Miroslav Horníček (10. listopadu 1918 Plzeň – 15. února 2003 Liberec) byl český herec, spisovatel, dramatik, režisér, výtvarník, fotograf, glosátor a divadelní teoretik. Jeho strýcem (z 2. kolene) byl herec Emil Bolek.

Životopis

Začátky Narodil se v Karlově ulici čp. 36, do rodiny úředníka Bedřicha Horníčka (* 19. května 1888) a Marie, rozené Lindauerové (* 7. září 1889). Rodiče byli oddáni 22. listopadu 1917.

K divadlu se dostal na plzeňské reálce na Mikulášském náměstí, kde chodil do ochotnického spolku a se spolužáky založil Studentský avantgardní kolektiv. Po vystudování gymnázia byl krátce zaměstnán jako technická síla ve Škodovce. Posléze se stal úředníkem v plzeňské Městské nemocnici. V roce 1941 přijal angažmá v Městském divadle v Plzni, brzy po válce odešel do Prahy. Nejprve hrál v Divadle Větrník, o rok později nastoupil k bratrům Oldřichu a Lubomíru Lipským do Divadla satiry. Poté hrál šest let na scéně Národního divadla. Dne 8. března 1948 se v Praze oženil s Alžbětou, rozenou Šumberovou (11. září 1924 Liptovský Mikuláš – 7. září 1999 Liberec).

V roce 1955 se stal partnerem Jana Wericha v Divadle ABC poté, co Jiří Voskovec v roce 1948 emigroval do Spojených států amerických. S Werichem hrál šest let, například ve hrách Těžká Barbora nebo Husaři.

Po Werichově odchodu roku 1961 vytvořil podobnou dvojici s Milošem Kopeckým. Nehráli však spolu dlouho. Už v roce 1962 se stal na dva roky členem Hudebního divadla v Karlíně a záhy i Divadla Semafor, kde účinkoval například ve hře Člověk z půdy. Působil i v Městských divadlech pražských, velmi známé a značně populární byly jeho Hovory přes rampu, kde přímo z divadelní rampy odpovídal na živé dotazy diváků kladené z hlediště a tak neformálně besedoval s publikem.

Hrál také ve filmech. Ztvárnil hlavní role ve filmech Táto, sežeň štěně! a Kam čert nemůže a v televizním seriálu Byli jednou dva písaři, dále několik vedlejších rolí v mnoha dalších filmech, z nichž nejznámější je role Krásného prince ve filmové pohádce Byl jednou jeden král. V roce 1965 si zahrál v komediálním snímku z produkce východoněmecké Defy Bez pasu v cizích postelích. Známé je také jeho působení v roli moderátora filmového zpravodajství z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.

V roce 1966 byl zvolen králem Pražského a Plzeňského Majálesu. V roce 1968 byl jmenován zasloužilým umělcem.

Montreal a Kinoautomat V roce 1967 se účastnil avantgardního projektu Kinoautomat autorů Radúze Činčery, scenáristy Pavla Juráčka a režisérů Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka na světové výstavě EXPO 67 v Montrealu. Horníček působil v roli průvodce filmovým představením, které se v určitých dramatických momentech větvilo. Samo publikum rozhodovalo, jak bude děj pokračovat. Zajímavostí je, že on sám neuměl vůbec anglicky. Text měl foneticky odposlouchaný a naučený. Tehdejší novinka vzbudila značný ohlas a po celou dobu výstavy byla představení beznadějně vyprodaná, jednalo se o první případ tzv. interaktivního filmu na světě.

Z tohoto pobytu vytěžil knihu fejetonů Javorové listy, uveřejňovaných původně v Literárních novinách.

Hovory H Po návratu z Montrealu se společně s režisérem Vladimírem Svitáčkem pustili do televizního projektu, který mu přinesl obrovskou popularitu. Scéna byla jednoduchá. Uprostřed publika byl stolek, u kterého seděl nad lahví červeného vína Horníček se svým hostem. Promlouval s takovými osobnostmi, jako byli mj. Jan Werich, Jan Pivec, Jiří Sovák, Július Satinský a Milan Lasica. Do svých rozhovorů vkládal inteligentní humor, který oslovuje mnohé diváky i dnes. V roce 2004 vyšla v reedici kniha Hovory H. Pořad se vysílal v letech 1969–1971, celkem bylo natočeno 28 dílů, ale televize odvysílala pouze 25, s nástupem normalizace byl však zrušen. Dochovaly se z něj vzácné televizní záznamy, pořad vyšel i na gramofonových deskách firmy Supraphon, později i na CD. Roku 1990 bylo natočeno ještě sedmnáct dílů pořadu, ale s pozměněným názvem Hovory H ještě po dvaceti letech.

Trojhlas V době tzv. přestavby (1984–1985) vytvořili spolu s Vladimírem Preclíkem a Iljou Hurníkem několikadílný televizní seriál Československé televize formou kulatého stolu a diskuzního pořadu, nazvaný "Trojhlas", který vedl rovněž k vydání stejnojmenné knihy (1986).

Byli jednou dva písaři Jeho dalším velkým televizním projektem byl desetidílný seriál Byli jednou dva písaři, dokončený v roce 1972. Na jeho tvorbě se sešla tehdejší umělecká elita. Režisér Divadla Semafor Ján Roháč, scenárista Jaroslav Dietl a herci v čele s dvojicí Sovák, Horníček. Dílem prostupuje jemný humor, nadhled a pohoda.

Seriál měl však pro něj tragický dopad. V půli natáčení, přímo v jeho dějišti, tragicky zemřel jeho jediný syn Jan (1950–1972), student dokumentaristiky na pražské FAMU, kterého si pozval na natáčení. Seriál byl přesto dokončen a na výsledku díla to nebylo znát.

Filmografie

Film 1959 Kam čert nemůže – role: MUDr. RNDr. František „Faust“ 1964 Táto, sežeň štěně! – role: redaktor Hlavsa, tatínek

Televize 1972 Věra – nevěra (TV filmová komedie) – role: Karel Bartůněk, scénář napsal Jiří Sovák spolu s Miroslavem Horníčkem 1973 Byli jednou dva písaři (TV seriál) – hlavní role: písař Justin Roman Cyril Pécuchet

Horníček jako spisovatel Jako prvotina mu vyšla kniha Dobře utajené housle, potom již zmíněné Javorové listy. V sedmdesátých letech vyšly jeho knihy Hovory, Listy z Provence (vyjadřuje lásku k Francii), Jablko je vinno a Chvála pohybu. V dalších letech i Julius a Albert, Klaunovy rozpravy, Hovory s Janem Werichem, Chvalozpěvy, Saze na hrušce a povídky Pětatřicet skvělých průvanů nebo S paní ve spaní. Některé z těchto knih vyšly i ve zvukové formě, jednalo se o autorská čtení či autorské dramatizace zaznamenané na gramofonových deskách firmy Supraphon.

Napsal také řadu divadelních her, například: Tvrďák aneb Albert, Julius a tma, Rozhodně nesprávné okno, Dva muži v šachu (vystupoval v ní v Divadle ABC ve Vodičkově ulici v Praze), Tři Alberti a slečna Matylda, Můj strýček kauboj aneb Rodeo, Slaměný klobouk, Setkání s Veronikou, Muž jménem Juan.

Výtvarník a duchovní otec Stal se autorem mnoha surrealistických koláží. Poslední výstava za života byla Dobře utajené koláže v Praze roku 2002.

Byl také duchovním otcem mnoha kulturních událostí a počinů. Spolupracoval s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem (které dokonce seznámil) i v „předsemaforské“ době (například představení Člověk z půdy). Další partneři: Miloš Kopecký (Tvrďák – spoluautoři i protagonisté), Tomáš Sláma, Igor Šebo, Pavel Bobek, Pavel Dostál (napsali spolu divadelní hru Dva na smetišti). Spolupracoval též s folkovou skupinou Český skiffle pana Jiřího Traxlera, objevil se i na LP desce firmy Supraphon Staropražské hrací strojky. Supraphon vydával také jeho interpretace textů jiných autorů – např. Jerome Klapka Jerome Tři muži ve člunu nebo Ota Pavel Smrt krásných srnců. Ještě v roce 1996 vystupoval na podvečerech v Divadle Kolowrat (předvánoční setkání), které pořádalo Masarykovo demokratické hnutí. náhled|Deska na hrobu, hřbitov v Kytlicích V Praze bydlel na Vinohradech v Hradešínské ulici č. 1891/70. Zemřel v Liberci a je pochován v Kytlicích u Nového Boru.

Manželkou byla tanečnice Běla Šumberová-Horníčková. Narodila se 11. 9. 1924 v Liptovském Mikuláši, zemřela 7. 9. 1999 v Liberci.

Horníček a západní Čechy Od 10. listopadu 1998 se stal Čestným občanem města Plzně.

V Plzni v budově kulturního domu Inwest (původně Dům kultury ROH) bylo na jeho počest od roku 2000 pojmenováno Horníčkovo divadlo. Byla zde 10. listopadu 2003 odhalena pamětní deska. Kulturní dům Inwest byl i s divadlem v roce 2012 zbourán.

Jezdil také do Mariánských Lázní za svými přáteli a pobýval zde v hotelu Svoboda. Napsal také Vyznání Mariánským Lázním v červnu a červnu v Mariánských Lázních a v roce 1986 při příležitosti slavnostního otevření Zpívající fontány vytvořil podobný dopis pro ni.

Ocenění Medaile Za zásluhy 50px|řád Pr, II. stupně (2000)

Knihy Soupis viz katalog NKC Národní knihovny ČR

A co ženy, pane dvorní rado?: Rozhovor J. P. Eckermanna s J. W. Goethem mimo pozemský čas o ženách času pozemského (divadelní hra) Praha, Dilia, 1987 Dobrý den, socho! Praha, Orbis, 1977 Dobře utajené housle Praha, Motto, 1965, další vydání až do – 2003 Dva muži v šachu: Odehrává se někde v Itálii, někdy v osmnáctém století (divadelní hra) Praha, Dilia, 1974 Hovory: (1968-1969) Praha, Motto, 1998 Hovory s Janem Werichem Praha, Panorama, 1991 Humor a koláže Žďár nad Sázavou, Impreso Plus, 1995 Chvála pohybu Praha, Motto, 2003 Chvalozpěvy Praha, Brána Euromedia Group – Knižní klub, 2001 Chvilky s Itálií (společně s Pavlem Koppem) Praha, Panorama, 1988, 2002 Jablko je vinno Praha, Motto, 1979, 1997 Jak hledat slunce Praha, Panorama, 1980 Javorové listy Praha, Olympia, 1968 Jeden den pouhý jen Praha, Spolek českých bibliofilů, 2000 Julius a Albert Praha, Československý spisovatel, 1989 Klaunovy rozpravy: úvahy, fejetony, rozhovory, ankety z let 1956–1986 Praha, Odeon, 1989 Koláže a hry Praha, Uměleckoprůmyslové muzeum, 1990 Letostroj pana Maxmiliána Praha, Albatros, 1972 Listy z Provence Praha, Československý spisovatel, 1971, 2000 Louka pro dva Praha, Dilia, 1984 Malá noční inventura (divadelní hra) Praha, Dilia, 1977 Miloslav Stibor Ostrava, Profil, 1990 Můj strýček kauboj aneb Rodeo (divadelní hra) Praha, Dilia, 1977 Muž jménem Juan (divadelní hra) Praha, Dilia, 1993 Neberme se příliš vážně Žďár nad Sázavou, Impreso Plus, 2002 Pětatřicet skvělých průvanů: (povídky) Praha, Akropolis, 1998, 2001 Pohlednice z Benátek Praha, Olympia, 1971 Poznámky o divadle Praha, Melantrich, 1990 Rozhodně nesprávné okno (divadelní hra) Praha, Dilia, 1970 S paní ve spaní: (povídky) Praha, Akropolis, 1999 Saze na hrušce: vzpomínky nejen na dětství Plzeň, Nava, 1996 Setkání s Veronikou: Komedie (divadelní hra) Praha, Dilia, 1980 Slaměný klobouk: volně zpracovaný na motivy komedie Eugéna Labiche (divadelní hra) Praha, Dilia, 1979 Strašidla Praha, Albatros, 1971 Trojhlas / Miroslav Horníček, Ilja Hurník, Vladimír Preclík Praha, Melantrich, 1986 Vyznání: Mariánským lázním v červnu a červnu v Mariánských lázních Praha, Československý spisovatel, 1975 Zpověď na konci cesty Praha, Formát, 2000

Diskografie – výběr

Gramofonové desky

s Janem Werichem LP Předscény Werich & Horníček – (2 LP) – Supraphon 1990

se skupinou Český skiffle LP Dobře utajené housle – (2 LP) – Supraphon 1972 LP Kantor Barnabáš a žáci darebáci – Supraphon 1973 LP Listy z Provence – Supraphon 1974

ostatní LP Hovory H – (s Milanem Lasicou a Júliem Satinským) – Supraphon 1970 LP Staropražské hrací strojky – Supraphon 1974 LP Zavěste, prosím, volá Semafor – (jako telefonický host Miloslava Šimka) – Supraphon 1974 LP Jablko je vinno – (autorské dramatizace s Libuší Švormovou) – Supraphon 1977 LP Chvála pohybu – Supraphon 1978 LP Je libo dát si víno – Supraphon 1979 (společně s Jiřím Sovákem a Vladimírem Menšíkem a Brněnským rozhlasovým souborem lidových nástrojů) LP Obraťte ! Na druhé straně jsem já Miroslav Horníček – Supraphon 1979 (společně s Milošem Kopeckým) LP Malá noční rozprava – Supraphon 1986 LP Herecké historky z hovorů H – Supraphon 1990

Rozhlasové nahrávky Český rozhlas připravil řadu nahrávek z Horníčkovy tvorby a u příležitosti 100. výročí jeho narození mu plzeňské regionální studio věnovalo cyklus Čtení na léto 2018.

Odkazy

Reference

Literatura Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 1, 2, 23, 77, 138, 177, 208, 266, 276, 306, 353, 418, 425, 427, 517, 520, 536. FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. . S. 426–427.

Související články Kytlice

Externí odkazy

Miroslav Horníček v souborném katalogu Akademie věd ČR

Miroslav Horníček na Dabingforum.cz Miroslav Horníček v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století