Tato čistka proběhla během druhého týdne v únoru 1972. Během čistky, Hiroko Nagataová řídila zabíjení 14 členů skupiny, kteří byli brutálně umláceni k smrti, nebo ponecháni napospas mrazivým podmínkám. Zabit byl i muž, jenž nebyl členem Spojené rudé armády. Nagataová byla zatčena 16. února 1972 a následně 18. června 1982 odsouzena k trestu smrti. V té době, japonské soudy neurčovaly přesné datum vykonání rozsudku smrti, a proto strávila ve věznici téměř 40 let. Zatímco čekala na popravu, zemřela na rakovinu mozku dne 5. února 2011 v Tokijské vazební věznici.

Životopis Narodila se v Tokiu. Po absolvování střední školy Čofu Gakuen, nastoupila na vysokou farmaceutickou školu Kjóricu (zanikla v roce 2008 a byla sloučena v Keio univerzitu). Tam se přidala k levicově orientovaným politikům a stala se místopředsedkyní. Měla cholerickou povahu, zvlášť když se jednalo o politické záležitosti. Také jí byla diagnostikována Graves-Basedowova nemoc, což je autoimunitní onemocnění štítné žlázy. Byla popisována jako fyzicky nepřitažlivá a to mělo nejspíš za důsledek její neobyčejně tvrdý a striktní přístup ke svým kolegyním.Schreiber, p. 201.

Incident Studentské nepokoje levicových stran v roce 1960 gradovaly a stávaly se násilnějšími. Mezi těmito studenty byli i členové Spojené rudé armády. Započal řetězec událostí, kdy levicové studentské skupiny páchaly trestné činy jako napadení, ublížení na zdraví, a dokonce vraždění příslušníků donucovacích orgánu a široké veřejnosti. Na to policie reagovala, a proto v roce 1971 a 1972, kdy pochytala a uvěznila většinu členů Spojené rudé armády. Policii však několik skupin uniklo a mezi nimi byla i základní skupina radikálů, včetně Hiroko Nagataové. Tato skupina se proto v zimě téhož roku stáhla do hor v prefektuře Gunma.Nakamura, "'We did not leave anything positive,' says ex-radical", Schreiber, p. 198-201. Zde se však o pár týdnů později v únoru 1972 odehrála krvavá čistka ve vlastních řadách vedená právě Hiroko Nagataovou.

Odstartoval ji předseda Cuneo Mori a již zmiňovaná Hiroko Nagataová. Během čistky, Nagataová řídila zabíjení 14 členů skupiny. Osm členů bylo umláceno k smrti. Nečlen Spojené rudé armády, který byl přítomen během čistky, byl také posléze zabit. Další čtyři členy přivázali ke stromům a nechali je napospas krutým, mrazivým podmínkám. Nagataová se zaměřovala hlavně na členy, kteří nesplňovali její očekávání a podle jejího názoru „se moc zajímali o vztahy se ženami a nebyli dostatečně zapáleni pro revoluci“. Někteří byli obviňováni z pokusu o útěk. Jeden byl například zabit, protože požádal o toaletní papír, zatímco ležel ve spacáku, Nagataová tento akt považovala za sexuální harašení.Schilling, "The final days of revolutionary struggle in Japan", Nakamura, "'We did not leave anything positive,' says ex-radical", Kyodo, "Wanted radical Kunio Bando was in Philippines in 2000: sources", Kyodo, "Court dismisses death-row inmates' translation appeals", Schreiber, p. 201.

Dne 16. února byli Mori a Nagataová spolu s dalšími šesti členy Spojené rudé armády zatčeni v nedaleké vesnici. Pěti dalším členům ozbrojených palnými zbraněmi se podařilo uniknout, kteří pěšky zamířili směrem do Karuizawy a následně se usídlit v horské chatě, což vedla k dalšímu incidentu zvaném Asama-Sansó incident.Schilling, "The final days of revolutionary struggle in Japan", Nakamura, "'We did not leave anything positive,' says ex-radical", Kyodo, "Wanted radical Kunio Bando was in Philippines in 2000: sources", Kyodo, "Court dismisses death-row inmates' translation appeals", Schreiber, p. 201–202.

Následky Hiroko Nagataová byla odsouzena k smrti dne 18. června 1982, Okresním soudem v Tokiu. Rozsudek byl pozdržen celkem dvakrát. Poprvé dne 26. září 1986 a podruhé dne 19. února 1993. Nagataová zažádala o opakování soudního řízení. To však bylo 28. listopadu 2006 zamítnuto.Kyodo, "Court dismisses death-row inmates' translation appeals", Schreiber, p. 217.

Během doby strávené ve vězení napsala několik knih, které přilákaly pozornost podpůrné skupiny. Její přívrženci nahlásili, že má nádor na mozku, který nebyl léčen několik let. Roku 1984 podstoupila operaci. Roku 2006 zkolabovala kvůli atrofii mozku, načež byla převezena do vězeňské nemocnice v Hačiodži. Do Tokijské vazební věznice se vrátila v roce 2007, kde však byla nenávratně připoutaná na lůžko.Kyodo News, "Condemned '70s radical Nagata dies", Japan Times, 7 February 2011, p. 2. Dne 11. září 2008 bylo odhaleno, že Nagataová upadla do kritického stavu kvůli nádoru. Zemřela 5. února 2011.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Japonské aktivistky Kategorie:Japonští vězni Kategorie:Japonští vrazi Kategorie:Vražedkyně Kategorie:Japonci odsouzení k trestu smrti Kategorie:Narození v roce 1945 Kategorie:Úmrtí v roce 2011 Kategorie:Zemřelí na nádor mozku Kategorie:Ženy