Brtnice (dříve též Trhová Brtnice, Pirnitz) je město v okrese Jihlava v Kraji Vysočina. Leží na silnici II/405 asi čtrnáct kilometrů od Jihlavy a 21 kilometrů od Třebíče v průměrné výšce 515 metrů. Je součástí Mikroregionu Černé lesy. Brtnice byla městysem a 27. března 2000 získala status města. Žije zde obyvatel. Městem protéká řeka Brtnice a jeho historické jádro je městskou památkovou zónou.
První písemná zmínka o Brtnici pochází z roku 1234, vesnice ale byla pravděpodobně založena již ve 12. století. Po několikeré změně majitele se Brtnice na dalších více než 200 let stala majetkem lomnické větve Valdštejnů. Po Bílé hoře získal panství benátský rod Collaltů a držel jej až do roku 1947, kdy bylo zkonfiskováno státem. Další etapa rozvoje následovala od roku 1980, kdy se Brtnice stala střediskovou obcí a byla zahájena výstavba místní části Nová čtvrť. Po roce 1989 byla postavena čistírna odpadních vod, rekonstruována kanalizace, došlo k opravě historických památek a městského majetku celkově, a také postavena nová obytná lokalita Niva.
Město Brtnice obdrželo v roce 2019 ocenění Historické město roku za rok 2018. Ocenění dostalo za nejlepší péči o památky.
Název Název Brtnice souvisí s lesním včelařstvím a mohl vzniknout dvěma způsoby:Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 113, 114. název se skládá z adjektiva „brtná“, což označuje ves, ve které stávaly brtě (dutiny stromů, ve kterých žily včely a shromažďovaly med) a přípony ‑ice. jde o hydronymum, Brtnice tedy byla pojmenována jako „řeka tekoucí brťovým lesem“ a osada převzala její jméno.
Do němčiny bylo jméno Brtnice přejato v podobě Pürnitz (později Pirnitz) a odtud také do latiny Purnicz nebo Pirnicz. Židovský název města v hebrejštině zní בארטניץ.
Historie Osídlení Brtnice a kraj kolem ní nepatřil k území obývanému člověkem v mladší době kamenné, hlavně z důvodů drsných klimatických podmínek (roční srážky v rozmezí 600–700 milimetrů, průměrná lednová teplota −4 °C a červencová 16 °C) a velmi hustého zalesnění. Přestože oblast nebyla trvale obydlená, pravěký člověk do ní občas pronikl, jak o tom svědčí nález broušených kamenných nástrojů z mladší doby kamenné v oblasti Jestřebí a Luk nad Jihlavou. Kamenný provrtaný mlat o délce 11 centimetrů a průměru provrtu 5 centimetrů byl nalezen u obce Jestřebí v roce 1935. Stejný nástroj byl nalezen také v lese u Luk nad Jihlavou, nelze ovšem vyloučit, že se oba nástroje do oblasti dostaly jako tzv. hromové hlíny. V období laténském a římském vedla pravděpodobně přes les mezi Čechami a Moravou komunikace, která spojovala oblasti Vindobony a Polabí, což dokumentují nálezy mincí z této doby. Tyto ojedinělé nálezy nemají velkou vypovídací hodnotu, ale jejich výskyt odpovídá předpokládané středověké trase Haberské stezky. Trasa samotná patrně vedla od Moravských Budějovic přes Heraltice a Brtnici k Lukám, kde se nacházel brod přes řeku Jihlavu, a dále k Polné. V Brtnici samotné byla v roce 1892 nalezena zlatem plátovaná keltská mince, která patří k nejstarším keltským mincím, a její používání spadá do 3.–1. století př. n. l.
V období zániku římské říše a tzv. stěhování národů se tato trasa přestala užívat a upadala. Další zprávu o ní pravděpodobně přinesla až Kosmova kronika česká v popisech událostí kolem boje o pražský knížecí stolec z roku 1101. V 11.–12. století Brtnicko náleželo bítovskému panství. Prvotní osídlování oblasti začalo od soutoku řek Rokytné a Rokytky směrem na sever a severovýchod, rovněž lze prokázat staré spojení mezi Brtnicí a Jihlavou Haberskou stezkou. Druhá vlna kolonizace probíhala podél řeky Jihlavy, hlavně na jejím levém břehu. Kdy přesně před rokem 1200 zdejší osídlení vzniklo určit nelze, ale patrně to příliš hluboko nebylo.
Brtnice samotná vznikla na březích řeky Brtnice v místech, kde se údolí zhruba v délce dvou kilometrů rozšiřuje. První písemné zprávy o osídlení oblasti pocházejí z první poloviny dvacátých let třináctého století ze zpráv přibyslavického faráře, ale tyto dokumenty se zachovaly pouze ve formě opisů. Za první doložitelný dokument, ve kterém je Brtnice zmíněna, je pokládána listina vydaná moravským markrabětem Přemyslem a potvrzená olomouckým biskupem Robertem i králem Václavem I. z 31. října roku 1234. V té dal Přemysl na prosbu své matky Konstancie Uherské nově založenému řádu cisterciaček v Předklášteří u Tišnova mimo jiné Trhovou Brtnici, Bransouze, Číchov, Jestřebí, Uhřínovice, Příseku, Malé a Smrčné se Lhotou, a také dnes již zaniklé Ostejkovice a Doubkov.Dějiny Brtnice, strana 23 Platnost listiny potvrdil o rok později papež Řehoř IX. a znovu jsou zde ony vesnice vyjmenovány.
13. a 14. století O pár let později bylo objeveno v Jihlavě stříbro, takže mezi roky vyměnil král Václav I. Jihlavu a Brtnici s okolními obcemi klášteru za jiné statky. Brtnice se díky výhodné poloze stala centrem oblasti a vyrostly v ní významnější stavby: nejprve hospoda pro kupce a cestující nebo komenda johanitů, později kostel sv. Jakuba a farní obvod.Dějiny Brtnice, strana 52 Rozvoj zemědělství, rozšíření řemeslné výroby a směna za peníze vedly k expanzi vesnice, rozvíjela se textilní výroba a zpracování kůží, potravinářství, hrnčířství a ostatní obory. Koncem 13. století rostlo pnutí v zemi díky feudálním sporům a tím pádem i nebezpečí pro Brtnici, která se nacházela na klíčové Haberské stezce. Za zmínku stojí dvě události této doby: 18. listopadu 1280 zde tábořil římský král Rudolf Habsburský, 27. října 1304 jeho syn Albrecht I. Habsburský na ústupu z Čech. Velmi pravděpodobně tudy směřovala další vojenská tažení, ale o těch se písemné záznamy nedochovaly.
V první polovině 13. století změnila Brtnice několikrát majitele, protože se dostala do zástavy. Janu Jindřichovi, bratrovi Karla IV., se podařilo získat zastavené statky zpátky pod svou kontrolu a připojil k nim i hrad Rokštejn. Ten postavil rod Střížovců (Hrutovici) v sedmdesátých a osmdesátých letech na pravém břehu řeky Brtnice nedaleko obce Střížov. Hrad změnil několikrát majitele, až se ho ujal Hynek z Valdštejna a v roce 1399 k němu skoupil okolní vesnice.
15. století – Bílá hora Není známo přesné datum, kdy se Valdštejnové ujali samotného brtnického panství, ale dá se předpokládat, že ve stejném roce jako Rokštejna nebo krátce poté. Oficiálně se udává rok 1410. Během husitských válek podporovali Valdštejnové a okolní šlechta husity, což se samozřejmě nelíbilo protihusitské Jihlavě. Hlavním centrem odporu v kraji byl hrad Rokštejn, což vedlo k útoku na něj a následnému rozboření někdy mezi roky .Dějiny Brtnice, str. 102–103 Hrad ještě v době fungování přestával vojensky i ekonomicky stačit nový požadavkům, takže byl rozbořený ponechán svému osudu. Zdeněk z Valdštejna začal se stavbou nového hradu přímo v Brtnici, což se nelíbilo Jihlavě, která se snažila stavbu u moravského markraběte zastavit, ale již v roce 1444 byl brtnický hrad zmíněn v rozhodčí výpovědi mezi Zdeňkem a Jindřichem z Valdštejna.náhled|275px|Brtnický zámek, ulice Pod zámkem a řeka Brtnice z pohledu z mostu na Legionářské ulici
V následujících letech zažila Brtnice hospodářský vzestup a roku 1486 byla na žádost Hynka Brtnického z Valdštejna a rozhodnutím Matyáše Korvína povýšena na městečko a bylo jí uděleno právo dvou trhů (jeden na svatého Filipa a Jakuba a druhý na svatého Václava). Po roce 1425 se v Brtnici usadili Židé vyhnaní z Jihlavy. Panství i nadále prosperovalo, ale stále byly vidět následky Česko‑uherských válek, o nichž informuje urbář z roku 1533–38: opuštěných zůstalo 15 vsí a 39 gruntů. Brtnice měla v té době 500–550 obyvatel, masný krám, lázně a 2 pivovary. Probíhala také přestavba gotického hradu na renesanční zámek pod vedením italského architekta Baltazara Maggi de Ronio, která byla ukončena v roce 1593. Hynek také kolem roku 1588 nechal postavit v sousedství zámeckého areálu kostel svatého Matouše. Po Hynkově smrti roku 1596 přebral vládu nad panstvím syn jeho bratra Jindřicha, Zdeněk. Ten byl, stejně jako Hynek protestant. Ale na rozdíl od něj byl mnohem razantnější v politice a tak se stal jedním z moravských direktorů (správců), kteří roku 1619 vedli české stavovské povstání. Po porážce byl Zdeněk Brtnický z Valdštejna odsouzen ke ztrátě cti, majetku i hrdla, ale rozsudek byl změněn na doživotí na Špilberku. Zemřel 24. června 1623, brtnické panství mezitím 2. dubna 1623 získal z rukou císaře Ferdinanda II. hrabě Rombaldo XIII. Collalto et San Salvatore.
Panování rodu Collaltů náhled|Most a náměstí v Brtnici Události třicetileté války měly na Brtnicko katastrofální dopad. Došlo ke konfiskacím majetku a jeho přesunu do rukou cizinců. Kraj ničily přesuny vojska, rabování vojáků, násilná rekatolizace a morové epidemie. Roku 1637 řádil v Brtnici požár, kterému podlehlo 59 domů, kostel a fara. V březnu 1645 městečko ovládali Švédové, několikrát ho přepadli, 1. října 1646 vyhodili do vzduchu hradby a zapálili městské brány. V prosinci 1647 odešli, ale náprava škod trvala další desítky let.
Panství sice postihla v letech 1679–80 a 1715 morová epidemie, při které zemřelo přes 200 obyvatel, ale obnova stále pokračovala. Roku 1685 byla postavena kaple, ve čtyřicátých letech 18. století byly vyzdobeny oba mosty barokními sochami. Rozvíjela se kultura i služby: byla rozšířena zámecká knihovna, vznikly hudební spolky, od roku 1706 působil v Brtnici lékař,Dějiny Brtnice, strana 207 roku 1792 byla postavena budova školy. Rostl také počet židovských obyvatel i jejich vliv na hospodářství oblasti. Stále se dařilo řemeslům (např. hrnčířství), roku 1733 byla potvrzena městečku privilegia císařem Karlem VI.Dějiny Brtnice, strana 171 Další velký požár vypukl v roce 1760 v pivovaru a postupně mu podlehlo téměř celé městečko, včetně zhruba 200 budov, část zámku, klášter, oba kostely a fara s archivem.
V druhé polovině 18. století se začaly projevovat tereziánské a josefínské reformy: byl zaveden toleranční a robotní patent, zrušeno nevolnictví, zavedena nová právní a hospodářská agenda. Více prostoru dostalo lesní hospodářství a pěstování brambor, zvýšila se produkce obilí a hrachu.Dějiny Brtnice, strana 220 Ve čtyřicátých letech 19. století žilo v Brtnici 3 563 obyvatel, ale postupem času se jejich počet snížil až na 3 tisíce v roce 1910. V důsledku toho zaniklo soukenictví, tkalcovská výroba, papírna a mlýn na výrobu střelného prachu.
náhled|175px|Památník obětem první světové války Po první světové válce vzniklo mnoho občanských sdružení např. Sokol, Orel nebo Junák včetně hudebních a kulturních spolků. I přes hospodářskou krizi bylo toto období klidné, charakterizované vznikem malých a středních podniků v tradičních oborech jako koželužství, obuvnictví, dřevozpracování a dalších. Před i po druhé světové válce pokračoval úbytek obyvatelstva z důvodů válečných útrap a nedostatku zaměstnání, protože v Brtnici chyběl těžký průmysl. Postupný odchod židovského obyvatelstva do nedaleké Třebíče od roku 1848 a jejich deportace do koncentračních táborů snížily počet obyvatel v městečku až na 1 996 v roce 1980.Dějiny Brtnice, strana 346
Moderní dějiny V roce 1947 byl státem zkonfiskován velkostatek a zámek rodu Collaltů, později byla provedena kolektivizace, což znamenalo zánik soukromého podnikání v zemědělství, tak typického pro Brtnici a okolí. Roku 1980 se Brtnice stala střediskovou obcí, a v souvislosti s tím bylo rozhodnuto o stavbě nového sídliště podél silnice směrem na Jihlavu, mateřské a základní školy, nákupního střediska, kina a průmyslových provozů. Na druhou stranu většina historických památek chátrala, synagoga byla v roce 1988 zbourána a na jejím místě dnes stojí obchodní středisko. Zdaleka nejhůře dopadl zámek, který v době komunistického režimu neměl žádné využití a chátral.