Montas Hradec Králové byla montážní firma, jež vznikla v roce 1953 a sídlila v areálu bývalé firmy Alfred Ippen, mostárna a strojírna.
Historie
Vyčlenění ze Závodů Vítězného února Závod vznikl v červenci 1953 vyčleněním montážního oddělení královéhradeckých Závodů Vítězného února a ustavením samostatného národního podniku s tehdejším názvem Chemontáž,Pochodeň, Hradec Králové 7. května 1987, str. 3 jehož ředitelem byl jmenován František Kraus.
Toto opatření vážně zasáhlo do zvyklostí původního podniku. Po určitou dobu se hledaly cesty k odpovídajícímu udržení styku výroby s montáží, aby se uchovala odpovědnost obou těchto fází za kvalitu výroby. V mnohém to znesnadňovalo a komplikovalo práci, i když zřízení samostatných montážních podniků mělo přinést jisté výhody. Situační zpráva pro tehdejšího ministra Karla Poláčka z roku 1954 komentuje tuto změnu jako nepříznivou pro perspektivní rozmísťování výrobních dělníků a dělníků montážních, jakož i na zajišťování kvality dodávaných aparátů na místo montáže, na kompletnost dodávaného zařízení, na vícepráce na montáži investora. Narušena byla i jednoznačnost odpovědnosti za funkci dodávaného zařízení. náhled|vlevo|Vzhled haly bývalého Montasu v roce 2011 Podnik orientovaný na externě montážní činnost měl v počátcích 420 zaměstnanců, jediný jeřáb a jinak poměrně jednoduchou mechanizaci. V roce 1956 měl závod již k dispozici 11 deriků (stožárových jeřábů) a zvyšoval se počet náročných zakázek a úměrně k tomu i počet zaměstnanců. Podnik získal několik pobočných útvarů vyčleněných z Východoslovenských strojíren, n. p. Košice, ČKD Choceň, n. p. a ze Stavobetu, n. p. Pardubice-Rybitví. Tehdy bylo velkým úkolem uvést do provozu velkou středotlakou aparaturu na výrobu kyslíku v Brně-Černovicích.Pochodeň, Hradec Králové 10. července 1956, str. 2 Celkem to pod vedením sovětských inženýrů trvalo 14 měsíců.Rudé právo, Praha 12. července 1956, str. 2 Nebyla to však jediná práce. Lidé z Chemontáže pracovali také na stavbě teplárny v Tiszapalkonya v Maďarsku, pomáhali zařizovat velkou elektrárnu v polském Jaworzně, v čínské Šanghaji a Chapei. Následujícího roku se podařilo kolektivu národního podniku Chemontáž v Hradci Králové získat putovní Rudý prapor ministerstva a ústředního výboru odborového svazu.Pochodeň, Hradec Králové 19. listopadu 1957, str. 6 Vliv na to měl i růst zlepšovatelského úsilí, neboť v 1. čtvrtletí tohoto roku bylo podáno 45 zlepšovacích námětů, zatímco ve stejné době předcházejícího roku jen 10 zlepšovacích návrhů.Pochodeň, Hradec Králové 2. srpna 1957, str. 1 Odměněn byl též závodní časopis „Montážní zpravodaj“. Zmínka o podniku se objevila i v celostátním tisku:
„V investiční výstavbě představuje značnou část strojírenské vybavení závodů a jeho montáž. Mezi montéry a techniky, kteří přemýšlejí, jak urychlit montážní práce, patří také pracovníci n. p. Chemontáž z Hradce Král. Za pomoci nových zvedacích zařízení změnili celý postup při montáži těžkých kusů. Zatím co dříve montovali různá zařízení v nebezpečných výškách z dílů, dnes už běžně používají blokové montáže. Dehydrační kolonu pro pražskou generátorovou stanici, vysokou 25 m a vážící 40 tun, smontovali, v čele s vedoucím montérem soudruhem Musilem, včetně armatur a vnitřních pater na zemi, a potom ji za pomoci dvojstožáru s|přemostěním zvedli na základovou plochu. Postavení celé kolony na místo trvalo necelou hodinu.“Rudé právo, Praha 15. dubna 1957, str. 2
Reorganizace V rámci reorganizace, která proběhla v roce 1958, se Chemontáž stala montážním závodem výrobně-hospodářské jednotky Závodů Vítězného února (ZVÚ), n. p., Hradec Králové. Stalo se tak na základě rozhodnutí ministra těžkého strojírenství č. 6/37 z 19. března 1958 s platností od 1. dubna 1958, č. 27/63 z 26. září 1963 a příkazu ředitele VHJ č. 45/63 z 26. září 1963 s platností od 1. října 1963. Plný název podniku tehdy zněl Závody Vítězného února, n. p. Hradec Králové, závod 02 – Montáže.
Součástí závodu zůstaly detašované provozy v Pardubicích, Chotěboři, Komárově a Chocni.Rudé právo, Praha 27. března 1958, str. 2 Základním výrobním programem byla externí montáž strojů a zařízení vyráběných v základním závodě a v ostatních výrobních závodech VHJ. Montážní provoz 2 – Pardubice se zabýval montážemi mlýnských zařízení, sil, pekárenských zařízení apod. Úkolem montážního závodu 3 – Chotěboř byla montážní činnost v oboru mlékárenských zařízení, některých pivovarských zařízení (myčky a plničky lahví apod.), řezacích strojů a kalolisů. Montážní provoz 4 – Komárov zajišťující hlavně instalaci gumárenských strojů a zařízení byl sloučen s montážním provozem 1 – Hradec Králové, v té době budovatele Závodu Slovenského národního povstání ve Svätém Kříži nad Hronom.Pochodeň, Hradec Králové 28. srpna 1959, str. 3 Montážní provoz 5 – Choceň prováděl montáže chladírenských zařízení, zařízení jatek a kafilerií. Veškerou činnost na jednotlivých stavbách řídily tzv. montážní správy. Vedoucí montážní správy byl na stavbě jediným představitelem závodu a odpovídal za včasné, kvalitní a hospodárné provedení montáže včetně komplexního vyzkoušení. Byl přímo podřízen řediteli závodu v operativních věcech řízení montáže a v běžném pracovním procesu dostával závazné pokyny a dispečerské příkazy od vedoucího montážně-dispečerského útvaru. Nová organizace měla přispět vydatnou měrou k úspoře správního aparátu a úspory měly vzniknout centralizací dosud roztříštěných a samostatných funkcí. náhled|vpravo|Dnešní vzhled areálu bývalého Montasu
Vznik trustu CHEPOS V rámci nového organizačního uspořádání výrobně technické základny těžkého strojírenství, prováděného v souvislosti s uplatněním zásad plánovitého řízení zdokonalení plánovitého řízení národního hospodářství, schváleného předsednictvem vlády 7. dubna 1965, zřídil ministr těžkého strojírenství rozhodnutím č. j. 7/5/65 z 3. června 1965 s účinností k 1. červenci 1965 Závody chemického a potravinářského strojírenství, oborový podnik Chepos Brno. Tímtéž rozhodnutím byly do nového oborového podniku sloučeny národní podniky Královopolská strojírna Brno s provozovnou Moravské Budějovice, Východoslovenské strojárně Košice s provozovnou Sečovce a Závody Vítězného února Hradec Králové dnem sloučení zanikly.
V rámci trustu CHEPOS postupně vystupovaly na tuzemských i zahraničních trzích také podniky: Buzuluk Komárov, Alba Hořovice, Frigera Kolín s provozovnou Beroun, Chodos Chodov, Ferox Děčín, Topos Šluknov, Montáže Hradec Králové, Chotěbořské strojírny Chotěboř s provozovnami Staré a Nové Ransko, Továrny mlýnských strojů Pardubice s provozovnou Holice, Montáže Brno, Slovácké strojírny Uherský Brod, Vihorlat Snina, Výzkumný ústav potravinářské a chladicí techniky Hradec Králové, Výzkumný ústav chemických zařízení Brno a exportní organizace, zejm. Technoexport Praha a Technopol Bratislava. Generální ředitelství sídlilo v Brně ve Vlhké ulici čp. 4. Do čela podniku byl jmenován generální ředitel Miloslav Mudra, do té doby ředitel VHJ ZVÚ Hradec Králové. Ředitelem závodu, nyní označovaného jako Chepos – závod 08 Hradec Králové byl jmenován naopak František Kraus. Nastává však řada problémů, z nichž si zaslouží zmínku desetiměsíční zpoždění nového provozu NPK v lovosické chemičce, které bylo navíc s mnoha závadami.Rudé právo, Praha 28. června 1968, str. 2
V roce 1968 byl montážní závod reorganizován na samostatný závod v rámci trustu Chepos, tentokrát již pod názvem Montas. Jeho náplní byly montáže pro chemický, gumárenský, plastikářský a potravinářský průmysl. Montáže prováděl v Evropě, Asii, např. generátorovny v indickém Ranchi (1963–1966),Pochodeň, Hradec Králové 1. července 1966, str. 3 Africe i v Americe. Trust podniků Chepos, závody chemického a potravinářského strojírenství, v čele s generálním ředitelstvím v Brně, byl zřízen rozhodnutím ministra těžkého průmyslu čj. 3/82/68 z 29. září 1968 s účinností od 1. října téhož roku.
Generální ředitelství Chepos a národní podniky, tvořící trust coby státní hospodářské organizace ve smyslu §§ 14–59 zákona 109/64 Sb., měly vlastní názvy, majetek, ochranné známky, účty u SBČS a oprávnění uzavírat hospodářské smlouvy svým jménem a na svůj účet. Státní hospodářská organizace Chepos, závody chemického a potravinářského strojírenství, generální ředitelství Brno, byla přímo podřízena příslušnému ministerstvu a tvořila spolu s podřízenými národními podniky výrobní hospodářskou jednotku. K té náležely i odštěpné závody Výzkumný ústav chemických zařízení v Brně a Výzkumný ústav potravinářské a chladicí techniky Praha. Generální ředitelství i národní podniky měly jako organizace tvořící trust postavení samostatných právních subjektů s plnou odpovědností za svěřený národní majetek a výsledky hospodaření. Z hlediska řízení tvořil trust organizační celek, neměl však jako celek právní subjektivitu. Kolektivní orgán trustu – správní výbor – projednával a rozhodoval základní otázky činnosti v souladu se stanovami správního výboru, tvořící nedílnou součást statutu VHJ.
Vývoj trustu za 5 let jeho existence charakterizoval růst některých ekonomických ukazatelů, např. výroba se zvýšila v roce 1970 oproti roku 1965 o 49 %, přičemž celkový počet pracovníků vzrostl pouze o 6,4 %. Naopak export se zvýšil o 38,9 %.Rudé právo, Praha 19. července 1971, str. 5
Roku 1973 vystřídal v čele národního podniku Josefa Krpatu, který zemřel 12. února tohoto roku na služební cestě do NDR,Pochodeň, Hradec Králové 14. února 1973, str. 2 Miroslav Kult. V 70. letech pracovalo v Montasu na 2000 zaměstnanců. Technici, svářeči, potrubáři a montéři měli k dispozici speciální přístroje a nástroje, od několika set elektrických svářeček a vrtaček až po automobilové jeřáby o nosnosti 50 tun a množstvím dalších mechanismů, jimiž bylo možné ve vhodných kombinacích zvedat a přemisťovat až stotunová tělesa.
V 60. a 70. letech uskutečnil Montas v Hradci Králové rekonstrukční práce ve Fotochemě i v pivovaru, podílel se na výstavbě zimního i letního stadiónu (1974 montoval konstrukce osvětlení na Všesportovním stadiónu v Malšovicích) a ve stejné době byl podnik znám i výrobou pojízdných lešení. Později se stal i nositelem vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Jeho výrobní program se zaměřil na montáž velkoobjemových a těžkotonážních zařízení v tuzemsku i v zahraničí. Jednalo se zejména o výstavbu potravinářských komplexů (cukrovary, lihovary a pivovary), dále chemických závodů (závody na výrobu a zpracování syntetického lihu, kaučuku, plastických hmot, čpavku, kyseliny dusičné a agrochemikálií), k tomu se přidružila i výstavba podniků zaměřených na zpracování nerostných surovin (závody na zpracování ropy, uhlí, tlakových plynáren, hliníkáren, generátorových stanic). Zaměstnanci královéhradeckého Montasu pracovali často i v zahraničí, podíleli se mimo jiné na výstavbě rafinérie ropy v Iráku, Sýrii, cukrovarů v Ghaně i metalurgického komplexu v Indii. Počátkem 80. let za vydatného přispění montérů a techniků Montasu Hradec Králové rostou v Litvínově nové objekty Chemických závodů Československo-sovětského přátelství.