Josef Augustin Paukert, též Stino Paukert (19. března 1879 ChoceňSOA Zámrsk, Matrika narozených 1866-1883 v Chocni , sign. 2783 , ukn 3384, str. 316. Dostupné online. – 31. prosince 1960 Praha), byl český sochař a medailér, který stylově prošel od secese po modernu.
náhled|Socha Atlanta, Bratislava (1925)
Život náhled|Reliéf v průčelí budovy Penzijního ústavu Zaměstnaneckých pojišťoven v Praze náhled|Socha horníka z budovy Penzijního ústavu v Praze zaměstnaneckých pojišťoven (1928) náhled|Detail sochy Textilníka s autorovou signaturou na průčelí budovy Penzijního ústavu v Praze zaměstnaneckých pojišťoven v Praze 2 (1928) Narodil se v Chocni na Záměstí v rodině pekaře a krupaře Augustina Paukerta a Marie Paukertové (roz. Koutníkové). První profesí byl uměleckým zámečníkem. Řemeslu se nejprve vyučil a v letech 1894–1897 je doplnil studiem na Odborné škole pro umělecké zámečnictví v Hradci Králové. V té době se začal věnovat také hodinářství. V letech 1901–1904 pokračoval ve studiu v Praze, kde nastoupil na Uměleckoprůmyslovou školu do přípravky Celdy Kloučka a do sochařského ateliéru Stanislava Suchardy). V roce 1904 získal roční školní stipendium v Římě, kde studoval na Scuola libera při Akademii krásných umění (Accademia delle belle arte). Úspěchy zaznamenal svou kolekcí portrétních plaket (zejména členů rodiny Pollakovy), získal další zakázky a zůstal proto v Římě deset let. Své práce signoval jako Stino Paukert. Jeho pobyt přerušila 1. světová válka. Po válce již zůstal v Praze.
Po roce 1914 se v jeho pracích projevil vliv Štursův, po roce 1918 také vliv Gutfreundova a Dvořákova sociálního civilismu, který spoluvytvářel. Vrcholnými díly tohoto období jsou pískovcové sochy realizované v architektuře v Mostě, Chocni a v Praze.
V letech 1926–1948 byl redaktorem měsíčníku Orloj československých hodinářů, zlatníků, optiků a jemných mechaniků, tuto činnost doplnil vydáním německo-českého terminologického slovníku pro hodináře a zlatníky. V letech 1946–1947 vydal společně s Josefem Beutlerem na památku Franty Anýže sérii jeho novoročenek (medailí a plaket). V 50. letech 20. století své dílo uzavřel sérií dekorativních reliéfů slabšího uměleckého výrazu.
Realizace v architektuře Reliéfy na budově Hornického domu v Mostě (1925) Sochařská výzdoba průčelí Policejního ředitelství v Bratislavě, Špitálska ulice, bronz (1925) Sochařská výzdoba městského muzea v Chocni Reliéf a čtyři figurální sochy (Úředník, Horník, Textilník a Zemědělec) pro budovu Penzijního ústavu zaměstnaneckých pojišťoven čp.337/II v Dittrichově ulici na Novém Městě v Praze (1928) Sochařská výzdoba Ministerstva obchodu v Praze (1932) Pomník obětem 2. světové války v Chocni
Členství v organizacích a spolcích V letech 1919–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Po roce 1950 vstoupil do Svazu československých výtvarných umělců, získal společenské zakázky.
Zastoupení ve státních sbírkách Národní galerie v Praze Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze Muzeum východních Čech v Hradci Králové Galerie hlavního města Prahy Národní muzeum Praha, numismatické oddělení Galerie v Poznani
Odkazy
Reference
Literatura Katalog výstavy Moderní galerie, Praha 1936 Václav Novotný: Národní galerie. Sbírka moderního umění. Praha 1947, s.45 Národní galerie, sbírka českého sochařství XIX. a XX. století na zámku Zbraslav, katalog NG Praha 1954 Nová encyklopedie českého výtvarného umění, editorka Anděla Horová, díl 2, Academia Praha 1995, s. 605
Externí odkazy
Kategorie:Čeští sochaři Kategorie:Čeští medailéři Kategorie:Členové SVU Mánes Kategorie:Narození 3. března Kategorie:Narození v roce 1879 Kategorie:Úmrtí 31. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1960 Kategorie:Muži