Řád Křižovníků s červeným křížem neboli Řeholní kanovníci Božího hrobu (latinsky Ordo Canonicorum Regularium Custodum Sacrosant Sepulchri Domini Hierosolymitani, nebo také Fratres Cruciferorum Ordinis Canonicorum Regul. Custodum SS. Sepulchri Hierosolymitani cum duplici rubea Cruce, také varianty kanovníci Božího hrobu, strážci Božího hrobu, křižovníci Božího hrobu, Jeruzalémští křižovníci, božehrobci, v českých zemích také Zderazští křižovníci) byl kanovnický řád řeholních kanovníků s řeholí sv. Augustina, založený v chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě, uznaný papežem Paschalem II. v roce 1113. Mužská větev řádu zanikla nejpozději roku 1819, ženská větev Řeholních kanovnic Božího hrobu Jeruzalémského existuje dodnes a má 29 klášterů po celém světě.

Osudy řádu Křižovníků s červeným křížem se proplétají s dějinami rytířského Rytířského řádu Božího hrobu existujícího dodnes, kterého uznává papežský Svatý stolec jako rytířský řád (přičemž uznává jen dvě takové instituce, tím druhým je Maltézský řád).

Historie Kanovnický řád Božího hrobu Původním titulem „Strážci Božího hrobu“ (Custodes S. Sepulcri dominici) nebo „Bratři křižovníci Jeruzalémského hrobu Páně“ (Fratres Cruciferi dominici sepulchri Hierosolymitani) byli založeni jako řád k ochraně Božího hrobu, v jejich čele stál jako vrchní představený patriarcha jeruzalémský.FOLTÝN, Dušan - SOMMER, Petr - VLČEK Pavel: Encyklopedie českých klášterů. Praha : Libri 1997, s. 137. Nelze ovšem prokázat spojení těchto kanovníků Baziliky Božího hrobu (kteří byli založeni Godefroyem z Bouillonu), který roku 1113 přijal augustiniánskou řeholi, s rytíři Božího hrobu.

náhled|upright=0.5|vlevo|Chrám Božího hrobu v roce 1864 Po dobytí Jeruzaléma roku 1191 přesunul kanovnický řád své hlavní sídlo do Akkonu, k nejstarším mezi evropskými kláštery patřil pražský křižovnický klášter u kostela sv. Petra Na Zderaze,FOLTÝN, Dušan - SOMMER, Petr - VLČEK Pavel: Encyklopedie českých klášterů. Praha : Libri 1997, s.558. soukromá fundace z doby kolem roku 1188, v jejímž čele stál převor.

Po pádu Akkonu roku 1291 se hlavním sídlem stal dům sv. Lukáše v Perugii v Umbrii, jehož převor užíval titul velmistra. Další jeho členové se rozptýlili po Evropě. O nezávislé postavení usiloval například převor významného řádového domu v polském Miechówě. Podle svého znaku – dvojramenného kříže jeruzalémského patriarchy – jsou nazýváni také jako Křižovníci s červeným křížem.

Roku 1489 papež Inocenc VIII. rozhodl bulou Cum solerti meditatione o zrušení křižovnického řádu a krátkodobě jej majetkově i personálně přičlenil k johanitům, aby tak rozšířil křesťanské vojsko v boji proti Osmanským Turkům. Tento záměr nevyšel. Následující papež Alexandr VI. již roku 1496 Řád Božího hrobu obnovil s tím, že velmistrovství řádu je vyhrazeno papeži.

Křižovníci s červeným křížem v českých zemích náhled|upright=0.5|vlevo|Klášterní kostel sv. Petra a Pavla na Zderaze se znakem opata Křižovníků Božího hrobu, rytina podle E. Sadelera, kolem 1600 Řád měl v českých zemích jedinou kanonii v Praze na Zderaze, s kostelem sv. Petra a Pavla a špitály na Zderaze, u sv. Lazara na Novém městě pražském, který na místě osady Zderaz, poprvé zmíněné roku 1090, založili velmoži náhled|upright=0.4|Kříž na pláštích Kojata a Hrabiše II. Hrabišic (či jeho syn Hrabiše III.) se po návratu ze Svaté země rozhodli roku 1188. Další kanonie existovaly v Trutnově s kostelem sv. Petra a v krátce Nymburku. Kanonii náležely také tyto inkorporované farnosti: v Čechách: Potvorov, Všeruby, Sloveč, Trutnov, Olešná, Bernartice, Albeřice (dnes ve Slezsku), Rokytnice, Brusnice, Velký Bor, Slapy, Světec, Kostelec, Stráž, Zruč nad Sázavou, Solnice, Most; na Moravě: Velké Meziříčí, Ruda, Švábenice, Moravany, Vydří. Zderazská kanonie byla založena roku 1190 a existovala až do roku 1785, kdy ji zrušil Josef II.

Ženská větev řádu, Řeholní kanovnice Božího hrobu Jeruzalémského, měla v předhusitské době klášter ve Světci s kostelem sv. Jakuba. Užívali vlastní bohoslužebný ritus řádu Božího hrobu.

Odkazy

Reference

Literatura

Petr Uličný, Kristův hrob a jeho pražští ochránci. Z topografie kláštera božehrobců na Zderaze, Staletá Praha 30 (2014), č. 2, s. 18-47.

Související články Rytířský řád Božího hrobu jeruzalémského Latinský patriarchát jeruzalémský Klášter křižovníků strážců Božího hrobu (Zderaz) Seznam křižovnických proboštů na Zderaze Řeholní kanovnice Božího hrobu – ženská větev řádu

Externí odkazy

Kategorie:Rytířské řády Kategorie:Řád Božího hrobu Kategorie:Řeholní kanovníci