Apokalypsa je soubor 15 dřevořezů Albrechta Dürera ke dvanácté knize Nového zákona – Zjevení sv. Jana. Celý cyklus byl vytvořen jako samostatné umělecké dílo. Apokalypsa ovlivnila řadu dalších umělců a patří k nejvýznamnějším grafickým dílům z období přelomu pozdní gotiky a renesance. První vydání vytiskl Dürer vlastním nákladem roku 1498.

Kompletní soubor dřevořezů k Apokalypse pochází ze sbírky grafiky a kresby Národní galerie v Praze.

Historické souvislosti náhled|Tanec Smrti, Michael Wolgemut (1493) Za Dürerova života panoval v Evropě značný neklid. Od roku 1347 se z Konstantinopole šířila na západ a na sever epidemie moru a o dva roky později už zasáhla polovinu Evropy a zahubila 1/3, podle některých až 60 %Ole J. Benedictow, The Black Death: The Greatest Catastrophe Ever obyvatelstva. Další vlna moru vypukla v Hesensku roku 1356 a poté epidemie propukaly v různých intervalech a postihovaly zejména města, kde často vyvolaly pogromy proti Židům. Epidemie moru v Norimberku roku 1494 přiměla Dürera odcestovat do Itálie. Od roku 1494 se zároveň z Neapole na sever šířila epidemie syfilis (francouzská nemoc, "malum francorum") a již o tři roky později se v Norimberku konaly první kajícné mše za ochranu před touto nemocí. Dürer vytvořil roku 1496 ilustraci k Ulseniově pojednání o syfilis a u hlavy nemocného znázornil konjunkci Jupitera a Saturna v souhvězdí Škorpiona, kterou s nemocí spojovali astrologové. V dopisu Pirkheimerovi svěřil obavy z onemocnění.Waetzoldt W, 1948, s. 14, 44

Špatné úrody vedly k bídě na venkově a postihovaly hladem i městské obyvatelstvo. Období nejistoty probouzelo náboženskou horlivost a fanatismus, flagelantství, šíření bludů o čarodějnictví, masové poutě za svatými ostatky a oblibu lidových kazatelů, kteří hlásali chudobu a střídmost. Roku 1476 následovalo 40 000 poutníků z venkova venkovského negramotného bubeníka a laického kazatele Hanse Böheima, který hlásal sociální rovnost, do Niklashausenu. Böheim byl odsouzen jako kacíř a upálen, ale sociální napětí dál hrozilo vyvoláním sedláckých bouří. Katolická církev, kterou v Dürerových očích reprezentoval zejména würzburský arcibiskup Rudolf II. von Scherenberg, se stala nepopulární pro hamižnost a hromadění majetku. Roku 1484 vydal papež Inocenc VIII. bulu o čarodějnictví a roku 1494 vyšel v Kolíně a v Norimberku inkvizitorský spis Kladivo na čarodějnice (Malleus maleficarum de lamiis et strigibus et sagis).Waetzoldt W, 1948, s. 8-10, 46

Blížící se konec století část obyvatel vnímala jako možný konec světa – Poslední soud. Tyto obavy šířily náboženské sekty na území Čech a odtud se přenesly na jih Německa a nalezly ohlas také u církevních hodnostářů v Augsburgu a Chiemsee. Množily se pověsti o hostiích potících krev, stigmatizovaných jeptiškách a o zázračném zjevení křížů na oděvu panen.

Na jihu Německa rezonovaly husitské ideje a od 30. let zde byl šířen utopický spis Reformatio Sigismundi (Reformace císaře Zikmunda), založený na legendě, že císař Zikmund plánoval reformu státu a církve. Podle spisu reformě zabránila církevní hierarchie odsouzením a upálením mistra Jana Husa.Chadraba R, 1963, s. 20 Reformatio Sigismundi bylo také zčásti literárním pozadím k cyklu Apokalypsa. Dalším zdrojem byl soudobý text hornorýnského anonyma, který očekával, že císař Maxmilián se spolu s Bratrstvem svatého Michala postaví do čela tažení Němců na Řím.Chadraba R, 1963, s. 42

Ve druhé polovině 15. století proběhla řada městských revolucí, v nichž se řemeslníci a obchodníci domáhali podílu na městské správě a potýkali se s patriciátem, církví i proletariátem. Prohluboval se rozdíl mezi chudinou a bohatými a panovala všeobecná vzbouřenecká psychóza. Měšťané i sedláci volali po obnově silného císařství a omezení feudální a církevní moci.Chadraba R, 1963, s. 25 Církev považovala Německo za ohnisko nepokojů a vnímala negativně také vynález knihtisku. Papež proto podmínil vydávání knih od roku 1496 souhlasem biskupů.Waetzoldt W, 1948, s. 16

Dürer i ostatní humanisté spojovali své naděje na změnu poměrů s císařem Maxmiliánem I. Po sněmu ve Wormsu roku 1495, kde císař vnutil kurfiřtům reformu soudnictví, Dürer Maxmiliána vyobrazoval alegoricky jako prostředníka Boží spravedlnosti nebo Krále slunce – Apollóna. Očekávalo se od něj, že obnoví silné císařství, sjednotí východní a západní křesťany, zkrotí zpupné feudály i papeže a zřídí své sídlo v Římě. Bude tak „Posledním vládcem“, který podle proroctví zvítězí nad Antikristem, dobude Svatou zemi a zjedná pořádek. Pak odevzdá korunu a žezlo do rukou božích a vládu předá samosprávě městských obcí.Chadraba R, 1963, s. 25, 40, 52

Apokalypsa Zjevení sv. Jana je připisováno židovsko-křesťanskému prorokovi Janu z Patmosu, který žil v době vlády císaře Domitiána (81-96) a nikoli Janu Evangelistovi. Domitianus pronásledoval křesťany a Jana údajně mučil v římském Colosseu ponořením do vroucího oleje. Podle legendy Jan vyvázl živ a svědci tohoto zázraku přijali křesťanství. Poté byl Jan vypovězen na ostrov Patmos, kde sepsal text označovaný jako Zjevení Janovo. Janovo „Skryté zjevení“ bylo populární v době očekávání zániku světa na přelomu prvního tisíciletí nebo v časech mystických sekt ve 12. a 13. století. Před koncem 15. století Albrecht Dürer chápal tento text jako dobovou alegorii a vytvořil pro své současníky názorně ilustrovanou Apokalypsu s obrazy na přední a textem na zadní straně listů.Waetzoldt W, 1948, s. 18-20

Historie ilustrací k Apokalypse náhled|Čtyři apokalyptičtí jezdci, Kolínská bible (1479) Nejstarší ilustrace Apokalypsy ve formě blokových knih pocházejí z Nizozemí a byly vydány ve druhé čtvrtině 15. století. Původní verze obsahují 80-100 ilustrací a byly šířeny reformními bratrstvy, jako např. Fratres Vitae Communis (Brethren of the Common Life).Catholic Encyclopedia: Brethren of the Common Life V biblích vydaných v poslední čtvrtině 15. století se počet ilustrací výrazně zredukoval (Kolínská bible, 1478–1479, Norimberská, 1483, Strassburská, 1485).Peter K. Klein, in: Richard Kenneth Emmerson, Bernard McGinn, 1992, s. 196-198

Albrecht Dürer převzal text z tzv. Deváté německé bible, kterou vydal v Norimberku roku 1489 Dürerův kmotr a tiskař Anton Koberger. Nezvykle velký formát listů (39,4 x 28,3 cm),Kuno Mittelstädt, 1986, No. 16 označovaný jako "Superregal", byl shodný s Liber Chronicarum (Norimberskou kronikou, 1493), ke které vytvořil Dürer část ilustrací jako tovaryš a později společník Michaela Wolgemuta. Obrazová část se tematicky částečně odvolává ke staršímu vydání Zjevení sv. Jana, které vyšlo o 4 roky dříve v Grüningerově dílně ve Strassburgu,Hájková M, 1993, s. 69 ale je v něm řada aktuálních odkazů. Dürer využil poznatky ze své první italské cesty, během které zaznamenával krajiny v sérii akvarelů a studoval kánon lidských proporcí sestrojený Vitruviem. Ilustraci povýšil na svébytné a samostatné umělecké dílo a byl první, kdo Apokalypsu ztvárnil jako uzavřený soubor grafických listů. Dürer patrně nakreslil kompozici jednotlivých scén a vlastní dřevořez v hruškovém dřevě provedli řezači v jeho dílně. Podle Maxe Dvořáka Apokalypsa stojí mezi dvěma světy a spojuje to, co bylo před renesancí i to, co přišlo s ní.Dvořák M, 1924, cit. in: Hájková M, 1993, s. 5

První vydání Apokalypsy v německé a latinské verzi vytiskl Dürer vlastním nákladem roku 1498 a použil k tomu typy písma zhotovené předtím pro Liber Chronicarum.Waetzoldt W, 1948, s. 20 Toto vrcholné grafické dílo již využívá pokroky, které přinesla technika mědirytu, a přenáší jemné detaily také do dřevořezu.Chadraba R, 1963, s. 23

Popis a interpretace jednotlivých listů Listy cyklu „Apocalypsis cum figuris“ jsou seřazeny a číslovány dle publikace Michaela Hájková, Albrecht Dürer: Apokalypsa, Volvox globator, Praha 1993. Názvy jsou přeloženy z angličtiny.German prints: The Apocalypse, Albrecht Dürer

Titulní list - Panna Marie se zjevuje sv. Janovi Janovi se zjevuje inspirátorka proroctví Panna Marie v paprscích světla (světlem oděná) jako Apokalyptická žena a královna nebes stojící na srpku Měsíce. Titulní list odráží intenzitu mariánského kultu, který vyznával Dürer i jeho přátelé, humanisté Pirkheimer a Celtis. Ti přisuzovali Panně Marii podobu, jakou se vyznačovaly řecké a římské bohyně symbolizující ženskou krásu.Chadraba R, 1963, s. 44-45

Úvodní list – Martyrium sv. Jana Evangelisty List zobrazující mučení sv. Jana v kotli s vroucím olejem byl do souboru zařazen dodatečně až ve vydání Apokalypsy z roku 1511. Sv. Jan je považován za patrona knihvazačů, tiskařů, knihkupců, malířů rytců a výrobců papíru. Obraz tvořil protějšek k textu předmluvy, převzatému od překladatele bible, církevního otce Jeronýma.

Panovník, který mučení přihlíží, sedí na trůnu před orientálním kobercem a má na sobě bohatý orientální oděv. V Dürerově podání nejde o císaře Domitiána, ale o rozmařilého würzburského arcibiskupa, který nechal upálit lidového kazatele Hanse Böheima. Mezi postavami za zdí, které straní mučedníkovi a spojuje je odpor k arcibiskupovi, jsou Dürerovi rodiče, farář a dva rytíři, představitel řemeslnického povstání „Kozí brady“ nebo figura v turbanu představující „obráceného pohana“ – zde konkrétně saského kurfiřta, který později ochraňoval Luthera. Celý děj se odehrává v autentických dobových kulisách na nádvoří gotického hradu.Chadraba R, 1963, s. 32

I. (Ap. I, 2-20) - Vidění sedmi svícnů Sv. Jan nesený na oblacích klečí se skloněnou hlavou před Pánem Apokalypsy, který trůní na duhovém trůnu světa jako Slunce spravedlnosti s hořícím obočím. Pravou rukou k sobě přitáhl sedm hvězd (planet) a je obklopen sedmi svícny, které symbolizují sedm darů ducha, sedm kurfiřtů a původně sedm maloasijských církví, kterým byla kniha Apokalypsy určena.

Reforma říše má být provedena ohněm a mečem, který směřuje z božích úst k zemi jako jakási „diagonála světonápravy“. Světlo a oheň mají v dalších listech cyklu symbolický význam věčného vesmírného koloběhu, při kterém světlo přicházející shora se vrací zpět prostřednictvím ohně. Obřadné ohně ve formě svícnů vyzdvihovaných na oltář, ke kterým se utíkají oběti nespravedlnosti, jsou ozvěnou mnohem staršího indo-íránského kultu, který kdysi ovlivnil Evropu. V přeneseném smyslu je světlo prostředkem vyšší spravedlnosti, která se jako zhmotněná síla mravní navrací zpět prostřednictvím síly přírodní. Klečet v kruhu hořících svícnů znamená být zasvěcen.Chadraba R, 1963, s. 29, 33

Z výtvarného hlediska je pozoruhodný protiklad mezi plošnou ornamentální stylizací oblohy a plně plastickou modelací figur.Chadraba R, 1963, s. 33

II. (Ap. IV, 1-2, V) - Sv. Jan před Bohem a starci List zobrazuje otevřenou a hořící Bránu nebeskou, ve které Bůh, sedící pod sedmi pochodněmi, drží v ruce knihu se sedmi pečetěmi. Dle Dürera jde o říšskou ústavu, která má být reformována. Sedmioký a sedmirohý beránek po boží pravici, symbol obětování Krista, je jediný, kdo je hoden knihu převzít a rozlomit její pečeti.

Mezi čtyřiadvaceti starci, kteří vyplňují nebeskou sféru, je vlevo dole císař Zikmund rozmlouvající s Janem – odkaz na spis Reformatio Sigismundi, který měl být Zikmundovým reformním návrhem v duchu husitství.Chadraba R, 1963, s. 34 Kromě božího posla nad Janovou hlavou jsou v mandorle tajemní tvorové s hlavami lva, telete, orla a člověka. V hloubce leží romantická německá krajina s vodní tvrzí na břehu jezera, jako připomínka pozemského světa, kterému se Jan vzdálil.Waetzoldt W, 1948, s. 24

III. (Ap. VI, 1-8) - Čtyři apokalyptičtí jezdci