Alois Bouda (25. ledna 1867, Niva dříve Hartmanice u ProstějovaMatriční záznam o narození a křtu farnost Drahany – 29. prosince 1934, PrahaArchiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Gotharda v Bubenči, sign. BBČ Z24, s. 17) byl malíř a výtvarný pedagog.
Život alt=Pamětní deska na vile Libochvíle|náhled|Pamětní deska připomínající Aloise Boudu na kladenské vile Libochvíle Narodil se v roce 1867 v Hartmanicích (dnešní Niva) v rodině chalupníka Františka Boudy.matrika narozených obce Hartmanice (nyní Niva) uvádí za otce Aloise Boudy domkáře Franze Boudu Po absolvování reálky v Prostějově a Slovanského gymnázia v Olomouci studoval v letech 1890–1894 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Jakuba Schikanedera. Od roku 1901 byl profesorem kreslení na c.k. reálce v Kladně, na Ústavu pro vzdělávání učitelek (1906)Irena Veverková, Didaktické pomůcky profesora Stanislava Kulhánka a poté v letech 1907–1930 na Státní průmyslové škole v Praze. V letech 1930–1934 byl inspektorem živnostenských škol pokračovacích. Vedle běžných povinností pořádal nedělní a letní kurzy pro učitele. Účastnil se mezinárodních sjezdů kreslířů v Paříži (1900), Bernu (1904), Londýně (1908), Drážďanech (1912). Vystavoval s Krasoumnou jednotou (1896) a roku 1910 vystavoval jako čestný člen s Cechem učitelů kreslení (The Art Teachers Guild) v Londýně.
Jeho žáky na průmyslové škole byli např. architekti Karel Mauermann a Alois Mezera.Dačevová R, a kol., 2012, s. 50–51
S manželkou Annou, rozenou Suchardovou, měl syny Cyrila a Jaroslava, který zemřel ve věku 21 let.Dačevová R, a kol., 2012, s. 90 Byl dlouholetým přítelem malíře Mikoláše Alše, se kterým se seznámil jako student v roce 1888 v Olomouci. Mikoláš Aleš byl svědkem na jeho svatbě i kmotrem obou jeho synů. Alois Bouda je pohřben v rodinné hrobce na hřbitově v Bubenči, pro kterou vytvořil pískovcový náhrobní reliéf František Bílek.
Dílo Maloval a kreslil květiny, stromy, krajiny. V oboru užitého umění navrhoval obálky knih, vazby, firemní a reklamní poutače. Redigoval časopis Domácí nauky a výtvarně upravoval časopisy Dílo, Náš směr, Krásy našeho domova. Napsal několik výtvarných učebnic: O školní praxi umění v reformě kreslení, Rostlina v dekorativním umění, Dekorativní kreslení. Spolu se svým švagrem Vojtěchem Suchardou se podílel na návrhu secesní výzdoby vnější fasády kladenské reálky.Kulturní památka: Gymnasium Kladno Pozůstalost Aloise Boudy spravuje Památník národního písemnictví.
Odkazy
Reference
Literatura Rumjana Dačevová a kol., Karáskova galerie, Památník národního písemnictví Praha 2012,
Články v tisku Irena Veverková, Profesor Alois Bouda a jeho pedagogická činnost. Kladenský deník, 20. 11. 2003, roč. 8, č. 271, s. 19. Zdislav Tietze, Alois Bouda. Kladenské noviny, 1992, roč. 42, č. 3, s. 3. Pergl J., Vzpomínky na Aloise Boudu. Listy z Unhošťska, 1990, č. 3, s. 6.
Externí odkazy
Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Alois Bouda 1867 Kladno: Alois Bouda Prostějov: článek k 150. výročí narození Aloise Boudy
Kategorie:Čeští malíři 19. století Kategorie:Čeští výtvarní pedagogové Kategorie:Pedagogové z Kladna Kategorie:Čeští malíři 20. století Kategorie:Narození v roce 1867 Kategorie:Karáskova galerie Kategorie:Narození 25. ledna Kategorie:Narození v Nivě (okres Prostějov) Kategorie:Úmrtí v roce 1934 Kategorie:Úmrtí 29. prosince Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Bubenečském hřbitově Kategorie:Muži