Tento článek přináší seznam vedlejších nepanujících větví jednotlivých rodů říšských knížat spolu se základními biografickými údaji. Seznam zatím není úplný. U uvedených dynastií jsou zmíněny veškeré vedlejší větve (tzv. sekundogenitury), nikoli ale všechny mateřské dynastie. Stejný barevný podklad znamená totožnou mateřskou dynastii. V seznamu jsou uvedeny nejprve rody „starých říšských knížat“ a následně, počínaje Lobkowiczi rody „knížat nových“ (hranicí mezi „starými“ a „novými“ knížaty je rok uvedení na říšský sněm: 1582). Zejména pro novoknížecí rody platí, že do seznamu nejsou zahrnuty ty vedlejší rodové linie, které se dočkaly výslovného vlastního povýšení do knížecího stavu (mají tedy vlastní knížecí titul). Vedlejší nevládnoucí linie oddělené až po zániku Svaté říše římské, 6. srpna 1806, nejsou v seznamu uvedeny vůbec.
Vedlejší větve staroknížecích rodů Rod Jméno sekundogenitury První kníže Datum odštěpení sekundogenitury Datum vymření Závislé knížectví či léno Krajské stavovství Poznámka Württembergové Württemberg-Neuenstadt (I) vévoda Heinrich I. 1617 (7. června) 1631 Ne, jako apanáž užívali bývalé říšské panství Neuenstadt am Kocher ne Württembergové Württemberg-Neuenstadt (II.) vévoda Fridrich I. 1649 (7. října) 1742 Ne, jako apanáž užívali bývalé říšské panství Neuenstadt am Kocher, bývalé říšské hrabství Weinsberg a württemberskou prefekturu (Amt) Möckmühl ne Württembergové Württemberg-Neuenbürg (I.) vévoda Magnus 1617 (7. června) 1622 Ne, jako apanáž užíval vévoda prefekturu Neuenbürg ne Nejmladší syn vládnoucího vévody Fridricha I. Württemberského, linie vyhasla již s jeho smrtí Württembergové Württemberg-Neuenbürg (II.) vévoda Ulrich 1651 1671 Ne, jako apanáž užíval vévoda prefekturu Neuenbürg ne Mladší bratr vládnoucího vévody Eberharda III., linie vyhasla již s jeho smrtí. Württembergové Württemberg-Weiltingen vévoda Julius Fridrich 1617 (7. června) 1651 (pokračovala jako linie Württemberg-Oels) Ne, jako apanáž užívali bývalá říšská zboží Weiltingen a Brenz ne Württembergové Württemberg-Oels vévoda Silvius Nimrod von Württemberg-Weiltingen 1648 (15. prosince) 1697/1761/1792 Olešnické knížectví ne Druhorozený syn vévody Julia Fridricha z Württembergu-Weiltingenu, Silvius Nimrod se r. 1647 oženil s kněžnou Alžbětou Marií Minsterberskou z Poděbrad, čímž získal Olešnicko a stal se praotcem slezských Württembergů. Württembergové Württemberg-Bernstadt vévoda Christian Ulrich von Württemberg-Oels 1672 1697/1761 Bernštadtské knížectví ne Württembergové Württemberg-Juliusburg-Bernstadt vévoda Julius Siegmund von Württemberg-Oels 1672 1745 Dobroszycké knížectví (1672-97) Bernštadtské knížectví (1697–1745) ne Druhý a poslední vévoda Karl vyměnil r. 1697 s druhým olešnickým vévodou Christianem Ulrichem I. Dobroszyce (Juliusburg) za uvolněný Bierutów (Bernstadt) Württembergové Württemberg-Wilhelminenort vévoda Christian Ulrich (II.) von Württemberg-Oels 1704 1744 (pokračovala jako Württemberg-Oels) Grzozowiecké knížectví ne Po rezignaci třetího olešnického vévody Karla Friedricha II. († 1761) v roce 1744 nastoupil druhý vévoda z Grzozowiece (Wilhelminenortu), Karl Christian, vládu v Olešnicku a o rok později zdědil i Bernštadt, čímž opět celé Olešnicko sjednotil. Roku 1792 umírá jako poslední mužský člen slezské větve Württembergů. Württembergové Württemberg-Winnental vévoda Friedrich Carl 1677 1733 (ujala se vlády v samotném Württembersku po vymření hlavní linie rodu) Ne, jako apanáž užívala zámek Winnental s městem Winnenden a okolím ne Katolická větev rodu, r. 1733 nastoupila na trůn. Este-Welfové (Knížectví Lüneburg-Celle)Braunschweig-Harburgkníže Otto I., vévoda brunšvicko-lüneburský15271642 Harburské knížectvíne První kníže byl nejstarším synem panujícího knížete Heinricha I. Lünebursko-Cellského, protože uzavřel morganatický sňatek, musel se samostatné vlády vzdát a přijmout sekundogeniturní knížectví Sídelní město Harburg (dnes součást Hamburku) bylo centrem autonomního knížectví v rámci Lünebursko-cellského knížectví. Po vymření harburské sekundogenitury se vrátilo pod přímou správu.Este-Welfové (Knížectví Lüneburg-Celle)Braunschweig-Gifhornkníže Franz, vévoda brunšvicko-lüneburský15391549 Gifhornské knížectvíne První kníže byl třetím synem panujícího knížete Heinricha I. Lünebursko-Cellského Větev vyhasla po meči již s prvním knížetem, Gifhorn se vrátil Lünebursko-cellskému knížectvíEste-Welfové (Knížectví Lüneburg-Celle)Braunschweig-Dannenbergkníže Heinrich, vévoda brunšvicko-lüneburský15591671 (od r. 1635 větev vládla v Brunšvicku, vymřela po meči r. 1884) Dannenberské knížectví (od r. 1559 prefektura Dannenberg, od r. 1592 také prefektury Hitzacker a Lüchow, od r. 1617 ještě prefektura Wustrow)ne První kníže byl třetím synem (nejstarším, doživším se dospělosti) knížete Ernsta I. "Vyznavače" Lünebursko-Cellského. Protože se oženil s Ursulou Sasko-Lauenburskou proti vůli rodiny, musel předat vládu mladšímu bratrovi Wilhelmovi a vzít za vděk sekundogeniturním knížectvím. Roku 1671 vrátili Dannenberské knížectví Lünebursko-cellskému knížectvíEste-Welfové (Knížectví Brunšvicko-Wolfenbüttel)Braunschweig-Bevern (I.)kníže Ferdinand Albrecht I., vévoda brunšvicko-lüneburský16671735 (větev převzala celé Brunšvicko-wolfenbüttelské knížectvíNe, jako apanáž držela větev zámek a prefukturu (Amt) Bevern u městečka Holzminden ne První kníže byl čtvrtým synem panujícího brunšvicko-wolfenbüttelského vévody Augusta II. Roku 1735 nastoupila větev vládu v Brunšvicku-WolfenbüttelskuEste-Welfové (Knížectví Brušvicko-Wolfenbüttel)Braunschweig-Bevern (II.)princ Ernst Ferdinand, vévoda brunšvicko-lüneburský17351809 Ne, jako apanáž držela větev zámek a prefukturu (Amt) Bevern u městečka Holzminden ne Ernst Ferdinand byl pátým synem prvního knížete z Bevern, Ferdinanda Albrechta I. Když Ernstův bratr a druhý kníže Ferdinand Albrecht II. r. 1735 získal vévodský trůn v Brunšviku, získal Ernst majetek bývalé sekundogenitury a fakticky založil sekundogenituru novou. V této mladší linii z Bevern byl obvyklý i pro hlavu rodu titul princ (Prinz) z Bevern, namísto kníže (Fürst) z Bevern. Snad na připomínku toho, že žádné Bevernské knížectví neexistovalo.Este-Welfové (Knížectví Brušvicko-Wolfenbüttel)Braunschweig-Oelsvévoda Friedrich August, vévoda brunšvicko-lüneburský1792 (13. prosince)1805 Olešnické knížectvíne Friedrich August I. byl čtvrtý syn panujícího brunšvického knížete Karla I., sňatkem s Friederikou Sophií Württembersko-Olešnickou získal Olešnické knížectví. Linie vyhasla již smrtí prvního bezdětného vévody, Olešnicko přešlo na hlavní větev panujících brunšvických vévodů, v jejichž rukou zůstalo až do vymření rodu r. 1884.Oldenburgové (Šlesvicko-holštýnsko-sonderburská linie)Schleswig-Holstein-Sonderburgvévoda Johann, zvaný "Mladší"15661708 (dále ostatní linie, za dědickou bývá považována linie Franzhagen) Šlesvicko-holštýnsko-sonderburské vévodství (1581–1667) – nacházelo se v různých oddělených částech Šlesvicka-Holštýnska, r. 1622 omezeno rodovým dělení na jižní polovinu ostrova AlsPrvní vévoda byl třetím synem krále Kristiána III.Oldenburgové (Šlesvicko-holštýnsko-sonderburská linie)Schleswig-Holstein-Sonderburg-Ærøvévoda Christian16221633Šlesvicko-holštýnsko-ærøské (ostrovní) vévodství (1622–1633)První a jediný vévoda byl nejstarším synem vévody Johanna Mladšího, po jeho smrti byl ostrov Ærø rozdělen mezi čtyři Christianovy bratry z větví Norburg, Sonderburg, Glücksburg a Plön (viz níže)Oldenburgové (Šlesvicko-holštýnsko-sonderburská linie)Schleswig-Holstein-Sonderburg-Norburgvévoda Johann Adolf16221729Šlesvicko-holštýnsko-norburské vévodství (1622–1669) – nacházelo se v severní polovině ostrova AlsnePrvní vévoda byl pátým (třetím dožitým) synem vévody Johanna Mladšího, protože zemřel o dva roky později bez potomků, následoval ho jeho mladší bratr Friedrich (šestý, resp. čtvrtý z bratrů v pořadí) s čímž se počítalo již při dělení dědictví v roce 1622Oldenburgové (Šlesvicko-holštýnsko-sonderburská linie)Schleswig-Holstein-Sonderburg-Glücksburg (I.)vévoda Philipp 16221779Šlesvicko-holštýnsko-glücksburské vévodství (1622–1779)nePrvní vévoda byl sedmým (pátým dožitým) synem vévody Johanna Mladšího Oldenburgové (Šlesvicko-holštýnsko-sonderburská linie)Schleswig-Holstein-Sonderburg-Plönvévoda Joachim Ernst16221706 (dále linie Plön-Norburg a Rethwisch)Šlesvicko-holštýnsko-plönské vévodství (1622–1706) Šlesvicko-holštýnsko-norburské vévodství (1670–1704)První vévoda byl desátým (šestým dožitým) synem vévody Johanna MladšíhoOldenburgové (Šlesvicko-holštýnsko-sonderburská linie)Schleswig-Holstein-Sonderburg-Augustenburgvévoda Ernst Günther16601931ne, jako apanáž užívali zámek Augustenborg na ostrově Als s okolím, posléze přikoupili další statky ve Šlesvicku a Dolním Slezsku (např. Przemków)ne První vévoda byl třetím synem druhého sonderburského vévody Alexandra Z této větve pocházela poslední německá císařovna Augusta ViktoriaOldenburgové (Šlesvicko-holštýnsko-sonderburská linie)Schleswig-Holstein-Sonderburg-Beckvévoda August Philipp1627Ž (od r. 1825 pod jménem Schleswig-Holstein-Sonderburg-Glücksburg (II.))ne, jako apanáž užívali statek Beck v Löhne (dnes Severní Porýní-Vestfálsko), později drželi několik statků ve Východním Prusku a poč. 19. století se vrátili do Šlesvicka-Holštýnska (Wellingsbüttel u Hamburku, Glücksburg)ne První vévoda byl pátým synem (čtvrtým dožitým) druhého sonderburského vévody Alexandra Předkové současné královské rodiny dánské, norské, (již nepanující) řecké a britského korunního prince CharleseOldenburgové (Šlesvicko-holštýnsko-sonderburská linie)Schleswig-Holstein-Sonderburg-Wiesenburgvévoda Philipp Ludwig16641744ne, jako apanáž užívali saské panství Wiesenburg v Podkrušnohoří, sňatkem získali od Lichtenštejnů panství Velké Meziříčí na Moravěne První vévoda byl osmým (pátým dožitým) synem druhého sonderburského vévody Alexandra Příslušníci větve konvertovali ke katolické víře S predikátem Durchlaucht pro veškeré potomky od 5. dubna 1731. Oldenburgové (Šlesvicko-holštýnsko-sonderburská linie)Schleswig-Holstein-Sonderburg-Franzhagenvévoda Christian Adolph I.16671709nenePrvním vévoda byl druhým synem (prvorozeným dožitým) třetího sonderburského vévody Johanna Christiana, ač patřil do hlavní linie, obohatil jméno o predikát von Franzhagen, podle statku v Lauenbursku, získaného sňatkem. Jméno Schleswig-Holstein-Sonderburg převzal vévodův strýc Adolf Heinrich (druhorozený syn vévody Alexandra Sonderburského), který se morganaticky oženil, odešel do Slezska a založil tzv. katolickou větev rodu, která však nebyla považována za součást rodiny (vymřela po meči r. 1727 a její členové působili jako kapitulní kanovníci ve Vratislavi a Olomouci).Oldenburgové (Šlesvicko-holštýnsko-sonderburská linie)Schleswig-Holstein-Sonderburg-Plön-Norburgvévoda Joachim Friedrich17041761Šlesvicko-holštýnsko-norburské vévodství (1704–1729);