Georg Friedrich von Hertling (31. srpna 1843, Darmstadt – 4. ledna 1919, Ruhpolding) byl německý filozof a politik katolické strany Centrum. V letech 1912–1917 byl bavorským premiérem a v letech 1917 a 1918 krátce německým kancléřem a pruským ministerským předsedou, prvním stranickým politikem v této nejvyšší funkci.
Život Narodil se ve šlechtické rodině. V roce 1913 získal titul hraběte.
Filozofii vystudoval na univerzitách v Münsteru, Mnichově a Berlíně, kde získal doktorát. Habilitoval se v Bonnu. Od roku 1882 působil jako řádný profesor filozofie na mnichovské univerzitě.
V roce 1876 založil Görres-Gesellschaft zur Pflege der Wissenschaft im katholische Deutschland. Stal se jejím prvním prezidentem a byl jím až do smrti. Svými filozofickými pracemi velmi ovlivnil katolickou sociální nauku.
Poslancem Říšského sněmu byl v letech 1875 až 1890 a 1893 až 1912, v letech 1909 až 1912 navíc byl předsedou poslanecké frakce strany Centrum.
Kancléř V pozici říšského kancléře byl ve složité situaci. Reálně moc v zemi tehdy držela armáda (zejm. Paul von Hindenburg a Erich Ludendorff) a Hertlingovi předchůdci ve funkci museli skončit právě pod tlakem armády. Kancléř byl přitom odpovědný říšskému sněmu, kde již převažovalo volání po míru a demokratických reformách.
Hertling si vymohl jen to, že Hindenburg podepsal dohodu, podle níž mírová jednání měla být výhradně záležitostí kancléře, nicméně Hindenburg ji nikdy nerespektoval. Hertlingovým faktickým úspěchem ve věci přípravy mírových jednání bylo jen to, že se mu podařilo přesvědčit bavorského krále, aby se vzdal snahy o připojení Alsaska-Lotrinska k Bavorsku.
Dne 24. června 1918 ministr zahraničí Richard von Kühlmann přiznal na Říšském sněmu, že už není šance dosáhnout válečných cílů a jednání se Spojenci jsou nevyhnutelná. Nejvyšší velení armády si vynutilo jeho rezignaci, Hertling vyhověl.
Do poslední chvíle věřil, že slova velení o možnosti konečného vítězství jsou pravdivá, čímž se stal na říšském sněmu nedůvěryhodným. K tomu přispělo i to, že neprosadil žádnou ze slíbených demokratických reforem. To vzbudilo odpor dokonce i uvnitř Hertlingova kabinetu, zejména u ministra zahraničí Paula von Hintze, který v této věci Hertlinga obešel a začal protlačovat demokratické reformy přes císaře Viléma II. Ten nakonec vyhlásil, že Německo zavede parlamentní systém, načež Hertling na protest rezignoval.
Výkon funkce Hertlingovi stěžoval i slabý zrak (všechny dokumenty mu musel předčítat jeho syn), navíc začal trpět závratěmi.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Němečtí kancléři Kategorie:Předsedové vlád Bavorska Kategorie:Němečtí politici Kategorie:Německá hrabata Kategorie:Němečtí filozofové Kategorie:Bavorští politici Kategorie:Pruští politici Kategorie:Pedagogové na Mnichovské univerzitě Kategorie:Německé osobnosti první světové války Kategorie:Němečtí římští katolíci Kategorie:Absolventi Mnichovské univerzity Kategorie:Narození v roce 1843 Kategorie:Narození 31. srpna Kategorie:Narození v Darmstadtu Kategorie:Úmrtí v roce 1919 Kategorie:Úmrtí 4. ledna Kategorie:Úmrtí v Bavorsku Kategorie:Muži Kategorie:Pedagogové na Univerzitě v Bonnu Kategorie:Nositelé Řádu kříže svobody Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu Pia IX.