Intenzivní chov hospodářských zvířat nebo také velkochov je koncentrovaný provoz živočišné výroby. Smyslem velkochovů je vyprodukovat co největší množství masa, vajec či mléka za co nejnižší možnou cenu. Ve velkochovech se v porovnání s jinými typy živočišné výroby chovají vyšší počty hospodářských zvířat (zejména skot, drůbež a prasata) na menší ploše."EU tackles BSE crisis", BBC News, November 29, 2000."Is factory farming really cheaper?" in New Scientist, Institution of Electrical Engineers, New Science Publications, University of Michigan, 1971, p. 12. Hlavními produkty velkochovů jsou maso, mléko a vejce určená k lidské spotřebě.Danielle Nierenberg (2005) Happier Meals: Rethinking the Global Meat Industry. Worldwatch Paper 121: 5 V souvislosti s intenzivními chovy hospodářských zvířat se často diskutuje o tom, zda jsou etické a udržitelné.
Velkými počty a vysokou hustotou zvířat chovaných ve velkochovech se dosahuje co největšího objemu produkce při co nejmenších nákladech. Provoz je závislý na moderních přístrojích, globálním obchodu a biotechnologiích. Výhody, rizika a etické problémy takto industrializovaného živočišného zemědělství jsou předmětem nepřetržitých diskuzí. Mezi nejvíce problematické otázky patří, zda jsou velkochovy nezbytné k uživení rostoucí lidské populace, jaké jsou životní podmínky zvířat, jaké dopady má intenzivní hospodaření na životní prostředí a zdraví obyvatel nebo nakolik je tento způsob produkce potravin efektivní.
Historie Intenzivní chov hospodářských zvířat nemá v dějinách zemědělství příliš dlouhou tradici, je výsledkem moderních vědeckých objevů a technologického vývoje. Pokrok v zemědělství na konci 19. století jde ruku v ruce s rozvojem produkce v ostatních odvětvích průmyslu, což je charakteristické pro pozdní fázi průmyslové revoluce. Objev vitamínů (a jejich role ve výživě zvířat) vedl k vývoji vitamínových doplňků umožňujících chov slepic v uzavřených halách.John Steele Gordon (1996) "The Chicken Story", American Heritage, September 1996: 52–67 Objevem antibiotik a zavedením vakcinace se u zvířat snížil výskyt nemocí, a tím bylo možné navyšovat jejich počty. Z chemických látek vyvinutých za 2. světové války byly vyrobeny syntetické pesticidy. Rozvoj přepravy umožnil snadnější distribuci zemědělské produkce.
Intenzifikace a industrializace zemědělské výroby vedla k osminásobnému nárůstu světové produkce mezi lety 1820 až 1975.Matthew Scully Dominion: The Power of Man, the Suffering of Animals, and the Call to Mercy Macmillan, 2002 Ve stejném časovém období se vzhledem k automatizaci výrobních procesů počet pracovníků v zemědělství postupně snižoval. Během druhé poloviny 20. století se velkochovy dále rozrůstaly a v současnosti stále častěji nahrazují tradiční chov hospodářských zvířat.
Velkochovy v současnosti náhled|upright|Nosnice z klecového velkochovu, Sao Paulo, Brazílie. K uchování zdraví zvířat i za stresujících podmínek a ke zvýšení výroby se používají vakcíny, antibiotika, minerální a vitamínové suplementy a dezinfekční prostředky. K omezení nežádoucího pohybu a činností zvířat je využíváno fyzických bariér, jako jsou klece, zdi a ohrady.
Intenzivní chov hospodářských zvířat je rozšířený ve všech rozvinutých zemích. Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) odhaduje, že v letech 2002–2003 se z intenzivních chovů získával následující podíl světové produkce: 67 % drůbežího masa, 42 % vepřového masa, 7 % hovězího a telecího masa a 0,8 % skopového masa. Průmyslová výroba představovala 39 % veškeré světové produkce masa a 50 % celkové produkce vajec.FAO. 2007. The state of the world's animal genetic resources for food and agriculture. Food and Agriculture Organization of the United Nations. Rome. 511 pp.
Typy velkochovů Pro velkochovy je typický chov velkého množství zvířat, která jsou často udržována ve vnitřních stísněných prostorách. Nejčastěji se tímto způsobem chovají krávy, prasata, krocani, husySee: "Landscape with Goose" - documentary film by Włodzimierz Szpak (1987) nebo kuřata. Cílem je vyprodukovat co největší množství masa, vajec nebo mléka za nejnižší možnou cenu. Metody užívané k udržování zdraví zvířat a zlepšení jejich produkce mohou zahrnovat užívání dezinfekcí, antibiotik, antihelmintik, hormonů, vakcín, proteinů, minerálů a vitamínových doplňků. Dále zvířata také podstupují časté zdravotní prohlídky, žijí v klimatizovaném prostředí a jsou zaváděna opatření zaměřená na prevenci šíření škodlivých organismů mezi nimi. K omezení pohybu se využívají např. ploty, které slouží k eliminování nevhodného pohybu a chování zvířat. Chovné programy slouží k množení zvířat, která jsou více vhodná pro omezující podmínky velkochovu a jsou zároveň schopna stabilně produkovat produkty.Foer, Jonathan Safran (2010). Eating Animals. Hachette Book Group USA. ISBN 9780316127165.
Kuřata Objevení vitamínu D bylo pro produkci drůbeže největším milníkem 20. století, protože umožňuje celoroční chov kuřat v zajetí. Před tímto objevem se kuřatům během zimy nedařilo, což způsoboval nedostatek slunečního světla, a proto byla produkce vajec, inkubace a produkce masa mimo sezónu velmi náročná, takže byl chov drůbeže drahou sezónní záležitostí. Celoroční produkce drůbeže snížila ceny, a to zejména pro kuřata. Poultry Nutrition, Ray Ewing, Ray Ewing Press, Third Edition, 1947, page 754.
Zároveň narostla produkce vajec, která byla zvýšena umělým šlechtěním. Po několika začátečních selháních, (například selhání experimentální stanice v Maine při zlepšování produkce vajec) přišel s řešením profesor Dryden na experimentální stanici v Oregonu.Dryden, James. Poultry Breeding and Management. Orange Judd Press, 1916. náhled|225x225pixelů|Několikapatrové klece Zlepšená produkce a kvalita byla doprovázená sníženou potřebou práce. Od 30. let až do počátku 50. let 20. století starání se 1500 slepic poskytovalo práci na plný úvazek pro jednu rodinu žijící na farmě v Americe. V pozdních 50. letech 20. století však klesla cena vajec tak výrazně, že byla většina farmářů nucena ztrojnásobit počet slepic, které vlastnili. Toto vedlo k tomu, že v kleci pro jednu slepici teď žily tři nebo farmáři vytvořili z jednopatrových klecí klece třípatrové. Zanedlouho po těchto opatřeních, ceny vajec stále klesaly a mnoha farmářů produkující vejce museli od tohoto povolání odstoupit. Tento úpadek v zisku byl doprovázen obecným poklesem cen pro spotřebitele, což drůbeži a vejcím umožnilo ztratit status luxusních potravin.
Robert Plamondon"Plamondon.com: the home of Robert Plamondon and all his works!". uvádí, že poslední rodinná kuřecí farma kuřat v jeho oblasti Oregonu na farmě Rex Farms měla 30 000 snášejících slepic a byla zachována až do devadesátých let 20. století. Ve 21. století je standardem provozovatelů 125 000 snášejících slepic na jednu farmu.
Ke konci 50. let se produkce drůbeže dramaticky změnila. Velké farmy mohly chovat drůbež po desetitisících. Kuřata mohla být poté posílána na jatka, kde byla zabita a zpracována do hotových a zabalených komerčních produktů, které se zmrazily nebo se posílaly čerstvé do obchodů nebo na trhy. Masná kuřata jsou nyní schopna dorůst do tržní velikosti během šesti až sedmi týdnů, tento proces však před 50 lety trval třikrát déle.Havenstein, G.B.; Ferket, P.R.; Qureshi, M.A. (2003a). "Growth, livability, and feed conversion of 1957 versus 2001 broilers when fed representative 1957 and 2001 broiler diets". Poult Sci. 82 (10): 1500–1508. doi:10.1093/ps/82.10.1500. PMID 14601725. Toto je zapříčiněno genetickou selekcí a modifikací živin, které kuřata dostávají (nejedná se však o růstové hormony, které jsou pro použití na růst drůbeže nezákonné v USA"Meat and Poultry Labeling Terms". USDA Food Safety Information Service. a dalších zemích a které nemají žádný účinek). Dříve bylo maso konzumováno jen příležitostně, ale díky jeho snadné dostupnosti a nízkým nákladům je dnes kuřecí maso velmi běžným produktem ve vyspělých zemích. Rostoucí obavy z množství cholesterolu obsaženého v červeném mase v 80. a 90. letech 20. století jen přispěly k zvýšené konzumaci a spotřebě kuřat.
Dnes jsou vejce produkovány na velkých farmách, kde jsou parametry chovného prostředí důkladně kontrolovány. Kuřata jsou vystavována umělému světlu, které stimuluje celoroční produkci vajec. V USA je také běžně praktikováno nucené línání, jež je důsledkem manipulace světelných zdrojů a dostupnosti jídla, což spustí línání, které vede k zvětšení velikosti vajec a vyšší produkci. Nucené línání je kontroverzní téma a jeho praktikování je v EU zakázané.Wigley, P. (2013). "Salmonella" (PDF). Compassion in World Farming. Archived from the original (PDF) on February 16, 2017.
Slepice snese v průměru jedno vejce denně, ale ne každý den v roce. Toto číslo se liší na základě druhu slepice a ročního období. V roce 1900 byla průměrná produkce jedné slepice 83 vajec za rok. V roce 2000 byl tento průměr víc než 300. V USA jsou slepice, které snášejí vejce, poraženy po druhé sezóně snášení vajec. V Evropě dojde k jejich poražení již po první sezóně. Slepice započínají snášet vejce, když jim je zhruba 18-20 týdnů (toto číslo je ovlivněno jejich druhem a ročním obdobím). Kohouti mají malou tržní hodnotu v každém věku a všichni ti, kteří se nevyužívají k množení (přibližně 50 %), jsou zabiti krátce po vylíhnutí. Staré slepice mají také malou komerční hodnotu. Což znamená, že veškeré původní zdroje drůbežího masa, které byly před 100 lety (jarní kuřata a staré slepice) byly plně nahrazeny brojlerovými kuřaty.
Prasata náhled|230x230pixelů|Vnitřní skupinové ohrady Velkochov prasat se specializuje na chov domestikovaných prasat a jejich vykrmení do požadované váhy. V tomto systému jsou prasata umístěna po skupinách ve vnitřních chlívcích. Březí samice jsou umisťovány do samostatných stájí a poté rodí v porodních klecích.
Využívání singulárních chlívků vede k nižším výrobním nákladům, ale snižuje kvalitu jejich životních podmínek. Mnoho předních velkochovatelů prasat (například USA nebo Kanada) upřednostňuje využívání jednotlivých chlívků, ale v mnoha zemích je jejich užívání zakázáno (například ve Velké Británii).
Budovy pro velkochov prasat se obecně podobají skladištím. Systémy umístěny v těchto budovách umožňují neustálé sledování stavu prasat, což zajišťuje minimální úmrtnost a maximální produkci. Tyto budovy využívané na chov jsou klimatizované a reguluje se v nich teplota dle potřeby. Většina domestikovaných prasat je citlivá na zvýšené teploty, protože nemají vyvinuté potní žlázy a nemohou se proto sama zchladit. Prasata mohou tolerovat zvýšené teploty jen do určité úrovně a stres z tepla jim může přivodit smrt. Udržování vhodné teploty na velkochovech také vede k maximalizování růstu. Vzhledem k tomu, že prasata ve většině případů nemají přístup k bahnu, kterým by se za normálních podmínek zchladily, tak využívají velkochovy větrací systémy nebo vodní systémy, kterými prasata chladí. náhled|Singulární prasečí chlívky Prasata jsou všežravci a jsou krmena kombinací zrní s proteiny jako jsou například sójové boby nebo moučka z masa a kostí. Větší intenzivní prasečí farmy jsou někdy obklopovány zemědělskou půdou, kde jsou pěstovány krmné plodiny, ale jinak jsou prasečí farmy závislé na obilném průmyslu. Krmivo pro prasata může být zakoupeno zabalené nebo smícháno na místě prodeje. Systém intenzivního chovu prasat, kde jsou prasata udržována jednotlivě v ohradách, umožňuje poměrný příděl krmiva každému praseti. Tento systém individuálního přídělu také zahrnuje individuální příděl léků v krmivu. Toto je velmi důležité především pro intenzivní chov, protože malé prostory, na kterých zvířata žijí, usnadňují šíření nemocí. K prevenci nemocí a podpoření růstu se využívají různá léčiva jako jsou například antibiotika, vitamíny, hormony a další doplňky, které jsou podávány preventivně.