Poetická Edda (též Starší nebo Saemundova Edda) je název sbírky eddických islandských epických mytologických a hrdinských písní, která vznikala pravděpodobně kolem 10. století ve Skandinávii a díky níž byla zachována velká část informací o severské literatuře, mytologii i historii této doby.
Původ slova Edda Samotné slovo edda poprvé použil Snorri Sturluson pro název své knihy (Prozaická Edda). Edda znamená islandsky prababička a toto slovo mohlo být použito s významem prazáklad skaldské poezie. Další význam slova edda může být ve zkomolenině jména Oddi, dvorce, kde Snorri vyrůstal a získal vzdělání či óðr (básnictví) nebo od latinského edo (píši, publikuji).
Vznik a datace Původní rukopis se nedochoval, ale zachovaly se tři opisy, z nichž Codex Regius byl podle starší předlohy opsán okolo roku 1270, posléze byl ztracen a zapomenut a znovu objeven až roku 1645 biskupem na Skálholtu Brynjólfurem Sveinssonem. Ten text považoval za starší dílo, z něhož Snorri Sturluson čerpal při sestavování své Eddy, a její autorství (nesprávně) připsal islandskému učenci a historiografovi Sæmundovi Moudrému (1056–1133, odtud Sæmundova Edda). Nalezený text opsal a roku 1662 poslal dánskému králi Frederikovi III., jenž ji uložil do své knihovny, a kniha tak dostala název Codex regius.
Není známo, kdy a kde eddické písně vznikly, a to proto, že tyto pohanské písně se na Islandu díky jeho izolovanosti a specifické situaci šířily ústně až do 13. století a na pergamen byly zapsány až díky křesťanské písemné kultuře. Některé písně byly sice pravděpodobně zapsány již ve 12. století, ale nejstarším zápisem, o němž víme s jistotou, jsou citace ve Snorriho Eddě z dvacátých let 13. století.
Je však možné říci, že jádro eddických písní vznikalo ve Skandinávii v 9. a 10. století a že Islanďané si toto jádro přivezli z Norska ve velké emigrační vlně po vítězství Haralda Krásnovlasého u Hafrsfjordu a dál je pěstovali a rozšiřovali.
Většina islandských ság se však odehrává mezi lety 930–1030, takže je dnes toto století nazýváno v islandské historii söguöld (Doba ság). Ságy o králích a biskupech jsou pochopitelně zařazovány do období života dotyčné osobnosti.
Literární styl Eddická poesie se vyznačuje zejména aliterací několika metrických typů, heiti (užíváním básnických synonym) a používáním kenningů (složených básnických opisů). Zvláštním básnickým prostředkem je tmeze, což je rozdělení jednoho slova do dvou – např. každé slabiky do jednoho půlverše.
Obsah V eddických písních můžeme nalézt velké množství různorodých námětů, nejčastější jsou mytologické, ale také hrdinské, milostné a čistě historické, až životopisné (např. píseň Hyndluljóð)
Mytologické písně Význam těchto písní spočívá v tom, že se u jiných germánských národů vůbec nevyskytují, a nejsou ani doklady, že existovaly. Vědmina píseň (Völuspá) – Jedná se o nejznámější píseň celé sbírky. Je to jakési shrnutí islandské mytologie, popisuje začátek a konec bohů, lidí a světa. Celý text je stylizován do podoby věštby, oslovující boha Ódina. Výroky Vysokého (Hávamál) – Jedná se o veršovanou sbírku přísloví, vložených do úst boha Ódina. Jedná se o jakýsi návod, jak moudře žít, o shrnutí staré germánské životní filozofie. Učí především opatrnosti a vyhýbání se konfliktům.Jedna z pasáží popisuje moc boha Ódina. Právě v této části je popsán vznik run, výroby runové sady a jejich použití. Píseň o Vaftrúdnim (Vafþrúðnismál) – Jedná se o básnický dialog mezi bohy Ódinem a Friggou, později mezi Ódinem a obrem Vafþrúðnirem. Jedná se o shrnutí staronorské kosmologie prostřednictvím líčení cesty Ódina k sídlu obra Vafþrúðnira. Je hojně citována v Prozaické Eddě. Píseň o Grímnim (Grímnismál) – Vypráví příběh o tom, jak nejvyšší bůh Ódin sestoupil na zem v podobě Grímnira. Byl ovšem omylem umučen králem Geirröthem, kterému se ovšem Ódin pomstil. Skírniho cesta (Skírnismál) – Jedná se o milostnou báseň, líčící příběh Skírniho a Jötunheimr. Píseň o Hárbardovi (Hárbarðsljóð) – Spor bohů Ódina a Thóra, parodie na islandské mýty. Píseň o Hymim (Hymiskviða) – Líčí příběh boha Tóra. Lokiho pře (Lokasenna) – Bůh Loki uráží ostatní bohy, až je za to potrestán. Taktéž parodie ostatních písní, jakási snůška "drbů" na ostatní bohy. Píseň o Trymovi (Þrymskviða) – Podobně jako píseň o Hymim je zpracováním tórovských mýtů. Píseň o Alvísovi (Alvíssmál) – Líčí, jak Tór lstí zabránil Alvísovi, aby se ucházel o jeho dceru. Baldrovy sny (Baldrsdraumar) – Rozvinutí jedné z epizod Vědminy písně. Píseň o Rígovi (Rígsþula) – Popisuje mytický vznik společenských stavů. Píseň o Hyndle (Hyndluljóð) – Popisuje mytický vznik jistého islandského rodu. Píseň o Svipdagovi (Svipdagsmál) – vlastně milostná novela, složená ze dvou částí: Gróiny kouzelné písně (Gróugaldr) Píseň o Fjölsvinnovi (Fjölsvinnsmál)
Hrdinské písně Jejich námět až do doby stěhování národů (postava Attily, gótských králů) Píseň o Völundovi (Völundarkviða) První píseň o Helgim, vítězi nad Hundingem (Helgakviða Hundingsbana I.) Píseň o Helgim, synu Hjörvardovu (Helgakviða Hjörvarðssonar) Druhá píseň o Helgim, vítězi nad Hundingem (Helgakviða Hundingsbana II.) O Sinfjötliho smrti Grípiho věštba (Grípisspá) Píseň o Reginovi (Reginsmál) Píseň o Fáfnim (Fáfnismál) Píseň o Sigrdrífě (Sigrdrífumál) Zlomek písně o Sigurdovi (Brot af Sigurðarkviðu) První píseň o Gudrúně (Guðrúnarkviða I.) Krátká píseň o Sigurdovi (Sigurðarkviða inn skamma) Brynhildina cesta do podsvětí (Helreið Brynhildar) Zkáza Niflungů Druhá píseň o Gudrúně (Guðrúnarkviða II.) Třetí píseň o Gudrúně (Guðrúnarkviða III.) Oddrúnin nářek (Oddrúnargrátr) Stará píseň o Atlim (Atlakviða) Grónská píseň o Atlim (Atlamál in grænlensku) Gudrúnin nářek (Guðrúnarhvöt) Píseň o Hamdim (Hamdismál) Píseň o Grottu (Grottasöngr)
Odkazy
Reference
Literatura
Související články Edda Prozaická Edda Snorri Sturluson
Externí odkazy
anglický text na internetu staroseverské metrické typy (v angličtině) vše o severských ságách
Kategorie:Islandská literatura Kategorie:Ságy Kategorie:Náboženská literární díla