Chválenice (Amtliches deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren: herausgegeben vom Reichsprotektor in Böhmen und Mähren. Prag: Selbsverlag des Reichsprotektors in Böhmen und Mähren, 1940. s. 244. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:4d9cc2f0-2433-11e6-8145-5ef3fc9bb22f) jsou obec v okrese Plzeň-město v Plzeňském kraji. Žije v ní obyvatel. Obec je od 1. ledna 2007 součástí okresu Plzeň-město, do konce roku 2006 byla obec součástí okresu Plzeň-jih.
Historie Nejstarší osídlení a první zmínky Nejstarší historické doklady o existenci Chválenic pocházejí z roku 1275, kdy je doložen štědrý příznivce kladrubského kláštera, vladyka Semislav z Chválenic. Zajímavé je, že teprve o dvacet let později byla Václavem II. založena Nová Plzeň. Nejstarší archivní prameny o vladyckých statcích v Želčanech a Chouzovech jsou z doby o více než sto let později, z let 1377–1379. Osídlení na území někdejší chválenické farnosti je však mnohem starší. V roce 1870 došlo při těžbě kamene na stavbu dnešního nezvěstického mostu Osvobození k archeologickému nálezu v oblasti tzv. Žákavské hory. Šlo o četné artefakty z doby bronzové. Teprve o osm let později se začal zahradník valdštejnského zámku Kozel F. X. Franc soustavně zajímat o pravěké osídlení v údolí řeky Úslavy. Při nich bylo potvrzeno, že v celém říčním údolí od Kozelského polesí až po Srby u Blovic bývalo bohaté pravěké osídlení s bezpočtem mohyl. Nezvěstický nález se dostal do dnešního Národního muzea v Praze, kde je jeho část stále uložena.
Život kolem přemyslovského hradiště ve Staré Plzni Zprávy o středověkém osídlení oblasti jsou doloženy v roce 976, kdy bylo bavorské vojsko poraženo pod přemyslovským hradem Plzní, nacházejícím se na dnešním vrchu Hůrka u Starého Plzence. Šlo o hrad, který se v té době mohl významem téměř rovnat hradu pražskému. Kolem Hůrky také procházela významná cesta z Bavor do Prahy, Krakova a Kyjeva.
V roce 1884 se v Želčanech uskutečnil archeologický nález, který naznačuje, že minimálně část dnešní obce Chválenice mohla být osídlena již v raném středověku. Při stavebních pracích v želčanském statku čp. 25 byl objeven keramický džbán obsahující 2116 mincí, denárů z doby vlády knížete Oldřicha a čtyři malé náušnice. Mince – malé stříbrné plíšky – byly vyraženy v domácí vyšehradské mincovně. Většinu mincí prodal hospodář Valdštejnovu zahradníkovi na Kozlu,archeologovi a tajemníkovi plzeňského historického muzea Františku Xaveru Francovi. Právě díky němu jsou dnes ve sbírkách Západočeského muzea v Plzni. Starší a nevelkou částí pokladu byly bavorské mince z 10. století, nad nimiž několikanásobně převládaly české denáry z první poloviny 11. století. Datace mincí předchází o více než dvě stě let první písemnou zmínku o vsi Chválenice a o dalších sto let nejstarší písemné zprávy o Želčanech a Chouzovech.
Panské sídlo Chválenice a tvrze v okolí Chválenice byly od 14. století nejen doloženou farní osadou s kostelem, ale podle Semislava a jeho následovníků lze předpokládat, že se zde nacházelo i samostatné vladycké sídlo spojené s místním kostelem svatého Martina. Podobných tvrzí se v dané době nacházelo v okolí velké množství. Velmi zachovalý zbytek tvrziště se nachází v Nezvěsticích. I v nejbližším okolí Chválenic se však nacházelo ve vrcholném středověku mnohem hustější osídlení než dnes. Na západním úbočí Farské skály se nacházely tvrz, hospodářský dvůr a ves Džbánek, patřící pravděpodobně cisterciáckému klášteru v Nepomuku. Poblíž je doložena existence ještě několik dalších, dnes zaniklých vsí – Zboří, Záhoří a Lhotky. Poté, co byl nepomucký klášter v 15. století vypálen husity, byly již v polovině 16. století všechny tyto vsi označovány za pusté. Ve druhé polovině 14. století zanikla dočasně i tvrz ve Chválenicích. Chválenice nyní patřily k vladyckému sídlu v Pokonicích u Žákavy. Tato tvrz se nacházela v ohybu řeky Úslavy mezi Zdemyslicemi a Žákavou. Šlo pravděpodobně o významné sídlo, které však koncem 14. století také zaniklo a centrum vladycké moci se přesunulo do sousední Žákavy.náhled|255x255bod|Ukázka ilustrace v jednom z rukopisů chválenického faráře Blažka z Dobřan, uloženém v Národní knihovně ČR (Textus varii, 1434)
Husitské války a Jiří z Poděbrad Před husitskými válkami zakoupil Chválenice plzeňský měšťan Tomáš Paviánek, zvaný též Pabiánek. Jeho žena Anna Pabiánková byla horlivou stoupenkyní radikálního plzeňského kazatele Václava Korandy a dokonce u sebe v Plzni na čas ubytovala Jana Žižku. Při odchodu Žižky do jižních Čech spálila na plzeňském náměstí veškerý svůj majetek a vydala se spolu se svým podnájemníkem na Tábor.
Chválenice v té době patřily Pabiánkovým synům, sídlícím na tvrzi v nedalekých Štěnovicích. Pabiánkové po odchodu Jana Žižky a příklonu Plzně ke katolictví z města také odešli, ale pouze do Štěnovic. Plzeňští přesto jejich tvrz oblehli a dobyli. Přítomné členy rodiny při tom vyvraždili. Jako odškodné si Plzeňané vzali majetek Pabiánkových včetně obce Chválenice. Plzeňští dosadili roku 1424 do Chválenic horlivého a velmi vzdělaného katolického kněze Blažka z Dobřan. Blažek proslul jako pilný opisovač knih a textů. Jeho středověké rukopisy jsou dnes uloženy v pražské univerzitní knihovně a v knihovně metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze.
Krajina kolem obce byla v té době na horké válečné půdě mezi katolíky a husity. Zatímco plzeňským katolíkům patřil nový královský hrad Radyně, husité drželi hrad Vlčtejn. Po skončení husitských válek, za vlády Jiřího z Poděbrad se zapsal hrad Vlčtejn do historie jako místo podpisu mírové smlouvy mezi kališnickým králem a odbojnou katolickou šlechtou z Jednoty strakonické.
Od druhé poloviny 15. století byly Chválenice opět samostatným vladyckým sídlem, patřícím panošovi Janu Chválenickému z Hodousic. Zdá se ale, že kolem roku 1500 patřila část chválenických pozemků také purkrabímu Bedřichovi z Donína a na Vlčtejně. Ten ve Chválenicích usadil své dva služebníky a lidi svobodné, Jíru a Jana Hošťálkovi. Jak Bedřich z Donína tak Jíra a Jan Hošťálkovi se pak kvůli užívání pozemků dostávali do ostrých sporů s Janem Chválenickým z Hodousic. Roku 1531 již Chválenice patřily k panství Jana Častolára Hradišťského z Hořovic. Po pořízení kšaftu v roce 1541 zdědil celý statek vladyka Častolár Hradišťský z Hořovic. Další zprávy o životě na území dnešní obce Chválenice existují z druhé poloviny 16. století, a to zásluhou rokycanských městských knih. Městu Rokycany byla tehdy poddána ves Želčany, přičemž v textech jsou zmiňováni také obyvatelé Chválenic a Chouzov. Chválenice zůstávaly během druhé poloviny 16. století v majetku rodu Hradišťských z Hořovic. Roku 1588 koupil Častolárův syn Jan Hradišťský od Kryštofa z Roupova vlčtejnské panství včetně vsi Chouzovy. náhled|Dřevěný pohřební štít hraběte Kryštofa Karla Kokořovce z Kokořova ve chválenickém kostele svatého Martina
V době třicetileté války a rekatolizace V 17. století již Chválenice patřily k nebílovskému panství. Majiteli panství byli Kokořovci, konkrétně Kryštof Karel Kokořovec z Kokořova. V té době v zemi vypukla třicetiletá válka. Kryštof Karel se spolu se svým bratrem, majitelem šťáhlavského panství, postavil na protestantskou stranu sporu a v roce 1618 odmítl věrnost habsburskému císaři Ferdinandu II. Naopak, Kokořovci vítali jako svého krále Fridricha Falckého. Byli pak ztrestáni významnou pokutou, ale nepostihla je konfiskace majetku. V době rekatolizace, v polovině 17. století, se lze v Čechách postupně setkat s několika kněžími, jejichž rod pocházel z Chválenic – děkanem Janem Chválenickým a kaplanem Sebastianem Chválenickým v Náchodě, děkanem Janem Chválenickým v Horšovském Týně a arciděkanem Janem Františkem Chválenickým v Českém Krumlově. Po skončení třicetileté války byly Chválenice zčásti vylidněny. Svědčí o tom údaje z Berní ruly (1654) – z osmnácti dvorů bylo pustých sedm, ze tří drobnějších usedlostí zůstaly pusté tři.
V osmdesátých letech 17. století patřilo nebílovské panství Arnoldu Aloisovi baronu Engelovi z Engelsflussu. V celé zemi probíhala rekatolizace a výstavba poutních kaplí a kostelů. Arnold Alois využil vzrůstajícího kultu svatého Vojtěcha a nechal na Planinách u Chválenic, na místě staré polní kapličky postavit poutní kostel zasvěcený právě sv. Vojtěchovi.
Nejstarší chválenické farní kroniky dokládají, že ve Chválenicích a okolí bylo na přelomu 17. a 18. století velké množství povolání a řemesel. Patřil mezi ně také nově ustavený poustevník u kaple svatého Vojtěcha na Planinách. Ve vsi Chválenice v této působili farář, kaplan, nádvorník (správce farního dvora), rychtář, učitel (doložen od roku 1644), bečvář, hrnčíř, hrobař, kovář, krejčí, krčmář, piksmistr, ovčácký pacholek, ponocný, punčochářka, švadlena, sluhové, vojáci, zedník, žebráci a tuláci.
V majetku benátského maršála V roce 1705 zakoupil nebílovské panství vrchní velitel a maršál pozemních vojsk Benátské republiky, Adam Heinrich hrabě von Steinau. Tento muž pocházející z Horních Franků zasvětil celý svůj život vojenské kariéře a v četných válkách proslul nebývalou odvahou a odhodláním. Bojoval nejen ve službách Benátské republiky, ale i ve službách císaře a saského kurfiřta – polského krále. Své hrdinství a schopnosti prokázal v tureckých válkách a v Severní válce o Baltské moře. V Nebílovech zakoupil renesanční tvrz a nechal ji přestavět na reprezentativní zámeček. Zemřel však velmi záhy, roku 1712. Ve své závěti si přál nechat na panství vystavět nový kostel. Místo toho byl barokně přestavěn kostel na Prusinách, do něhož byl hrabě Steinau pohřben. náhled|255x255pixelů|Dientzenhoferův kostel svatého Martina v květnu 2017 – pohled od západu
Černínové a kostel od K. I. Dientzenhofera náhled|255x255pixelů|Empírová chválenická fara s aliančním znakem a chronogramem v průčelí Od počátku 18. století byly Chválenice součástí spojeného šťáhlavsko-nebílovského panství v držení švihovské větve rodu Černínů z Chudenic. Chválenická farnost byla největší a nejvýznamnější na tomto panství. Heřman Jakub hrabě Černín z Chudenic pozval roku 1747 do Chválenic proslulého stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera, který zde na místě starého kostela postavil nový, barokní chrám svatého Martina. Heřman Jakub Černín se stal štědrým mecenášem kostela a byl ve zdejší hrobce roku 1784 také pohřben. Zatímco Chválenice a Želčany byly součástí šťáhlavsko-nebílovského panství, Chouzovy patřily trvale k panství vlčtejnsko-hradišťskému.
Heřmanův syn, hrabě Jan Vojtěch Černín z Chudenic nechal na panství postavit lovecký zámek Kozel a rekonstruovat zámek v Nebílovech. Ve Chválenicích se významně finančně podílel na výstavbě empírové fary v roce 1806. Na jeho paměť byl nad vchodem do fary umístěn alianční znak Vojtěcha a jeho první manželky Marie Terezie Josefy z Thunu-Hohensteinu. Bezdětný pár nechal vybudovat novou rodinnou pohřební kapli ve Šťáhlavech.
V majetku rodiny Valdštejnových Po Vojtěchově smrti přešlo panství do rukou Valdštejnů-Wartenbergů. Za prvního z Valdštejnů, Kristiána, byla ve Chválenicích postavena dnešní klasicistní budova školy. Za valdštejnského panství byla v letech 1848–1850 zrušena za náhradu robota a roku 1912 se odehrál požár chválenického kostela svatého Martina. V letech 1914–1918 proběhla první světová válka spojená s rekvizicí nejstarších chválenických zvonů z dílen klatovského zvonaře Štěpána Pricqueye a plzeňského zvonaře Pernera z let 1658 a 1739. Nové zvony Václav a Martin byly na věž chválenického kostela vráceny v roce 1932, ale již o deset let později byly rekvírovány pro potřeby nacistické moci. V roce 1945 končí Valdštejnové jako majitelé šťáhlavského velkostatku. Poslední z nich byl pohřben do rodinné hrobky ve Šťáhlavech v roce 1954.
První republika a nacistická okupace