Pancéřovka 27 (P 27) byla československá protitanková zbraň používaná v 50. až 60. letech, kdy ji vystřídala sovětská RPG-7 (zavedena 1963) a československá RPG-75 (zavedena od roku 1975).
Vývoj Pancéřovky 27 Po 2. světové válce bylo v Československu ukořistěno velké množství německých protipancéřových zbraní, především typu Panzerfaust 60 (v čs. poválečné armádě označována jako Pancéřovka N) a Panzerschreck. Proto logicky začalo Československo s vývojem vlastní pancéřové pěsti, která by dokázala prorazit v té době jakýkoliv pancíř do tloušťky 200 mm.
Vývoj pancéřovky byl zadán v prosinci 1947, označení projektu bylo PPZ. Podmínkou byla hmotnost do 5 kg a účinný dostřel 100 metrů s možností opakované výstřelu. Jako náplň měl sloužit bezdýmý prach.
Vývoj prováděla Konstrukta Brno (Praha) a vedl jej Ladislav Urban. Od roku 1950 byla zbraň řešena jako nadkaliberní zbraň s hladkou hlavní. V květnu 1950 výzbrojní komise souhlasila se zavedením zbraně pod označením Pancéřovka 75, číslo bylo označení dostřelu na pohyblivé cíle. Výroba začala v podniku Zbrojovka Vsetín. Následovalo ještě několik úprav a zbraň se přeznačila na Pancéřovku 27. Cena zbraně byla v roce 1955 1800,- Kčs.
Československá lidová armáda měla ve skladech v roce 1958 celkem 18 400 kusů této zbraně. Cena jedné pancéřovky 27 byla v roce 1953 (po reformě) 1800,- Kčs.
Pancéřovka 27A Zbraň měla ovšem nízkou životnost díky použitým materiálům (tenká stěna hlavně a bakelit), kterou snižovalo i použití silnějších prachu – výmetná náplň byla původně německé výroby – vz.34 N označována. Po vypotřebování zásob byla výmetná náplň nahrazená náplní tuzemské výroby, která vyvíjela vyšší tlaky a způsobovala v kombinaci s používanými materiály destrukce části zbraně. V roce 1958 byl dokonce dán časově omezený zákaz používání. Zbraně byly ve skladech přebrány a asi 7000 kusů v nejlepším stavu prošlo zesílením a modernizací, modernizovaná zbraň byla označena jako Pancéřovka 27A. K nehodám docházelo i po modernizaci zbraně. Modernizované zbraně měly být uloženy do mobilizačních rezerv a nemodernizované měly být odprodány nebo sešrotovány.
Pancéřovka PII a PIII Pod vlivem nehod s pancéřovku 27 bylo v roce 1951 rozhodnuto pokračovat ve vývoji zbraně. Konečný výsledek se dostavil v roce 1953, pancéřovka byla označena jako P II, avšak i přes její nižší hmotnost a menší délku nebyla přijata do výzbroje a tak vývoj pokračoval pod označením P III. Zde měla mít střela v dříku raketový motor, a pro ochranu střelce přibyl na pancéřovce štít z plexiskla který se neosvědčil. Nakonec byl celý program zrušen ve prospěch sovětského granátometu RPG-7, který byl zpočátku od roku 1965 dovážen z Bulharska. Vzhledem k vysoké ceně granátometů RPG-7 začal od roku 1966 vývoj jednorázově použitelné RPG-75.
Charakteristika Pancéřovka – hlavní části úplná hlaveň, dlouhá 1030 mm, hladký vývrt ráže 45 mm mířidla – označeny vzdálenosti 50, 75, 100, 125 a 150 m (označeno bílými číslicemi) spušťadlo – fungující na principu elektromagnetického indukčního generátoru, který vytvoří elektrický impuls a následně iniciuje elektrický palník v nábojce. dvojnožka úplný dotek jednotný popruhový řemen
Pancéřovka fungovala na principu bezzákluzového děla, kde byl zpětný ráz kompenzován ocelovým prachem unikajícím spolu s plynem směrem vzad a samotná střela směrem vpřed. Plyny ohrožený prostor za zbraní byl do vzdálenosti 40 metrů. Kromě ničení pancéřových vozidel, byla určena i k likvidaci různých palebných srubů a živé síly. Části ostrého náboje / střely P27 Hlava, kde se nacházela výbušná směs a kumulativní vložka Dřík, kde byl zapalovač Z2 a počáteční náplň Nábojka, zde se nacházela výmetná směs rozdělená na dvě části a mezi oběma částmi byla zápalná vložka v níž se nacházela rozbuška spojená s měděným páskem. Na konci se nacházela nábojnice s ocelovým prachem.
Účinný dostřel na pevné cíle byl do 100 metrů, na pohyblivé do 75 metrů a na živé do 150 metrů. Probíjel pancíř do 200 milimetrů.
Druhy nábojů / střel P27 a jejich označování
náboj P 27 – ostrý náboj. Označen červeným proužkem.
náhradní náboj P 27 – je stejného provedení jako náboj ostrý, místo trhaviny, počinové náplně a zapalovače je v těle střely výplň z kamenouhelné smůly se živcem. Náplň je utěsněna papírovou a ocelovou podložkou. Je určen pro balistické zkoušky. Označen červeným proužkem a na dvou místech označen křížem cvičný náboj P 27 – je určen k výcviku. Má zesílené stěny, aby jej bylo možno použít opakovaně. Neobsahuje trhavinu. Střela bez označení (barva khaki). Váha střely 3,35 kg, délka 412 mm, průměr max. 98 mm školní náboj P 27 – vyráběl se z poškozených nebo z výroby pro boj nevhodných nábojů.
Náboje byly baleny v dřevěných bednách po 4 kusech. Na víku bedny byl označen směr jízdy vozidel, které měly munici převážet. Jednotlivé náboje bylo možné nosit ve speciálních nosítkách.
Nabíjení a střelba Pro nabití zbraně je nutné zbraň zajistit. Následně se vloží náboj / střela. Vložením střely do hlavně se zapojí střela do elektrického okruhu (vložením do zbraně se dotek spojí se střelou). Pro střelbu následně se přepne pojistka do polohy "0" – odjištěno. Následně je možné střílet. Po výstřelu je tlakem plynů dotek vrácen zpět do výchozí polohy, takže je možné následně zbraň opětovně nabít.
Parametry Délka zbraně: 1030 mm (nenabitá) Hmotnost zbraně: 6,4 kg Hmotnost náboje: 3,75 kg Hmotnost střely: 3,3 kg Délka náboje: 412 mm Maximální průměr střely: 98 mm Obsluha: 2 muži (střelec, nosič nábojů) Rychlost střelby: 4 rány za minutu
Uživatelé/Export
Nalezeny a zlikvidovány v roce 2010 v Somálsku Švédskou pyrotechnickou jednotkou. V letech 1951–1953 se do Polska vyvezlo 2600 kusů. Albánie objednala v roce 1954 1000 kusů. V první pololetí roku 1957 byly Pancéřovky exportovány do Jemenu (1000 ks). Alžírská Fronta národního osvobození v letech 1957–1959 obdržela celkem 48 kusů, dalších 100 kusů v roce 1961. Další bývalá francouzská kolonie Guinea obdržela v letech 1958–1960 150 kusů. V letech 1967–1970 byly Pancéřovky 27 exportovány jak do Nigérie, tak do Biafry. Přesný počet není jasný, např. v roce 1967 do Nigérie bylo vyvezeno 75 kusů. V roce 1967 byl též schválen prodej zbraní do Egypta a Sýrie a ve stejném roce bylo dodáno do Mosambiku 10 kusů. V letech 1964–1968 se dostalo 55 kusů do Portugalské Guiney (dnes Guinea-Bissau).
Odkazy Reference
Literatura Dubánek, M., 2011, Od bodáku po tryskáče. Mladá fronta, Praha, Dubánek, M., Lakosil.J., Minařík, J., 2008, Utajená obrana železné opony. Mladá Fronta, Praha,
Externí odkazy
Pancéřovka 27 na forum.valka.cz
Kategorie:Ruční protitankové zbraně Kategorie:Granátomety Kategorie:Československá bojová technika