Lubomír Přibyl

Lubomír Přibyl (* 27. června 1937, Praha) je český malíř a grafik.

Život V letech 1952–1957 absolvoval Střední výtvarnou školu Václava Hollara, kde vyučovali prof. Zdeněk Balaš, Karel Müller a Karel Tondl. Roku 1957 složil přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. Vlastimil Rada), ale akademická výuka ho neuspokojovala a po roce studia byl pro nezájem vyloučen. Mezi jeho spolužáky patřili tvůrci českého informelu, kteří ho ovlivnili ve volbě netradičních výtvarných materiálů.

Roku 1959 se seznámil s Jiřím Kolářem a Bělou Kolářovou. Následující dva roky pracoval v propagačním oddělení továrny ČKD Přístroje ve Vysočanech, kde se seznámil s Vladimírem Boudníkem a Josefem Hamplem. Poprvé samostatně vystavoval roku 1959 v divadle Rokoko a v témže roce s V. Boudníkem v závodní jídelně ČKD. Během zaměstnání v továrně měl možnost navštívit režimem přísně střeženou zkušebnu v Běchovicích, vybavenou generátory vysokého napětí. Lubomír Přibyl se pak začal hlouběji zabývat světelnými fenomény, fyzikálními a geometrickými zákony a technikou.

Roku 1961 se spolu s V. Boudníkem, J. Istlerem a R. Fremundem zúčastnil bienále v Lublani, kde si jeho grafický list z cyklu Mythy vybrala k vydání International Graphic Arts Society v New Yorku. V Praze Přibyla navštěvovali zahraniční galeristé z Paříže, Baden-Badenu a nizozemského Curaçao a zvali ho k výstavám. Roku 1963 se stal členem SČUG Hollar. Od roku 1964 se účastnil výstav Pratt Graphic Center v New Yorku. Na Bienále v Lublani získal roku 1963 ocenění a z Bienále 1965 jeho grafický list zakoupila Knihovna Kongresu ve Washingtonu. Koncem roku 1964 se uskutečnila Přibylova souborná výstava v Galerii Fronta v Praze.

V letech 1966–1968 ho v Praze zastupovala Galerie Platýz (Ludmila Vachtová) a v Německu Klaus Staeck, který vydal několik jeho grafických listů a vystavil Přibylovy práce v galeriích v Mannheimu a Heidelbergu. V Paříži vystavovaly jeho práce Galerie Lambert a Galerie Arnaud, v USA od šedesátých let Jacques Baruch Gallery (Chicago). Roku 1968 vystavoval na Bienále v Buenos Aires. International Graphic Arts Society v New Yorku vydala další Přibylův grafický list a Pratt Graphic Center mu nabídl samostatnou výstavu.

Po srpnové okupaci roku 1968 ztratil možnost vystavovat v Československu, ale byl zván k výstavám v zahraničí a zúčastnil se výstav české grafiky organizovaných českými kurátory v exilu (Arsén Pohribný, Libuše Brožková). Roku 1982 vydal nakladatel Limited Edition v New Yorku jeho grafický list. Počátkem 80. let se Přibyl zúčastnil tří neoficiálních výstav v Brně (kurátor J. Valoch), OKD Prahy 9 (kurátorka A. Potůčková) a Jazzové sekci (Krabičky, kurátor Joska Skalník). Roku 1989 měl samostatnou výstavu V ÚMCH ČSAV na Petřinách (kurátor Jiří Šetlík).

Po roce 1989 Lubomír Přibyl vystavuje pravidelně doma i v zahraničí, od roku 1998 také se znovuobnoveným Klubem konkrétistů. Jeho souborné výstavy uspořádaly GVU v Chebu (2001), OG v Liberci (2005), GMU v Hradci Králové (2011), Brno Gallery CZ (2011) a Topičův klub (2012).

Ocenění 1963 čestné uznání, 5. mednarodni grafični bienale Ljubljana 1964 Triennale fur farbige Original-Graphik, Grenchen 1996 International Biennale Facing the Values, Galerie Confaktor, Katowice 2003 Grafix 2003, Břeclav 2006 Cena Vladimíra Boudníka, Nadace Inter-Kontakt-Grafik 2008 Grafika roku 2011 Grafika roku 2015 Grafika roku 2017 Complimentary lifetime Artist membership of Philadelphia Museum of Art

Dílo Lubomír Přibyl je na české výtvarné scéně solitérem, který nemá přímé předchůdce a svou důsledně monochromní tvorbou je blízký pouze některým členům skupiny Zero. Jeho výlučnost spočívá i ve způsobu, jakým se důsledně věnuje řešení autonomního výtvarného problému za použití nekonečných variant zvolených prostředků. Jeho dílo je vzácně vnitřně koherentní a ve srovnání s domácím i zahraničním uměním nezaměnitelné.Valoch J, 2006, s. 28 Bývá řazen k širšímu proudu "nové citlivosti", který užívá jazyka geometrie, ale modifikuje ho a naplňuje novými významy.Valoch J, 2006, s. 14-15, 19 Objevování nových estetických fenoménů a kvalit, které charakterizuje celou škálu geometrického umění v 60. letech, je u Lubomíra Přibyla spojeno s určitými konceptuálními rysy a navozováním nových pojmových vztahů.Valoch J, 2006, s. 25-26

Na počátku své tvorby se jako malíř krátce zabýval stylizovanou figurou a zoomorfními i geometrickými tvary (Sférická konfigurace, 1959, Prostorová diagonála, 1960), ale brzy ho začaly zajímat estetické kvality netradičních materiálů. Jeho vizuální zážitek s přístroji a elektrickými výboji ve zkušebně vysokého napětí v Běchovicích se v pozdější tvorbě projevil typologicky novým minimalistickým přístupem k obrazu a grafickému listu, jímž se snažil postihnout dynamické vztahy geometrických útvarů.Valoch J, 2006, s. 18-19

Přibylovy monochromatické černobílé kompozice jsou organizovány často souměrně podle diagonální či vertikální osy. Zprvu využíval pro své materiálové tisky hrubou texturu juty a písku (Prostorová diagonála, 1961, 1962). V letech 1963–1964 načas opustil geometrické tvary a sestavoval své matrice pro materiálový tisk ze zmačkaných papírů a písku (Papírová diagonála, 1964). Souběžně tvořil kompozice na překližce pouze z písku spojeného olejovou barvou (Prostorová konfigurace 4 segmentů, 1963, Segmentová diagonála, 1965).

Materiálové tisky s pískem z let 1964–1974 se vyznačují ostrými kontrasty bílých a černých ploch, i jemnými přechody světel a strukturovaných stínů a postupně se vyvíjejí ke stále složitějším geometrickým útvarům (Prostorová konfigurace dvou parabol a dvou segmentů, 1964).

V roce 1962 zapojil do svých kompozic provazy, textil a pravidelné rastry vytvořené volně položenou nebo napnutou rybářskou sítí (Nalezená síť, 1964). Hotová síť nenabízela mnoho dalších variant a proto začal sítě sám konstruovat na dřevěné desce z napnutých provazů, provlékaných předem rozvrženými provrtanými otvory. Vytvořil velkoformátové kompozice na pomezí obrazu a objektu, se sítí fixovanou černým lakem (Šest variací prostorové diagonály, 1967–1969, Bicentrická síť, 1994, 162 x 122 cm). Lom světla na kompaktních černých plochách olejové malby nebo na stříbrných hliníkových fóliích, kterými občas pokrývá povrch desky, nabízí prostorovou iluzi.

Některé kompozice mají přísný geometrický řád (Rovnováha, dva hroty (1964), jiné počítají s principem nahodilosti (Aleatorní textura - víření, 1962). Nová technika autorovi umožnila vytvořit nekonečné variace geometrických křivek, kde plynulé přechody světel do hlubokých stínů vytváří lokální zahuštění provazové matrice (Rotační síť, 1972, Dvojí segmentový zlom, 1981, Sférická diagonála, 1993, Sférický zlom, 1999). Některé matrice zachycují průnik rotačních ploch (Rotační plocha, 1976), rozvinuté prostorové plány geometrických ploch a iluzivně projektovaných trojrozměrných těles (Prostupující se jehlany, 1976, Zkosené hranoly, 1993, Prostorové plány, 1998, Otáčející se prostorové plány, 2002), vnitřní napětí a torzi (Excentrická síť, 1994, Torzní diagonála, 1997).

Prostorové vztahy a rozvíjení geometrických tvarů v sérii přesně konstruovaných sekvencí jsou hlavními Přibylovými tématy v 90. letech. Typická je pro ně jistá dvojznačnost, kdy nelze rozhodnout zda se jedná o iluzi prostorového útvaru nebo pouze určitou konfiguraci v ploše.Valoch J, 2006, s. 33 K výpočtům některých složitých kompozic používá autor počítač. Jiří Fiala nazval tvorbu Lubomíra Přibyla "morfoskopií". Tento novotvar, který je protějškem matematické "morfomatiky" Iana StewartaIan Stewart, Nature's Numbers: The Unreal Reality Of Mathematics, Kindle Books, 2008, , popisuje techniku zviditelnění tvarů.Jiří Fiala, Vesmír 11, 1995, s. 658Sedláček, Zbyněk. In: Lubomír Přibyl: Morfomatické sítě. Lounská výstavní síň Telecom, Louny, 1999

Autor tiskne grafické listy jako kolografie – materiálový tisk z hloubky. Při něm se obrazová síť tiskne jako světlé čáry s jemnou strukturou, ohraničené nepravidelnou linkou černé barvy, zatímco místa, kde se síť provazů sbíhá a matrice je zahuštěna a zadržuje více barvy, se tisknou z hloubky jako černá plocha. Směrem, kam se linie rozbíhají, ubývá i množství zachycené barvy, která pak rámuje jen provazovou matrici a plochy mezi nimi zůstávají bílé. Výsledkem tisku není pouze matematicky přesná geometrická síť, ale také náhodné odchylky, způsobené strukturou použitého materiálu a jím zachycené barvy.

Zahraniční edice grafických listů International Graphic Arts Society, New York 1962, 1968 Edition Tangente, Heidelberg 1967, 1969, 1970 Limited Edition, New York 1982

Zastoupení ve sbírkách Národní galerie v Praze International Graphic Arts Society, New York Pratt Graphic Center, New York National Gallery of Art, Washington D.C. Library of Congress, Washington D.C. Philadelphia Museum of Art Mead Art Museum, Amherst College, MassachusettsPribyl Lubomir, Configuration of Space No. 55 (1968) Cincinnati Art Museum Oregon State University, Corvallis Galerie Arnaud, Paříž Galerie Lambert, Paříž Le Musée d'Art et d'Histoire, Cholet Graphische Sammlung, Hamburg Galerie Tangente, Heidelberg Galerie Haus Metternich, Koblenz Haus der Modernen Kunst, Staufen-Grunern Guanlan Art Museum, Guanlan Museo Civico, Cremona Patrimonio Cultural, Madrid Moderna galerija, Lublaň Muzej na sovremena umetnost, Skopje Umetnostna galerija Maribor UGM (Maribor Art Gallery), Maribor Muzeum Sztuki w Łódzi Stowarzyszenie Międzynarodowe Triennale Grafiki (International Print Triennial Society), Krakov Muzeum Archidiecezialne Katowice Xántus János Múzeum, Györ Galerie Středočeského kraje (GASK), Kutná Hora Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha Muzeum umění Olomouc Galerie moderního umění v Hradci Králové Oblastní galerie v Liberci Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě Galerie výtvarného umění v Chebu Geofyzikální ústav AV ČR, v.v.i., Praha Městské muzeum a galerie, Břeclav Univerzita Karlova, Praha

Samostatné výstavy 1959 Lubomír Přibyl, Divadlo Rokoko, Praha 1960 Lubomír Přibyl: Obrazy a grafika z let 1952–1960, Divadlo E. F. Buriana, Praha 1962 Lubomír Přibyl, International Graphic Arts Society, New York 1963 Lubomír Přibyl, Divadlo Stanislava Kostky Neumanna, Praha 1963 Lubomír Přibyl: Grafické práce z let 1954–1962, Vlastivědné muzeum, Prostějov 1963 Lubomír Přibyl: Grafické práce z let 1954–1962, Vlastivědné muzeum, Olomouc 1964 Lubomír Přibyl, Gallery RG, Curaçao 1964 Lubomír Přibyl, Galerie Fronta, Praha 1965 Lubomír Přibyl, Galerie Lambert, Paříž 1965 Lubomír Přibyl, Viola, Praha 1967 Lubomír Přibyl, Galerie Platýz, Praha 1969 Lubomír Přibyl, Pratt Graphic Center, New York 1970 Lubomír Přibyl, Galerie Tangente, Heidelberg 1971 Lubomír Přibyl, Galerie Tangente, Mannheim 1972 Lubomír Přibyl, Gallery Internationale, New York 1974 Lubomír Přibyl, Stedelijke Openbare Bibliotheek Deventer 1976 Lubomír Přibyl, Centro d'Arte – Galleria Antelami, Parma 1989 Lubomír Přibyl, Galerie K, Praha 1989 Lubomír Přibyl: Práce z posledních let, Ústav makromolekulární chemie (ÚMCH), výstavní síň, Praha 1992 Lubomír Přibyl, Studio Della, Ostrava 1995 Lubomír Přibyl, Galerie Dílo, Ústí nad Labem 1995 Lubomír Přibyl: Obrazy a grafika, Galerie bratří Čapků, Praha 1998 Lubomír Přibyl, Galerie Goller, Selb 1999 Lubomír Přibyl: Morfomatické sítě, Lounská výstavní síň Telecom, Louny 2001 Lubomír Přibyl: Grafika 1959–1998, Galerie výtvarného umění v Chebu 2002 Lubomír Přibyl, Ašské kulturní středisko, Aš 2002 Lubomír Přibyl: Morfomatické sítě, Výběr grafiky z let 1964–2002, Galerie informačního centra Univerzity Palackého, Zbrojnice, Olomouc 2005 Lubomír Přibyl: Grafika 1959–2001, Oblastní galerie v Liberci 2006 Lubomír Přibyl: Prostorové konfigurace, Galerie Gambit, Praha 2007 Lubomír Přibyl: Grafika, Geofyzikální ústav AV ČR, Praha 2009 Lubomír Přibyl: Grafika, Galerie AMB – Sbor kněze Ambrože Církve československé husitské, Hradec Králové