Rozpad protonu je hypotetický jev, při kterém se (zdánlivě) stabilní proton může rozpadnout na mezon a lepton; dominantním kanálem je pak rozpad na pion a pozitron . Tento rozpad vyplývá z většiny variant teorií velkého sjednocení. V nejjednodušších variantách teorie rozpad protonu probíhá za pomoci hypotetických X a Y bosonů. vpravo|náhled|Znázornění rozpadu protonu na a .
Možné průběhy dominantního kanálu rozpadu
Při reakci přes boson X vzniká tento boson ze dvou kvarků u a přeměňuje se na antikvark vázaný ve výsledném pionu a na pozitron . Při reakci přes boson Y vzniká tento boson z kvarku u a kvarku d a přeměňuje se na antikvark vázaný ve výsledném pionu a na pozitron . vpravo|náhled|Feymanův diagram znázorňující rozpad protonu na a .
Experimentální potvrzení rozpadu protonu O experimentální potvrzení tohoto jevu a poskytnutí experimentální podpory teoriím velkého sjednocení se pokouší několik světových laboratoří. Stále se prodlužující experimentálně zjištěná minimální hodnota střední doby života protonu (τ > 1031 roků obecně, pro jednotlivé modely a kanály rozpadu až v řádu 1034) již vyloučila mnohé z nejjednodušších variant teorie, zejména pokud se jedná o varianty bez předpokladu supersymetrie. Z takto vysokých hodnot doby života je zřejmé, že na detekci rozpadu v rozumném časovém rámci je potřeba obrovské množství protonů (např. řádově km3 vody).
Poznámky
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Fyzika částic Kategorie:Proton